5. Domácnosti Jedním ze základních výstupů sčítání
5. Domácnosti
Jedním ze základních výstupů sčítání lidu, domů a bytů jsou údaje o počtu, struktuře a vybavení rodin a domácností, které není možno jiným způsobem zjistit. Jsou získány a zpracovány charakteristiky 3 kategorií domácností, a to bytových, hospodařících a cenzových. Údaje o bytových domácnostech slouží k hodnocení způsobu a úrovně bydlení, údaje o hospodařících domácnostech napomáhají při sledování životní úrovně a cenzové domácnosti charakterizují rodiny a příbuzenské vztahy v bytových (popřípadě hospodařících) domácnostech.
Údaje o domácnostech jsou v časové řadě srovnatelné. Výjimku tvoří úplné a neúplné rodiny s dětmi. V letech 1961 a 1970 byly do jejich počtu zahrnovány rodiny s dětmi do 15 let, od roku 1980 pak rodiny se závislými dětmi bez ohledu na jejich věk. Proti roku 1991 došlo ke změně posuzování soužití prarodiče s vnukem. Při SLDB 1991 byla taková domácnost posuzována jako neúplná rodina, v roce 2001 jako vícečlenná nerodinná domácnost. Postupně byl rovněž aktualizován výběr předmětů dlouhodobé spotřeby pro hodnocení vybavenosti domácností.
5.1 Vývoj počtu a struktury domácnosti
Metodika našich sčítání vychází ze tří druhů domácností: bytových (soubor osob bydlících v jednom bytě), hospodařících (soubor společně hospodařících osob v rámci bytu) a cenzových, jejichž základem je pojem rodiny (dále se nečlení).
V jednom bytě existuje zásadně pouze jediná bytová domácnost, která se může skládat ze dvou i více hospodařících domácností a každá z nich z jedné, dvou nebo více cenzových domácností. Ve více než 90 % všech bytů v kraji byla bytová, hospodařící i cenzová domácnost totožná.
V dlouhodobém vývoji počet všech typů domácností roste v souladu s růstem počtu trvale obydlených bytů. Podle stavu k 1. 3. 2001 bylo v kraji Vysočina celkem 179 784 bytových domácností (odpovídá počtu trvale obydlených bytů), což je o 7 194 více (4,2 %) než v roce 1991. Hospodařících domácností bylo sečteno 195 521, takže jejich počet vzrostl o rovných 10 tisíc, tj. o 5,4 %. Přírůstek cenzových domácností činil 9 153 (4,8 %) a jejich celkový počet se přiblížil k hranici 200 tisíc.
Struktura cenzových domácností se vyvíjí podobně jako v celé České republice. Roste počet neúplných rodin a domácností jednotlivců na úkor úplných rodin. Přesto ve srovnání s ostatními regiony ČR zůstává na Vysočině nejvyšší podíl úplných rodin z úhrnu domácností. Naopak podíl neúplných rodin a domácností jednotlivců je mezi všemi regiony ČR nejnižší. Vysočina tak spolu s okresy jižní Moravy a Zlínským krajem vykazuje nejvyšší odolnost vůči současným demografickým trendům, typickým hlavně pro velké městské aglomerace.
Průměrná velikost domácnosti, vyjádřená průměrným počtem členů, se soustavně zmenšuje. Toto zjištění je logickým důsledkem růstu počtu trvale obydlených bytů při stagnujícím resp. klesajícím počtu obyvatel.
Průměrný počet členů bytových domácností se snížil z 3,00 v roce 1991 na 2,86 v roce 2001. U hospodařících domácností poklesl průměrný počet členů z 2,80 v roce 1991 na 2,64 osob a u cenzových z 2,73 na 2,59.
5.2 Bytové domácnosti
Bytová domácnost je souborem osob bydlících společně v jednom bytě. Může být tvořena jednou nebo více hospodařícími domácnostmi. Na celkovém přírůstku bytových domácností ve výši 4,2 % proti roku 1991 se podílí růst obou typů domácností podle složení – s 1 cenzovou domácností (přírůstek 3,9 %) i se 2 a více cenzovými domácnostmi (6,4 %). Podíl těchto „vícečetných“ domácností se mírně zvýšil na 9,6 % z úhrnu bytových domácností.
