Mezi vyjíždějícími i dojíždějícími za prací v kraji Vysočina jednoznačně převládá denní vyjížďka (dojížďka), přičemž u dojížďky byla v roce 2001 převaha denní frekvence výraznější. Z 97 675 vyjíždějících ze své obce za prací v rámci České republiky (s vyloučením vyjížďky do zahraničí) připadalo v kraji Vysočina v uvedeném roce 80,3 % na denní vyjížďku, 6,9 % na týdenní vyjížďku, 1,8 % osob vyjíždělo za prací 1 – 2 x měsíčně a 10,6 % připadalo na vyjíždějící jinak. U 0,4 % osob se frekvenci vyjížďky nepodařilo zjistit.

U dojíždějících do zaměstnání představovala denní dojížďka 87,5 %, dojíždějící týdně tvořili 3,1 %, dojíždějící 1 – 2 x měsíčně představovali 0,6 %, na dojíždějící jinak připadalo 8,4 %. Zjistit frekvenci dojížďky se nepodařilo u 0,4 % osob, tedy stejně jako u vyjížďky.

Frekvence dojížďky vyhlíží samozřejmě poněkud odlišně u mužů i u žen. Podobně jako se u žen projevuje např. vyšší podíl dojížďky na kratší vzdálenost, nacházíme u nich ve srovnání s muži i výrazně vyšší podíl denní dojížďky. U žen v roce 2001 představovala denní vyjížďka 84,3 % všech vyjíždějících za prací, což bylo o 6,4 procentního bodu více než mužů. Naproti tomu pouze 4,2 % žen vyjíždělo do zaměstnání jedenkrát týdně (u mužů to bylo 8,5 %). Podíl vyjíždějících 1 – 2 x měsíčně byl sice u žen o něco vyšší než u mužů (2,1 % oproti 1,7 %), ale jiná frekvence vyjížďky opět převažovala u mužů (11,6 %, tj. o 2,7 bodu více než u žen). Zajímavé je, že u žen byl o něco vyšší (o 0,2 bodu) podíl osob s nezjištěnou frekvencí vyjížďky.

Rozdíly mezi oběma pohlavími u dojížďky do zaměstnání jsou podobné jako u vyjížďky. U žen nacházíme vyšší podíl denní dojížďky (91,1 % oproti 85,3 % u mužů), na rozdíl od vyjížďky je však v tomto případě podíl všech zbývajících typů dojížďky u žen nižší. Podíl týdně dojíždějících žen byl ve srovnání s muži nižší o 2,5 bodu, na dojíždějící 1 – 2 x měsíčně připadalo o 0,2 bodu méně žen a podíl žen dojíždějících jinak byl o 3,3 bodu nižší. Podíl mužů i žen s nezjištěnou frekvencí dojížďky byl stejný jako u vyjížďky.

Rozdíly ve frekvenci vyjížďky i dojížďky za prací existují samozřejmě i mezi jednotlivými okresy kraje. Nejvyšší podíl denní vyjížďky byl ve sčítání 2001 zjištěn v okrese Jihlava (83,8 %, tj. o 3,5 bodu více než za kraj celkem), nad úrovní kraje byl tento ukazatel i v okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou, nejmenší pak byl v okresech Havlíčkův Brod a Pelhřimov (shodně 77,9 %, tedy o 2,4 bodu méně než v kraji). Nejmenší podíl týdenní vyjížďky byl zaznamenán v jihlavském okrese (5,0 %, tj. o 1,9 bodu méně než za kraj celkem), nejvyšší pak v okrese Pelhřimov (9,3 %, o 2,4 bodu nad úrovní kraje). S ohledem na velmi vysoký podíl denní vyjížďky v jihlavském okrese nepřekvapí, že nejmenší podíl byl u něj i u dvou zbývajících typů vyjížďky: u vyjíždějících 1 – 2 x měsíčně to bylo 1,4 % a u vyjíždějících jinak 9,5 % (čili o 0,4 bodu, respektive o 1,1 bodu méně než za kraj celkem). Nejvyšší podíl vyjíždějících 1 – 2 x měsíčně byl pak zjištěn v okrese Pelhřimov (2,3 %, tj. o 0,5 bodu více než v kraji) a u vyjíždějících jinou frekvencí v okrese Havlíčkův Brod (12,0%, o 1,4 bodu nad úrovní kraje).

