Průměr se od mediánu liší o čtyři tisíce korun

Průměr se od mediánu liší o čtyři tisíce korun

Kdyby byli všichni zaměstnanci v roce 2012 ohodnoceni stejně, pak by jejich mzda činila 25 112 Kč. Ve skutečnosti však na tuto částku nedosáhly celé dvě třetiny. Jelikož jiní pobírali i několikanásobky průměrné mzdy, výplata vyjádřená mzdovým mediánem se pohybovala pod tímto průměrem.

Dalibor Holý, ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí

Mezi roky 2011 a 2012 vzrostly mzdy ve srovnání s předchozím obdobím jen velmi málo. Nominálně se průměrná mzda zvýšila o 2,7 %, reálně (po zohlednění inflace) dokonce meziročně poklesla o 0,6 %. Rok 2012 se tak stal z tohoto pohledu nejhorším v tomto století. V předchozích letech totiž mzdy reálně stále rostly, i když se slábnoucí tendencí. Zatímco v roce 2002 se zvýšily o 6,1 %, v roce 2011 již jen o 0,6 %.Za tímto výrazným sestupem stojí také dramatický pokles reálné mzdové úrovně v nepodnikatelské sféře, kde jsou mzdy určovány rozhodnutím vlády. Za poslední tři roky tak došlo k poklesu reálné průměrné mzdy o 3,9 %.V podnikatelské sféře, kde o mzdách rozhoduje trh pracovních sil, se za stejné období průměrná mzda reálně zvýšila o 1,9 %. Již z tohoto rozdílu je zjevné, že velmi záleží na tom, kde zaměstnanec pracuje, v jakém odvětví a zaměstnání, protože mzdy jsou velmi různorodé. Už v průměrných mzdách podle hlavních odvětví najdeme velké rozdíly. Zatímco v ubytování, stravování a pohostinství byl v roce 2012 průměr mezd jen 13 451 Kč a v administrativních a podpůrných činnostech 16 831 Kč, v nejbohatším odvětví – peněžnictví a pojišťovnictví to bylo 51 351 Kč, tedy třikrát více.

Jak jsou mzdy rozdělovány?

Výsledky strukturální mzdové statistiky ukazují, co se děje za všeobecnými průměry, a nabízí pohled na výdělky jednotlivců. Údaj o celkové průměrné mzdě je jiný, protože metodika výpočtu není stejná. Osobní výdělek zaměstnance se od agregované mzdové statistiky ČSÚ liší. Odstraňuje se totiž vliv krátkodobých nemocí a vyřazují se zaměstnanci s malými úvazky. Celkem 65 % zaměstnanců bralo v roce 2012 mzdu pod průměrem (26 133 Kč). Přitom ti nejlépe odměňovaní ze zbývající třetiny dosahovali mnohanásobků tohoto průměru, který právě svými vysokými výdělky výrazně zvyšovali. Asi jedno procento zaměstnanců pobíralo mzdu vyšší než 100 tis. hrubého a zhruba 0,2 % dokonce více než 200 tis. Kč. Navzdory krizi na trhu práce mzdy v některých oborech výrazně rostou. To se projevilo i v jejich rozdělení. Podíl zaměstnanců s výdělkem vyšším než 60 tis. Kč celkově vzrostl na 3,6 %, avšak v peněžnictví a pojišťovnictví a v informačních a komunikačních činnostech již překročil pětinu. Na časté otázky, kolik je nejčastější mzda, statistici neumí odpovědět. Zaměstnanci mohou dostávat měsíční výplaty lišící se jen o pouhé koruny. V ročním průměru se jedná již o desetinná čísla. Hledat nejčastější hodnotu u takto velké množiny čísel nedává matematicky smysl. Namísto toho se určuje prostřední hodnota, tedy medián. A jak se hledá? Odpověď je jednoduchá: Mzdy jednotlivých zaměstnanců se seřadí od nejnižší po nejvyšší. Hodnota uprostřed (50 %) je medián, který nejlépe ukazuje mzdovou úroveň pro běžného zaměstnance. V roce 2012 byl medián 22 239 Kč. Oproti roku 2011 byl vyšší o 457 Kč, relativně o 2,1 %. Jestliže se zaměstnancům, kteří se nacházejí uprostřed mzdového rozdělení, mzda meziročně zvýšila méně, než činil růst spotřebitelských cen (reálně se tedy snižovala jejich kupní síla), pak pro zaměstnance na okrajích mzdového rozdělení toto pravidlo již tolik neplatilo. Obdobně jako medián lze v mzdovém rozdělení sledovat tzv. percentily, mzdy v jednotlivých procentních částech vzestupně seřazeného souboru zaměstnanců. V roce 2012 například pátý percentil, tedy mzda, kterou nedosahuje jen pět procent nejhůře placených zaměstnanců, činil 10 207 Kč. Meziročně se zvýšil o tři procenta. Došlo tedy k rychlejšímu zvýšení nejnižších mezd, především dělníků v zemědělství. Na druhé straně 95. percentil (na který 95 % zaměstnanců nedosáhne) činil 52 691 Kč a vzrostl o 2,3 %. Celkový variační koeficient mezd se meziročně zvýšil z 83 % na 85 %. Čísla tak zároveň naznačují, že výrazně vzrostly platy u samého horního okraje rozdělení. To by potvrzovalo hypotézu, která vysvětluje rychlý růst mezd v podnikatelské sféře na konci roku 2012 výplatou manažerských bonusů v předstihu. Tedy ještě před začátkem platnosti nové daňové legislativy, která se týká zhruba jednoho procenta nejlépe odměňovaných zaměstnanců.

