Sebevraždy

 

Údaje ČSÚ o sebevraždách1), stejně jako o všech dalších zemřelých, vycházejí z Listu o prohlídce zemřelého, který vyplňuje lékař provádějící prohlídku, resp. pitvu zemřelého2).

ČSÚ má k dispozici údaje o počtu sebevražd na území dnešní České republiky od roku 1876. Některé roční údaje však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918, resp. 1915–1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí).

Počet lidí, kteří dobrovolně končí svůj život sebevraždou, má od 70. let 20. století, i přes četné lokální výkyvy a krátkodobá období růstu, klesající trend. Prozatím nejnižší počet zemřelých sebevraždou (1 191 osob) byl zaznamenán v roce 2019. Podobně nízký (kolem 1 200) byl počet sebevražd také v letech 20202021, přičemž v posledně zmíněném roce ukončilo svůj život sebevraždou 1 221 osob. Poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. V posledním desetiletí (2012–2021) počet zemřelých sebevraždou kulminoval na jeho počátku v roce 2012, kdy bylo zaznamenáno 1 658 těchto úmrtí.

 

Obr. 1.1 Sebevraždy v letech 1876–2021

 

Obdobně se v čase vyvíjel také počet sebevražd v přepočtu na 100 tisíc obyvatel, tzv. míra úmrtnosti na sebevraždy. V poválečném období byla nejvyšší na přelomu 60. a 70. let 20. století (28,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 1970). Naopak nejnižší byla v roce 2019 (11,2 na 100 tisíc obyvatel); pod úrovní 12 sebevražd na 100 tisíc žijících osob se držela i v letech 2020–2021. Z hlediska rozložení všech příčin úmrtí nepředstavují sebevraždy nijak významnou skupinu, jejich podíl na úhrnu úmrtí nepřesáhl v dostupné historii 3 %, v poválečném období byl nejvyšší na přelomu 50. a 60. let (2,8 % v roce 1960) a poté s nepravidelnými výkyvy klesal až k minimu v letech 2020–2021 (podíl 0,9 %)3). Od počátku 60. let do poloviny 90. let 20. století se podíl sebevražd snižoval i v rámci skupiny vnějších příčin smrti (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče). Historicky nejmenší byl v letech 1995–1996, kdy sebevražda byla způsobem úmrtí u 20 % zemřelých na vnější příčiny. V následujících letech se podíl sebevražd v rámci skupiny vnějších příčin opět zvyšoval, a to až na 28 % v letech 2012–2013, posléze měl však opět klesající tendenci. Poslední údaj z roku 2021 uvádí 23 % podíl sebevražd na vnějších příčinách úmrtí4).
 

Sebevraždy podle pohlaví a věku

Tendenci ukončit svůj život sami měli vždy výrazně vyšší muži než ženy. Počet sebevražd mužů byl po celou 2. polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. V druhé polovině devadesátých let se převaha mužů zvýšila na trojnásobek, od roku 2004 každoročně přesahuje čtyřnásobek počtu žen. V posledním pětiletém období 2017–2021 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,1 sebevražd mužů, když sebevraždou zemřelo v průměru ročně 1 027 mužů a jen 250 žen.

 

Tab. 1.1 Sebevraždy podle pohlaví v letech 19512021

Období

Průměrný roční počet sebevražd

Podíl na celku (%)

Počet sebevražd mužů na 1 sebevraždu ženy

celkem

muži

ženy

muži

ženy

1951–1955

2 133

1 484

649

69,6

30,4

2,3

1956–1960

2 407

1 665

742

69,2

30,8

2,2

1961–1965

2 419

1 657

762

68,5

31,5

2,2

1966–1970

2 731

1 893

838

69,3

30,7

2,3

1971–1975

2 574

1 805

768

70,1

29,9

2,3

1976–1980

2 284

1 601

684

70,1

29,9

2,3

1981–1985

2 162

1 542

620

71,3

28,7

2,5

1986–1990

1 995

1 416

579

71,0

29,0

2,4

1991–1995

1 883

1 383

500

73,4

26,6

2,8

1996–2000

1 621

1 274

348

78,6

21,4

3,7

2001–2005

1 605

1 287

318

80,2

19,8

4,0

2006–2010

1 425

1 178

247

82,7

17,3

4,8

2011–2015

1 540

1 268

272

82,3

17,7

4,7

2016–2020

1 296

1 046

251

80,7

19,3

4,2

2017–2021

1 277

1 027

250

80,4

19,6

4,1

 

