Pohyb obyvatelstva - Metodika

 

Početní stav obyvatel daného území se v čase mění ve své velikosti i struktuře. Iniciátory změn jsou demografické události, které obyvatelé během roku podstupují. Pro potřeby demografické statistiky jsou rozhodujícími níže popsané, přičemž relevantní jsou pouze ty, jejichž nositeli jsou občané České republiky a cizinci s trvalým pobytem v České republice, občané třetích zemí s přechodným pobytem na území České republiky na základě dlouhodobého víza (nad 90 dnů) nebo povolení k dlouhodobému pobytu, občané zemí EU, Norska, Švýcarska, Islandu, Lichtenštejnska a jejich rodinní příslušníci s hlášeným přechodným pobytem na území České republiky a cizinci s platným azylem v České republice (viz Počet obyvatel).

Do statistiky jsou zařazovány i sňatky, narození a úmrtí, ke kterým došlo v zahraničí, avšak pouze pokud se týkají českých občanů[1] s trvalým pobytem na území České republiky a byly nahlášeny a evidovány zvláštní matrikou v termínu, který umožňuje jejich zařazení do statistiky.

Přesné definice jednotlivých událostí se v čase měnily (viz Příloha). Údaje v publikacích, není-li uvedeno jinak, vždy vychází z legislativy platné v daném roce události.

 

DEMOGRAFICKÉ UDÁLOSTI


Sňatky

Sleduje se počet zákonně uzavřených manželství obyvatel České republiky (obyvatelem ČR alespoň jeden ze snoubenců), za něž obdržel Český statistický úřad od zpravodajské jednotky (matričního úřadu)[2] statistické hlášení o uzavření manželství. To obsahuje pro využití v demografické statistice údaje o rodinném stavu, věku, státním občanství[3] a vzdělání[4] snoubenců, o pořadí uzavíraného manželství a datu předchozího rozvodu či ovdovění. Ve výstupech jsou sňatky v případě územního členění tříděny standardně podle místa pobytu ženicha (není-li uvedeno jinak).

Do počtu sňatků jsou zahrnuty jak občanské, tak (před rokem 1950 a od 1. 7. 1992) církevní sňatky.


Rozvody

Sleduje se počet právních zániků manželství obyvatel České republiky (obyvatelem ČR alespoň jeden z manželů) rozvodem, za které zaslala zpravodajská jednotka (okresní soudy, pro okres Brno-město Městský soud v Brně, obvodní soudy; prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti) statistické hlášení o rozvodu (blíže viz Příloha). Rozvodová statistika sleduje věk, vzdělání[5], státní občanství manželů3, počet společných nezletilých dětí, navrhovatele rozvodu, příčinu rozvratu na straně muže a ženy, datum uzavření sňatku a pořadí rozvodu každého z manželů. V případě územního členění výstupů jsou rozvody tříděny podle posledního společného bydliště manželů. Z hlediska časového určení byly až do roku 2006 rozvody tříděny do kalendářních měsíců podle data odeslání hlášení o rozvodu, od roku 2007 je určující měsíc nabytí právní moci rozvodu manželství (nově přebíraný údaj ČSÚ). Z těchto časových údajů o rozvodu a z data uzavření manželství se vypočítávala, resp. vypočítává, i délka trvání manželství při rozvodu.


Narození

Sleduje se počet všech narozených dětí, živě i mrtvě, obyvatel České republiky (obyvatelem ČR alespoň jeden z rodičů), za něž obdržel Český statistický úřad od zpravodajské jednotky (matričního úřadu)2 statistické hlášení o narození[6]. Pro demografickou statistiku se z hlášení využívají údaje o pohlaví narozeného dítěte, jeho vitalitě, porodní hmotnosti a délce, týdnu těhotenství, pořadí dítěte (celkem a v nynějším manželství)[7], rodinném stavu matky, věku, vzdělání[8], státním občanství[9] a státu narození[10] rodičů[11] a datum sňatku rodičů. Územně jsou narozené děti tříděny podle místa pobytu matky v době porodu.