O kolik mají ženy nižší mzdy?

Na to, jak vysoký výdělek zaměstnanec dostane, působí mnoho různých faktorů, z nichž jen některé lze postihnout statisticky. Mezi ty dobře zachycené patří demografické charakteristiky: pohlaví a věk. Že muži berou obecně vyšší mzdy než ženy, je již známým faktem. Jak tuto nerovnost přesně poměřovat, je však již složitější. Buďto můžeme sledovat rozdíl v průměrných mzdách (v roce 2012 byl 21,6 %, což znamená, že poměrný díl celého objemu mezd na jednu zaměstnankyni byl o více než pětinu nižší než na jednoho mužského zaměstnance), anebo můžeme porovnávat skutečné lidi. To znamená, že přejdeme na mediánové hodnoty, kde byl rozdíl 15,1 %. Výsledkem je, že běžná (prostřední) žena měla mzdu nižší asi o sedminu než běžný muž. Údaj o nerovnosti je menší proto, že průměr mezd u mužů je více zkreslen extrémními výdělky nejvýše placených zaměstnanců. Topmanažerské pozice totiž v naprosté většině zastávají muži. Nejde však jen o extrémy. Mzdy žen jsou celé více nivelizované, jejich mzdové rozdělení je značně užší než u mužů. Pokud porovnáme percentily: osekneme extrémní desetinu zaměstnanců – pět procent na každém okraji mzdového rozdělení u obou pohlaví, pak nejlépe placená zaměstnankyně bere 4,3násobek té nejchudší; u mužů je to však 5,7násobek. Nejhůře placený muž (z dolního okraje oseknutého rozdělení) si vydělal o 445 Kč více, než měla nejméně placená žena. U horního okraje rozdělení už byl rozdíl ve prospěch muže 16 779 Kč. Nerovnost se tedy zvyšuje s přibližováním k oblasti nejvyšších výdělků.