Nejvyšší počty sebevražd páchali po celé 21. století čtyřicátníci a padesátníci, přičemž u mužů evidujeme maximální čísla obvykle u nižších (případně stejných) věkových skupin než u žen. Podíl sebevražd na celku úmrtí má jiný věkový profil – nejvyšší je mezi dvacátníky (případně mladšími třicátníky), když v období 2017–2021 podíl sebevražd na všech úmrtích dosáhl u mužů 25 % pro 20–24leté i pro 25–29leté a u žen 16 % pro 20–24leté. S rostoucím věkem poté zastoupení sebevrahů na všech zemřelých klesá a od přibližně 65 let u mužů a 60 let u žen už dosahuje nejvýše 1 % zemřelých osob.



Tab. 1.2 Sebevraždy podle pohlaví a věku v letech 2001
2005 a 20172021

  Období Věková skupina
  –19 20–24 25–29 30–34 35–39 40–44 45–49 50–54 55–59 60–64 65–69 70–74 75–79 80–84 85+
Počet sebevražd Muži
2001–2005 188 371 503 456 523 613 789 779 635 349 258 296 295 213 166
2017–2021 123 221 307 350 404 514 442 427 416 400 403 399 306 212 210
Ženy
2001–2005 53 55 65 81 87 102 173 210 136 103 101 114 129 104 77
2017–2021 61 45 63 69 62 92 105 124 118 112 92 98 75 59 76
Podíl sebevražd na všech úmrtích (%) Muži
2001–2005 6,6 18,8 22,7 19,8 17,3 12,9 8,3 4,7 2,7 1,4 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5
2017–2021 7,1 25,4 25,2 20,1 15,9 11,6 6,8 4,3 2,8 1,6 1,0 0,8 0,6 0,5 0,3
Ženy
2001–2005 3,0 10,1 9,4 9,7 6,9 4,8 4,1 2,9 1,3 0,8 0,6 0,4 0,3 0,2 0,1
2017–2021 5,4 15,7 15,1 9,6 5,4 4,5 3,4 2,9 1,7 0,9 0,4 0,3 0,2 0,1 0,1

Rozložení měr sebevražednosti podle věku, kdy jsou počty sebevražd v jednotlivých věkových skupinách vztaženy k počtu osob žijících ve stejných věkových skupinách, je jen částečně podobné diferenci podle věku u absolutních počtů svévolného zabití se. Ve věkových skupinách 50–54 a 55–59 let (příp. 45–49 let) nabývá míra sebevražednosti pouze dílčího maxima a po propadu intenzity sebevražednosti (lokálně nejnižší hodnoty u šedesátníků) její hodnoty spolu s věkem znovu narůstají k nejvyšším mírám ve vysokých věkových skupinách (úmrtnost obecně s věkem výrazně roste). V posledním pětiletém období 2017–2021 byla sebevražednost u obou pohlaví lokálně nejvyšší ve věku 55–59 let, přičemž míra úmrtnosti sebevraždou dosáhla u mužů úrovně 26 a u žen 7 sebevražd na 100 tisíc mužů, resp. žen, ale například ve věku 80–84 let umíralo sebevraždou 49 mužů na 100 tisíc mužů a 8 žen na 100 tisíc žijících žen téhož věku. Stejně jako celková sebevražednost měla v průběhu 21. století míra sebevražednosti klesající trend i ve většině věkových skupin.

