Sebevraždy
Údaje Českého statistického úřadu (ČSÚ) o sebevraždách1), stejně jako o všech dalších příčinách smrti zemřelých, vycházejí z Listu o prohlídce zemřelého, který vyplňuje lékař provádějící prohlídku, resp. pitvu zemřelého2).
ČSÚ má k dispozici údaje o počtu sebevražd na území dnešní České republiky od roku 1876. Některé roční údaje však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918, resp. 1915–1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí).
Počet lidí, kteří spáchají sebevraždu, má od 70. let 20. století, i přes četné lokální výkyvy a krátkodobá období růstu, klesající trend. Prozatím nejnižší počet zemřelých sebevraždou, 1 191 osob, byl zaznamenán v roce 2019, poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 sebevraždami. V posledním desetiletí (2013–2022) počet zemřelých sebevraždou kulminoval na jeho počátku v roce 2013, kdy bylo zaznamenáno 1 577 těchto úmrtí, následný pokles byl přerušen v roce 2017 (meziroční zvýšení o 79 sebevražd), v letech 2019–2021 pozorujeme stagnaci kolem 1 200 sebevražd ročně a v posledním roce 2022 došlo k mírnému zvýšení na 1 302 dokonaných skutků.
Obr. 1.1 Sebevraždy v letech 1876–2022
Obdobně se v čase vyvíjel také počet sebevražd v přepočtu na 100 tisíc obyvatel, tj. míra úmrtnosti na sebevraždy. V poválečném období byla nejvyšší na přelomu 60. a 70. let 20. století (28,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 1970). Naopak nejnižší byla v roce 2019 (11,2 na 100 tisíc obyvatel); pod úrovní 12 sebevražd na 100 tisíc žijících osob se držela i v letech 2020–2021 a v roce 2022 vzrostla na hodnotu 12,1. Z hlediska rozložení všech příčin úmrtí nepředstavují sebevraždy nijak významnou skupinu, jejich podíl na úhrnu úmrtí nepřesáhl v dostupné historii 3 %, v poválečném období byl nejvyšší na přelomu 50. a 60. let (2,8 % v roce 1960) a poté s nepravidelnými výkyvy klesal až k minimu v letech 2020–2021 (podíl 0,9 %)3). V roce 2022 zaujímaly sebevraždy 1,1 % všech úmrtí. Od počátku 60. let do poloviny 90. let 20. století se podíl sebevražd snižoval i v rámci skupiny tzv. vnějších příčin smrti, tj. nepřirozených úmrtí (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče). Historicky nejmenší byl v letech 1995–1996, kdy sebevražda byla způsobem úmrtí u 20 % zemřelých na vnější příčiny. V následujících letech se podíl sebevražd v rámci skupiny vnějších příčin opět zvyšoval, a to až na 28 % v letech 2012–2013, posléze měl však opět klesající tendenci, která se ale poslední tři roky zastavila, když v roce 2022 dosáhl podíl sebevražd na vnějších příčinách úmrtí 24 %, zatímco v roce 2019 byl 21 %4).
Sebevraždy podle pohlaví a věku
Tendenci ukončit svůj život sami měli vždy výrazně vyšší muži než ženy. Počet sebevražd mužů byl po celou 2. polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. V druhé polovině devadesátých let se převaha mužů zvýšila na trojnásobek, od roku 2004 do roku 2016 každoročně přesahovala čtyřnásobek počtu žen (v letech 2009 a 2011 byla dokonce pětinásobná) a od roku 2017 kolem čtyřnásobku osciluje. V posledním pětiletém období 2018–2022 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,1 sebevražd mužů, když sebevraždou zemřelo v průměru ročně 1 011 mužů a jen 247 žen.
Tab. 1.1 Sebevraždy podle pohlaví v letech 1951–2022
Období |
Průměrný roční počet sebevražd |
Podíl na celku (%) |
Počet sebevražd mužů na 1 sebevraždu ženy |
|||
celkem |
muži |
ženy |
muži |
ženy |
||
1951–1955 |
2 133 |
1 484 |
649 |
69,6 |
30,4 |
2,3 |
1956–1960 |
2 407 |
1 665 |
742 |
69,2 |
30,8 |
2,2 |
1961–1965 |
2 419 |
1 657 |
762 |
68,5 |
31,5 |
2,2 |
1966–1970 |
2 731 |
1 893 |
838 |
69,3 |
30,7 |
2,3 |
1971–1975 |
2 574 |
1 805 |
768 |
70,1 |
29,9 |
2,3 |
1976–1980 |
2 284 |
1 601 |
684 |
70,1 |
29,9 |
2,3 |
1981–1985 |
2 162 |
1 542 |
620 |
71,3 |
28,7 |
2,5 |
1986–1990 |
1 995 |
1 416 |
579 |
71,0 |
29,0 |
2,4 |
1991–1995 |
1 883 |
1 383 |
500 |
73,4 |
26,6 |
2,8 |
1996–2000 |
1 621 |
1 274 |
348 |
78,6 |
21,4 |
3,7 |
2001–2005 |
1 605 |
1 287 |
318 |
80,2 |
19,8 |
4,0 |
2006–2010 |
1 425 |
1 178 |
247 |
82,7 |
17,3 |
4,8 |
2011–2015 |
1 540 |
1 268 |
272 |
82,3 |
17,7 |
4,7 |
2016–2020 |
1 296 |
1 046 |
251 |
80,7 |
19,3 |
4,2 |
2018–2022 |
1 258 |
1 011 |
247 |
80,4 |
19,6 |
4,1 |
Nejvyšší počty sebevražd páchali během 21. století čtyřicátníci a padesátníci. V posledním pětiletém období 2018–2022 se počtu sebevražd padesátníků vyrovnaly i počty ve věkových skupinách 65–69 let a 70–74 let, zvláště u mužů. Podíl sebevražd na úhrnu úmrtí má však jiný věkový profil než absolutní počty sebevražd – nejvyšší je mezi dvacátníky (případně mladšími třicátníky), když v období 2018–2022 podíl sebevražd na všech úmrtích dosáhl pro 20–24leté u mužů 26 %, u žen 18 % a pro 25–29leté 25 % u mužů a 15 % u žen. S rostoucím věkem poté zastoupení sebevrahů na všech zemřelých klesá a od přibližně 65 let u mužů a 60 let u žen už dosahuje nejvýše 1 % zemřelých osob.
Tab. 1.2 Sebevraždy podle pohlaví a věku v letech 2001–2005 a 2018–2022
Věková skupina |
Průměrný roční počet sebevražd |
Podíl sebevražd na všech úmrtích (%)* |
||||||
Muži |
Ženy |
Muži |
Ženy |
|||||
Období |
||||||||
2001–2005 |
2018–2022 |
2001–2005 |
2018–2022 |
2001–2005 |
2018–2022 |
2001–2005 |
2018–2022 |
|
–19 |
38 |
24 |
11 |
12 |
6,6 |
7,1 |
3,0 |
5,3 |
20–24 |
74 |
45 |
11 |
11 |
18,8 |
26,1 |
10,1 |
18,3 |
25–29 |
101 |
57 |
13 |
13 |
22,7 |
24,6 |
9,4 |
15,4 |
30–34 |
91 |
67 |
16 |
13 |
19,8 |
19,0 |
9,7 |
9,2 |
35–39 |
105 |
77 |
17 |
13 |
17,3 |
14,9 |
6,9 |
5,6 |
40–44 |
123 |
92 |
20 |
19 |
12,9 |
10,4 |
4,8 |
4,6 |
45–49 |
158 |
95 |
35 |
24 |
8,3 |
6,9 |
4,1 |
3,7 |
50–54 |
156 |
80 |
42 |
22 |
4,7 |
4,0 |
2,9 |
2,5 |
55–59 |
127 |
83 |
27 |
21 |
2,7 |
2,8 |
1,3 |
1,5 |
60–64 |
70 |
73 |
21 |
21 |
1,4 |
1,5 |
0,8 |
0,9 |
65–69 |
52 |
81 |
20 |
18 |
0,9 |
1,0 |
0,6 |
0,4 |
70–74 |
59 |
85 |
23 |
17 |
0,8 |
0,8 |
0,4 |
0,3 |
75–79 |
59 |
68 |
26 |
16 |
0,7 |
0,7 |
0,3 |
0,2 |
80–84 |
43 |
43 |
21 |
12 |
0,6 |
0,5 |
0,2 |
0,1 |
85+ |
33 |
42 |
15 |
15 |
0,5 |
0,3 |
0,1 |
0,1 |
*Poznámka: Podíl v průměrném roce pětiletého období.
Rozložení měr sebevražednosti podle věku, kdy jsou počty sebevražd v jednotlivých věkových skupinách vztaženy k počtu osob žijících ve stejných věkových skupinách, je jen částečně podobné rozložení absolutních počtů svévolného zabití se podle věku. V posledních pěti letech míra sebevražednosti nabývala lokálního maxima ve věkových skupinách 55–59 (muži) a 55–64 let (ženy) a po nižší intenzitě v následující pětileté věkové skupině její hodnoty spolu s věkem znovu narůstaly k nejvyšším mírám ve vysokých věkových skupinách. V maximu ve středním věku dosahovala míra úmrtnosti sebevraždou u mužů úrovně 25 a u žen 6 sebevražd na 100 tisíc mužů, resp. žen, ale například ve věku 80–84 let umíralo sebevraždou 49 mužů na 100 tisíc mužů a 8 žen na 100 tisíc žijících žen téhož věku. V období 2018–2022 se oproti předchozím pětiletkám 21. století průběh křivky sebevražednosti podle věku v neseniorských věkových skupinách vyhladil, respektive nárůst spolu s věkem byl pozvolnější a lokální vrchol pro padesátníky a následné nižší hodnoty u šedesátníků (u žen i sedmdesátnic) si byly výrazně bližší. Stejně jako celková sebevražednost měla v průběhu 21. století míra sebevražednosti klesající trend i ve většině věkových skupin.
Obr. 1.2 Míra sebevražednosti podle pohlaví a věku v letech 2001–2022
Převaha sebevražd mužů nad sebevraždami žen je dána vyšší sebevražedností mužů v porovnání s ženami ve všech věkových skupinách. Nejméně odlišná, přesto 2–4x vyšší (v období 2018–2022), byla míra úmrtnosti na sebevraždy mužů oproti míře žen mezi náctiletými, dvacátníky (dlouhodobě je u nich ale diference vyšší, průměrně 6x) a osobami středního věku (od 45 do 64 let). U mladších dospělých (ve věku 35–39 let) pak byla sebevražednost mužů ve srovnání s ženami téměř 6násobná a ve starších věkových skupinách od 70 let výše 6násobek přesáhla.
Sebevraždy podle způsobu provedení
Nejvíce lidí volí pro smrt vlastní rukou oběšení. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: v období 2018–2022 se oběsilo 56 % všech sebevrahů-mužů (v minulých letech to bylo i více než 60 %), zatímco sebevražedkyň-žen jen 34 % (dříve okolo 40–45 %). Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy bývá u mužů zastřelení (16 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (1 %). U žen na druhé pozici dlouhodobě figurovalo otrávení (22 %, u mužů jen 6 % v letech 2018–2022), v období 2018–2022 však bylo odsunuto na třetí místo skokem z výše (24 %, muži 9 %). Skok z výše je u mužů na třetím místě již od období 2011–2015, když na této pozici vystřídal otrávení. Ve druhém desetiletí 21. století narostl význam i dalšího způsobu sebevraždy, a to skoku či lehnutí si před pohybující se předmět (v posledním pětiletém období podíl u žen 9 %, u mužů 6 %). Mechanismy sebevraždy preferované více u žen než mužů doplňuje kromě posledně třech jmenovaných ještě utopení (3 % vs. 1 %).
Obr. 1.3 Struktura sebevražd podle způsobu provedení a pohlaví v letech 2001–2022
Poznámka: Nejsou zahrnuta úmrtí s kódem Y870 Následky úmyslného sebepoškození, protože kód neumožňuje rozlišení jednotlivých způsobů provedení.
Struktura sebevražd podle způsobu provedení se v dílčích věkových skupinách tradičně mírně liší, stejně tak tomu bylo i v období 2018–2022. Zastoupení zastřelení, jakožto obecně druhého nejčastějšího způsobu svévolného ukončení života u mužů, tak například narůstá spolu s věkem: zatímco u 60letých či starších mužů-sebevrahů tvořilo 27 % událostí, u 40–59 letých to bylo 12 % a u mladých do 39 let pouze 7 %, takže v širší věkové skupině mužů do 39 let šlo až o čtvrtý nejfrekventovanější způsob sebevraždy. Naopak muži ve starším věku 60+ let méně často volí k ukončení života oběšení (ze 49 % oproti 61 % u mužů mladších 60 let). S věkem má na úhrnu sebevražd sestupný trend pro muže i ženy zastoupení skoku či lehnutí si před pohybující se předmět: ve věku do 39 let šlo o 10 % u mužů, resp. 14 % u žen, oproti 3 % resp. 5 % mezi 60letými a staršími. Otrávení bývá zase preferovanější u sebevrahů (hlavně mužů) ve středním věku (u mužů ve věkové skupině 40–59 let 8 % vs. 4 % mezi 60 a víceletými a 6 % mezi mladšími 40 let, u žen 23 % vs. 19 % mezi mladšími 40 let a 22 % mezi 60 a víceletými). Ženy v seniorském věku pak mírně častěji než mladší volily skok z výše (27 % mezi 60letými a staršími, 21–22 % v mladších věkových skupinách do 40 let a 40–59 let) a sebevraždu za použití ostrého předmětu (7 % vs. 2–3 %). Mladší ženy do 40 let se více než ty starší uchylovaly k oběšení (39 % v porovnání s 33 % mezi 40 a víceletými ženami).
Tab. 1.3 Struktura sebevražd podle způsobu provedení, pohlaví a věku v letech 2018–2022
Způsob sebevraždy (%) |
Muži |
Ženy |
||||||
< 40 let |
40–59 let |
> 60 let |
celkem |
< 40 let |
40–59 let |
> 60 let |
celkem |
|
Oběšení |
61,1 |
60,6 |
48,9 |
56,2 |
38,8 |
33,0 |
32,6 |
34,3 |
Zastřelení |
7,5 |
11,7 |
26,6 |
16,4 |
1,9 |
1,4 |
1,0 |
1,4 |
Skok z výše |
9,9 |
6,9 |
10,1 |
8,9 |
21,0 |
22,3 |
26,9 |
23,8 |
Otrávení |
5,9 |
8,0 |
4,0 |
5,9 |
18,8 |
23,3 |
22,5 |
21,8 |
Skok pod auto, vlak |
10,0 |
5,0 |
3,3 |
5,7 |
13,6 |
11,9 |
4,7 |
9,4 |
Ostrý předmět |
3,0 |
4,8 |
5,0 |
4,4 |
1,9 |
3,5 |
7,1 |
4,5 |
Utopení |
1,0 |
1,2 |
0,8 |
1,0 |
1,3 |
2,6 |
4,3 |
2,9 |
Ostatní |
1,6 |
1,8 |
1,3 |
1,5 |
2,6 |
2,1 |
1,0 |
1,8 |
Poznámka: Nejsou zahrnuta úmrtí s kódem Y870 Následky úmyslného sebepoškození, protože kód neumožňuje rozlišení jednotlivých způsobů provedení
Sebevraždy podle měsíců v roce a dnů v týdnu
Podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích (více si uvědomují svou osamělost) nebo na podzim (chmurná nálada). To ale čísla ČSÚ nedokazují. Naopak prosinec býval měsícem s nejmenším počtem sebevražd, i když v posledních třech letech 2020 až 2022 došlo k nejnižšímu počtu sebevražd v listopadu, prosinec byl druhý. Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují obvykle jarní měsíce a počátek léta. Tomuto sezónnímu uspořádání odpovídalo i poslední pětileté období 2018–2022 (s výjimkou umístění prosince jako měsíce s až druhým nejnižším počtem sebevražd), když nejvíce sebevražd bylo spácháno v březnu (průměrně 117, tj. 9 % ročního úhrnu) a červnu a červenci (114), nejméně pak v listopadu (průměrně 88, tj. 7 % ročního počtu) a prosinci (94).
Měřeno hodnotou měsíčního indexu, který eliminuje vliv různého počtu dnů v měsíci a vypovídá o vztahu měsíčního počtu sebevražd k jejich počtu v průměrném měsíci daného roku, bylo za období 2018–2022 evidováno v měsících březen, červen a červenec 1,1krát více sebevražd než v průměrném měsíci a naopak nejnižší index byl za dané období v listopadu a prosinci (0,9). Sezónnost sebevražd ale není tak výrazná jako např. sezónnost některých respiračních onemocnění (index v posledních letech průměrně v rozmezí 1,5 až 0,8).
Sebevražednost se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Relativně mírně více je sebevražd v pondělí (16 % v období 2018–2022) a méně ve dnech víkendu, zejména v sobotu (13 %). V průměru denně spáchají sebevraždu 3 (čtvrtek až neděle) až 4 osoby (pondělí až středa). Nejvyšší denní počet evidovaný během let 2018–2022 byl 10 (v pondělí 28. 5. 2018).
Podrobná data lze nalézt v publikacích Zemřelí podle zkráceného seznamu příčin smrti v ČR, krajích a okresech – 2013–2022, Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech – 2013 až 2022, Sebevraždy v České republice – 2011 až 2020 a v Demografických ročenkách ČR historických i aktuálních.
______________________________
1) Sebevraždy se váží na příčiny smrti kódované podle MKN-10 jako X60–X84, od roku 1994 zahrnují údaje nově také příčinu Y870 (následky úmyslného sebepoškození), která je však zaznamenávána pouze u 0 až nízkých jednotek jedinců ročně (výjimečně až 11 úmrtí v roce 2012).
2) Až do roku 2012 dostával ČSÚ informace o příčinách úmrtí prostřednictvím statistických hlášení o úmrtí, které vyplňoval matriční úřad na základě Listu o prohlídce mrtvého/zemřelého. Od roku 2013 hlášení o úmrtí tyto informace již neobsahuje a údaje o příčinách smrti ČSÚ předává Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
3) V letech 2020–2021 pozorujeme značný nárůst celkového počtu úmrtí (meziročně o 15 %, resp. 8 %) v souvislosti s epidemií covidu-19.
4) Podíl sebevražd na počtu úmrtí na vnější příčiny je dán vedle vývoje samotného počtu sebevražd také vývojem ostatních vnějších příčin a jejich počet mezi lety 1995 a 2006 (resp. 2013) výrazně poklesl o 34 % (resp. 41 %), zatímco počet sebevražd mezi stejnými roky klesl méně – o 19 % (resp. o 9 %).