Častěji narostly zápisy o samostatném hospodaření jednotlivých osob bydlících spolu s rodinami. To bylo způsobeno částečně vlivem ekonomického osamostatnění důchodců žijících s dětmi, zároveň ale i vlivem osamostatnění ekonomicky aktivních potomků, kteří žijí s rodiči.
Dále se prohloubil rozdíl mezi průměrným počtem členů bytové domácnosti, kterou tvoří 1 cenzová domácnost (2,65), a domácnosti, která je složena ze 2 a více cenzových domácností ( v průměru 5,42 osob).
V případech, kdy je bytová, hospodařící i cenzová domácnost totožná (více než 90 % domácností) je nejčetnějším typem z hlediska počtu členů dvoučlenná domácnost. Na druhém místě již figurují domácnosti jednotlivců, které tvoří prakticky čtvrtinu těchto domácností.
Následují domácnosti se 4 členy (23 %) a se 3 členy (18,3 %). Ve „vícečetných“ domácnostech je nejčastější počet členů 5 a více.
Velikost domácností se liší i při porovnání jednotlivých velikostních skupin obcí. Obecně lze konstatovat, že s velikostí obce roste podíl dvou, tří a čtyřčlenných domácností, zatímco podíl domácností s počtem členů 5 a více klesá. Tyto početné rodiny, které často tvoří 3 generace členů, mají významné zastoupení v obcích do 500 obyvatel, kde obývají výlučně rodinné domy. V této kategorii nejmenších obcí bydlí současně značný počet osamělých osob, které žijí buď samy v domě nebo obývají druhý byt v domě s rodinou svých příbuzných.
Domácnosti jednotlivců však mají vysoký podíl i v kategorii nad 50 tisíc obyvatel, kterou tvoří pouze krajské město Jihlava. V absolutním vyjádření bylo v Jihlavě 4 328 bytů obývaných 1 osobou, což dokonce převyšuje počet těchto jednočlenných domácností ve všech nejmenších obcích kraje, tj. v kategorii do 199 obyvatel. Dlužno dodat, že v Jihlavě (a v dalších městech) tvoří tyto domácnosti nejen osoby v poproduktivním věku, ale také svobodní či rozvedení muži i ženy všech věkových kategorií.
5.3 Hospodařící domácnosti
Hospodařící domácnost tvoří osoby, které uvedly, že společně hospodaří (společně hradí hlavní výdaje domácnosti). Hospodařící domácnost je tvořena jednou nebo více cenzovými domácnostmi.
Na celkovém přírůstku hospodařících domácností ve výši 5,4 % proti roku 1991 se podílí pouze domácnosti složené z 1 cenzové (rodinné) domácnosti, kde byl přírůstek 5,6 %. Naopak počet tzv. vícečetných domácností složených ze 2 a více cenzových poklesl absolutně o 783 (úbytek 17,1 %) a jejich podíl z celkového počtu hospodařících domácností klesl na 1,9 %. Je to dáno tím, že častěji narostly zápisy o samostatném hospodaření jednotlivých osob bydlících spolu s rodinami či bydlících samostatně.
V souladu s tímto vývojem poklesl i průměrný počet členů hospodařící domácnosti na 2,64. Nejméně vícečetných rodin (absolutně i relativně) bylo sečteno na území okresu Pelhřimov, naopak nadprůměrný podíl vícečetných rodin byl zaznamenán v okresech Žďár nad Sázavou a Jihlava.
Z hlediska počtu členů je pořadí podobné jako u bytových domácností. Nejvíce hospodařících domácností s 1 cenzovou domácností je dvoučlenných (26,9 %) a jednočlenných (26,1 %), na třetím místě figurují domácnosti se 4 členy. Ve vícečetných domácnostech (se 2 a více cenzovými) hospodaří společně vždy minimálně 4, nejčastěji však 5 a více členů.
S velikostí obce roste podíl dvou a tříčlenných domácností i domácností jednotlivců, zatímco podíl domácností s počtem členů 5 a více výrazně klesá. Podíl čtyřčlenných domácností (většinou typická úplná rodina s 2 dětmi) byl nejvyšší v obcích s počtem obyvatel 1 000 – 4 999, zatímco v kategorii nad 50 tisíc obyvatel (Jihlava) byl počet těchto rodin až na 4. místě za všemi skupinami „méněpočetných“ domácností.