 


Obr. 1.2 Míra sebevražednosti podle pohlaví a věku v letech 2001–2021



Převaha sebevražd mužů nad sebevraždami žen je dána vyšší sebevražedností mužů v porovnání s ženami ve všech věkových skupinách. Nejméně odlišná, přesto 2–4x vyšší (v období 2017–2021), byla míra úmrtnosti na sebevraždy mužů oproti míře žen mezi náctiletými, osobami středního věku a osobami mladšího seniorského věku (průměrně do 70–74 let). U mladších dospělých (ve věku 20 až 44 let) pak byla sebevražednost mužů ve srovnání s ženami až 6násobná a spolu s věkem seniorů převaha mužů také postupně narůstala.

 

Sebevraždy podle způsobu provedení

Nejvíce lidí volí pro svou dobrovolnou smrt oběšení. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: v období 2017–2021 se oběsilo 57 % sebevrahů-mužů (v minulých letech to bylo i více než 60 %), zatímco sebevražedkyň-žen jen 35 % (dříve okolo 40–45 %). Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy bývá u mužů zastřelení (15 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (1 %). U žen na druhé pozici dlouhodobě figurovalo otrávení (22 %, u mužů jen 6 % v letech 2017–2021), v období 2017–2021 však bylo odsunuto na třetí místo skokem z výše, jehož zastoupení se u obou pohlaví zvýšilo (u žen na 23 %, u mužů na 9 %). Ve druhém desetiletí 21. století narostl význam i dalšího způsobu sebevraždy, a to skoku či lehnutí si před pohybující se předmět (v posledním pětiletém období podíl u žen 8 %, u mužů 6 %). Mechanismy sebevraždy preferované více u žen než mužů doplňuje kromě posledně dvou jmenovaných ještě utopení (3 % vs. 1 %).



Obr. 1.3 Struktura sebevražd podle způsobu provedení a pohlaví v letech 2001
2021

Poznámka: Nejsou zahrnuta úmrtí s kódem Y870 Následky úmyslného sebepoškození, protože kód neumožňuje rozlišení jednotlivých způsobů provedení.

 

Struktura sebevražd podle způsobu provedení se v dílčích věkových skupinách tradičně mírně liší, stejně tomu tak bylo i v období 2017–2021. Zastoupení zastřelení, jakožto obecně druhého nejčastějšího způsobu svévolného ukončení života u mužů, tak například narůstá spolu s věkem: zatímco u 60letých či starších mužů-sebevrahů tvořilo 25 % událostí, u 40–59 letých to bylo 12 % a u mladých do 39 let pouze 6 %, takže v širší věkové skupině mužů do 39 let šlo až o čtvrtý nejfrekventovanější způsob sebevraždy. Naopak muži ve starším věku 60+ let méně často volí k ukončení života oběšení (z 50 % oproti 57 % u mužů bez ohledu na věk a 63 % u mužů mladších 40 let). S věkem má na úhrnu sebevražd sestupný trend pro muže i ženy zastoupení skoku či lehnutí si před pohybující se předmět: ve věku do 39 let šlo o 10 % u mužů, resp. 14 % u žen, oproti 3 % resp. 4 % mezi 60letými a staršími. Otrávení bývá zase oproti obecné struktuře preferováno více u sebevrahů ve středním věku (u mužů ve věkové skupině 40–59 let 8 % vs. 6 % v úhrnu a u žen 26 % ve věkové skupině vs. 22 % v úhrnu). Ženy v seniorském věku pak mírně častěji než mladší volily skok z výše (26 % mezi 60letými a staršími, 21 % v mladších věkových skupinách do 40 a 40–59 let).