Věk působí u mužů a žen rozdílně

Kdysi platilo, že čím byl člověk starší, tím vyšší plat dostával. Tento model dnes funguje již jen v organizacích řízených státem. Strukturální statistika ukazuje, že mzdy rostou jen v prvních deseti letech kariéry. Mediánová hodnota pro zaměstnance ve věku do 19 let je 14 432 Kč. U kategorie 25–29 let je 22 120 Kč, tedy vyšší zhruba o polovinu. K výrazným odlišnostem pak dochází u mužů a žen. Mzdy mužů dále rostou a vrcholí v kategorii 35–39 let, pak se pozvolna snižují. Mzdy třicátnic se naopak propadají a dostávají se blíže k předchozí úrovni až pro kategorie od 45 let věku. Souvislost s odchodem žen na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou je zde zjevná. U většiny mužů naopak k žádnému přerušení kariéry nedochází. Zdánlivým paradoxem se může jevit vysoká mediánová mzda u kategorie 60–64 let. Tyto ročníky jsou již na odchodu do starobního důchodu, a proto jsou početně jen asi třetinové než kategorie středního věku. V práci déle zůstávají kvalifikovanější, tj. lépe placení zaměstnanci – zase více muži než ženy. V praxi to tedy znamená, že soubor je již „vyfiltrován“ od méně placených zaměstnanců.

Zaměstnavatelé touží po vysokoškolácích

Velký vliv dosaženého vzdělání se projevuje nejen v odlišných mírách nezaměstnanosti, ale i ve mzdové úrovni. Osoby se základním vzděláním trpí desetkrát vyšší nezaměstnaností než vysokoškoláci. Poptávka po kvalifikované pracovní síle je v Česku stále enormní a to se projevuje i v ceně jejich práce. Zaměstnanci, kteří ukončili (případně ani neukončili) jen základní školní docházku, mají mzdy velmi nízké. Tři čtvrtiny pobíraly mzdu do 20 tis. Kč a jen jedno procento mělo více než 40 tis. Kč hrubého. Naproti tomu jen necelá desetina vysokoškoláků měla méně než 20 tis. Kč a 36 % mělo více než 40 tis. Kč. Těmto poměrům odpovídá i velký rozdíl mezi mediánovými mzdami: 15 658 Kč pro zaměstnance se základním a nedokončeným vzděláním a 32 912 Kč pro vysokoškoláky. Největší masa zaměstnanců má středoškolské vzdělání. V roce 2012 pobírali ti, kteří nesložili maturitní zkoušku, mediánovou mzdu 18 789 Kč. Ti, kteří odmaturovali, měli 23 311 Kč. Platí ovšem také pravidlo, že čím vyšší stupeň vzdělání, tím větší jsou rozdíly ve mzdách uvnitř jednotlivých kategorií. To se týká zejména vysokoškoláků. U nich sice nalezneme držitele nejvyšších mezd, ale zároveň z nich pět procent těch nejhůře placených bralo méně než 15 812 Kč. Proto nelze zevšeobecňovat, že získání univerzitního diplomu automaticky otevírá cestu do ráje vysokých výdělků. Meziroční nárůst mezd byl u zaměstnanců s vysokoškolským diplomem minimální. Nejvíce vzrostly výplaty u kategorie vyššího odborného a bakalářského vzdělání, která se týká hlavně mladších ročníků.

Cizinci u nás vydělávají většinou méně než Češi

Ne všichni zaměstnanci v České republice mají české občanství, pracují zde i cizinci. Takových je ve strukturální statistice podchyceno více než tři procenta. Zatímco mediánová mzda Čechů (22 259 Kč) byla v roce 2012 mírně vyšší než celkový medián, většina cizinců měla výdělek menší. Ze sledovatelných skupin, početně významnějších, mají nejnižší mzdovou úroveň Bulhaři (14 601 Kč) a Mongolové (14 782 Kč). Poněkud více si u nás vydělávají Ukrajinci (16 084 Kč). Nad dvacet tisíc hrubého je medián u občanů Polska, Ruska a Rumunska. Více než Češi vydělávají občané Slovenska (23 847 Kč), kteří tvoří největší cizineckou skupinu v ČR. Jejich mzdy byly ovšem značně diferencované. Nejvyšší mediánové mzdy, často násobně větší než české, bychom nalezli u občanů Německa a dalších západních zemí, kterých je tu však početně velmi málo.