Aktuální populační vývoj v kostce

 

Populace České republiky dlouhodobě roste. Od roku 2003 byl růst populace přerušen pouze jednou, v roce 2013. V roce 2018 obyvatel1) ČR přibylo přirozenou měnou (počet živě narozených dětí byl o 1,1 tisíce vyšší než počet zemřelých) i zahraničním stěhováním (saldo 38,6 tisíce). Počet obyvatel České republiky se tak zvýšil celkem o 39,7 tisíce a na konci roku 2018 činil podle bilance ČSÚ celkem 10 649,8 tisíce. Od počátku roku 2011, kdy byl stav obyvatel prvně vázán2) na výsledky sčítání lidu 2011, vzrost v úhrnu o 163,1 tisíce, z toho o 150,5 tisíce díky zahraniční migraci.

Na konci roku 2018 populaci České republiky tvořily z 15,9 % děti do 15 let, 19,6 % obyvatel bylo ve věku 65 a více let a 64,5 % naplňovaly 15–64leté osoby. Přestože podle bilance Česká republika získává obyvatele zejména zahraniční migrací (kde převažují osoby ve věku 15–34 let), počet obyvatel produktivního věku má v posledním desetiletí klesající trend (v důsledku různorodé početnosti jednotlivých generací narozených v průběhu 20. století a jejich posouvání do vyšších věků). V průběhu roku 2018 poklesl počet osob produktivního věku o 29,1 tisíce na 6,87 milionu. Nejvyšší přírůstky v počtu obyvatel se koncentrují ve věkové skupině 65+. V roce 2018 vzrostl počet seniorů ve věku 65 a více let o 46,4 tisíce na 2,09 milionu (k  31. 12.). Od roku 2008 roste i počet dětí do 15 let věku, v roce 2018 o 22,4 tisíce na 1,69 milionu. V rámci dětské složky populace je od roku 2014 nejpočetnější věková skupina 5–9 letých, v úhrnném pohledu je početně nejsilnější pětiletá věková skupina 40–44letých obyvatel (generace narozených v průběhu 70. let 20. století).

Populace ČR stárne, a to již od konce 80. let 20. století, v posledním desetiletí se nárůst absolutního i relativního počtu seniorů zrychlil. Významně vzrostl počet obyvatel ve věku nad 85 i nad 90 let. Průměrný věk obyvatele ČR se v roce 2018 zvýšil o jednu desetinu roku na 42,3 roku (u mužů na 40,9 let a u žen na 43,7 let) a byl tak o dva roky vyšší než v roce 2008.

Současně se změnou věkové skladby dochází také ke změně struktury obyvatel jednotlivých věkových skupin podle rodinného stavu. V populaci celkově přibývá osob rodinného stavu svobodný/svobodná a ubývá osob ženatých/vdaných. Osoby žijící v manželství jsou sice mezi obyvateli staršími 15 let stále nejpočetnější, nicméně jejich podíl v obyvatelstvu se dlouhodobě snižuje (za dvacet let poklesl o 10 p. b.). Podle posledních výsledků (bilance k 31. 12. 2018) bylo v populaci osob 15 a víceletých mezi muži 48,0 % ženatých (o deset let dříve 52,6 %) a mezi ženami 45,4 % vdaných (49,5 % v roce 2008). Důsledkem změn ve sňatečnosti se přitom osoby žijící v manželství stávají majoritní skupinou stále v pozdějším věku. U mužů převažovali v roce 2018 až ve věku 38 let, zatímco před deseti lety již ve věku 32 let, a u žen v roce 2018 ve věku 33 let, kdežto v roce 2008 již ve věku 29 let. Díky snižování úmrtnosti však roste zastoupení osob žijících v manželství mezi seniory ve starších věkových skupinách (zejména nad 70 let). Podíl rozvedených v populaci ČR má taktéž rostoucí tendenci.

V roce 2018 se živě narodilo 114 036 dětí. Po čtyřech letech růstu se jejich počet o 369 snížil. Za úbytkem stál nižší (o 753) počet narozených mimo manželství, počet dětí narozených v manželství naopak mírně (o 384) vzrostl. Poprvé od roku 1989 klesl podíl dětí narozených nevdaným ženám, a to o 0,5 procentního bodu na 48,5 %. Pokles byl způsoben zejména snížením podílu živě narozených mimo manželství u prvorozených dětí (meziročně z 58,6 na 57,9 %).

Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí připadající na jednu ženu při zachování věkově specifických měr plodnosti daného roku, v roce 2018 sedmým rokem v řadě meziročně vzrostla. Dosáhla hodnoty 1,71 dítěte na jednu ženu, přičemž na této výši byla v ČR naposledy v roce 1992. V letech 1994 až 2011 se přitom úhrnná plodnost držela pod hladinou 1,5 dítěte na jednu ženu, která je považována za hranici „nízké“ plodnosti. Ani současná úroveň plodnosti však v dlouhodobém pohledu nezajišťuje prostou reprodukci populace; k té by byla potřeba plodnost minimálně ve výši 2,1 dítěte na jednu ženu (v ČR naposledy v roce 1980). V průběhu posledních dvou desetiletí výrazně vzrostl průměrný věk žen při narození dítěte. Zatímco na počátku devadesátých let ženy rodily v průměru ještě před dosažením 25 let, nyní je to ve věku 30 let. Zvyšování průměrného věku rodiček se zpomalilo po roce 2008, v letech 2015–2017 průměrný věk žen při narození dítěte stagnoval na úrovni 30,0 let. V roce 2018 se meziročně zvýšil o jednu desetinu na 30,1 let. Stejně vzrostl i průměrný věk matek-prvorodiček – po stagnaci na 28,2 let dosáhl 28,4 let v roce 2018.

V roce 2018 bylo evidováno 112,9 tisíce zemřelých osob, o 1,5 tisíce více než v roce 2017. Šlo o nejvyšší počet zemřelých za více než dvacet let (vyšší počet byl naposledy zaznamenán v roce 1995). Na vysokém počtu zemřelých se mj. podílela změna věkového složení obyvatelstva (posun silných ročníků do věku vysoké úmrtnosti). Naděje dožití při narození v roce 2018 i přes nárůst počtu zemřelých meziročně vzrostla a to o 0,1 roku, u mužů na 76,1 let, u žen na 81,9 let. Během posledních deseti let se průměrná délka života obyvatel ČR prodloužila o dva roky, konkrétně u mužů o 2,1 roku a u žen o 1,6 roku. Zlepšování úmrtnosti, které je relativně výraznější u mužů, vedlo ke snížení nadúmrtnosti mezi lety 2008 a 2018 z 6,3 na 5,8 let. Kojenecká úmrtnost v roce 2018 dosáhla 2,6 ‰. Od roku 2008 se udržuje pod hranicí 3 promile a zůstává jedna z nejnižších na světě.

Nejčetnější příčinou smrti3) jsou v ČR dlouhodobě nemoci oběhové soustavy, v roce 2018 stály za úmrtím 40,0 % zemřelých mužů a 46,5 % zemřelých žen. Druhou nejčastější příčinou smrti jsou novotvary, které ve stejném roce způsobily u mužů 27,2 % úmrtí a u žen 22,8 % úmrtí. Mezi zemřelými muži a ženami se výrazně liší zastoupení vnějších příčin smrti (nehody, sebevraždy, otravy aj.): u mužů jsou aktuálně za nemocemi dýchací soustavy (s 7,8% zastoupením) čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí (6,8 %), u žen až šestou (3,5 %). Třetí nejčastější příčinou úmrtí žen byly nemoci dýchací soustavy (6,9 %), čtvrtou nemoci endokrinními, výživy a přeměny látek (5,1 %), kam patří diabetes mellitus, a pátou pak nemoci trávicí soustavy (3,8 %).

Počet manželství uzavřených v roce 2018 dosáhl 54,5 tisíce a byl o 1,9 tisíce vyšší než o rok dříve a nejvyšší od roku 2008. Dlouhodobý klesající trend počtu sňatků (od počátku 90. let 20. století) se zastavil v roce 2013, kdy vstoupilo do manželství 43,5 tisíce párů, historicky nejméně. Zhruba ze dvou třetin vstupuje do manželství pár dvou dosud svobodných osob (tzv. protogamní sňatky v roce 2018 představovaly 67,7 %).

Sňatky v ČR jsou v průběhu roku velmi nerovnoměrně rozloženy. Téměř dvě třetiny snoubenců volí sňatek v období měsíců červen až září, roku 2018 jich bylo nejvíce v červnu (10,7 tisíce) a v srpnu (10,6 tisíce). Vůbec nejsilnějším dnem na počet uzavřených manželství byla přitom sobota 18. 8. 2018 (3,3 tisíce sňatků). Naopak nejméně často obyvatelé ČR vstupují do manželství v zimních měsících – v lednu, v únoru a v prosinci. Dlouhá léta byl nejméně oblíbeným měsícem pro sňatky květen, pravděpodobně pod vlivem pověry „svatba v máji – nevěsta na máry“. Oblíbenost měsíce května ale od druhé poloviny devadesátých let stoupá, v roce 2018 byl pátým nejčastěji voleným měsícem.
Pozn.: Graf uvádí tzv. měsíční index, porovnávající počet sňatků v daném měsíci s průměrným počtem sňatků na měsíc.