Poněkud jinak vyhlížejí údaje za jednotlivé okresy kraje u frekvence dojížďky. Zde nalézáme nejvyšší podíl denní dojížďky u okresů Žďár nad Sázavou a Třebíč (90,5 %, respektive 89,1 %, což je příslušně o 3,0 a 1,6 bodu více než za kraj celkem. Nejnižší podíl měl tento typ dojížďky v jihlavském okrese (84,1 %, oproti kraji o 3,4 bodu méně). Zvýšený díl tudíž na Jihlavsku připadl ostatním typům dojížďky: v týdenní frekvenci dojíždělo 3,9 % zaměstnaných, 1 – 2 x měsíčně 0,8 % a jinak 9,1 %. Posledně jmenovaný údaj byl vůbec nejvyšší v kraji, ale nadprůměrné byly i oba zbývající. Týdenní dojížďka měla nejvyšší podíl v okrese Havlíčkův Brod (4,1 %, tj. o 1,0 bod více než v kraji) a stejně tak dojíždějící 1 – 2 x měsíčně (0,9 %). Nejmenší díl na týdenní dojížďku připadal v okresech Třebíč a Žďár nad Sázavou (shodně 2,2 %, tedy o 0,9 bodu méně než za kraj celkem), ve žďárském okrese byl i nejmenší podíl dojíždějících 1 – 2 x měsíčně (0,4 %, o 0,2 bodu méně než v kraji) a dojíždějících jinak (6,7 %, tj. o 1,6 bodu pod úrovní kraje.

Z hlediska frekvence je zdaleka nejvýznamnějším typem denní dojížďka, i když oproti roku 1991 počet i podíl dojíždějících denně o něco klesl.

Velkých změn v uvedeném období doznalo zejména složení denní vyjížďky podle času stráveného na cestě. Vidíme zde velice výrazný posun ve prospěch kratších časových intervalů, jmenovitě na časy vyjížďky do třiceti minut. V roce 1991 na interval do 14 minut připadalo v kraji pouze 6,4 % vyjíždějících, v roce 2001 to bylo 19,0 %, též podíl intervalu 15 – 29 minut se podstatně zvýšil (o 19,3 bodu) a oproti sčítání 1991 byl téměř dvojnásobný. Tomu odpovídá pokles podílu obou vyšších časových intervalů. Podíl rozmezí 30 – 59 minut poklesl o 17,3 bodu a rozmezí 60 a více minut o 14,6 bodu. Absolutně se počet vyjíždějících v tomto nejvyšším intervalu snížil více než trojnásobně (o 310,8 %).

Uvedený trend se projevoval ve všech okresech kraje, ovšem v rozdílné míře. Snad k největšímu posunu směrem k nižším časovým intervalům vyjížďky došlo v jihlavském okrese. V roce 1991 nijak nevybočoval z průměru kraje (podíl časového rozpětí 15 – 29 minut byl dokonce nejnižší v kraji). O deset let později však byla situace již zcela jiná. Podíl vyjíždějících do 14 minut se na Jihlavsku zvýšil o 15,8 bodu, což bylo o 3,2 bodu více než v kraji celkem. výrazně se též zvýšila váha intervalu 15 – 29 minut, který se z posledního místa v kraji roku 1991 posunul v roce 2001 na místo druhé. Naopak podíl obou delších časových intervalů dojížďky byl v okrese Jihlava v posledním sčítání nejnižší ze všech okresů kraje.

Tento trend dokládá i další ukazatel, totiž průměrný čas strávený na cestě. Ten v kraji činil 31 minut, v jihlavském okrese byl ovšem podstatně nižší a dosahoval pouze 29 minuty. Ve zbývajících okresech byl výrazně vyšší, což platí zejména o Pelhřimovsku a Třebíčsku (32 minut), podobně tomu bylo v okrese Žďár nad Sázavou.

Určité rozdíly, ovšem nevelké, se ve struktuře vyjíždějících dle času stráveného na cestě projevovaly též mezi muži a ženami. U žen připadal o něco vyšší podíl na oba kratší časové intervaly, tedy do 14 minut a 15 – 29 minut (dohromady 59,1 % oproti 58,6 % u mužů). U mužů pak byl o 1,1 bodu vyšší podíl vyjíždějících, kterým cesta zabrala hodinu a více. To vše se promítlo do průměrného času stráveného na cestě, který byl u mužů o něco delší než u žen (31,4 minuty u mužů, 31,0 minut u žen).