V letech 1949, 1953, 1965, 1988 a 2012 došlo ke změně definice živě/mrtvě narozeného dítěte (blíže viz Příloha). V současné době je v české legislativě definice vitality narozeného dítěte uvedena, spolu se všemi případy potratu, v pokynech k vyplnění Listu o prohlídce zemřelého (ve vyhlášce č. 297/2012 Sb., o Listu o prohlídce zemřelého, ve znění pozdějších předpisů), a to pro potřeby vyplnění tohoto listu. Definice živě a mrtvě narozeného dítěte jsou rovněž uvedeny v legislativě EU – živě narozené dítě v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1260/2013 o evropské demografické statistice, mrtvě narozené dítě v nařízení Komise (EU) č. 328/2011, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1338/2008 o statistice Společenství v oblasti veřejného zdraví a bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud jde o statistiky příčin smrti, a to pro účely těchto nařízení. Pro rozlišení živě a mrtvě narozených dětí ČSÚ vychází z toho, co je uvedeno v položce vitalita na Hlášení o narození, dodržení definice se (stejně jako u ostatních hlášení demografických údajů), předpokládá.


Potraty

Za potraty jsou v demografické statistice považována předčasná ukončení těhotenství, klasifikovaná lékařem jako ukončení těhotenství potratem. Údaje o potratech obyvatelek ČR, ke kterým došlo na území ČR, získává ČSÚ formou souboru individuálních dat od Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR), který data sbírá a zpracovává. Data jsou ČSÚ následně publikována beze změn, tj. včetně používaných číselníků ÚZIS ČR (oproti standardnímu třídění ČSÚ např. podrobnější číselník rodinného stavu a vzdělání ženy). Ve výstupech ČSÚ jsou potraty členěny podle druhu potratu[12], stáří plodu, věku, rodinného stavu a státního občanství ženy či počtu dosavadních potratů a živě narozených dětí ženě, územně pak podle místa pobytu ženy.

Statistika potratů je v ČR vedena od roku 1953, podrobná statistika podle všech druhů potratu od roku 1958 v souvislosti s účinností zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství. V letech 1965, 1988 a 2012 došlo ke změně definice potratu (blíže viz Příloha). Současná právní úprava, zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje plod po potratu jako plod, který po úplném vypuzení nebo vynětí z těla matčina neprojevuje ani jednu ze známek života a současně jeho porodní hmotnost je nižší než 500 g, a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší než 22 týdny. Potratem se rozumí též ukončení mimoděložního těhotenství anebo umělé přerušení těhotenství (neboli UPT neboli indukovaný potrat) provedené podle zvláštních předpisů[13]. Všechny definice případů potratu jsou pak uvedeny v pokynech k vyplnění Listu o prohlídce zemřelého (ve vyhlášce č. 297/2012 Sb., o Listu o prohlídce zemřelého, ve znění pozdějších předpisů).


Zemřelí

Sleduje se počet všech zemřelých obyvatel České republiky, o jejichž úmrtí obdržel Český statistický úřad od zpravodajské jednotky (matričního úřadu)2 statistické hlášení o úmrtí. Podkladem pro vyplnění Hlášení o úmrtí matričními úřady je List o prohlídce zemřelého (LPZ), resp. jeho příslušná část, vymezená vyhláškou č. 297/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ve statistice jsou zemřelí blíže určeni z hlediska věku, pohlaví, rodinného stavu, vzdělání[14] (od roku 2013 číselníky rodinného stavu a vzdělání do hlášení převzaty z LPZ), státního občanství3 a státu narození[15]. Od roku 2007 je sledováno také místo úmrtí (v nemocnici, doma atd.; do roku 2012 uvedeno na hlášení o úmrtí, od roku 2013 údaj přebírán z LPZ).

Zemřelí podle příčin smrti
Od roku 2013, pro zpracování statistik o příčinách smrti, ÚZIS ČR předává ČSÚ vybrané položky části LPZ (část A pro ÚZIS), která obsahuje příčiny smrti a související lékařské charakteristiky. Před rokem 2013 byly příčiny smrti Českým statistickým úřadem zjišťovány společně s dalšími údaji o zemřelé osobě na hlášení o úmrtí.

