1.1 Charakteristika okresu

Okres Svitavy vznikl jako správní celek v dnešní podobě v roce 1960 sloučením převážné části čtyř bývalých okresů: Litomyšl, Moravská Třebová, Polička a Svitavy.Tvoří jihovýchodní výběžek Pardubického kraje. Svoji rozlohou 1 335 km2 je největším okresem v kraji, na jeho rozloze se podílí 29,5 %. Hustota zalidnění 77 obyvatel na km2 je v kraji nejnižší. Je vnitrozemským okresem, na východě sousedí s Olomouckým krajem, na jihu s Jihomoravským krajem a s krajem Vysočina, na západě a na severu hraničí s okresy Pardubického kraje (Chrudim a Ústí nad Orlicí).

Území okresu leží v nadmořské výšce od 270 m (místo, na kterém opouští řeka Loučná území okresu) po 778 m (katastr obce Pustá Rybná). Převážná část okresu je tvořena Svitavskou pahorkatinou, na jihozápad zasahuje Hornosvratecká vrchovina (Žďárské vrchy). Východní část okresu je tvořena Moravskotřebovskou pahorkatinou a na jihovýchodě je Malá Haná (součást Boskovické brázdy).

Hydrologické poměry jsou ovlivněny polohou okresu na hlavním evropském rozvodí. Z centrální části okresu odvádí vody řeka Svitava, jihozápadní část okresu leží v povodí Svratky, východ je v povodí Třebůvky. Tyto řeky odvádějí vody do Dunaje, zatímco severozápad okresu leží v povodí Labe (Třebovka a Loučná). Největší vodní plochou je s 82 ha rybník Hvězda. Vydatné zdroje podzemních vod zejména v oblasti Březové nad Svitavou umožňují zásobovat vodou uživatele mimo okres.

Klimatické poměry jsou v jednotlivých částech okresu odlišné. Nejpříznivější podmínky má severozápad a jihovýchod okresu s průměrnou roční teplotou nad 7ºC a úhrnem srážek do 600 mm. Centrální část okresu je chladnější a vlhčí, průměrná roční teplota je 6ºC, průměrné srážky 700 mm. Ještě chladnější a vlhčí je jihozápadní část okresu.

Z celkové rozlohy okresu tvoří zemědělská půda 81 360 hektarů, z toho orná 61 446 ha, trvalé travní porosty 16 580 ha, sady a zahrady 3 334 ha, vodní plochy 954 ha. Na lesní půdu připadá 31 % rozlohy okresu.

Při sčítání lidu k 1. březnu 2001 bylo v okrese sečteno 102 667 obyvatel, v tom 50 615 mužů a 52 052 žen. Od sčítání v roce 1961 (též k 1. březnu) se snížil počet obyvatel téměř o 3 000 osob. Za 40 let byl zaznamenán přirozený přírůstek 16 000 obyvatel a úbytek stěhováním 19 000 osob.

Administrativně byl okres k datu sčítání rozdělen na 113 obcí, z toho 7 měst. Od předcházejícího sčítání přibyla dvě – v roce 1994 se k pěti městům připojilo Bystré a od listopadu 1999 Březová nad Svitavou.

Výrobní charakter okresu je smíšený, podíl zemědělství na krajské produkci je vyšší než podíl průmyslu. Průmysl není v okrese orientován jednostranně, struktura oborů je poměrně pestrá. Rozhodující objem výroby připadal v předchozích letech na potravinářské a textilní závody, v poslední době však význam textilu poklesl. Naproti tomu stále roste podíl výroby skleněných vláken. Výrazné zastoupení má též kovovýroba, strojírenství a výroba dopravních prostředků včetně příslušenství. Menšího rozsahu je dřevovýroba, polygrafie, výroba žáruvzdorných materiálů, konfekčních výrobků a speciální obuvi.

Již od roku 1992 se svitavský okres řadil mezi okresy s nejvyšší nezaměstnaností v republice. Jeho postavení se v roce 1998 zlepšilo tím, že v řadě okresů rostla nezaměstnanost rychleji. Z celkového počtu práceschopného obyvatelstva hledal v okrese ve druhé polovině 90. let práci každý devátý. Nejhorší situace byla koncem roku 2000 na Moravskotřebovsku s mírou nezaměstnanosti mužů 14,9 %. Specifická situace byla na Litomyšlsku – nízká nezaměstnanost mužů byla provázena vysokou nezaměstnaností žen.

Investiční činnost v okrese nebyla v 90. letech příliš rozsáhlá. K největším investicím v průmyslu patří rekonstrukce litomyšlského Vertexu, „na zelené louce“ stavěli především zahraniční investoři (Westvaco ve Svitavách, Rehau v Moravské Třebové, Ravensburger v Poličce a ASCI v Jevíčku). Významnými stavebními akcemi v okrese byla stavba železničního koridoru, rekonstrukce silnice E461 (obě akce za přispění prostředků z evropských fondů), plynofikace řady obcí a obnova telekomunikačních sítí v celém okrese. Svitavy a Moravská Třebová připravovaly průmyslové zóny jako podmínku k získání nových investorů, a tím řešení vysoké nezaměstnanosti. Obchodní řetězce vystavěly ve větších městech v okrese supermarkety a svá obchodní a servisní střediska zde umístili nejvýznamnější producenti automobilů.

V oblasti bytové výstavby se města zaměřila na rekonstrukce panelových domů a budování technické infrastruktury pro výstavbu rodinných domů. Výstavba komunálních bytů byla orientována především na menší sociální byty, které mají zlepšit podmínky bydlení mladým rodinám. Z nejvýznamnějších stavebních akcí týkajících se nevýrobních objektů lze uvést penziony a domovy důchodců, Základní školu v Litomyšli, sportovní halu a krytý plavecký bazén ve Svitavách.

Ve městech přispěly ke zlepšení životního prostředí úpravy center a regenerace parků a zahrad. Odborníci ocenili především rekonstrukci náměstí Míru ve Svitavách a obnovu Klášterních zahrad v Litomyšli. V zájmu snížení povodňového rizika v níže položených částech okresu probíhalo budování suchých poldrů, čištění koryt řek a rekonstrukce rybníků. Na Poličsku vznikly dokonce nové rybníky. Na území celého okresu se v zájmu rozvoje cestovního ruchu budovaly cyklostezky.

K turisticky atraktivním místům okresu patří hrad Svojanov, dochované středověké opevnění města Poličky a renesanční městské jádro Moravské Třebové, které je městskou památkovou rezervací. V roce 1970 byla nejzápadnější část okresu zařazena do Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. Další rozvoj cestovního ruchu podpořilo zařazení zámeckého areálu v Litomyšli na Seznam světového dědictví UNESCO
v roce 1999, přitom již dříve byla Litomyšl městskou památkovou rezervací. Všechna města v okrese s výjimkou Březové nad Svitavou jsou členy Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Kulturní tradice Litomyšle (Bedřich Smetana) a Poličky (Bohuslav Martinů) přivedly tato města do sdružení osmi měst Česká inspirace. Do aktivit Euroregionu Glacensis se zapojila Litomyšl a Svitavy.