Údaje o vzdělávání jsou přebírány z databáze Ústavu pro informace ve vzdělávání, který je rezortním pracovištěm Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR pro statistiku vzdělávání. Do tab. 11-1. až 11-5. jsou zahrnuty všechny školy zařazené v rejstříku škol a školských zařízení bez ohledu na zřizovatele. Tab. 11-6. až 11-8. neobsahují data o 2 státních vysokých školách zřizovaných Ministerstvem obrany ČR a Ministerstvem vnitra ČR. Učitelé (včetně ředitelů, jejich zástupců, výchovných poradců a učitelů odborného výcviku) jsou uváděni jako přepočtení na plně zaměstnané.

Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání – ISCED (International Standard Classification of Education) byla vypracována a vydána UNESCO již v roce 1976, aby sloužila „jako nástroj vhodný pro shromažďování, zpracování a zpřístupňování vzdělávacích statistik jak v jednotlivých zemích, tak v mezinárodním měřítku“. Zatím k poslední revizi ISCED došlo v roce 1997. Klasifikace má 7 úrovní vzdělávání (0 až 6), které mohou mít vnitřní členění A až C.

Převodní tabulka Mezinárodní standardní klasifikace vzdělávání (ISCED) a české vzdělávací soustavy
Pramen: Ústav pro informace ve vzdělávání

Základní školy, včetně škol pro žáky se SPV, zajišťují základní vzdělávání, které je povinné pro všechny způsobilé děti.

Střední školy, včetně škol pro žáky se SPV, jsou určeny k získání středního vzdělání. Toho lze dosáhnout na školách vyučujících v oborech gymnázií a oborech odborného vzdělání na středních školách (zahrnují obory středních odborných škol, středních odborných učilišť, odborných učilišť a praktických škol). Součástí oborů odborného vzdělání jsou i obory nástavbového studia, které jsou uváděny samostatně.

Dalším druhem školy jsou konzervatoře, včetně konzervatoře pro žáky se zdravotním postižením, na kterých žáci mohou dosáhnout buď středního vzdělání s maturitní zkouškou, nebo vyššího odborného vzdělání v konzervatoři. Ve vyšším odborném vzdělávání se studenti rovněž vzdělávají na vyšších odborných školách.

Data za všechny shora uvedené druhy škol jsou publikována za školní rok a vykazována podle stavu k 30. 9. sledovaného roku.

Na vysokých školách se studuje v bakalářském, magisterském, magisterském navazujícím nebo doktorském studijním programu. Protože roste počet studentů, kteří současně studují na více vysokých školách či fakultách, jsou počty studentů publikovány ve fyzických osobách (každý student je uveden jen jednou). Celkový počet nemusí vždy souhlasit se součty za jednotlivé vysoké školy, příp. jednotlivé formy studia a typy studijních programů.

Data za veřejné i soukromé vysoké školy jsou čerpána ze systému SIMS (Sdružené informace matrik studentů). Počty škol a studentů jsou vykazovány podle stavu k 31. 12. 2008 a absolventů za celý kalendářní rok. Centrální databáze je trvale doplňována a aktualizována; údaje publikované v této ročence jsou dle stavu zpracování ke dni 9. 2. 2009.

Členění podle forem vzdělávání:

• střední a vyšší odborné vzdělávání je poskytováno denní formou a ostatními formami, tj. večerní, dálkovou, distanční nebo kombinovanou;
• vysoké školy zajišťují studium formou prezenčního, distančního nebo kombinovaného studia.

KULTURA

Data o veřejných knihovnách a památkových objektech s kulturním využitím jsou přebírána od Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu, jehož zřizovatelem je Ministerstvo kultury ČR, a zachycují stav k 31. 12. nebo úhrn za kalendářní rok.

Veřejnými knihovnami jsou Národní knihovna ČR a Moravská zemská knihovna, které jsou v přímém řízení Ministerstva kultury ČR, krajské vědecké knihovny zřizované krajskými úřady a dále knihovny zřizované obcemi a městy. U všech typů knihoven „výpůjčky celkem“ znamenají výpůjčky všech knihovních jednotek a ostatních dokumentů prezenčně i mimo knihovnu. Knihovní jednotka je každý samostatný svazek knihy, vázaný nebo do desek uložený komplet celého ročníku nebo několika čísel periodik, každá samostatná mapa, grafický list, gramofonová deska atd. Do ostatních dokumentů jsou započítávány např. magnetofonový pásek, cívka mikrofilmu, fotokopie, mikrofiš apod.