Příčiny smrti jsou kódovány dle Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN) ve znění decenálních revizí platných v ČR v jednotlivých letech (viz Příloha). Od roku 2009 jsou v ČR implementovány i aktualizace 10. revize vydávané Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Za překlad klasifikace do češtiny a její implementaci v ČR je zodpovědný ÚZIS ČR.

Ve statistických výstupech jsou data tabelována podle základní příčiny smrti, která je WHO definována jako (a) onemocnění nebo zranění, které iniciovalo řetězec chorobných stavů přímo vedoucích ke smrti, nebo (b) okolnosti nehody či násilí, jež způsobily smrtelné poranění. Od roku 2011 provádí ČSÚ výběr základní příčiny smrti automatizovaně, pomocí programu (software IRIS).


Stěhování (přistěhovalí, vystěhovalí)

Stěhováním se rozumí změna trvalého bydliště osoby, u cizinců s přechodným pobytem delším jak 90 dnů i změna místa přechodného pobytu, za hranice určité územní jednotky. Statistika zpracovávaná ČSÚ je založena na změně obce pobytu, data o pohybu v rámci území jedné obce jsou dostupná pouze v případě Hlavního města Prahy (stěhování do úrovně městských částí). Rozlišuje se stěhování vnitřní, tj. v rámci území ČR, a zahraniční. Pro účely demografické statistiky jsou stěhující se osoby charakterizovány věkem, rodinným stavem, státním občanstvím3, samotná migrace je určena datem stěhování, obcí předchozího a nového bydliště. Do roku 2004 byl zjišťován také důvod migrace a vzdělání stěhující se osoby, ukončení sledování těchto charakteristik souviselo se změnou zdroje dat o stěhování.

Data o stěhování českých občanů byla v letech 2001–2004 získávána z Hlášení o stěhování (zpravodajskou jednotkou byly ohlašovny pobytu a okresní úřadovny cizinecké a pohraniční policie ČR), údaje o stěhování cizinců byly přebírány v elektronické formě od Ředitelství služby cizinecké policie. Od roku 2005 byla hlášení o stěhování kompletně nahrazena administrativními daty ze zdrojů Ministerstva vnitra ČR. Informační systém evidence obyvatel je zdrojem dat pro stěhování občanů ČR a v období 2008 až červen 2012 byl zdrojem dat pro veškerou migrační statistiku včetně stěhování cizinců. Cizinecký informační systém je zdrojem dat pro stěhování cizinců (přes hranice i uvnitř republiky), s výjimkou zmíněného období od počátku roku 2008 do poloviny roku 2012.

 

NEJPOUŽÍVANĚJŠÍ SOUHRNNÉ UKAZATELE

Ukazatele se používají nejen na republikové úrovni, ale (většina z nich) i na úrovni regionální, a za různá časová období. Vypovídací hodnota ukazatele za malé územní/časové jednotky však může být ovlivněna nízkými počty událostí, resp. obyvatel dané jednotky. Nejběžnější časovou jednotkou je v demografické statistice jeden kalendářní rok.

Přirozený přírůstek
Rozdíl mezi počtem živě narozených dětí a počtem zemřelých obyvatel ve stejném období.

Přírůstek stěhováním (saldo migrace)
Rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých ve stejném období do/z dané územní jednotky.

Celkový přírůstek
Součet přirozeného přírůstku a přírůstku stěhováním ve stejném období.

Index maskulinity
Poměr počtu mužů k počtu žen (obvykle na 100 žen), a to v populaci celkem či v jednotlivých věkových skupinách v daném časovém okamžiku. Poměr živě narozených chlapců k počtu živě narozených dívek v daném období se nazývá sekundární index maskulinity.

Index stáří
Poměr počtu osob ve věku 65 a více let k počtu dětí ve věku 0–14 let (obvykle na 100 dětí) ve stejném časovém okamžiku.

