Sebevraždy

 

Údaje ČSÚ o sebevraždách1, stejně jako o všech dalších zemřelých, vycházejí z Listu o prohlídce zemřelého, který vyplňuje lékař provádějící prohlídku, resp. pitvu zemřelého2.

ČSÚ má k dispozici údaje o počtu sebevražd na území dnešní České republiky od roku 1876. Některé roční údaje však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí).

Počet lidí, kteří dobrovolně končí svůj život sebevraždou, má od 70. let 20. století, i přes četné lokální výkyvy a krátkodobá období růstu, klesající trend. Prozatím nejnižší počet zemřelých sebevraždou (1 318 osob) byl zaznamenán v roce 2016. Podobně nízký (pod 1 400) byl počet sebevražd také v letech 2007, 2008 a 20152018. V posledním dostupném roce 2018 ukončilo svůj život sebevraždou 1 352 osob. Poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. V posledním desetiletí počet zemřelých sebevraždou kulminoval v roce 2012, kdy bylo zaznamenáno 1 658 těchto úmrtí.

 

Obdobně se v čase vyvíjel také počet sebevražd v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Tzv. míra úmrtnosti na sebevraždy byla v poválečném období nejvyšší na přelomu 60. a 70. let 20. století (28,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 1970). Naopak minimální byla v roce 2016 (12,5 na 100 tisíc obyvatel) a obdobně nízká v roce 2018 (12,7 na 100 tisíc obyvatel). Podíl sebevražd na celkovém počtu zemřelých na vnější příčiny (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče) se od počátku 60. do poloviny 90. let 20. století postupně snižoval. Historicky nejnižší byl v letech 1995–1996, kdy sebevražda byla způsobem úmrtí u 20 % zemřelých na vnější příčiny. V následujících letech se podíl sebevražd v rámci skupiny vnějších příčin opět zvyšoval, a to až na 28 % v letech 2012–2013. Poslední údaj z roku 2018 uvádí 23% podíl sebevražd na vnějších příčinách úmrtí.

Sebevraždy podle pohlaví a věku

Tendenci ukončit svůj život sami měli vždy výrazně vyšší muži než ženy. Počet sebevražd mužů byl po celou 2. polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. V druhé polovině devadesátých let se převaha mužů zvýšila na trojnásobek, od roku 2004 každoročně přesahuje čtyřnásobek počtu žen. V posledním pětiletém období 2014–2018 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,2 sebevražd mužů, když sebevraždou zemřelo v průměru ročně 1 120 mužů a jen 269 žen.

 

Období

Průměrný roční počet sebevražd

Podíl na celku (%)

Počet sebevražd mužů na 1 sebevraždu ženy

celkem

muži

ženy

muži

ženy

1950–1954

2 079

1 450

629

69,7

30,3

2,3

1955–1959

2 334

1 627

707

69,7

30,3

2,3

1960–1964

2 437

1 661

776

68,2

31,8

2,1

1965–1969

2 666

1 842

824

69,1

30,9

2,2

1970–1974

2 657

1 865

792

70,2

29,8

2,4

1975–1979

2 308

1 615

693

70,0

30,0

2,3

1980–1984

2 197

1 562

636

71,1

28,9

2,5

1985–1989

2 018

1 431

587

70,9

29,1

2,4

1990–1994

1 936

1 413

523

73,0

27,0

2,7

1995–1999

1 638

1 271

367

77,6

22,4

3,5

2000–2004

1 622

1 292

330

79,7

20,3

3,9

2005–2009

1 437

1 183

254

82,3

17,7

4,7

2010–2014

1 563

1 290

273

82,5

17,5

4,7

2014–2018

1 389

1 120

269

80,6

19,4

4,2

Počet sebevražd na sto tisíc obyvatel daného věku se postupně s věkem zvyšuje až k maximu kolem 50. roku věku, po 60. roku věku jich opět relativně ubývá. Tento věkově specifický profil měr úmrtnosti na sebevraždy (standardizované míry) se v čase výrazně neměnil, přičemž ve většině věkových skupin došlo ke snížení úmrtnosti. V období 2014–2018 byla sebevražednost u obou pohlaví nejvyšší ve věku 50–54 let, přičemž míra úmrtnosti dosáhla u mužů úrovně 2,1 a u žen 0,5 sebevražd na 100 tisíc obyvatel.

 

Pozn.: Standardizované míry úmrtnosti podle standardu evropské populace (1976).

