Aktuální populační vývoj v kostce

 

V roce 2015, stejně jako v roce 2014, populace České republiky početně rostla. Zdrojem přírůstku bylo v roce 2015 výhradně kladné saldo zahraničního stěhování (16,0 tisíce). Přirozenou měnou obyvatel ubylo – počet zemřelých byl o 0,4 tisíce vyšší než počet živě narozených dětí. Počet obyvatel[1] ČR se během roku 2015 zvýšil celkem o 15,6 tisíce, od počátku roku 2011, kdy byl stav obyvatel prvně vázán na výsledky sčítání lidu 2011, v úhrnu o 67,1 tisíce. Na konci roku 2015 žilo v České republice podle ČSÚ[2] celkem 10 553,8 tisíce osob.

 

graf 1

 

 

Přestože Česká republika získává obyvatele převážně zahraniční migrací (kde převažují osoby ve věku 20-34 let), nejvyšší přírůstky v počtu obyvatel se v posledních letech koncentrují ve věkové skupině nad 65 let. V roce 2015 seniorů tohoto věku přibylo 52,0 tisíce na konečný stav 1,93 milionu. Zvýšil se i počet dětí do 15 let věku, a to o 22,7 tisíce na 1,62 milionu. Nejvýrazněji se přitom obměnila skupina dětí ve věku 5-9 let (růst o 17,1 tisíce). Oproti tomu obyvatel ve věku 15-64 let v průběhu roku 2015 ubylo o 59,1 tisíce na počet těsně pod hranicí 7,0 milionu. Do produktivního věku totiž nyní vstupují početně slabé ročníky narozené na přelomu 20. a 21. století a silné ročníky narozených z konce první poloviny 20. století se již přesunuly do věku nad 65 let.

Na konci roku 2015 populaci České republiky tvořily z 15,4 % děti do 15 let věku, 18,3 % obyvatel bylo starších 65 let a 66,3 % naplňovaly osoby ve věku 15-64 let. Populace ČR stárne, a to již od konce 80. let 20. století, v posledních letech se stárnutí zrychlilo. Významně vzrostl počet obyvatel ve věku nad 80 let. Průměrný věk obyvatele ČR se v roce 2015 zvýšil o dvě desetiny roku na 41,9 roku (muži 40,4 let a ženy 43,3 let).

Dochází také ke změně struktury obyvatel podle rodinného stavu: přibývá osob rodinného stavu svobodný/svobodná a ubývá osob ženatých/vdaných. Osoby žijící v manželství jsou sice stále nejpočetnější, nicméně jejich podíl v obyvatelstvu se již snížil pod jednu polovinu a dále klesá. Podle posledních výsledků bylo v populaci osob starších 15 let mezi muži 48,8 % ženatých (o deset let dříve 54,5 %) a mezi ženami 46,1 % vdaných (51,0 % v roce 2005). Osoby žijící v manželství se přitom stávají majoritní skupinou stále v pozdějším věku. U mužů převažovali až ve věku 36 let (před deseti lety již ve věku 31 let) a u žen ve věku 32 let (v roce 2005 již ve věku 28 let).

V roce 2015 se živě narodilo 110 764 dětí, o 904 více než v roce 2014. Šlo o druhý meziroční růst v řadě a nejvyšší počet živě narozených od roku 2011. Počet narozených přitom vzrostl pouze u žen rodinného stavu „svobodná“. Podíl dětí narozených nevdaným ženám v roce 2015 dosáhl 47,8 % (roste nepřetržitě od konce 80. let 20. století). U prvorozených již (od roku 2010) děti narozené nevdaným ženám převažují nad dětmi vdaných žen. V roce 2015 se mimo manželství narodilo 58,0 % prvorozených.