 

Tab. 1.3 Struktura sebevražd podle způsobu provedení, pohlaví a věku v letech 20172021

Způsob sebevraždy (%)

Muži

Ženy

< 40 let

40–59 let

60+ let

celkem

< 40 let

40–59 let

60+ let

celkem

Oběšení

62,6

61,0

50,1

57,4

37,3

34,2

34,2

34,9

Zastřelení

6,4

11,6

25,3

15,3

2,3

1,1

1,0

1,4

Skok z výše

9,9

6,6

9,8

8,7

20,7

21,0

26,2

23,0

Otrávení

5,9

7,8

4,3

6,0

18,3

25,7

20,9

22,0

Skok pod auto, vlak

9,9

5,5

3,4

5,9

14,3

9,3

4,3

8,5

Ostrý předmět

2,8

4,7

5,0

4,3

2,0

3,9

7,4

4,9

Utopení

0,8

0,8

0,7

0,8

1,7

2,3

5,1

3,3

Ostatní

1,6

1,9

1,3

1,6

3,3

2,5

1,0

2,1

Poznámka: Nejsou zahrnuta úmrtí s kódem Y870 Následky úmyslného sebepoškození, protože kód neumožňuje rozlišení jednotlivých způsobů provedení

 

Sebevraždy podle měsíců v roce a dnů v týdnu

Podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích (více si uvědomují svou osamělost) nebo na podzim (chmurná nálada). To ale čísla ČSÚ nedokazují. Naopak prosinec bývá měsícem s nejmenším počtem sebevražd a maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují obvykle jarní měsíce a počátek léta. Tomuto sezónnímu uspořádání do značné míry odpovídalo i poslední pětileté období 2017–2021, resp. jeho první část, neboť v letech 2020–2021 měsíční počty sebevražd ne zcela odpovídaly dlouhodobému profilu. Přesto v celém období 2017–2021 zůstal prosinec měsícem minimálního počtu svévolného ukončení života jedince (průměrně 94, tj. 7 % ročního počtu), nejvíce sebevražd bylo spácháno v říjnu a březnu (průměrně 116, resp. 115, tj. 9 % ročního počtu).  

Měřeno hodnotou měsíčního indexu, který eliminuje vliv různého počtu dnů v měsíci a vypovídá o vztahu měsíčního počtu sebevražd (při přepočtu na stejný počet dní) k jejich počtu v průměrném měsíci daného roku, bylo za období 2017–2021 evidováno v měsících březen, květen, červen a říjen 1,1krát více sebevražd než v průměrném měsíci a naopak nejnižší index byl za dané období v prosinci (0,9; v období 2017–2019 byl 0,8). Sezónnost sebevražd není tak výrazná jako např. sezónnost některých respiračních onemocnění (index v posledních letech průměrně v rozmezí 1,5 až 0,8).

Sebevražednost se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Relativně mírně více je sebevražd v pondělí (16 % v období 2017–2021) a méně ve dnech víkendu, zejména v sobotu (13 %). V průměru denně spáchají sebevraždu 3 (čtvrtek až neděle) až 4 osoby (pondělí až středa). Nejvyšší denní počet evidovaný během let 2017–2021 byl 13 (v pondělí 29. 5. 2017).

Podrobná data lze nalézt v publikacích Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech – 2012 až 2021, Sebevraždy v České republice – 2011 až 2020 aDemografických ročenkách ČR.
 

______________________________


1) Sebevraždy se váží na příčiny smrti kódované podle MKN-10 jako X60–X84, od roku 1994 zahrnují údaje nově také příčinu Y870 (následky úmyslného sebepoškození).
2)
Až do roku 2012 dostával ČSÚ informace o příčinách úmrtí prostřednictvím statistických hlášení o úmrtí, které vyplňoval matriční úřad na základě Listu o prohlídce mrtvého/zemřelého. Od roku 2013 hlášení o úmrtí tyto informace již neobsahuje a údaje o příčinách smrti ČSÚ předává Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
3)
V letech 2020–2021 pozorujeme značný nárůst celkového počtu úmrtí (meziročně o 15 %, resp. 8 %) v souvislosti s epidemií covidu-19.
4)
Podíl sebevražd na počtu úmrtí na vnější příčiny je dán vedle vývoje samotného počtu sebevražd také vývojem všech vnějších příčin a jejich počet mezi lety 1995 a 2006 (resp. 2013) výrazně poklesl o 31 % (resp. 34 %), zatímco počet sebevražd mezi stejnými roky klesl méně - o 19 % (resp. o 9 %).