Statistika upřesňuje představy o otevřenosti české ekonomiky
Marek Rojíček, Český statistický úřad


V poslední době, zejména v souvislosti s propadem zahraniční poptávky po českých výrobcích, se v médiích často objevují údaje o podílu vývozní poptávky na produkci české ekonomiky. Analogicky se spekuluje o podílu spotřebitelské poptávky uspokojené z dovozu. Autoři přitom operují s podílem vývozu na hrubém domácím produktu, který se pohybuje okolo 80 % a vyvozují z toho, že čtyři pětiny vyrobené produkce je určeno na vývoz. To je ovšem výrazně zkreslená interpretace tohoto ukazatele. Je pravda, že podíl vývozu na HDP jako ukazatel otevřenosti se standardně zveřejňuje a slouží ke srovnávání otevřenosti jednotlivých ekonomik. Jeho výhodou je snadné porovnání dvou běžně publikovaných makroagregátů a orientačně vypovídá o váze zahraničního obchodu na výkonu ekonomiky, nelze jej však takto zjednodušeně interpretovat.

Abychom zjistili, jaká část vyrobené produkce je skutečně určena pro vývoz, je potřeba srovnávat obratové ukazatele na straně zdrojů a užití ekonomiky, tedy vývoz a celkovou produkci. Produkce není totéž co HDP, protože od produkce je potřeba nejprve odečíst hodnotu mezispotřeby (spotřeby pro další výrobu), čímž získáme hrubou přidanou hodnotu za národní hospodářství. Abychom získali ukazatel HDP, je potřeba hrubou přidanou hodnotu ještě upravit o hodnotu daní a dotací na produkty. Stejně tak na straně užití vývoz nevstupuje do HDP celý, ale očištěný o hodnotu dovozu. Skutečný podíl vývozu na produkci ekonomiky byl podle údajů národních účtů za rok 2007 v ČR 31 % a pokud bychom porovnávali pouze podíl na tržní produkci (neboť netržní produkce nemůže být ze své podstaty exportována), pak by tento podíl činil 35 %.

Podíl vývozu zboží a služeb na produkci a HDP v zemích EU (v %, rok 2007)

Pramen: EUROSTAT

Míru otevřenosti je dobré vidět v kontextu mezinárodního srovnání. Mezi oběma ukazateli otevřenosti, tj. podílu vývozu na produkci a HDP, je zřejmá závislost (viz obrázek), ale pořadí zemí je v obou případech mírně odlišné. Jde o to, že v různých zemích se někdy i podstatně liší podíl přidané hodnoty (a tedy i HDP) na produkci. Závisí to mimojiné na odvětvové struktuře, protože služby mají obecně vyšší podíl přidané hodnoty na jednotce produkce než průmysl a tedy země s relativně vysokým podílem služeb na HDP budou mít také poměr HDP k produkci vyšší vůči zemím, které jsou více závislé na výkonnosti průmyslu. Důležitá je také pozice země v globálním produkčním řetězci, tj. existují země, které mají vysoké obraty zahraničního obchodu, ale přidaná hodnota vytvořená v domácí ekonomice je relativně nízká. Příkladem zemí s relativně nízkým poměrem HDP k produkci může být Česká republika (39 %) nebo Slovensko (43 %), zatímco ve Francii to bylo 55 % a na Kypru, kde jsou služby dominantním sektorem národního hospodářství, dokonce 68 %.

Z makroekonomické statistiky je také možné vyčíst údaje o podílu užití, které pochází z dovozu. Opět je potřeba srovnávat dovoz s celkovým domácím užitím, tj. včetně mezispotřeby. Tento podíl v roce 2007 činil 29 %. Z tabulek dodávek a užití, které umožňují uživatelům rozšířit základní pohled na zdroje a užití v ekonomice na úroveň odvětví a skupin výrobků a služeb, lze vyčíst celou řadu dalších zajímavých skutečností. Z údajů za rok 2007 tak můžeme například zjistit, že:

• na straně užití byly největší položkou výdaje na konečnou spotřebu domácností s 47% podílem, což v absolutním vyjádření představovalo 1669 mld. Kč. Celkové výdaje na konečnou spotřebu včetně vládních a neziskových institucí přesáhly dvě třetiny hodnoty HDP. Zhruba čtvrtinu HDP tvořila tvorba kapitálu včetně změny stavu zásob (936 mld. Kč) a zbylých 5 % připadlo na čistý vývoz zboží a služeb (178 mld. Kč).
• domácnosti spotřebovávají zhruba ze 60 % výrobky a ze 40 % služby. Mezi největší položky přitom patří bydlení, potraviny a energie, které tvoří dohromady téměř 40 % jejich výdajů. Tím je do značné míry ovlivněn i relativně malý podíl (přibližně 20 %) konečné spotřeby domácností pocházející z dovozu. Jak energie, tak služby bydlení pocházejí téměř výhradně z domácích zdrojů a z potravin je dovážena pouze zhruba čtvrtina. Relativně vysoký podíl dovážených výrobků je u elektroniky, oděvů, obuvi a motorových vozidel, ty však tvoří méně než 10 % celkové spotřeby domácností.
• zhruba 30 % hodnoty tvorby hrubého fixního kapitálu je dováženo, týká se to zejména strojů a dopravních prostředků. Naopak největší položka – stavební práce, které tvoří více než polovinu všech investic, pocházejí z 99 % z tuzemských zdrojů. U mezispotřeby je podíl dovozu ještě o něco vyšší (36 %).
• vývoz zboží v roce 2007 činil 2479 mld. Kč a vývoz služeb 351 mld. Kč. V obou skupinách má ČR kladnou bilanci, výrazně se však liší míra otevřenosti. Zatímco vývoz zboží (z 96 % tvořený výrobky zpracovatelského průmyslu) se podílí na produkci zboží téměř polovinou, v případě služeb je to výrazně méně než 10 %, což je dáno jejich převážně neobchodovatelným charakterem. Největší podíl produkce služeb spotřebovávané nerezidenty je u dopravy, zejména letecké, a dále služeb pohostinství a ubytování.

Z uvedených údajů vyplývá, že vliv zahraničního obchodu na českou ekonomiku není tak fatální, jak se často uvádí. Nepochybně však platí, že česká ekonomika je poměrně silně závislá na zahraniční poptávce, což ještě více posilují nepřímé dopady vývozu na tuzemské dodavatele exportérů. Kvantifikace těchto závislostí je ale spíše věcí ekonomického modelování. Statistické údaje je potřeba vždy správně interpretovat.