Index ekonomické závislosti (zatížení)
Poměr počtu osob v ekonomicky neaktivním věku (běžně 0–14 let a 65 a více let) k počtu osob v ekonomicky aktivním věku (15–64 let) ve stejném časovém okamžiku. Ukazatel je alternativně počítán s vymezením skupin 0–19, 20–64 a 65+ let jako skupin ekonomicky (ne)aktivního věku.

Průměrný věk obyvatel
Aritmetický průměr věků všech jedinců (určitého pohlaví či celkem) žijících v daném časovém okamžiku.

Věkový medián
Věk, který rozděluje danou populaci na dvě stejně početné části. Počet obyvatel mladších než mediánový věk je tak stejný jako počet osob starších než mediánový věk.

Hrubé míry (sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti, potratovosti, úmrtnosti, migrace)
Vyjadřují počet příslušných demografických událostí na celkový počet obyvatel středního stavu (tj. ke středu období). Uvádí se zpravidla v promile, čili v přepočtu na 1 000 obyvatel daného území v daném čase.

Míry (sňatečnosti, rozvodovosti, porodnosti, potratovosti, ukončených těhotenství, úmrtnosti, migrace) podle pohlaví a věku
Počet příslušných demografických událostí osob v určitém věku (věkovém intervalu) na počet obyvatel stejného věku (věkového intervalu) středního stavu (nejčastěji na 1 000 obyvatel).

Tabulková prvosňatečnost
Podíl osob (mužů, resp. žen), které by uzavřely první sňatek před dosažením 50 let věku za předpokladu, že by míry sňatečnosti, úmrtnosti a migrace svobodných zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly neměnné. Je výsledným ukazatelem jednovýchodných tabulek sňatečnosti svobodných[16].

Úhrnná rozvodovost
Podíl manželství, která by skončila rozvodem za předpokladu, že by intenzity rozvodovosti podle délky trvání manželství zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly neměnné.

Míry rozvodovosti podle délky trvání manželství vyjadřují počet rozvodů v dané délce trvání manželství na počet manželství uzavřených před příslušným počtem let.

Úhrnná plodnost
Průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.
Z rozložení měr plodnosti podle věku vychází průměrný věk žen při narození dítěte.

Hrubá míra reprodukce
Průměrný počet živě narozených dcer, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.

Čistá míra reprodukce
Průměrný počet živě narozených dcer, které by se narodily jedné ženě a dožily se věku své matky v době porodu za předpokladu, že by míry plodnosti a úmrtnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.

Úhrnná potratovost
Průměrný počet potratů, které by připadly na jednu ženu za předpokladu, že by míry potratovosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.
Z rozložení měr potratovosti podle věku vychází průměrný věk žen při potratu.

Obdobně jako (celková) úhrnná potratovost a míry potratovosti je definována úhrnná indukovaná potratovost a úhrnná samovolná potratovost, resp. míry indukované potratovosti a míry samovolné potratovosti, počítající pouze s počtem potratů daného druhu ve vztahu k počtu žen.

Úhrnná míra ukončených těhotenství
Průměrný počet ukončených těhotenství, které by připadly na jednu ženu za předpokladu, že by míry ukončených těhotenství podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.

Mrtvorozenost
Poměr počtu mrtvě narozených dětí k počtu všech narozených dětí (obvykle na 1 000 narozených).

Kojenecká úmrtnost
Poměr počtu
dětí zemřelých před dosažením věku 1 roku k počtu živě narozených dětí ve stejném období (obvykle na 1 000 živě narozených).

Novorozenecká úmrtnost
Poměr počtu
zemřelých před dosažením věku 28 dnů k počtu živě narozených dětí ve stejném období (obvykle na 1 000 živě narozených).

Perinatální úmrtnost
Poměr počtu mrtvě narozených dětí a dětí zemřelých před dosažením věku 7 dnů k počtu všech narozených dětí ve stejném období (obvykle na 1 000 narozených).