Do zkoumání struktury denní dojížďky dle času stráveného na cestě můžeme promítnout i hledisko prostorové, tj. zda jde o dojížďku mezi obcemi okresu, mezi okresy kraje atd. U dojíždějících mezi obcemi okresu, kde můžeme předpokládat vyšší podíl kratších dojížďkových vzdáleností, převládaly kratší časové intervaly (20,9 % osob trvala cesta 14 minut a méně; 42,6 % dojíždějících 15 – 29 minut). U dojíždějících mezi okresy kraje zaznamenáváme posun k delším časovým intervalům, téměř polovině dojíždějících u tohoto typu zabrala cesta 30 – 59 minut (o 13,5 bodu více než u vnitrookresní dojížďky) a více než desetině hodinu a více (o 7,9 bodu více).

Údaje za dojíždějící do kraje ukazují, že mezikrajská dojížďka nemusí vždy automaticky znamenat delší dojížďkovou vzdálenost a delší dobu strávenou na cestě (ostatně příkladem z našeho kraje může být Jemnicko se silnou vazbou na Dačice nebo naopak poměrně silný dojížďkový proud směřující do Moravských Budějovic z jejich bezprostředního zázemí, které však již leží ve znojemském okrese a tudíž v Jihomoravském kraji). Tedy podíl obou kratších časových intervalů byl roku 2001 u tohoto typu dojížďky vyšší než u dojížďky mezi okresy kraje, v případě dojíždějících do 14 minut dokonce o 7,1 bodu. Výrazně nižší byl podíl časového intervalu 30 – 59 minut (o 11,8 bodu), o něco vyšší byla váha dojíždějících hodinu a více.

Poněkud jiné to ovšem je u vyjíždějících z kraje, kde v roce 2001 jednoznačně převládaly vyšší časové intervaly (třicet a více minut trvala cesta 66,5 % takto vyjíždějících). Znamená to, že valná část této vyjížďky nesměřovala těsně za hranice kraje, ale spíše do vzdálenějších hospodářských center. V případě okresů Třebíč a Žďár nad Sázavou, kde byl u tohoto prostorového typu vyjížďky podíl vyjíždějících nad třicet minut obzvláště vysoký (např. v třebíčském okrese připadala na časový interval 60 a více minut téměř třetina vyjíždějících do jiných krajů), je významným cílem dojížďky Brno (např. z Třebíče do Brna dojíždělo za prací přes 400 osob, z Velké Bíteše více než 200).

Rozdíly v rozložení denní dojížďky dle času stráveného na cestě nalézáme ovšem i u jednotlivých okresů. Asi nejvýrazněji se od ostatních odlišoval jihlavský okres. U vnitrookresní dojížďky se na Jihlavsku projevoval nižší podíl časových intervalů do 14 minut a 15 – 29 minut (podíl dojíždějících do 14 minut byl vůbec nejnižší ze všech okresů kraje). Podobně tomu bylo i u dalších typů dojížďky. U dojížďky z jiných okresů kraje připadalo v jihlavském okrese na interval 30 – 59 minut 53,1 % osob a 13,3 % dojíždějících zabrala denní dojížďka hodinu a více. U dojíždějících z jiných krajů připadala na posledně jmenovaný časový interval více než pětina osob (21,2 %).

Zajímavé je též srovnání denní vyjížďky dle času stráveného na cestě v jednotlivých velikostních skupinách obcí. Dá se říci, že s rostoucí velikostí obce roste i dojížďková vzdálenost a s tím i čas strávený na cestě do zaměstnání. Patrné je to z průměrného času stráveného na cestě, který u nejmenších obcí se 199 a méně obyvateli činil 26,1 minuty, u větších obcí postupně rostl až na nejvyšší hodnotu 37,6 minuty u měst s 20 000 – 49 999 obyvateli. Zajímavé ale je, že u krajského města byl tento průměrný čas o něco nižší a 34,3 minuty se řadilo až na třetí místo za města s 5 000 – 9 999 obyvateli.

S průměrným časem vyjížďky koresponduje i složení vyjíždějících dle času tráveného na cestě za jednotlivé velikostní skupiny obcí. S určitým zjednodušením se dá říci, že pokud obyvatel města či větší obce nenajde práci v obci trvalého bydliště, musí za ní vyjíždět dál a delší dobu.