Sebevraždy podle způsobu provedení

Nejvíce lidí volí pro svou dobrovolnou smrt oběšení. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: v období 2014–2018 umřelo oběšením 60 % sebevrahů-mužů (v minulých letech to bylo i více než 60 %), zatímco mezi ženami jen 36 % (dříve okolo 40–45 %). Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy je u žen otrávení (23 %), zatímco u mužů je to v současné době zastřelení (14 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (2 %). Další větší skupinu sebevražd (zejména u žen) naplňují sebevraždy skokem z výše, v období 2014–2018 představovaly u mužů 8 % a u žen 21 % (oproti předchozím obdobím se jejich zastoupení zvýšilo).

Poznámka: V letech 1980–1984, kdy byla v platnosti 9. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, podrobný seznam příčin smrti neobsahoval samostatný kód pro sebevraždu skokem pod auto, vlak.


Struktura sebevražd podle způsobu provedení se v dílčích věkových skupinách mírně liší, stejně tomu tak bylo i v období 2014–2018. U žen 60letých a starších byly oproti úhrnu druhým nejčastějším způsobem (po oběšení) skoky z výše (23 %), otrávení bylo až těsně třetí (22 %). U mužů tohoto seniorského věku bylo ve srovnání s úhrnem vyšší zastoupení sebevražd zastřelení (21 %), a to nejvíce na úkor oběšení (54 %). U mladších mužů do 40 let věku bylo naopak zastřelení o něco méně časté a vyšší podíl připadl na sebevraždy skokem (z výše i pod auto či vlak). Mladší ženy zase ve srovnání s těmi staršími volily méně sebevraždu oběšením -  v období let 2014–2018 ve 30 %, zatímco u žen v dalších věkových kategoriích dosahoval tento způsob 37 %, resp. 38 %. Stejně jako u mužů, tak i u žen do 40 let věku byly výrazněji (v 18 %) oproti celku (10 %) zastoupeny sebevraždy skokem pod auto, vlak.

 

Způsob sebevraždy,

2014–2018

Muži

Ženy

< 40 let

40–59 let

60+ let

celkem

< 40 let

40–59 let

60+ let

celkem

Oběšení

62%

63%

54%

60%

30%

37%

38%

36%

Zastřelení

6%

12%

21%

14%

3%

1%

1%

2%

Otrávení

7%

8%

5%

6%

19%

27%

22%

23%

Skok z výše

10%

6%

9%

8%

22%

18%

23%

21%

Skok pod auto, vlak

10%

5%

4%

6%

18%

10%

6%

10%

Ostatní

5%

6%

7%

6%

7%

7%

11%

8%

Sebevraždy podle měsíců v roce a dnů v týdnu

Podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích (více si uvědomují svou osamělost) nebo na podzim (chmurná nálada). To ale čísla ČSÚ nedokazují. Naopak prosinec je měsícem s nejmenším počtem sebevražd (v období 2014–2018 průměrně 93, tj. necelých 7 % ročního počtu). Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují obvykle jarní měsíce, za poslední pětileté období byl na maximu březen (průměrně 127, tj. 9 % ročního počtu), nicméně obdobných hodnot dosahovaly i měsíce duben-srpen.

Měřeno hodnotou měsíčního indexu, který eliminuje vliv různého počtu dnů v měsíci a vypovídá o vztahu měsíčního počtu sebevražd (při přepočtu na stejný počet dní) k jejich počtu v průměrném měsíci daného roku, bylo za období 2014–2018 evidováno v měsících březen-červen 1,1krát více sebevražd než v průměrném měsíci a naopak nejnižší index byl za dané období v prosinci (0,8) a únoru (0,9). Sezónnost sebevražd není tak výrazná jako např. sezónnost sňatků.

Sebevražednost se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Relativně mírně více je sebevražd v pondělí (15,6 % v období 2014–2018) a méně ve dnech víkendu, zejména v sobotu (13,1 %). V průměru denně spáchají sebevraždu 4 osoby. Nejvyšší denní počet evidovaný za posledních deset let byl 14 (dne 15. 9. 2014). Za poslední rok 2018 bylo spácháno nejvíce sebevražd 28. 5., a to 10.

Podrobná data lze nalézt v publikaci Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech - 2009 až 2018 a v Demografických ročenkách ČR.

______________________________


[1] Sebevraždy se váží na příčiny smrti kódované podle MKN-10 jako X60–X84, od roku 2005 zahrnují údaje nově také příčinu Y87 (následky úmyslného sebepoškození).

[2] Až do roku 2012 dostával ČSÚ informace o příčinách úmrtí prostřednictvím statistických hlášení o úmrtí, které vyplňoval matriční úřad na základě Listu o prohlídce mrtvého/zemřelého. Od roku 2013 hlášení o úmrtí tyto informace již neobsahuje a údaje o příčinách smrti ČSÚ předává Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.