Naděje dožití (neboli střední délka života)
Průměrný počet let, který prožije právě x-letá osoba při zachování úmrtnostních poměrů v jednotlivých věcích daného roku (období). Je výsledným ukazatelem tzv. úmrtnostních tabulek[17]. Vzhledem k diferenciaci úmrtnosti obou pohlaví je naděje dožití počítána zvlášť za muže a ženy.

Obrat zahraničního stěhování
Součet přistěhovalých ze zahraničí a vystěhovalých do zahraničí.

Objem vnitřního stěhování
Počet všech zaznamenaných případů vnitřního stěhování v dané územní jednotce za dané období. Objem stěhování za vyšší územní jednotku je definován jako součet objemu stěhování za nižší územní celky plus stěhování mezi nižšími územními celky.

Příloha: Dříve platné definice demografických událostí


Definice obyvatel zahrnovaných do statistiky

Do roku 1950 vycházela statistika obyvatelstva z koncepce přítomného obyvatelstva, od roku 1950 pak z koncepce (trvale) bydlícího obyvatelstva založené na místě hlášeného trvalého pobytu obyvatel.

V praxi české (československé) demografické statistiky od roku 1950 jsou za obyvatele považováni nejen státní občané České republiky (resp. bývalého Československa), ale všechny osoby, které k danému datu byly přihlášeny v daném území k trvalému pobytu, tedy i státní občané jiného státu než ČR. Do roku 2000 se statistika vztahovala pouze na obyvatele s trvalým bydlištěm v České republice (bez ohledu na jejich státní občanství), od roku 2001 do 1. 5. 2004 v návaznosti na Sčítání lidu, domů a bytů 2001 nově i cizinců s přechodným pobytem na vízum nad 90 dnů a cizinců s azylem v ČR.


Definice rozvodů

Pro období 1919–1949 jsou do statistiky zahrnuty pouze rozluky manželství, které podle tehdy existující právní normy odpovídaly rozvodům v dnešním slova smyslu. Od roku 1950 je možná jediná forma právního ukončení manželství – rozvod.

Podmínky rozvodu jsou dané zákonem. V období 1. 1. 1950 až 31. 3. 1964 se řídily zákonem o právu rodinném, od 1. 4 1964 do 31. 12. 2013 zákonem o rodině (na počtu a struktuře rozvodů se výrazně podepsala jeho novelizace zákonem č. 91/1998 Sb. s platností od 1. 8. 1998), od 1. 1. 2014 je definuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („nový občanský zákoník“).

Počínaje rokem 2007 přebírá ČSÚ elektronickou formou z datového skladu Ministerstva spravedlnosti ČR údaje pouze o kladně vyřízených žádostech o rozvod, před tímto rokem měl k dispozici údaje o všech podaných žádostech.


Definice živě/mrtvě narozeného dítěte

Až do roku 1948 platila v České republice (resp. Československu) mezinárodní definice živě narozeného dítěte, za které byl považován plod, u kterého byly zjištěny známky dechu či srdečního pulzu (bez ohledu na délku trvání těhotenství), a definice mrtvě narozeného dítěte, za které byl považován mrtvě narozený plod narozený po 28. týdnu těhotenství.

V letech 1949–1952 musel plod, aby byl dle národní definice považován za dítě, vážit alespoň 400 g. Jeho vitalita (živě či mrtvě narozené) byla určena podle toho, zda plod projevoval při narození známky života či nikoliv.

V období 1953–1964 byl za dítě pokládán plod měřící alespoň 35 cm a vážící alespoň 1 000 g, který byl výsledkem těhotenství trvajícího alespoň 28 týdnů (musely být splněny všechny tři kritéria). Kritériem života bylo alespoň jedno vdechnutí plodu. Za (živě narozené) dítě se považoval i plod, který se narodil živě a nesplňoval uvedená kritéria, ale přežil 24 hodin. V případě vícečetných porodů stačilo, aby všechny znaky dítěte měl alespoň jeden plod a za děti byly považovány všechny plody z tohoto těhotenství.