Tab. 5.3.2 Hospodařící domácnosti podle počtu členů a velikostních skupin obcí
5.4 Cenzové domácnosti
Cenzové domácnosti jsou vytvářeny na základě příbuzenských a jiných vztahů v rámci jedné hospodařící domácnosti. Rozlišujeme tyto základní druhy cenzových domácností.
· úplné rodiny (manželský pár nebo druh a družka – s dětmi nebo bez dětí)
· neúplné rodiny (jeden z rodičů alespoň s jedním dítětem)
· vícečlenné nerodinné domácnosti (osoby příbuzné i nepříbuzné, které společně hospodaří)
· domácnosti jednotlivce
K datu sčítání bylo v kraji sečteno 199 417 cenzových domácností, což je o 9 153 (4,8 %) více než v roce 1991.
Vývoj struktury cenzových domácností je podobný jako v celé České republice. Ubývá úplných rodin s dětmi a naopak roste počet neúplných rodin s dětmi i bez dětí a počet domácností jednotlivců. Strukturu cenzových domácností ovlivňuje řada demografických faktorů. Prodlužováním střední délky života dochází k posunu věkových skupin obyvatel ve prospěch poproduktivního věku. Vývoj úmrtnosti vede k narůstání počtu ovdovělých osob. Proces stárnutí populace a zmenšování rodin je výrazně podmíněn klesající porodností. S tím úzce souvisí vývoj sňatečnosti a zejména rozvodovosti – ta má dlouhodobě vzestupnou tendenci a významně se podílí na úbytku úplných rodin.
Na druhé straně se zvyšuje počet faktických manželství, tj. soužití druha a družky, často i u svobodných partnerů. Zvyšují se nároky na kvalitu bydlení, což se projevuje trvalým zlepšováním vybavenosti i růstem obytné plochy bytů
í
Nejvyšší podíl (31,8 % cenzových domácností v kraji) zaujímají úplné rodiny bez závislých dětí, které obvykle tvoří rodičovský pár, jehož dospělé děti bydlí jinde. Do této kategorie patří i soužití bezdětných svobodných partnerů ve faktickém manželství. Na druhém místě figurují úplné rodiny se závislými dětmi (30,7 %), za nimi následují domácnosti jednotlivců (25,1 %). Podíl neúplných rodin činil 11,2 % a nejmenší skupinu tvořily vícečlenné nerodinné domácnosti, jejichž počet dlouhodobě kolísá a není zcela srovnatelný.
Ve struktuře cenzových domácností existují určité územní rozdíly při porovnání obcí podle velikostních skupin. Lze pozorovat, že s růstem velikosti obce klesá podíl úplných rodin s dětmi i bez dětí a naopak přibývá neúplných rodin s dětmi a domácností jednotlivců. Výjimkou je kategorie nejmenších obcí do 199 obyvatel, kde je podíl domácností jednotlivců nadprůměrný na úkor úplných rodin s dětmi. Podobná situace existuje paradoxně i v krajském městě.
Průměrný počet členů cenzové domácnosti poklesl na 2,59. Nejčetnějším typem úplné rodiny zůstává čtyřčlenná rodina, na druhém místě podle počtu členů je úplná rodina se 2 členy, tj. rodičovský či partnerský pár. V kraji bylo sečteno 7 714 úplných rodin se 3 a více závislým dětmi.
Úplné rodinné domácnosti představují soužití manželské či partnerské dvojice buď s dětmi nebo bez nich. Tyto domácnosti tvoří necelých 63 % všech cenzových domácností v kraji, což je zhruba o 8 % více než činí podíl úplných rodin v celé ČR. Dlouhodobě však úplných rodin ubývá i v kraji Vysočina. V posledních deseti letech činil úbytek 4 592 úplných rodin. Na tom se podílí dramatický úbytek 12 193 úplných rodin se závislými dětmi, zatímco úplných rodin bez závislých dětí přibylo 7 601. Příčiny je třeba hledat v osamostatnění dospělých dětí, růstu rozvodovosti, delším soužití mladých párů bez dětí atd.
Z úhrnu úplných rodin tvoří více než polovinu rodiny bez závislých dětí. Nejčetnějším typem rodiny s dětmi zůstává – i přes pokles jejich počtu – dvoudětná úplná rodina (25 % z úhrnu). Na druhém místě podle počtu dětí jsou úplné rodiny s 1 závislým dítětem. Podíl úplných rodin se 3 a více závislými dětmi poklesl na 6,2 % (v celé ČR je to pouze 4,3 % z úhrnu úplných rodin).
Tab. 5.4.3 Úplné rodiny podle počtu závislých dětí a ekonomického postavení osoby v čele domácnosti
Z hlediska věku manželů je nejvíce mužů i žen v kategorii 50 – 54 let. Ženy převažují početně nad muži do 39 let, muži začínají převládat od 40 let výše. Ve věku nad 70 let žije v úplných rodinách podstatně více mužů než žen, což dokumentuje převahu starších partnerů – mužů v manželství.
Z pohledu ekonomické aktivity stojí v čele úplných rodin v nadpoloviční většině zaměstnanci (55,6 %), na druhém místě jsou již nepracující důchodci (26,5 %) a za nimi následující osoby samostatně činné (10,1 %). Ve 2 861 úplných rodinách (2,3 % z úhrnu) stojí v čele nezaměstnaná osoba.
Tab. 5.4.4 Úplné rodiny podle počtu členů a velikostních skupin obcí
Územní rozdíly ve velikosti úplných rodin odpovídají dříve popsaným demografickým trendům. S velikostí obce roste podíl dvou, tří i čtyřčlenných rodin a klesá podíl rodin s 5 a více členy. Zvláště patrný je úbytek vícečlenných úplných rodin v kategorii nad 50 tisíc obyvatel, tj. v krajském městě Jihlavě.
V kraji bylo sečteno 4 011 faktických manželství, tj. soužití druha a družky s dětmi či bez dětí. Tento dříve okrajový typ soužití tvoří již 3,2 % z úhrnu úplných rodin, když v celé ČR činí podíl faktických manželství již 5,4 %. Navíc mnohá z těchto soužití nebyla sečtena, pokud měli partneři odlišné trvalé bydliště a neuvedli společné hospodaření.
Prakticky polovinu faktických manželství tvoří soužití rozvedených nebo ovdovělých partnerů převážně ve věku nad 40 let. Významně přibylo soužití svobodných mužů a žen zejména ve věku do 30 let. Na třetím místě figuruje soužití svobodného muže a rozvedené či ovdovělé ženy.
Z hlediska počtu dětí převažují faktická manželství bez závislých dětí (téměř 60 %), následují soužití partnerů s 1 dítětem atd. V rodinách nesezdaných partnerů vyrůstá celkem 2 918 závislých dětí, z toho v 77 rodinách s počtem dětí 4 a více.
Tab. 5.4.5 Faktická manželství podle věku ženy, počtu závislých dětí a rodinného stavu partnerů
Neúplnou rodinnou domácnost tvoří vždy jeden z rodičů alespoň s jedním dítětem. Na vzestupu počtu těchto rodin během 10 let o plných 37 % se podílí zvláště dramatický růst neúplných rodin se závislými dětmi, kde přírůstek činil 3 826 rodin (45,7 %). Neúplné rodiny tak tvoří 11,2 % všech cenzových domácností, což je stále nejmenší podíl mezi regiony ČR (republikový průměr činí 13,5 %).
Na přírůstek neúplných rodin má vliv více faktorů. Nepochybně je to vysoká rozvodovost a růst počtu svobodných matek. Zvyšuje se však i počet dospělých potomků, kteří zůstávají v domácnosti s jedním z ovdovělých či rozvedených rodičů.
To dokládá i fakt, že z celkového počtu 22 238 neúplných rodin je téměř polovina bez závislých dětí. V jedné třetině neúplných rodin žije 1 závislé dítě. Celkem vyrůstá v neúplných rodinách více než 18 tisíc závislých dětí v kraji. Průměrná velikost neúplné rodiny je 2,50 osob.
Zhruba v 85 % neúplných rodin stojí v čele domácnosti žena. Nejvíce těchto žen je ve věkové kategorii 40 – 49 let a rozvedených. V nižším věku se zvyšuje podíl svobodných žen – matek, ve věku nad 60 let pak přibývají ženy – vdovy. Dvoučlenná rodina typu 1 rodič (obvykle matka) s 1 dítětem zůstává typickou neúplnou rodinou. V menších obcích do 1 000 obyvatel je nadprůměrný podíl čtyř a vícečlenných neúplných rodin, zatímco podíl tříčlenných rodin se zvyšuje ve větších městech od 5 000 obyvatel.