Mezi památkové objekty s kulturním využitím patří hrady, zámky, kláštery, zříceniny a další památky, které jsou zpřístupněné návštěvníkům za vstupné a nespadají pod správu muzea nebo galerie. Uváděné údaje se týkají všech zařízení bez ohledu na jejich zřizovatele.

Další regionální informace o kultuře jsou zveřejňovány na internetových stránkách rezortního informačního systému Ministerstva kultury ČR – Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS) na www.nipos-mk.cz.

ZDRAVOTNICTVÍ

Vybrané údaje o zdravotnictví (počty lékařů a zdravotnických pracovníků nelékařů s odbornou způsobilostí a počty zdravotnických zařízení, lůžkový fond a hospitalizovaní v nemocnicích) jsou převzaty z podkladů ÚZIS ČR (Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR). Jde o údaje za rezorty celkem.

V souvislosti s přijetím zákonů č. 95/2004 Sb. a 96/2004 Sb. došlo ke změně v definici kategorií zdravotnických pracovníků. Dříve sledovaná kategorie „střední zdravotničtí pracovníci“ (zkr. SZP) byla nahrazena kategorií zdravotničtí pracovníci nelékaři způsobilí k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné způsobilosti (zkráceně zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou způsobilostí, zkr. ZPBD).

Lékaři, včetně zubních lékařů (přepočtený počet pracovníků) – součet úvazků jednotlivých pracovníků zdravotnických zařízení, přepočtený podle délky plné týdenní pracovní doby, stanovené pro dané zařízení či pracoviště; od roku 2007 jsou lékaři (včetně zubních lékařů) uváděni včetně smluvních pracovníků.

Smluvní pracovníci jsou pracovníci, kteří pracují v daném zdravotnickém zařízení na základě:

• dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (zaměstnanci na základě dohod o provedení práce, zaměstnanci na základě dohod o pracovní činnosti)
• smlouvy o dílo (dle občanského nebo obchodního zákoníku)

Údaje o pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz zpracovává ČSÚ. Zpravodajskou povinnost mají všechny ekonomické subjekty, které samostatně provádějí agendu nemocenského pojištění a okresní správy sociálního zabezpečení, které předkládají sumář za ty subjekty, které si samy nelikvidují nemocenské pojištění.

Průměrné procento pracovní neschopnosti za rok se vypočítá jako podíl počtu kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz a průměrného počtu zaměstnanců nemocensky pojištěných, násobeného počtem kalendářních dnů v roce.

Podrobnější údaje z oblasti zdravotnictví jsou publikovány ve „Zdravotnické ročence České republiky“ a ve zdravotnických ročenkách jednotlivých krajů a dále v monotematických publikacích řady „Zdravotnická statistika“, které každoročně vydává Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR za Českou republiku a jednotlivé kraje. Bližší informace opublikacích a zveřejňovaných informacích je možné získat z internetových stránek ÚZIS ČR: www.uzis.cz.

SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ

Sociální zabezpečení zahrnuje důchodové pojištění, nemocenské pojištění, dávky státní sociální podpory a sociální péči.

Důchodové pojištění zajišťuje občany pro případ stáří, invalidity nebo při ztrátě živitele. V rámci důchodového pojištění se poskytují důchody starobní, plné invalidní, částečné invalidní, vdovské a vdovecké, sirotčí.

Dávkový systém nemocenského pojištění tvoří následující čtyři dávky: nemocenské, podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Dávky nemocenského pojištění se poskytují za kalendářní dny po stanovenou dobu. U osob samostatně výdělečně činných je nemocenské pojištění dobrovolné. Z tohoto pojištění jim náležejí jen dvě dávky – nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství. Uchazeči o zaměstnání nejsou nemocensky pojištěni, ale z nemocenského pojištění se jim poskytuje peněžitá pomoc v mateřství.

Obsah dávek nemocenského pojištění:

• nemocenské – je vypláceno při pracovní neschopnosti způsobené nemocí nebo úrazem, případně při nařízené karanténě;
• podpora při ošetřování člena rodiny – je vyplácena zaměstnanci z důvodu ošetřování nemocného člena domácnosti a někdy i péče o zdravé dítě ve věku do 10 let, a to po dobu prvních 9 (popř. 16 pro osamělé) kalendářních dní trvání potřeby ošetřování (péče);
• peněžitá pomoc v mateřství – placená mateřská dovolená je poskytována po dobu 28 týdnů, z toho šest týdnů před očekávaným dnem porodu;
• vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství – pobírají zaměstnankyně, které musely být z důvodu těhotenství (mateřství nebo kojení) převedeny na jinou práci, kde dosahují nižšího výdělku.