V obcích do 199 obyvatel tvoří více než dvě třetiny osob denně vyjíždějících za prací ti, kterým cesta zabere méně než půl hodiny (68,2 %), naproti tomu pouze 4,2 % vyjíždějících ve sčítání uvedly, že dojíždí do práce hodinu či více. U následující velikostní skupiny (obce s 200 – 499 obyvateli) je podíl doby vyjížďky do půl hodiny o něco nižší (65,8 %), když tento úbytek ovlivnil výhradně nižší údaj u vyjíždějících do 14 minut. Podíl vyjíždějících v intervalech do 14 minut a 15 – 29 minut je však i v následujících velikostních skupinách obcí vysoký, většinou přesahuje polovinu celkového počtu vyjíždějících z obce (výjimkou není ani krajské město) a v městech s 10 000 – 19 999 obyvateli představuje 51,9 %.

Z tohoto trendu se vymykají města s 20 000 – 49 999 obyvateli, kde na tyto časové intervaly dojížďky připadalo roku 2001 pouze 36,1%. Zvláště nízký byl podíl dojíždějících do 14 minut (7,3 %, nejméně ze všech velikostních skupin obcí). O to větší byla váha vyjíždějících, kteří na cestě trávili delší dobu. Jednak to byli ti, kterým denní dojížďka zabrala 60 minut a více (10,1 %, nejvíce ze všech velikostních skupin) a zejména dojíždějící po dobu 30 – 44 minut. Ti se na celkovém počtu osob z těchto měst denně vyjíždějících za prací podíleli 41,8 %, což bylo o plných 16,0 procentních bodů více než v kraji celkem. Tento interval byl zřejmě ovlivněn silným dojížďkovým proudem z Třebíče na Jadernou elektrárnu Dukovany (Třebíč je jedním z měst, která patří do této velikostní skupiny).

Mužům obecně zabírá denní dojížďka o něco delší dobu než ženám, ale rozdíl není nijak propastný (průměrný čas u mužů byl o necelé půl minuty delší než u žen) a dokonce ve třech velikostních skupinách obcí trávily ženy na cestě do zaměstnání více času než muži (v obcích do 199 obyvatel, s 500 – 999 obyvateli a ve městech s 5 000 – 9 999 obyvateli; v posledně jmenované skupině byl rozdíl nejvyšší – více než jeden a půl minuty). Největší rozdíl v průměrném čase, tráveném denní dojížďkou do zaměstnání ve prospěch mužů, byl u měst s 20 000 – 49 999 obyvateli (více než jedna minuta).

Čas strávený na cestě byl zjišťován i u osob dojíždějících do zaměstnání jinak než denně. U vyjíždějících týdně nebo měsíčně šlo o dobu strávenou na cestě z místa přechodného ubytování na pracoviště, u osob, které uvedly jinou frekvenci vyjížďky, pak o čas strávený cestou na pracoviště z místa trvalého bydliště nebo přechodného ubytování.

U vyjíždějících za prací z obce bydliště jedenkrát týdně nebo měsíčně bylo nejčetnějším intervalem rozmezí 15 – 29 minut (32,1 %), 2 087 osob, které na cestě do zaměstnání strávily 14 a méně minuty, představovalo 24,5 % tohoto typu vyjížďky. Podíl delších časových intervalů byl již o něco nižší, na rozmezí 30 – 44 minut připadalo 20,7 % a na interval 45 – 59 minut 17,3 % vyjíždějících týdně nebo měsíčně.

U jiné frekvence vyjížďky se projevoval poněkud vyšší podíl zaměstnaných osob, které na cestě do práce trávily delší dobu. Na časové rozmezí 14 a méně minut připadalo 23,0 % vyjíždějících, na interval 15 – 29 minut 29,5 %, více než pětina osob dojížděla do zaměstnání 30 – 44 minut (22,5 %). Určitou váhu mají v tomto případě i delší časové intervaly, 6,1 % osob dojíždělo 60 – 89 minut a na rozmezí 90 a více minut připadalo 5,8 % vyjíždějících. Tento posun směrem k delším časovým rozmezím se projevil i růstem průměrné doby vyjížďky: u vyjíždějících týdně nebo měsíčně činila 27 minut, u jiné frekvence vyjížďky 34 minut.

U dojíždějících týdně a měsíčně bylo zdaleka nejvýrazněji zastoupeno časové rozmezí do 14 minut (35,2 %), na druhém místě byl interval 15 – 29 minut s 25,8 % dojíždějících. Téměř pětina osob u tohoto typu dojížďky trávila na cestě do zaměstnání 45 – 59 minut (19,4 %).

Podobně jako u vyjížďky i u jiné frekvence dojížďky byly zastoupeny i delší časy dojížďky (i když o něco méně). Na prvním místě bylo časové rozmezí 15 – 29 minut s 30,7 %, za ním následovali dojíždějící do 14 minut (28,1 %), 30 – 44 minut zabrala cesta do zaměstnání 21,5 % dojíždějících. Na časové rozmezí 60 – 89 minut připadalo 3,9 % tohoto typu dojížďky a 90 či více minut trávilo na cestě 4,5 % dojíždějících. Průměrná doba byla i u dojížďky delší u jiné frekvence než u dojížďky týdenní a měsíční: u jiné frekvence dojížďky činila 30 minut, u dojíždějících týdně a měsíčně 25 minut.

Významná část dojížďky za prací připadá na vnitroobecní dojížďku (v kraji to v roce 2001 bylo 113 446 osob), tedy na ty, kteří cestou do zaměstnání sice opustí své bydliště nikoli však obec. Je samozřejmé, že u tohoto typu dojížďky jednoznačně převažují krátké časové intervaly – méně než půl hodiny do zaměstnání dojíždělo či docházelo téměř devět desetin osob. Na časové rozmezí 30 – 44 minut připadalo ještě 8,5 %, ale dobu vnitroobecní dojížďky tři čtvrti hodiny či delší uvedlo ve sčítání lidu 2001 v našem kraji méně než 1 400 osob, tedy 1,2 %. Můžeme předpokládat, že v těch případech šlo většinou o dojížďku z odlehlejších částí obcí (zvláště měst). Průměrný čas vnitroobecní dojížďky za prací činil 16,1 minuty.

I u vnitroobecní dojížďky se ovšem projevují mezi muži a ženami rozdíly v délce času stráveného na cestě, i když tyto nejsou nijak propastné. Průměrný čas strávený vnitroobecní dojížďkou do zaměstnání byl u žen zhruba o půl minuty kratší než u mužů. Podíl nejkratšího intervalu dojížďky (do 14 minut) byl u žen 0,9 procentního bodu vyšší než u mužů. U nich byl naproti tomu zjištěn větší podíl časového rozmezí 30 – 44 minut (o 1,5 bodu) i 45 – 59 minut (o 0,4 bodu).

Znatelné jsou rozdíly v délce vnitroobecní dojížďky mezi jednotlivými okresy kraje Vysočina. U mužů byla nejdelší průměrná doba dojížďky zjištěna v jihlavském okrese (18,5 minuty, tedy o více než dvě minuty nad úrovní kraje) – zřejmě vlivem krajského města. Ve všech zbývajících okresech byl průměrný čas vnitroobecní dojížďky kratší než v kraji. V okrese Žďár nad Sázavou to bylo 16,2 minuty, v třebíčském okrese 16,1 minuty a v okrese Havlíčkův Brod 15,8 minuty. Vůbec nejnižší pak byl údaj za okres Pelhřimov (14,4 minuty).

U žen bylo pořadí okresů poněkud odlišné a též průměrné časy o něco nižší. Nejdelší průměrná doba byla i v tomto případě v okrese Jihlava (17,8 minuty), o více než dvě minuty kratší byl dojížďkový čas v třebíčském okrese (15,7 minuty), těsně za ním byl údaj z okresu Havlíčkův Brod (15,5 minuty). Rovných 15 minut činila průměrná doba vnitroobecní dojížďky v okrese Žďár nad Sázavou, nejkratší byla opět v pelhřimovském okrese (14,1 minuty).

Srovnáme-li průměrný čas strávený na cestě při vnitroobecní dojížďce za prací ve vybraných městech, vidíme zřejmou závislost na velikosti měst. Nejdelší byl tento údaj za Jihlavu, u které činil přes dvacet minut, hned za ní následovala Třebíč, druhé největší město kraje, kde průměrný čas vnitroobecní dojížďky činil 19,5 minuty. V dalších velkých (relativně) městech kraje, Havlíčkově Brodě a Žďáru nad Sázavou, přesahovala průměrná doba tohoto typu vyjížďky 18 minut. Naopak nejkratší čas z vybraných měst (jde o 15 obcí s rozšířenou působností) byl zjištěn v Chotěboři a Světlé nad Sázavou – v obou případech méně než 14 minut.