 

graf 2

Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí připadající na jednu ženu při zachování věkově specifických měr daného roku, v roce 2015 druhým rokem v řadě opět meziročně vzrostla. Zvýšila se z 1,53 na 1,57 dítěte a udržela se tak nad hodnotou 1,5, která je považována za hranici „nízké“ plodnosti. Vyšší úroveň plodnosti než 1,57 z roku 2015 byla v ČR naposledy v roce 1993. Ani tato úroveň plodnosti však v dlouhodobém pohledu nezajišťuje prostou reprodukci populace; k té by byla potřeba plodnost minimálně ve výši 2,1 dítěte na jednu ženu (v ČR naposledy v roce 1980). V průběhu posledních dvou desetiletí výrazně vzrostl průměrný věk žen při narození dítěte. Zatímco na počátku devadesátých let ženy rodily v průměru ještě před dosažením 25 let, nyní je to téměř ve věku 30 let. Zvyšování průměrného věku rodiček se zpomalilo po roce 2008, poslední meziroční růst o 0,05 posunul průměrný věk žen při narození dítěte na 30,0 let, u prvorozených dětí činil 28,2 let.

V roce 2015 bylo evidováno 111,2 tisíce zemřelých osob, o 5,5 tisíce více než v roce 2014 a nejvíce od roku 2004. Intenzita úmrtnosti se meziročně zvýšila zejména ve věkových skupinách nad 70 let. Naděje dožití při narození mužů meziročně stagnovala na hodnotě 75,8 let, u žen dokonce poklesla o 0,24 na 81,4 let. Kojenecká úmrtnost se meziročně zvýšila nepatrně a stále zůstává jedna z nejnižších na světě. Z 10 tisíc živě narozených dětí se v roce 2015 pouze 25 dětí nedožilo prvních narozenin. Nejčetnější příčinou smrti jsou v ČR dlouhodobě nemoci oběhové soustavy, v roce 2015 byly příčinou úmrtí u 41,9 % zemřelých mužů a 49,9 % zemřelých žen. Druhou nejčastější příčinou smrti jsou novotvary, které ve stejném roce způsobily 27,0 % úmrtí mužů a 22,3 % úmrtí žen. Mezi muži a ženami se výrazně liší zastoupení úmrtí na vnější příčiny smrti: u mužů je aktuálně za nemocemi dýchací soustavy (7,4 %) čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí (7,0 %), u žen až šestou (3,5 %) za nemocemi dýchací soustavy (6,1 %), nemocemi endokrinními, výživy a přeměny látek (4,6 %), kam patří např. diabetes mellitus, a nemocemi trávicí soustavy (3,7 %). Příčiny smrti se v ČR kódují podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) a jejích aktualizací.

 

graf 3

 

Počet uzavřených manželství byl v roce 2015 o 2,6 tisíce vyšší než o rok dříve, klesající trend počtu sňatků se zastavil v roce 2013. Z celkového počtu 48,2 tisíce manželství bylo 67,8 % uzavřeno dvěma svobodnými snoubenci; zastoupení těchto tzv. protogamních sňatků má v posledních letech rostoucí trend.
 

Sňatky v ČR jsou v průběhu roku velmi nerovnoměrně rozloženy. Téměř dvě třetiny snoubenců volí sňatek v období měsíců červen až září, roku 2015 jich bylo nejvíce v srpnu. Naopak nejméně často obyvatelé ČR vstupují do manželství v zimních měsících – v lednu, v únoru a v prosinci. Dlouhá léta byl však nejméně oblíbeným měsícem pro sňatky květen, pravděpodobně pod vlivem pověry „svatba v máji – nevěsta na máry“. Oblíbenost měsíce května ale od druhé poloviny devadesátých let stoupá, v roce 2015 byl dokonce pátým nejčastěji voleným měsícem, částečně však i díky atraktivnímu datu 15/5/15. graf 4
  Pozn.: Graf uvádí tzv. měsíční index, porovnávající počet sňatků v daném měsíci s průměrným počtem sňatků na měsíc.

