3.2 Zaměstnanost

3.2 Zaměstnanost
Pracovní potenciál hl. m. Prahy tvoří obyvatelstvo v produktivním věku, tedy od 15 do 64 let. V roce 2005 to bylo 851 820 osob. Počet obyvatel v tomto věku v Praze ve sledovaném období mírně stoupá. Údaje o uplatnění těchto obyvatel na trhu práce dávají základní informace o využití lidských zdrojů. Detailní data o zaměstnanosti obyvatel jsou celoplošně zjišťována jednou za 10 let při pravidelných cenzech. Tato velmi významná oblast je mapována také v mezicenzálním období, a to výběrovým šetřením pracovních sil, které probíhá průběžně. Hlavním cílem tohoto šetření je získání informací o trhu práce zjišťovaných šetřením v domácnostech respondentů v místě bydliště. Rozsah výběrového souboru představuje cca 0,7 % trvale obydlených bytů v České republice. Tato velikost výběru umožňuje získat spolehlivé odhady do úrovně krajů. V Praze tedy je možno výsledky uvádět za celé hlavní město, ale nikoli již za jeho městské části. Toto šetření soustřeďuje informace o zaměstnanosti, zjišťuje její strukturu a také údaje o celkové nezaměstnanosti.
Základním ukazatelem, který je pro situaci v daném regionu podstatný a je mezi cenzy zjišťován ve výběrovém šetření pracovních sil, je ekonomická aktivita obyvatel.
Za ekonomicky aktivní jsou považovány všechny osoby ve věku 15 a více let, které splňují požadavky na zařazení mezi zaměstnané či nezaměstnané. Pro výběrové šetření pracovních sil jsou ekonomicky aktivní označováni jako pracovní síly.
Zaměstnaní jsou pak všechny osoby patnáctileté a starší, které během referenčního týdne příslušely mezi placené zaměstnané nebo zaměstnané ve vlastním podniku. Není přitom rozhodující, zda jejich pracovní aktivita měla trvalý, dočasný, sezónní či příležitostný charakter a zda měly jen jedno nebo více souběžných zaměstnání. Do skupiny zaměstnaných nejsou zahrnovány osoby na další mateřské (rodičovské) dovolené, jejichž postavení má podle metodiky ILO odlišný charakter.
Za nezaměstnané se podle metodiky ILO považují všechny osoby patnáctileté a starší, které ve sledovaném období souběžně splňovaly tři podmínky - nebyly zaměstnané, hledaly aktivně práci a byly připraveny k nástupu do práce, tj. během referenčního období byly k dispozici okamžitě nebo nejpozději do 14 dnů pro výkon placeného zaměstnání nebo zaměstnání ve vlastním podniku.

3.2.1 Zaměstnanost podle VŠPS

· Míra ekonomické aktivity (60 %) je v Praze nejvyšší ze všech regionů
· Trvale vyšší míra zaměstnanosti u mužů než u žen
· Snížení počtu zaměstnaných i zaměstnanosti ve věku 15 - 29 let, téměř 20% nárůst počtu zaměstnaných starších 60 let
· Vysoká vzdělanostní úroveň zaměstnaných - v roce 2005 ze 43 % střední vzdělání s maturitou, 29 % vysokoškolsky vzdělaných a 24 % střední vzdělání bez maturity
· Nejvyšší míra ekonomické aktivity je u vysokoškoláků a u osob ve věku 30 - 44 let
· Zaměstnanci tvoří 80 % zaměstnaných, osoby pracující na vlastní účet pouze 16 %
· Nejvíce zaměstnaných je v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a spotřebního zboží

Ve sledovaném období v Praze mírně narůstal počet osob starších 14 let, ale počet ekonomicky aktivních osob mírně poklesl. V ekonomiky aktivní populaci se zvýšil počet zaměstnaných a poklesl počet nezaměstnaných. Poměrně výrazně se zvýšil mezi obyvatelstvem nad 14 let i počet ekonomicky neaktivních. Sem jsou počítání důchodci (nejvyšší zastoupení kolem 60 %) studenti (cca čtvrtina) a tzv. ostatní neaktivní, kterých je jen malý podíl, ale jejich počet se ve sledovaném období výrazně zvýšil. Sem patří např. ženy v domácnosti či osoby s příjmy, které nepocházejí z výdělečné činnosti či sociálního zabezpečení.
Mezi obyvatelstvem ve věku 15 a více let představují ženy nadpoloviční většinu, ale v ekonomicky aktivních jsou ve většině muži. Také mezi zaměstnanými je více mužů a stejně je tomu i u studentů. Naopak více žen je mezi nezaměstnanými a také mezi ekonomicky neaktivními, zvláště důchodci.