Ve vyplacených dávkách státní sociální podpory jsou vykazovány dávky poskytované v závislosti na výši příjmu rodiny – testované, tj. přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení a netestované (nárok na dávky není limitován výší příjmu rodiny), tj. rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. Od 1. 7. 1997 začaly být vypláceny příspěvek na teplo (vyplácení bylo ukončeno 30. 6. 2000) a příspěvek na nájemné (vyplácení bylo ukončeno 31. 12. 2000), které byly konstruovány obdobně jako testované dávky státní sociální podpory. V rámci systému státní sociální podpory byl v minulosti rovněž vyplácen příspěvek na dopravu (náležel do 30. 6. 2004), příspěvek na školní pomůcky (dávka s účinností od 1. 6. 2006 do 31. 12. 2007), zaopatřovací příspěvek (vyplácen do 31. 12. 2004) a příspěvek na péči o dítě v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (náležel od 1. 10. 2005 do 31. 5. 2006).

Obsah některých dávek státní sociální podpory:

• přídavek na dítě – je základní dlouhodobou dávkou poskytovanou rodinám s dětmi, jeho výše závisí na věku dítěte a výši příjmu rodiny;
• sociální příplatek – je dávka, která pomáhá rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním jejich potřeb. Nárok na sociální příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmů v rodině. Sociální příplatek se zvyšuje v případech, kdy dítě je dlouhodobě těžce zdravotně postižené, dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě nemocné, zohledněny jsou také zdravotní postižení nebo osamělost rodiče;
• příspěvek na bydlení – touto dávkou stát přispívá na náklady na bydlení rodinám a jednotlivcům s nízkými příjmy;
• rodičovský příspěvek – je určen pro toho rodiče, který po celý kalendářní měsíc osobně, celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině;
• dávky pěstounské péče – přispívají na potřeby spojené s péčí o dítě, o které se rodiče nemohou nebo nechtějí starat a které je svěřené do pěstounské péče. Tyto dávky zahrnují příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměnu pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla;
• porodné – je poskytováno rodičům na každé dítě jako příspěvek na krytí mimořádných výdajů spojených s narozením dítěte (příjem rodiny se nezkoumá). Nárok na porodné má rovněž osoba, která převzala dítě do jednoho roku do trvalé péče nahrazující péči rodičů;
• pohřebné – je určeno osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti, nebo osobě, která byla rodičem nezaopatřeného dítěte, a to za podmínky, že zemřelá osoba měla ke dni úmrtí trvalý pobyt na území České republiky.

V souvislosti s přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, došlo od roku 2007 ke změně členění druhů poskytovaných sociálních služeb a byl vytvořen registr poskytovatelů sociálních služeb. Do roku 2007 bylo zjišťování prováděno za jednotlivá zařízení sociálních služeb s tím, že zařízení předávalo podrobné údaje pouze za převládající typ poskytovaných sociálních služeb a za ostatní sociální služby pouze doplňkové informace. Od roku 2008 je aplikován odlišný metodický přístup ke statistickému zjišťování o sociálních službách, který spočívá ve sledování údajů za každou registrovanou sociální službu na samostatném výkazu. Tento přístup zvýšil počet údajů získaných od zpravodajských jednotek a umožnil získat detailnější a přesnější údaje o poskytovaných registrovaných sociálních službách. Z tohoto důvodu nejsou některé údaje za rok 2007 a 2008 srovnatelné s údaji z let předchozích, ani za tyto dva roky navzájem. Údaje o kapacitách zařízení sociálních služeb vycházejí ze skutečného rozmístění poskytovaných služeb.

Charakteristika vybraných typů zařízení sociálních služeb:

• domovy pro osoby se zdravotním postižením – poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby;
• domovy pro seniory – poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby;
• domovy se zvláštním režimem – poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob;
• azylové domy – poskytují pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení;
• domy na půl cesty – poskytují pobytové služby na přechodnou dobu pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ochranné nebo ústavní výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež.