Historický přehled výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Národního shromáždění Československé republiky - Liberecký kraj
Charakteristika města Liberec
 Město Liberec přináleželo do soudního okresu Liberec, mělo však vlastní zřízení, proto je uváděno zvláště. Při sčítání v roce 1921 žilo na tehdejším území města, které mělo rozlohu 616 hektarů, 34 985 obyvatel, z toho 1 965 cizozemců. K československé národnosti se hlásilo 14,8 % obyvatel, k německé 84,6 %. Rozhodující část obyvatel (83,4 %) byla římskokatolického vyznání. Výraznou skupinu (2 725 obyvatel) tvořili i stoupenci náboženství evangelického. V Liberci žila také silná komunita obyvatel židovského vyznání (1 312). Po téměř deseti letech, podle sčítání v roce 1930, žilo ve městě Liberci o 3 583 obyvatel více, tedy o 11,0 %. Přibylo nejen obyvatel hlásících se k národnosti německé (o 7,5 %), ale i k československé (o 12,9 %). V náboženském složení obyvatel mírně posílila skupina evangelického vyznání. Město získalo vlastní samosprávný statut v roce 1889. Právě v té době se dostává, jako metropole německy hovořícího pohraničí, na první místo zvláště z pohledu politického. Středisko obchodu a průmyslu, s významným zastoupením německých a židovských liberálních politických směrů, představuje centrum daleko důraznější nacionální politiky, než byla prosazována z dřívějšího centra v Chebu, kde byla v 19. století usazena politická elita německého zemského vlastenectví. Současně se značným mezinárodním propojením obchodního podnikání byla liberecká politická scéna také více otevřená i světu českému, a čerpala rovněž z politických impulsů světa anglosaského.K velkému vzestupu Liberce došlo v souvislosti s konáním veletrhů, z nichž první v roce 1906 vedl k výraznému pozvednutí infrastruktury města a dovršení výstavby secesních městských paláců. Liberec se stal ústředím četných bank a byl sídlem obchodní a živnostenské komory, koordinující prakticky veškerou ekonomiku tehdejších severních Čech. V roce 1930 bylo jeho mezinárodní postavení posíleno i existencí tří konzulátů: dánského, německého a anglického. V čele průmyslové výroby stál textil s produkcí sukna a bavlněného zboží. Historickým štítem podnikání byla rodina Liebigů. Dále zde byla zastoupena výroba nábytku a strojů. Zdejší velké tiskařské závody umožňovaly vydávání největšího německy psaného deníku v republice: Reichenberger Zeitung. Postavení metropole bylo posilováno i existencí důležitých kulturních a vzdělávacích institucí. Severočeské umělecko-průmyslové muzeum bylo jedno z nejvýznamnějších muzeí republiky. Dále zde existovala botanická a zoologická zahrada, velká veřejná a vědecká knihovna a obrazárna. V Liberci chyběla pouze univerzita. Německé politické kruhy byly v tomto směru rozkolísané a část z nich lpěla na udržování a posilování německých vysokých škol v Praze, nejen pro jejich tradici, ale zejména proto, že byly pokládány za intelektuální předvoj němectví. |