Tab. 3.2.1.1
Ekonomická aktivita obyvatel (VŠPS)

Míra ekonomické aktivity, vyjadřující podíl pracovní síly na počtu všech osob starších 14 let, stále v Praze převyšuje 60 % a je nejvyšší ze všech krajů. V míře ekonomické aktivity existují velké rozdíly mezi pohlavími, u žen je to 54 % zatímco u mužů 71 %. Míra zaměstnanosti pak určuje počet obyvatel, kteří jsou skutečně zapojeni do pracovního procesu. Ve sledovaném období je stabilní a činí více než 60 % a je tak nad celorepublikovým průměrem a také nejvyšší ze všech regionů.
Zaměstnanost se značně odlišuje podle pohlaví a věku. Ve sledovaném období se počet zaměstnaných mírně zvýšil, ale došlo k poklesu zaměstnaných žen. K nárůstu počtu zaměstnaných u obou pohlaví došlo pouze u věkové skupiny 30 - 44 let. V tomto věku je současně nejvyšší míra zaměstnanosti jak u mužů, tak u žen. Vyšší míra zaměstnanosti mužů než žen je ve všech věkových skupinách.

Tab. 3.2.1.2
Zaměstnanost obyvatel podle věku a pohlaví (VŠPS)

V rozdělení podle věku mírně klesá počet zaměstnaných ve věkových kategoriích 15 - 29 let a 45 - 59 let. Nejvýrazněji poklesl počet zaměstnaných obyvatel ve věku 15 - 29 let. Toto snížení může být i důsledkem toho, že pro mladé lidi je v posledních letech vzdělávání stále důležitější a prodlužuje se tak doba přípravy na povolání. Odráží se zde i vzestup zájmu o vysokoškolské vzdělání. Klesá v tomto věku i míra zaměstnanosti. Mírně se snížil i počet zaměstnaných ve věku 45 - 59 let, ale v tomto věku je to provázeno mírným nárůstem zaměstnanosti, takže jde spíše o určitý úbytek obyvatel v tomto věku.
Naproti tomu ve sledovaném období výrazně vzrostl počet zaměstnaných ve věku 60 a více let. Není to dáno pouze početním nárůstem obyvatel v této věkové kategorii, ale i nárůstem míry zaměstnanosti, která souvisí i se zvyšováním věkové hranice odchodu do starobního důchodu. Všeobecně ovšem roste i aktivita starších lidí, kteří mají déle zájem o pracovní činnost a v Praze jsou k tomu mnohdy motivováni i zvýšenými náklady zejména na bydlení, které s obtížemi mohou zabezpečit z důchodových dávek. V souvislosti s dalším posunem v tomto směru lze předpokládat, že míra zaměstnanosti se v těchto věkových kategoriích bude zvyšovat i nadále. Zaměstnanost u nejstarších osob obecně roste.
V Praze vzrostl také počet zaměstnaných ve věkové kategorii 30 - 44 let, kde se zejména odráží migrační přírůstky cizinců, kteří přicházejí do Prahy za prací a většina z nich je právě v tomto věku. V tomto věku je i nejvyšší míra zaměstnanosti. V míře zaměstnanosti podle věku nedošlo k větším změnám. U žen poklesla mírně zaměstnanost ve věkové kategorii 30 - 34 let, což může souviset i s růstem porodnosti.

Graf 3.2.1.1
Zaměstnaní v NH podle věkových skupin (VŠPS)

Z grafického znázornění je zřejmé, že k nejvýraznějším změnám došlo u nejstarší věkové kategorie zaměstnaných, což je ovšem do určité míry pražské specifikum, protože v ostatních regionech k tak vysokému nárůstu nedošlo. V Praze je možností pro profesní uplatnění i ve vyšším věku více než je tomu jinde. Souvisí to i se zvýšenými nároky na kvalifikaci, odbornost a v neposlední řadě i na rozsáhlé praktické zkušenosti.
Naproti tomu v ostatních regionech byl výraznější pokles počtu ekonomicky aktivních ve věku do 29 let. Je to dáno tím, že v Praze počty osob v tomto věku studujících byly již na počátku sledovaného období vysoké, takže jejich nárůst není tak výrazný.
Pro pražskou pracovní sílu je charakteristické, že má ve srovnání s ostatními regiony republiky vysokou kvalifikační úroveň.
Struktura zaměstnaných podle vzdělání se ve sledovaném období nadále zlepšila. Celkově došlo ke snížení zaměstnaných se základním vzděláním (o 37 %) a naopak k 16% nárůstu počtu zaměstnaných s vysokoškolským vzděláním. V Praze v zaměstnané populaci v roce 2005 bylo 43 % se středním vzděláním s maturitou, 29 % vysokoškolsky vzdělaných a 24 % absolvovalo střední vzdělání bez maturity. Lze předpokládat, že podíl zaměstnaných s vysokoškolským vzděláním se bude i v příštích letech zvyšovat, protože zejména u mladých lidí celkově roste podíl vysokoškolsky vzdělaných osob.
Existuje pozitivní závislost mezi výší vzdělání a intenzitou ekonomického zapojení. Takže vzdělanostní úroveň pražské populace má vliv na vysokou míru zaměstnanosti, která je pro hlavní město typická. U vysokoškolsky vzdělaných je obecně nejvyšší míra aktivity (v Praze 78 %). Se snižováním stupně vzdělání klesá i míra zaměstnanosti. U středoškoláků se pohybuje v Praze kolem 65 %, u obyvatel se základním vzděláním nebo bez vzdělání ovšem jen kolem jedné pětiny.
Základní vzdělání má přibližně 2,5 % mužů a 3,5 % žen zaměstnaných v národním hospodářství. Počet zaměstnanců se základním vzděláním se rapidně snížil, k největšímu poklesu podílu zaměstnaných se základním vzděláním došlo u žen.

