Úvod

Po čtyřicetiletém odstupu šetřila poslední dvě sčítání, v roce 1991 a 2001, opět náboženské vyznání obyvatel. Ve srovnání s posledním zjišťováním v roce 1950, případně s předcházejícím sčítáním v roce 1930, došlo v důsledku postupující sekularizace, zesílené u nás po roce 1950 všestranně podporovaným ateismem či přímo „bojem - proti náboženství“, došlo k výraznému poklesu věřících a naopak ke vzrůstu osob bez vyznání. Pro dokreslení konkrétní situace si uveďme, že v roce 1950 bylo pouze půl milionu obyvatel, tedy 5,8 % bez vyznání a naopak více než 90 % obyvatel, početně více než 8,3 milionu osob uvádělo svoji příslušnost ke konkrétní církvi. V roce 1991 počet osob hlásících se k náboženskému vyznání dosáhl 4,5 milionu a představoval přibližně dvě pětiny všech obyvatel (43,9 %). Poměr věřících vůči „nevěřícím“ je tedy podle tohoto zjištění zhruba shodný, osoby hlásící se k církvi mírně převyšují osoby bez vyznání v počtu 4,1 milionu.

Údaje zjištěné v roce 1991 jsou přitom do určité míry výjimečné. V té době se vedly poměrně rozsáhlé diskuse o zařazení této otázky, diskutovalo se o formulaci dotazu, zda vůbec zjišťovat církevní příslušnost jako v předcházejících sčítáních, probíhaly mediální polemiky včetně protestů občanů a odmítajících petic. To že se tato citlivá otázka šetřila relativně krátce po převratných událostech v roce 1989 spolupůsobilo rovněž na zjištěné vysoké počty občanů hlásících se k církvím a především k Církvi římskokatolické. Současně také poměrně vysoký počet občanů z různých důvodů často i protikladných, využil možnosti dobrovolnosti odpovědi a na otázku neodpověděl.

O deset let později, v roce 2001, těchto problémů nebylo. Otázka po náboženském vyznání byla pouze, i ve spolupráci s představiteli církví, upřesněna a to jak formulačně tak rovněž formálním uspořádáním včetně vysvětlivek. Z hlediska samotného časového vývoje došlo v průběhu devadesátých let minulého století, k podstatným změnám ve společnosti i v myšlení jednotlivých občanů, a také k nenaplněným očekáváním v činnosti jednotlivých církví, což se vše podílelo na poměrně výrazném poklesu religiozity. Po zjištěních v roce 1991, jenž vzhledem ke všem okolnostem ukázaly na relativně pozitivní stav, byly údaje posledního sčítání do určité míry překvapující. Potvrdily totiž pokračování trendu, který neodpovídal některým náznakům daným na počátku devadesátých let a nebyl ani v souladu s tendencemi v jiných středoevropských zemích. Ve Slovenské republice se například, podle sčítání provedeného rovněž v roce 2001, počet věřících oproti roku 1991 o téměř jednu pětinu zvýšil a jejich podíl na celkovém počtu obyvatel dosáhl 84,1 %.

Změna ve srovnání s údaji sečtenými v roce 1991 je daná především výrazným poklesem věřících osob a současně zvýšením počtu osob bez vyznání. Pokles počtu věřících je představován více než jedním milionem dvěma sty tisíci, tedy více než jednou čtvrtinou. Naopak téměř dvoumilionový nárůst osob bez vyznání zůstává přes všechna objektivní či subjektivní vysvětlení zcela jednoznačným faktem, potvrzujícím naše již déletrvající řazení mezi nejvíce ateistické země Evropy. Diskuse, které se v době zveřejnění těchto výsledných údajů objevily, ústící mnohdy ve zpochybňování či zlehčování těchto údajů, nakonec vedly k následujícím úvahám. Zjištěné údaje nemá cenu přeceňovat, neboť vychází z faktu, že náboženské vyznání je soukromou záležitostí každého lidského jedince. To potvrzuje rovněž skutečnost, že údaj nemusel být občany, s odvoláním na příslušný paragraf zákona č. 158/1999 Sb. „o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001“, který vychází z Listiny základních práv a svobod, vyplněn. Údaj o počtu věřících a osob bez vyznání jsou více méně svobodnou deklarací každého občana jeho vztahu k náboženství, a konkrétně k příslušné církvi nebo náboženské společnosti. Neprezentují tedy počet členů jednotlivých církví a naprostou většinou těchto církví taky nejsou tak chápány (jinou skutečností je, že jim poskytují i přes daná omezení reprezentativní a časově aktuální údaj o stavu religiozity u nás). Některými představiteli církví byla v této souvislosti také zdůrazňována nutnost nefascinovat se nějakými čísly, která nemohou být výpovědí o náboženském stavu společnosti, ale soustředit se na duchovní klima společnosti, “na lidi, kteří jsou hledající a na ty, kteří nějakým způsobem věří, ale nikdy se nebudou identifikovat s církevní institucí“ (biskup Václav Malý).


V roce 2001 se k náboženskému vyznání přihlásilo celkem 3,3 milionu obyvatel tvořících z celkového počtu obyvatel téměř jednu třetinu (32,1 %). Naopak osob bez vyznání bylo sečteno více než 6 milionů, přičemž tento počet představuje tři pětiny všech obyvatel (59,0 %). Počet osob bez vyznání, vzrostl mezi roky 1991 a 2001 téměř o polovinu vyšší (46,9 %), což v absolutním počtu prezentuje 1,9 milionu, nebo bez 70 tisíc celé dva miliony osob. Zbývající část obyvatel, vzhledem k možnosti na tuto otázku neodpovědět, je zahrnuta do kategorie nezjištěno. Představuje devět set tisíc osob tvořících téměř jednu desetinu všeho obyvatelstva. Skutečností přitom ale je, že oproti roku 1991 došlo k poměrně značnému, téměř dvou pětinovému, poklesu počtu těchto osob.




Na závěr úvodu je nutno učinit poznámku týkající se vymezení předmětu zjišťování. Příslušná otázka ve sčítacím listu osob pod názvem náboženství, víra nebo bez vyznání požadovala zaškrtnutí jedné ze dvou variant údajů bez vyznání nebo věřící - kde byla uvedena specifikace: uveďte co nejpřesněji, k jaké církvi, náboženské společnosti nebo víře se hlásíte.
Podrobné vysvětlivky pak k tomu doplňovaly:
údaj o náboženství, víře nebo bez vyznání vyplní každý podle svého rozhodnutí. U dětí do 15 let vyplní otázku rodiče podle svého uvážení. Uvedete-li církev nebo náboženskou společnost registrovanou v České republice, zapište, prosím, přesný název podle následujícího přehledu:
Církve a náboženské společnosti registrované v ČR:
Apoštolská církev, Bratrská jednota baptistů, Církev adventistů sedmého dne, Církev bratrská, Církev československá husitská, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, Církev řeckokatolická, Církev římskokatolická, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání v ČR, Evangelická církev metodistická, Federace židovských obcí v ČR, Jednota bratrská, Křesťanské sbory, Luterská evangelická církev a.v. v ČR, Náboženská společnost českých unitářů, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi, Novoapoštolská církev v ČR, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev evangelická augsburského vyznání, Starokatolická církev v ČR
Pokud uvedete jinou církev, náboženskou společnost nebo víru, prosíme rovněž uvést co nejpřesnější název.

• Pro vlastní zpracování se pak vytvořily tři alternativy zjištěných dat. Mimo kategorie nezjištěno, kam byly přiřazeny všechny nevyplněné odpovědi, to byla kategorie bez vyznání a pak údaj prezentující přihlášení se ke konkrétní církvi nebo náboženské společnosti a to včetně u nás neregistrovaných subjektů.
• Data o náboženském vyznání, tedy přihlášení se k církvi či víře přitom neříkají nic o hloubce či povrchnosti tohoto vztahu, dokládají pouze rozhodnutí každého jedince vyjádřit vazbu k příslušné církvi či společnosti, případně k víře. Formy nebo způsoby skutečného vyjádření tohoto stavu, jeho sílu a vazby na další charakteristiky lidského jedince (mimo demografické zjišťované sčítáním) by mohly být ještě stále předmětem sociologického výzkumu, který by v kombinaci s údaji sčítání poskytl, především samotným církvím, fundovanou a hlubokou analýzu současného stavu náboženského vyznání v naší společnosti.
• Terminologicky se snažíme vycházet především z pojmů používaných při vlastním sčítání. U kategorie nezjištěno to je spíše ze stylistického hlediska nezodpovězení otázky, v případě kategorie bez vyznání vzhledem k jejich jiné konotaci (ateista, bezvěrec, nevěřící) jiné pojmy prakticky nepoužíváme. U nejvýznamnější kategorie přihlášení se k náboženskému vyznání využíváme jako synonymum pojem věřící, což vychází z užívané pracovní definice, že věřící je každý, kdo vyznává náboženskou víru.