Sebevraždy

 

Údaje ČSÚ o sebevraždách, stejně jako o všech dalších zemřelých, vycházejí z Listu o prohlídce zemřelého, který vyplňuje lékař provádějící prohlídku, resp. pitvu zemřelého1).

ČSÚ má k dispozici údaje o počtu sebevražd na území dnešní České republiky od roku 1876. Některé roční údaje však působí nevěrohodně (roky 1917 a 1918) či nejsou úplné (1938–1945 hodnoty bez pohraničí).

Počet lidí, kteří dobrovolně končí svůj život sebevraždou, má od 70. let 20. století, i přes četné lokální výkyvy a krátkodobá období růstu, klesající trend. Prozatím nejnižší počet zemřelých sebevraždou byl zaznamenán v roce 2016, kdy svůj život sebevraždou ukončilo 1 316 osob. Podobně nízký (pod 1 400) byl počet sebevražd také v letech 2007, 2008 a 2015. Poválečné maximum patří roku 1970 s 2 824 zemřelými sebevraždou. V posledním desetiletí počet zemřelých sebevraždou kulminoval v roce 2012, kdy bylo zaznamenáno 1 647 těchto úmrtí.

 

graf 1

 

Obdobně se v čase vyvíjel také počet sebevražd v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Tzv. míra úmrtnosti na sebevraždy byla v poválečném období nejvyšší na přelomu 60. a 70. let 20. století (28,8 na 100 tisíc obyvatel v roce 1970), minimální v roce 2016 (12,5 na 100 tisíc obyvatel). Podíl sebevražd na celkovém počtu zemřelých na vnější příčiny (které dále zahrnují např. nehody, otravy, utonutí, napadení či komplikace zdravotní péče) se od počátku 60. do poloviny 90. let 20. století postupně snižoval. Historicky nejnižší byl v letech 1995–1996, kdy sebevražda byla způsobem úmrtí u 20 % zemřelých na vnější příčiny. V následujících letech se podíl sebevražd v rámci skupiny vnějších příčin opět zvyšoval, a to na 28 % v letech 2012–2013. Poslední údaj z roku 2016 uvádí 24% podíl sebevražd na vnějších příčinách úmrtí.
 

Sebevraždy podle pohlaví a věku

Tendenci ukončit svůj život sami měli vždy výrazně vyšší muži než ženy. Počet sebevražd mužů byl po celou 2. polovinu 20. století minimálně dvojnásobný ve srovnání s počtem sebevražd žen. V druhé polovině devadesátých let se převaha mužů zvýšila na trojnásobek, od roku 2004 každoročně přesahuje čtyřnásobek počtu žen. V posledním pětiletém období 2012–2016 na jednu sebevraždu ženy připadlo 4,4 sebevražd mužů, když sebevraždou zemřelo v průměru ročně 1 209 mužů a jen 273 žen.

 

Období

Průměrný roční počet sebevražd

Podíl na celku (%)

Počet sebevražd mužů na 1 sebevraždu ženy

celkem

muži

ženy

muži

ženy

1950–1954

2 079

1 450

629

69,7

30,3

2,3

1955–1959

2 334

1 627

707

69,7

30,3

2,3

1960–1964

2 437

1 661

776

68,2

31,8

2,1

1965–1969

2 666

1 842

824

69,1

30,9

2,2

1970–1974

2 657

1 865

792

70,2

29,8

2,4

1975–1979

2 308

1 615

693

70,0

30,0

2,3

1980–1984

2 197

1 562

636

71,1

28,9

2,5

1985–1989

2 018

1 431

587

70,9

29,1

2,4

1990–1994

1 936

1 413

523

73,0

27,0

2,7

1995–1999

1 638

1 271

367

77,6

22,4

3,5

2000–2004

1 622

1 292

330

79,7

20,3

3,9

2005–2009

1 436

1 183

254

82,4

17,7

4,7

2010–2014

1 560

1 288

272

82,6

17,4

4,7

2012–2016

1 482

1 209

273

81,6

18,4

4,4

 

Počet sebevražd na sto tisíc obyvatel daného věku se postupně s věkem zvyšuje až k maximu kolem 50. roku věku, po 60. roku věku jich opět relativně ubývá. Tento věkově specifický profil měr úmrtnosti na sebevraždy (standardizované míry) se v čase výrazně neměnil, přičemž ve většině věkových skupin došlo ke snížení úmrtnosti. V období 2012–2016 byla sebevražednost nejvyšší ve věku 50–54 let, přičemž míra úmrtnosti dosáhla u mužů úrovně 2,4 a u žen 0,6 sebevražd na 100 tisíc obyvatel.

graf 2

Pozn.: Standardizované míry úmrtnosti podle standardu evropské populace (1976).
 