Stejně jako absolutní počet sňatků byla v roce 2018 pátým rokem v řadě meziročně mírně vyšší i intenzita sňatečnosti. Od roku 2014 přitom rostla sňatečnost svobodných obecně ve všech věkových skupinách (vyjma meziročního snížení ve věku 16–19 let u mužů v roce 2018). Při zachování sňatečnosti na úrovni roku 2018 by před dosažením věku 50 let uzavřelo první manželství 58,8 % mužů a 66,9 % žen, a to průměrně ve věku 32,2, resp. 29,8 let. V případě rozvedených osob by do dalšího manželství vstoupilo 45,0 % mužů a 43,4 % žen. Historicky minimální úroveň sňatečnosti (51,4 % mužů a 59,0 % žen vstupujících do prvního manželství a 34,7 % rozvedených mužů a 33,5 % rozvedených žen vstupujících do dalšího manželství) tak ve statistice zůstaly spojeny s rokem 2013.

V průběhu roku 2018 soudy ČR rozvedly 24,3 tisíce manželství, o 1,4 tisíce méně než v roce 2017. Nejvíce rozvodových řízení (48 %) bylo iniciováno společným návrhem manželů na rozvod4). Od počátku 90. let 20. století se téměř nemění zastoupení tzv. opakovaných rozvodů. Minimálně podruhé bývá u rozvodového soudu jedna pětina rozvádějících se osob.  Z celkového počtu rozvedených manželství se v roce 2018 týkalo 58,4 % rodin s nezletilými dětmi. V absolutním počtu šlo o 22,3 tisíce dětí zasažených rozvodem rodičů. Průměrný počet nezletilých dětí na jedno rozvedené manželství s nezletilými dětmi se dlouhodobě pohyboval kolem hodnoty 1,5, v posledním desetiletí pozvolna roste (z 1,49 v roce 2008 na 1,57 v roce 2018).

Klesající trend absolutního počtu rozvodů reflektuje dlouhodobý vývoj snižujícího se počtu sňatků. Intenzita rozvodovosti, která rostla v podstatě po celou druhou polovinu 20. století, zůstává vysoká. Od roku 2001 se pohybuje na úrovni 45–50 % manželství končících rozvodem (zatím rekordní 50% byla v roce 2010) a v roce 2018 byla jen nepatrně nižší. Při zachování intenzit rozvodovosti podle délky trvání manželství z tohoto roku by rozvodem skončilo 44,8 % manželství. Manželé se v roce 2018 nejčastěji rozvedli po pěti letech manželství. Ve srovnání s rokem 2008 poklesla nejvýrazněji rozvodovost v intervalu po 2–7 letech po sňatku. Průměrná délka trvání manželství při rozvodu se mezi lety 2008 a 2018 prodloužila z 12,3 na 13,4 let.


Pozn.: Počet rozvodů v dané délce trvání manželství vztažený k počtu sňatků uzavřených před daným počtem let.

Podle údajů sbíraných Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR se počet potratů dlouhodobě snižuje. V roce 2018 došlo meziročně k poklesu u všech druhů potratu. Celkem bylo hlášeno 33,0 tisíce potratů, o 8,5 tisíce méně než před deseti lety a o 2,1 tisíce méně než v roce 2017. Umělých přerušení těhotenství bylo v roce 2018 celkem 18,3 tisíce (o 7,5 tisíce méně než v roce 2008) a jejich zastoupení tak bylo historicky nejnižší – 55,5 % (před deseti lety bylo 62,2 %). Naopak postupem let roste váha potratů samovolných. V roce 2018 tvořily již 40,4 % z celkového počtu potratů (34,4 % v roce 2008), přestože jejich absolutní počet meziročně poklesl z 14,2 na 13,3 tisíce.

Úhrnná potratovost, která udává průměrný počet potratů připadající na jednu ženu za předpokladu zachování věkově specifických měr potratovosti na úrovni daného roku, v roce 2018 činila 0,49 potratu na jednu ženu a poklesla o 0,02 oproti minulému roku, zatímco v letech 2014–2017 stagnovala na hodnotě 0,51. V posledním desetiletí se pokles potratovosti významně zpomalil (nejrychlejší byl v první polovině 90. let 20. století). Mezi roky 2008 a 2018 se snížila také úhrnná indukovaná potratovost (z 0,34 na 0,28), zatímco úhrnná samovolná potratovost měla mírně rostoucí tendenci (mezi lety 2008 a 2017 růst z 0,18 na 0,20). Podle údajů roku 2018 úroveň samovolné potratovosti meziročně klesla na 0,19 samovolného potratu. Průměrný věk žen při potratu se za posledních deset letech zvýšil z 29,9 na 30,5 let v roce 2018. V pozadí stál růst průměrného věku žen při samovolném potratu (mezi lety 2008 a 2018 z 30,6 na 31,6 let). Průměrný věk žen při indukovaném potratu se oproti tomu významně nezměnil, v roce 2018 činil 29,7 roku.