Tab. 5.4.6 Neúplné rodiny podle počtu závislých dětí a ekonomického postavení osoby v čele
domácnosti
Z pohledu ekonomické aktivity osoby v čele neúplné rodiny je situace méně příznivá než v úplných rodinách. V necelé polovině neúplných rodin stojí v čele zaměstnanec, téměř ve třetině případů je to nepracující důchodce. Následují ostatní ekonomicky neaktivní (např. žena pobírající sociální dávky) a nezaměstnaní.
Vícečlenné nerodinné domácnosti představují soužití dvou nebo více jednotlivých osob, které hospodaří společně, ale netvoří rodinnou domácnost. Může se jednat o příbuzné osoby (babička s vnukem, sourozenci aj.) nebo o zcela cizí osoby. V kraji bylo sečteno 2 703 takových domácností, tj. 1,3 % z úhrnu cenzových domácností (v celé ČR to byly 2 % z úhrnu). V jejich čele stojí ve vyrovnaném poměru muži i ženy. Přitom u žen výrazně převažují starší ročníky od 60 let výše – ty obvykle plní v domácnosti roli prarodiče.
Od roku 1991 se zvýšil počet domácností jednotlivců téměř o 6 tisíc na číslo, které připomíná cenové relace na našem trhu – 49 999, tj. přírůstek 13,5 %. Tyto domácnosti představovaly čtvrtinu souboru cenzových domácností (v celé ČR to bylo téměř 30 %). Více než tři čtvrtiny z nich bydlí samostatně v bytě.
Téměř 60 % domácností jednotlivců tvoří ženy, u nichž výrazně převažují ženy ovdovělé a ženy ve vyšších věkových skupinách od 60 let výše. U mužů jde převážně o svobodné nebo rozvedené muže ve středních věkových skupinách (nejvíce ve věku 40 – 49 let).
Ve věku 70 a více let počet žen, které tvoří domácnost jednotlivců převyšuje čtyřnásobně počet mužů – jednotlivců. Naopak více mužů nalezneme ve věku do 29 let a ve skupině 30 – 59 let. Mezi osamělými ženami v této střední věkové skupině je již jedna čtvrtina ovdovělých. Zajímavostí je, že 8 % všech domácností jednotlivců tvoří ženatí muži a vdané ženy. Jedná se o osoby po uzavření sňatku bez bytu, bydlící každý u rodičů, nebo manželé před rozvodem spolu již nebydlící.
Podle ekonomické aktivity zaujímají nejvyšší podíl mezi jednotlivci domácnosti nepracujících důchodců (57,5 %) před domácnostmi zaměstnaných osob (35,1 %). Kromě domácností jednotlivců bydlících samostatně je dalších 20 % jednotlivců spolubydlících s jinou cenzovou domácností a 342 (0,7 %) jednotlivců – podnájemníků.
Územní rozdíly lze charakterizovat tím, že s růstem velikosti obce roste podíl jednotlivců z úhrnu cenzových domácností – nejvyšší je v krajském městě, kde činí 28,5 %. Relativně vysoký počet jednotlivců se nachází i v nejmenších obcích do 199 obyvatel, což souvisí s celkovým úbytkem obyvatel v těchto lokalitách.
Tab. 5.4.9 Domácnosti jednotlivců podle velikostních skupin obcí
5.5 Bydlení domácností
Kvalita bydlení rodin a domácností se trvale zvyšuje. Z cenzových domácností bydlících v bytech má zhruba 82 % samostatné bydlení (v bytě jedna cenzová domácnost) a dalších 16 % bydlí s jinou cenzovou domácností. Ve 3 768 případech bylo zjištěno soužití tří a v 524 případech soužití 4 a více cenzových domácností.
Kromě toho bylo v kraji sečteno 889 cenzových domácností trvale bydlících mimo bytový fond. Z toho bylo 592 jednotlivců, 162 úplných rodin a 109 neúplných rodin. Celkem bydlelo mimo bytový fond 1 459 osob (tj. 0,3 % obyvatel kraje). Většinou se jednalo o bydlení v nouzovém obydlí, tj. nezkolaudovaný domek, pracoviště aj. V rekreační chatě či chalupě bydlelo 113 cenzových domácností a v mobilním obydlí (maringotka) žilo 8 jednotlivců.