Stejně jako absolutní počet sňatků byla v roce 2015 meziročně mírně vyšší i intenzita sňatečnosti. Při zachování sňatečnosti na úrovni roku 2015 by před dosažením věku 50 let uzavřelo první manželství 55,1 % mužů a 62,4 % žen, a to průměrně ve věku 32,4 resp. 29,8 let. V případě rozvedených osob by do dalšího manželství vstoupilo 37,2 % mužů a 36,3 % žen. Minimální absolutní počet uzavřených manželství (43,5 tisíce) i historicky minimální úroveň sňatečnosti (51,4 % mužů a 59,0 % žen vstupujících do prvního manželství a 34,7 % rozvedených mužů a 33,5 % rozvedených žen vstupujících do dalšího manželství) tak ve statistice zůstaly spojeny s rokem 2013. Intenzita sňatečnosti se výrazně snížila v devadesátých letech 20. století (manželství uzavíralo přes 90 % mužů a žen) a i v prvním desetiletí nového století převažoval trend klesající.

V průběhu roku 2015 soudy ČR rozvedly 26,1 tisíce manželství, o 0,7 tisíce méně než v roce 2014. Rozvodové řízení bývá převážně iniciováno ženou, společných návrhů byla podle údajů z roku 2015 (první dostupné údaje) téměř jedna třetina[3]. Jedna pětina rozvádějících se osob se rozváděla minimálně podruhé. Zastoupení těchto tzv. opakovaných rozvodů se od počátku 90. let 20. století téměř neměnilo. Postupně se však snížil podíl rozvodů s nezletilými dětmi. Svou roli zde hrála jak nízká plodnost posledních desetiletí, tak vyšší zastoupení rozvodů déletrvajících manželství, kdy již děti manželů dosáhly dospělosti. V roce 2015 bylo z celkového počtu rozvedených manželství 57,5 % s nezletilými dětmi (v absolutním počtu šlo o 23,2 tisíce dětí), o deset let dříve to bylo 61,4 %. Průměrný počet nezletilých dětí na jedno rozvedené manželství s nezletilými dětmi se ve stejném období mírně zvýšil z 1,50 na 1,55.
 

graf 5

Pozn.: Počet rozvodů v dané délce trvání manželství vztažený k počtu sňatků uzavřených před daným počtem let.

Klesající trend absolutního počtu rozvodů v posledním desetiletí reflektuje dlouhodobý vývoj snižujícího se počtu sňatků. Intenzita rozvodovosti se ale příliš nemění, zůstává vysoká. Od roku 2001 se pohybuje na úrovni 45-50 % manželství končících rozvodem (zatím rekordní 50% byla v roce 2010). Při zachování intenzit rozvodovosti podle délky trvání manželství v roce 2015 by rozvodem skončilo 46,5 % manželství. Manželé se nejčastěji rozvádí po 3-5 letech manželství. Díky zvýšení rozvodovosti u dlouhotrvajících manželství (zejména po 25 a více letech) se přitom postupně prodlužuje průměrná délka trvání manželství při rozvodu: mezi lety 2005 a 2015 vzrostla z 12,2 na 13,0 let.

Podle údajů sbíraných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR se dlouhodobě snižuje počet potratů, přitom klesá zastoupení umělých přerušení těhotenství (UPT) neboli indukovaných potratů. V roce 2015 bylo hlášeno 35,8 tisíce potratů (o 4,3 tisíce méně než před deseti lety), z toho 20,4 tisíce bylo UPT (o 6,1 tisíce méně než v roce 2005). Zastoupení indukovaných potratů bylo v roce 2015 prozatím historicky nejnižší – 57,1 %; před deseti lety bylo 66,1 %. Roste naopak váha samovolných potratů. V roce 2015 tvořily již 39,4 % z celkového počtu potratů, mezi roky 2005 a 2015 vzrostl i jejich absolutní počet (o 1,8 tisíce na 14,1 tisíce).