Sebevraždy podle způsobu provedení

Nejvíce lidí volí pro svou dobrovolnou smrt oběšení. U mužů tento způsob převažuje výrazněji než u žen: oběšením umírá více než 60 % sebevrahů-mužů (61 % v období 2012–2016), zatímco mezi ženami obvykle 40–45 % (40 % v období 2012–2016). Druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy je u žen otrávení (21 %), a to i přesto, že počet i relativní váha takto zemřelých osob mezi zemřelými sebevraždou se v průběhu desetiletí významně snížila. Svůj vliv zde určitě měla změna způsobu vytápění domácností, větší bezpečnost plynových spotřebičů apod. U mužů je druhou nejčastější formou dokonané sebevraždy v současné době zastřelení (13 %), které je u žen evidováno naopak zřídka (2 %). Další větší skupinu sebevražd (zejména u žen) naplňují sebevraždy skokem z výše, jejichž zastoupení se naopak během let zvýšilo, u mužů na 10 % a u žen až na 19 %.

graf 3

Poznámka: V letech 1980–1984, kdy byla v platnosti 9. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, podrobný seznam příčin smrti neobsahoval samostatný kód pro sebevraždu skokem pod auto, vlak.
 

Struktura sebevražd podle způsobu provedení se v dílčích věkových skupinách v období 2012–2016 lišila pouze mírně. Například u sebevražd 60letých a starších žen byly druhým nejčastějším způsobem (po oběšení) skoky z výše, otrávení bylo až třetí. U mužů tohoto seniorského věku bylo ve srovnání s úhrnem výrazně vyšší zastoupení sebevražd zastřelením (20 %) a to nejvíce na úkor oběšení (56 %). U mladších mužů do 40 let věku bylo naopak zastřelení o něco méně časté a vyšší podíl připadl na sebevraždy skokem (z výše i pod auto či vlak). Mladší ženy zase ve srovnání s těmi staršími volily méně sebevraždu oběšením -  v období let 2012–2016 ve 32 %, zatímco u žen ve věku 40 let a více tento způsob měl více jak čtyřicetiprocentní podíl. Stejně jako u mužů, tak i u žen do 40 let věku byly výrazněji (než v úhrnném pohledu) zastoupeny sebevraždy skokem pod auto, vlak.

Způsob sebevraždy,

2012–2016

Muži

Ženy

< 40 let

40–59 let

60+ let

celkem

< 40 let

40–59 let

60+ let

celkem

Oběšení

62 %

65 %

56 %

61 %

32 %

41 %

42 %

39 %

Zastřelení

8 %

11 %

20 %

13 %

3 %

2 %

1 %

2 %

Otrávení

6 %

7 %

4 %

6 %

20 %

23 %

19 %

21 %

Skok z výše

10 %

6 %

9 %

8 %

22 %

16 %

21 %

19 %

Skok pod auto, vlak

9 %

4 %

3 %

5 %

16 %

9 %

6 %

9 %

Ostatní

5 %

6 %

8 %

6 %

7 %

8 %

11 %

9 %

 

Sebevraždy podle měsíců v roce a dnů v týdnu

Podle zažitých pověr si lidé berou nejčastěji život o Vánocích (více si uvědomují svou osamělost) nebo na podzim (chmurná nálada). To ale čísla ČSÚ nedokazují. Naopak prosinec je měsícem s nejmenším počtem sebevražd (v období 2012–2016 průměrně 99, tj. necelých 7 % ročního počtu). Maximální počet zemřelých sebevraždou vykazují jarní měsíce, za poslední pětileté období to byl březen a duben (průměrně  141, resp. 139 úmrtí za měsíc, tj. cca 9,5 % ročního počtu v každém měsíci).

Sebevražednost se mění nejen podle měsíců, ale i podle dnů v týdnu. Zatímco celkový počet zemřelých je do jednotlivých dnů v týdnu rozložen v podstatě rovnoměrně (14 % na den v rámci týdne), sebevražd je relativně mírně více v pondělí (16,3 % v období 2012–2016) a méně ve dnech víkendu, zejména v sobotu (13,0 %). V průměru denně spáchají sebevraždu 4 osoby. Nejvyšší denní počet evidovaný za posledních deset let byl 14 (dne 15. 9. 2014).

Podrobná data lze nalézt v publikaci Zemřelí podle seznamu příčin smrti, pohlaví a věku v ČR, krajích a okresech - 2007 až 2016 a v Demografických ročenkách ČR.



1) Až do roku 2012 dostával ČSÚ informace o příčinách úmrtí prostřednictvím statistických hlášení o úmrtí, které vyplňoval matriční úřad na základě Listu o prohlídce mrtvého/zemřelého. Od roku 2013 hlášení o úmrtí tyto informace již neobsahuje a údaje o příčinách smrti ČSÚ předává Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.