Inovace

 



Statistika inovací mapuje inovační činnost podniků, sleduje jejich základní ukazatele, jako je zavádění inovací, spolupracující partneři v oblasti inovací, veřejná podpora inovačních činností, náklady na inovace, tržby za inovované produkty a případně další ad hoc ukazatele.

Základní metodickou příručkou k měření inovačních aktivit je Oslo manuál (OECD, 2018). V souladu s tímto dokumentem rozlišujeme dva druhy inovací. Jsou to produktové inovace, jež souvisí se zaváděním výrobků a služeb, které jsou nové nebo mají výrazně pozměněné charakteristiky. Dále rozlišujeme inovace podnikových procesů, které se týkají nových nebo výrazně zlepšených metod vnitřních procesů (výroba, logistika, IT systémy, administrativní činnosti), marketingu nebo významných organizačních změn v podniku. 

První společné a harmonizované šetření o inovacích proběhlo v zemích Evropské unie v roce 1993. V současnosti probíhá statistické šetření o inovacích podle nařízení Komise EU č. 995/2012 ve všech zemích Evropské unie každé 2 roky s tříletým referenčním obdobím. V České republice bylo uvedeno první pilotní šetření za referenční období 1999–2001.

Zjištěné údaje slouží k popisu inovačního prostředí a inovačního potenciálu podniků v jednotlivých členských zemích EU. Údaje za statistiky inovací se využívají jak pro potřeby orgánů EU při formování společné unijní politiky podpory inovací a konkurenceschopnosti podniků, tak i v jednotlivých členských zemích pro formování národních inovačních strategií a podpory zvyšování konkurenceschopnosti národních podniků.