Podle údajů Informačního systému evidence obyvatel a Cizineckého informačního systému se v roce 2018 do ČR ze zahraničí přistěhovalo 58,1 tisíce osob, nejvíce za posledních 10 let. Vystěhovalých do zahraničí bylo v roce 2018 evidováno 19,5 tisíce, což bylo zhruba o dva tisíce více vzhledem k desetiletému průměru. Mezi přistěhovalými i vystěhovalými tradičně převažují muži (v posledních letech jejich zastoupení mírně narostlo, v případě salda na 61 %) a osoby ve věku cca 15–34 let. Nejčetnější skupiny zahraničních migrantů podle státního občanství se příliš nemění. Do ČR přichází ze zahraničí zejména občané Ukrajiny, Slovenska a Ruska. V roce 2018 šlo o 16,7 tisíce občanů Ukrajiny, 6,7 tisíce občanů Slovenska a 3,4 tisíce občanů Ruska. Nárůst počtu přistěhovalých ze zahraničí v posledních dvou letech byl přitom sycen především ze strany občanů Ukrajiny. Občané Ukrajiny převažovali i v toku vystěhovalých. V roce 2018 bylo evidováno 3,5 tisíce vystěhovalých občanů Ukrajiny, před 3,3 tisíce občanů České republiky a 1,7 tisíce občanů Ruska.


Pozn.: Do roku 2000 statistika zahrnovala pouze osoby s trvalým pobytem.

Česká republika tradičně obyvatele zahraniční migrací získává – saldo zahraničního stěhování bývá kladné. Výjimečné byly v tomto směru pouze roky 2001 a 2013, kdy počet vystěhovalých převýšil počet přistěhovalých. V roce 2018 dosáhlo saldo zahraničního stěhování hodnoty 38,6 tisíce, meziročně se zvýšilo o 10,4 tisíce osob a bylo nejvyšší za posledních 10 let. Nejvíce v roce 2018 zahraničním stěhováním přibylo občanů Ukrajiny (13,2 tisíce), Slovenska (5,2 tisíce) a Rumunska (2,0 tisíce). Bilance stěhování občanů ČR se zahraničím byla záporná (-1,0 tisíce). Podle údajů Ministerstva vnitra ČR žilo v České republice k 1. 1. 2019 celkem 545 274 cizinců5).



Podrobnější údaje naleznete v publikacích z demografie a v časových řadách.

 

Dlouhodobý populační vývoj je dostupný také v grafickém znázornění.

 

1) Obyvatelem se rozumí osoba bez ohledu na státní občanství, která má v ČR trvalé bydliště. Od roku 2001 (v návaznosti na sčítání lidu, domů a bytů 2001) se do obyvatelstva zahrnují také cizinci s vízy k pobytu nad 90 dnů (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců) a cizinci s přiznaným azylem (podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu). Od 1. 5. 2004, v návaznosti na tzv. euronovelu zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců, dále občané zemí EU s přechodným pobytem na území ČR a občané třetích zemí s povolením k dlouhodobému pobytu.

2) Počet obyvatel vždy vychází z výsledků posledního Sčítání lidu, domů a bytů a následných bilancí demografických událostí, za které ČSÚ obdržel statistické hlášení. Úbytek počtu obyvatel mezi roky 1990 a 1991, 2000 a 2001 a mezi roky 2010 a 2011, viditelný v grafu, je odrazem nasazení nových (aktuálních) stavů k počátku roku sčítání podle výsledků sčítání 1991, 2001, resp. 2011.

3) Příčiny smrti se v ČR kódují podle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) a jejích aktualizací, výběr základní příčiny smrti probíhá za využití mezinárodně standardizovaného programu (IRIS).

4) Společný návrh na rozvod manželství je možno dle nového občanského zákoníku podávat od roku 2014, nicméně Ministerstvo spravedlnosti ČR začalo tyto případy statisticky evidovat až od roku 2015.

5) Zdroj: http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-pocty-obyvatel-v-obcich.aspx