Historický přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky - Liberecký kraj

 

Charakteristika soudního okresu Nové Město pod Smrkem

ilustrační obrázekSoudní okres Nové Město pod Smrkem zaujímal v roce 1921 plochu o velikosti 6 573 ha a zahrnoval jen 7 obcí. Obec Jindřichovice pod Smrkem byla katastrální rozlohou největší, měla 1453 ha, naopak nejmenší obcí o 389 ha byla obec Hajniště.
Při sčítání lidu v roce 1921 měl soudní okres 9 635 obyvatel, z nichž nejvíce bylo sečteno v obci Nové Město pod Smrkem, a to 4 311 obyvatel (rozloha města byla v té době 994 ha). Nejmenší počet obyvatel byl sečten v obci Dětřichovec (396 obyvatel). Z etnického hlediska byla v soudním okrese převaha obyvatel, kteří se hlásili k německé národnosti, až 94 %. Menšina byla zastoupena pouze 2,8 %, nejvíce v obci Nové Město pod Smrkem (3,7 % obyv.). Počet cizinců v okrese, tedy lidí, kteří se přihlásili k jiné než německé či československé národnosti, byl procentuálním zastoupením téměř stejný jako zastoupení československé menšiny. Během následujících deseti let se počet obyvatel snížil, a to o 855 obyvatel, jak vyplynulo z výsledků sčítání lidu ke konci roku 1930. Na území soudního okresu bylo tehdy sečteno celkem 8 750 obyvatel.
 
Mezi obyvateli tehdejšího okresu převažovali stoupenci římskokatolického vyznání, bylo jich celkem 93,7 %. K náboženství evangelickému se přiklánělo jen 507 obyvatel, tedy 5,3 % obyvatel z celkového úhrnu. Část frýdlantského výběžku tvořil i malý okres Nové Město pod Smrkem. Význam střediska Nového Města pod Smrkem potvrdilo zřízení samostatného okresního soudu v roce 1913. Do pravomoci tohoto soudu spadaly obce Dětřichovec, Hajniště, Horní Řasnice, Jindřichovice pod Smrkem, Ludvíkov a Srbská. Toto území se rozvíjelo v souvislosti s textilním průmyslem. Ten zde byl spojen především se jménem Ignatze Klingera a jeho největším textilním podnikem v této oblasti, zaměřeným na výrobu bavlněné látky. Zastoupena zde byla rovněž výroba vlněných látek, reprezentovaná Heintschelovými továrnami v Jindřichovicích pod Smrkem a v Horní Řasnici. V letech 1913-1920 patřilo Nové Město s počtem 2 065 dělníků k největším centrům textilního průmyslu tehdejší republiky. Dostupnost zdrojů kaolinu, přestože méně kvalitního než na Karlovarsku, umožnila v Novém Městě pod Smrkem rozvoj výroby porcelánového zboží. Ta byla spojena se jmény Josefa Mazela a Karla Pesche. V jejich továrnách se vyráběly bílé i malované dýmky, elektrotechnické zboží, lékárenské nádoby, porcelánové knoflíky a kuchyňské soupravy.