Úhrnná potratovost, která udává průměrný počet potratů připadajících na jednu ženu za předpokladu zachování věkově specifických měr potratovosti na úrovni daného roku, v roce 2015 činila 0,51 potratu na ženu. V posledních pěti letech se úroveň potratovosti významně nemění, nicméně má za sebou (v období od počátku devadesátých let 20. století) výrazný pokles z hodnot přesahujících 1,0 potratu na jednu ženu. Úhrnná indukovaná potratovost se v letech 2010–2014 pohybovala na úrovni 0,31-0,32 potratu na jednu ženu, v roce 2015 poklesla na hodnotu 0,29. Průměrný věk žen při potratu se v posledních letech mění již jen pomalu, ve srovnání s rokem 2005 se zvýšil o 0,3 roku na 30,3 let v roce 2015. V pozadí stojí růst průměrného věku žen při samovolném potratu (v letech 2005-2015 z 30,0 na 31,1 roku), průměrný věk žen při indukovaném potratu se významně nezměnil, zůstává kolem 29,7 roku.

Podle údajů Informačního systému evidence obyvatel a Cizineckého informačního systému se v roce 2015 do ČR ze zahraničí přistěhovalo 34,9 tisíce osob, o 6,7 tisíce méně než o rok dříve. Vystěhovalých do zahraničí bylo v roce 2015 evidováno 18,9 tisíce, o 1,0 tisíce méně než v roce 2014. Mezi přistěhovalými i vystěhovalými tradičně převažují muži a osoby ve věku cca 15-34 let. Nejčetnější skupiny zahraničních migrantů podle státního občanství se příliš nemění. Do ČR ze zahraničí přichází zejména občané Slovenska (6,7 tisíce v roce 2015) a Ukrajiny (5,5 tisíce). V roce 2015 byli v počtu přistěhovalých na třetím místě státní občané České republiky (3,3 tisíce), mezi nejpočetnější imigranty se dále běžně řadí občané Ruska a Vietnamu. Mezi vystěhovalými převládají tytéž skupiny. V roce 2015 bylo (stejně jako např. v roce 2011 či 2008) evidováno nejvíce vystěhovalých se státním občanstvím Česka (3,9 tisíce), před občany Ukrajiny (3,2 tisíce) a Ruska (2,1 tisíce).

 

graf 6

Pozn.: Do roku 2000 statistika zahrnovala pouze osoby s trvalým pobytem.

Zahraniční migrací Česká republika tradičně obyvatele získává – saldo zahraničního stěhování bývá kladné. Výjimečný byl v tomto směru pouze rok 2001 a 2013. V roce 2015 dosáhlo saldo zahraničního stěhování hodnoty 16,0 tisíce, meziročně se tak snížilo o 5,7 tisíc osob. Nejvíce přibylo občanů Slovenska (5,2 tisíce), Ukrajiny (2,2 tisíce) a Rumunska (1,2 tisíce). Bilance stěhování občanů ČR se zahraničím byla záporná (-588). Podle údajů Ministerstva vnitra ČR žilo v České republice k 1. 1. 2016 celkem 460 488 cizinců[4].

 

Podrobnější údaje naleznete v publikacích z demografie a v časových řadách.
 

Dlouhodobý populační vývoj je dostupný také v grafickém znázornění.

 



[1] Obyvatelem se rozumí osoba bez ohledu na státní občanství, která má v ČR trvalé bydliště. Od roku 2001 (v návaznosti na sčítání lidu, domů a bytů 2001) se do obyvatelstva zahrnují také cizinci s vízy nad 90 dnů (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců) a cizinci s přiznaným azylem (podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). Od 1. 5. 2004, v návaznosti na tzv. euronovelu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, dále občané zemí EU s přechodným pobytem na území ČR a občané třetích zemí s povolením k dlouhodobému pobytu.

[2] Počet obyvatel vždy vychází z výsledků posledního Sčítání lidu, domů a bytů a následných bilancí demografických událostí, za které ČSÚ obdržel statistické hlášení. Úbytek počtu obyvatel mezi roky 1990 a 1991, 2000 a 2001 a mezi roky 2010 a 2011, viditelný v grafu, je odrazem nasazení nových (aktuálních) stavů podle výsledků sčítání 1991, 2001, resp. 2011.

[3] Společný návrh na rozvod manželství je možno dle nového občanského zákoníku podávat od roku 2014, nicméně Ministerstvo spravedlnosti ČR začalo tyto případy statisticky evidovat až od roku 2015.