V období od 1. 1. 1965 do 29. 2. 1988 platily v Česku opět mezinárodně doporučené definice dítěte, podle kterých: narození živého plodu je vypuzení nebo úplné vynětí plodu z těla matčina (bez ohledu na délku těhotenství), jestliže plod po narození dýchá nebo projevuje jiné známky života, jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva, i když pupečník nebyl přerušen nebo placenta porozena; narození mrtvého plodu je narození plodu, jehož úmrtí nastalo před úplným vypuzením nebo vynětím z těla matčina (bez ohledu na délku těhotenství). Úmrtí je prokázáno tím, že plod nedýchá ani neprojevuje jinou známku života, jako srdeční činnost, pulzaci pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva (vyhláška ministerstva zdravotnictví 194/1964 Sb.). Za mrtvě narozené dítě je považován plod narozený po 28. týdnu těhotenství nebo, nelze-li délku určit, vážící alespoň 1000 g.

Od 1. 3. 1988 do 31. 3. 2012 platila vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky, podle které byl za živě narozené dítě považován plod, který projevil po narození aspoň jednu známku života a měl porodní hmotnost 500 g a vyšší, případně nižší než 500 g, přežije-li 24 hodin po porodu. Známkami života se rozuměl dech, srdeční akce, pulsace pupečníku nebo aktivní pohyb svalstva. Za mrtvě narozené dítě se považoval plod, který neprojevil ani jednu ze známek života a měl porodní hmotnost 1 000 g a vyšší. Vyhláška č. 11/1988 Sb. byla zrušena k 1. 4. 2012 zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.


Definice potratu

Statistika potratů byla v Československu vedena od roku 1953, v letech 1953–1957 však zachycovala pouze potraty provedené ve smyslu trestního zákona č. 86/1950 Sb. (§218, odst. 4), který umožňoval provést „usmrcení lidského plodu lékařem ve zdravotním ústavu se souhlasem těhotné ženy“ za určitých předpokladů (ohrožení zdravotního stavu těhotné ženy nebo jejího plodu).

Podrobná statistika v členění podle všech druhů potratů (umělé, samovolné a ostatní potraty) je vedena od roku 1958 v souvislosti s účinností zákona č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství.

Do roku 1964 byly za potraty považovány všechny plody, které nemohly být považovány za děti podle tehdy platné čs. definice.

V období od 1. 1. 1965 do 29. 2. 1988 se dle mezinárodně doporučené definice dítěte za potrat považoval každý mrtvě narozený plod narozený do 28. týdne těhotenství nebo (nelze-li délku těhotenství určit) který vážil méně než 1 000 g.

Od 1. 3. 1988 byly definice potratů dány vyhláškou Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 11/1988 Sb., o povinném hlášení ukončení těhotenství, úmrtí dítěte a úmrtí matky. Potratem se rozumělo ukončení těhotenství ženy, při němž:

a. plod neprojevuje ani jednu ze známek života a jeho porodní hmotnost je nižší než 1 000 g a pokud ji nelze zjistit, jestliže je těhotenství kratší 28 týdnů,

b. plod projevuje aspoň jednu ze známek života a má porodní hmotnost nižší než 500 g, ale nepřežije 24 hodin po porodu,

c. z dělohy ženy bylo vyňato plodové vejce bez plodu nebo těhotenská sliznice.

Ukončení mimoděložního těhotenství nebyla ve statistice potratů v období 1958–1986 evidována, v roce 1987 byla ve výstupech ČSÚ zahrnuta do kategorie „ostatní“, v letech 1988–1991 mezi umělá přerušení těhotenství (UPT). Od roku 1992 tvoří ukončení mimoděložního těhotenství samostatnou kategorii potratů.

Vyhláška MZ ČSR č. 11/1988 Sb. byla k 1. 4. 2012 zrušena zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, který zavedl novou, aktuálně platnou, definici plodu po potratu.


Statistika příčin smrti

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN), mezinárodně doporučená systematika pro kódování příčin smrti vydávaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO), je v České republice používána od roku 1919. Srovnatelnost jednotlivých revizí je omezena. Aktuálně (od roku 1994) jsou v ČR příčiny smrti tříděny podle 10. revize (MKN-10) a jejích aktualizací.