Nejčetnějším právním důvodem užívání bytu je ve všech typech domácností (zvláště pak v úplných rodinách) byt ve vlastním domě (52,4 % domácností). Další pořadí způsobu bydlení podle vlastnického vztahu k bytu se již liší v závislosti na typu domácnosti. Úplné rodiny bydlí ve vyrovnaném poměru v bytech družstevních (13,2 %), nájemních (12,2 %) a v bytech v osobním vlastnictví (10,0 %). V nájemních bytech bydlí výrazně častěji neúplné rodiny (21,5 %) a jednotlivci (18,5 %). Ve srovnání s průměrem ČR je v kraji vyšší podíl bydlení ve vlastním rodinném domě (52,4 % proti 37,1 %) a naopak značně nižší podíl bydlení v nájemním bytě (15,0 % proti 28,2 %), což souvisí se sídelní strukturou.
Obecně lze konstatovat, že domácnosti bydlí ve stále větších bytech z hlediska počtu obytných místností (pokojů). Dlouhodobě klesá podíl jednopokojových i dvoupokojových bytů a naopak přibývá bytů s počtem pokojů 3 a více. Nejvíce domácností (víc než jedna třetina) bydlí v třípokojových bytech. V nich žijí nejčastěji úplné i neúplné rodiny, zatímco domácnosti jednotlivců bydlí nejčastěji v bytech dvoupokojových.
Ve srovnání s průměrem ČR je v kraji nižší podíl jednopokojových bytů (9,9 % proti 13,0 %) a naopak větší podíl 4 a vícepokojových bytů (26,3 % proti 20,9 %), což souvisí s vyšším zastoupením rodinných domků. Přesto v bytech s 1 obytnou místností bydlí více než 7 tisíc úplných a neúplných rodin, z toho více než 3 tisíce rodin se závislými dětmi. Na druhé straně více než 6 tisíc domácností jednotlivců obývá byty s počtem 4 a více pokojů. Většina z nich však sdílí bydlení s další rodinou v rodinném domě, nejde tedy o samostatné bydlení – to převažuje spíše ve dvoupokojových i třípokojových bytech.
V roce 2001 bydlelo 86,9 % všech domácností kraje v bytech I. kategorie (v celé ČR to bylo 88,5 % domácností). V bytech II. kategorie bydlelo 8,8 % domácností a v bytech III. a IV. kategorie 3,7 % domácností. Mezi okresy Vysočiny měl okres Jihlava nejvyšší zastoupení domácností v bytech I. kategorie, zatímco okresy Žďár nad Sázavou a Třebíč měly nejvyšší podíl domácností bydlících v bytech III. a IV. kategorie.
V bytech I. kategorie bydlelo více než 91 % úplných rodin, téměř 86 % neúplných rodin a zhruba 76 % domácností jednotlivců. Ze souboru cenzových domácností mají jednotlivci nejvyšší zastoupení v bytech III. a IV. kategorie (8,8 % z úhrnu jednotlivců), což je ovlivněno vyšším počtem těchto bytů v nejmenších obcích.
Z cenzových domácností bydlících v bytech zhruba 18 % obývá byt společně s další domácností (jednou či více). Nejvyšší podíl společného bydlení s jinou domácností mají neúplné rodiny (28 % z úhrnu neúplných rodin) a jednotlivci (21 % z jejich úhrnu), nejnižší pak rodiny úplné (zhruba 15 % z jejich úhrnu).
právního důvodu užívání bytu
Téměř v polovině společně bydlících domácností je osoba v čele domácnosti totožná s uživatelem bytu. Druhým nejčastějším případem je situace, kdy osoba v čele domácnosti je syn (dcera) uživatele bytu. To je běžný případ v rodinných domcích, kde žije úplná či neúplná rodina s jedním z rodičů – uživatelem bytu.
V kraji bylo sečteno 73 146 rodin se závislými dětmi bydlících v bytech (tj. úplných i neúplných rodin). Z nich 82 % bydlelo samostatně v bytě bez další cenzové domácnosti a téměř polovinu z nich tvořily rodiny se 2 závislými dětmi.