 

Období platnosti jednotlivých revizí Mezinárodní statistické klasifikace nemocí v ČR:

Označení revize

Rok přijetí revize/ účinnosti aktualizace
dle WHO

Období platnosti v ČR

MKN-3*

1920**

1919–1930

MKN-4

1929**

1931–1940

MKN-5

1938**

1941–1948

MKN-6

1948

1949–1957

MKN-7

1955

1958–1967

MKN-8

1965

1968–1978

MKN-9

1975

1979–1993

MKN-10

1990

1994–

aktualizace MKN-10:

2004–2009
2010
2012
2013
2014-2016

2009–
2011-
2012-
2013-
2018-

*) Vydaná pod názvem Mezinárodní klasifikace příčin smrti.
**) Přijato Mezinárodním statistickým institutem, resp. Zdravotnickou organizací Společnosti národů.

 



[1] U sňatku je českým občanem alespoň jeden ze snoubenců, u narozených je českým občanem alespoň jeden z rodičů dítěte.

[2] Zpravodajská jednotka (matriční úřad) má povinnost zaznamenat všechny události, které se staly na území jejího správního obvodu.

[3] Státní občanství uváděno od roku 1995, do roku 1994 byla zjišťována národnost.

[4] Vzdělání je dobrovolně poskytovaným údajem (samostatná kategorie „nezjištěno“ v datech počínaje rokem 2008). Od roku 2015 je číselník vzdělání ženicha/nevěsty rozšířen o samostatnou kategorii pro vyšší odborné školy a konzervatoře ukončené absolutoriem.

[5] Vzdělání je dobrovolně poskytovaným údajem (samostatná kategorie „nezjištěno“ v datech počínaje rokem 2007).

[6] Počet narozených dětí nezahrnuje děti, jejichž matka požádala o utajení své osoby v souvislosti s porodem (podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 422/2004 Sb.), a nalezené děti (bez identifikace matky).

[7] V souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1260/2013 o evropské demografické statistice došlo v roce 2014 ke změně metodiky vykazovaného pořadí dítěte. Do roku 2013 (včetně) pořadí dítěte reflektovalo všechny děti ženě dříve narozené (včetně mrtvě narozených dětí), od roku 2014 je pořadí zjišťováno pouze u živě narozených dětí a ze živě narozených dětí.

[8] Vzdělání je od roku 2007 dobrovolně poskytovaným údajem (v datech samostatná kategorie „nezjištěno“). Od roku 2015 je číselník vzdělání matky/otce dítěte rozšířen o samostatnou kategorii pro vyšší odborné školy a konzervatoře ukončené absolutoriem.

[9] Státní občanství uváděno od roku 1995 (v letech 1995–2011 pouze státní občanství dítěte, od roku 2012 zvlášť státní občanství matky/otce/dítěte), do roku 1994 byla zjišťována národnost.

[10] Stát narození matky/otce zjišťován od roku 2012.

[11] Před rokem 2007 byly údaje o otci sledovány pouze u narozených v manželství.

[12] Rozlišovány čtyři druhy potratu: samovolný, mimoděložní, umělý, ostatní. Blíže viz www.uzis.cz.

[13] Od poloviny roku 2014 je umělé přerušení těhotenství v ČR možno provést také farmakologickou metodou (tzv. potratovou pilulkou).

[14] Vzdělání je od roku 2007 dobrovolně poskytovaným údajem (v datech samostatná kategorie „nezjištěno“).

[15] Stát narození zjišťován od roku 2012.

[16] Podrobný způsob výpočtu tabulek sňatečnosti svobodných je uvedený v metodických poznámkách Demografické ročenky České republiky na https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-rocenka-ceske-republiky-2019.

[17]  Podrobně popsaný výpočet úmrtnostních tabulek používaný ČSÚ na https://www.czso.cz/csu/czso/umrtnostni-tabulky-metodika.