Z hlediska vlastnického vztahu k bytu obývaly rodiny s dětmi v nadpoloviční většině byt ve vlastním domě.
Na druhém místě se téměř shodně umístilo bydlení v nájemních a družstevních bytech.
Téměř 40 % rodin se závislými dětmi bydlí v třípokojových bytech a zhruba třetina rodin obývá byty se 4 a více obytnými pokoji.
Kvalita bydlení vyjádřená kategorií bytu je u rodin se závislými dětmi vyšší než u ostatních typů domácností. V bytech I. kategorie bydlí 93,1 % rodin se závislými dětmi, zatímco v nejhůře vybavených bytech III. a IV. kategorie (tj. byty bez ústředního topení a s částečným základním příslušenstvím, resp. bez něho) bydlí jen 1,2 % rodin se závislými dětmi, tj. absolutně 885 rodin.
5.6 Vybavení domácností
V rámci sčítání se zjišťovalo vybavení domácností předměty dlouhodobého užívání, které v té době nepatřily ke zcela běžnému vybavení a docházelo u nich k rychlým změnám (osobní automobil, telefon pevný a mobilní, osobní počítač). Upustilo se tedy od zjišťování vybavenosti chladničkou, automatickou pračkou či televizorem, které se během 10 let staly běžnou součástí domácností. Nesledovala se kvalita zjišťovaných předmětů ani jejich přesný počet. Jako typický český fenomén se dále zjišťovala možnost domácnosti využívat rekreační objekt.
Je třeba upozornit na fakt, že vzhledem k atmosféře kolem sčítání, vyvolané zejména komerčními sdělovacími prostředky, někteří občané nepřistoupili z obav o důvěrnost údajů k vyplnění této části bytového listu zodpovědně a vybavenost uvedli pouze částečně nebo ji neuvedli vůbec.
Proto je třeba zjištěné údaje posuzovat tak, že vyjadřují jakousi dolní hranici vybavenosti v době sčítání.
Ve všech ukazatelích vybavenosti, jejichž údaje jsou metodicky srovnatelné s rokem 1991 (tj. osobní automobil, pevná telefonní linka, rekreační objekt) je vybavenost domácností podle sčítání v roce 2001 na vyšší úrovni než před deseti lety.
Osobní automobil mělo v době sčítání k dispozici téměř 60 % bytových domácností, jenom pevnou telefonní linku zhruba 45 % domácností, pouze mobilní telefon více než 10 %, oba typy telefonního spojení mohlo užívat asi 20 % domácností. Osobní počítač mělo k dispozici téměř 14 % domácností, z toho cca 5 % s připojením na internet.
Možnost využívat rekreační objekt, chatu, chalupu (bez ohledu na vlastnictví) mělo 15,5 % domácností.
Ve srovnání s průměrem celé ČR byla v kraji vyšší vybavenost osobním automobilem (souvislost s územní strukturou), v ostatních ukazatelích (telefony, počítač, rekreační objekt) byla vybavenost na nižší úrovni.
Mezi okresy Vysočiny nejsou ve vybavenosti výrazné rozdíly. Vybavenost osobním automobilem byla nejvyšší v okrese Pelhřimov a nejnižší v okrese Jihlava. Na Pelhřimovsku byla rovněž nejvyšší vybavenost telefony, zatímco na Jihlavsku byla zjištěna nadprůměrná vybavenost rekreačním objektem a počítačem. S tím souvisí rozdíly ve vybavení domácností podle velikostních skupin obcí. S rostoucí velikostí obce klesá vybavenost osobním automobilem, který se stává zejména v malých venkovských obcích nezbytným dopravním prostředkem. Naopak vybavenost telefony, počítačem a rekreačním objektem je v nejmenších obcích nízká a s rostoucí velikostí obce se výrazně zvyšuje.
Bytová domácnost, v níž žijí dvě nebo více cenzových domácností, je průměrně lépe vybavena než ta, kterou tvoří jen jedna cenzová domácnost. Průměrná vybavenost se zvyšuje s růstem počtu závislých dětí v domácnosti. Nejnižší úroveň vybavenosti mají domácnosti jednotlivců, nejlépe jsou vybaveny úplné rodiny. S rostoucím věkem osoby v čele domácnosti (od 50 let výše) se snižuje průměrná vybavenost samozřejmě s výjimkou možnosti užívat rekreační objekt.