Tab. 3.2.1.3
Zaměstnanost obyvatel podle vzdělání a pohlaví (VŠPS)

Poněkud se liší kvalifikační struktura zaměstnaných žen a mužů. Mezi muži je vyšší zastoupení vysokoškolsky vzdělaných (v roce 2005 v Praze 32 %) než u žen (26 %). Naproti tomu u žen mají v Praze mezi zaměstnanými ženami nadpoloviční většinu osoby s maturitním vzděláním (52 %) a u mužů představují sice také nejpočetnější skupinu, ale oproti ženám to je jen 36 %. Výrazně více je mužů než žen se středním vzděláním bez maturity, vyučených (v roce 2005 to bylo v Praze 29 % zaměstnaných mužů a 18 % žen). Vyšší počet mužů s tímto typem vzdělání souvisí i s větší nabídkou vzdělávání v kvalifikovaných manuálních činnostech (zedník, elektrikář, instalatér) pro muže a zejména s větší nabídkou profesí odpovídajících této kvalifikaci.
Pokud jde o změny v počtu zaměstnaných podle vzdělání, došlo k poklesu ve všech kategoriích kromě vysokoškolsky vzdělaných zaměstnaných, u nichž byl zaznamenán poměrně značný nárůst. U žen došlo k většímu nárůstu počtu vysokoškolsky vzdělaných než u mužů. U žen tento nárůst od roku 2000 do roku 2005 činil 19 %, zatímco u mužů necelých 17 %.
Úroveň vzdělanosti hraje významnější roli zejména v obou krajních obdobích ekonomicky aktivního života. Ve věkové kategorii do 29 let je však potřeba interpretovat získané údaje opatrně. Osob s vysokoškolským vzděláním je v této věkové kategorii obecně méně, protože sem patří i ti, kteří dosud neskončili svou přípravu na povolání. Rozdíly vidíme ve věku 55 - 59 let, kde osob se základním vzděláním pracuje méně než 40 % (častěji využívají možnost odejít do předčasného důchodu), u vysokoškoláků je hodnota dvojnásobná.
Podle postavení v zaměstnání je trvale naprostá většina v postavení zaměstnanců. V Praze to v roce 2005 bylo 79 % ze všech zaměstnaných. V hlavním městě je však tento podíl nižší než v ostatních regionech, a to z důvodu silnějšího zastoupení dalších dvou složek zaměstnaných, a to zaměstnavatelů (v roce 2005 to bylo 4 %) a OSVČ (v roce 2054 to bylo 16 %). Počet osob pracujících na vlastní účet v Praze stále mírně roste i za situace kdy počty zaměstnanců i zaměstnavatelů mírně klesají. V případě osob pracujících na vlastní účet (fyzické osoby s podnikatelským oprávněním, které nezaměstnávají další osoby) od roku 2000 se jejich počet zvýšil o 14 %. Z hlediska využití lidských zdrojů je tento trend chápán velmi pozitivně. V Praze je dán zejména rozšířením příležitostí ve velmi rozmanitých oborech.
Ve struktuře zaměstnaných podle postavení v zaměstnání jsou mírné rozdíly mezi muži a ženami. Podíl mužů zaměstnavatelů je třikrát větší než podíl žen v tomto postavení, v roce 2005 bylo mezi zaměstnavateli 78 % mužů. Také mezi osobami pracujícími na vlastní účet je mnohem více mužů než žen (v roce 2005 to bylo 70 %). Ženy mají většinu pouze v nepříliš početné kategorii pomáhajících rodinných příslušníků (v roce 2005 mezi nimi bylo 81 % žen).

Tab. 3.2.1.4
Zaměstnaní v NH podle postavení v zaměstnání a sektorů (VŠPS)

V členění podle odvětví národního hospodářství je pro Prahu charakteristické trvale velmi vysoký podíl zaměstnaných v tzv. terciárním sektoru jinak nazývaném sektor služeb. V roce 2000 pracovalo ve službách v Praze 78 % všech zaměstnaných a v roce 2005 to bylo již 79 %.
Počty zaměstnaných v terciárním sektoru v Praze trvale mírně stoupají zejména na úkor poklesu počtu zaměstnaných v sekundéru. Primér nemá v Praze téměř význam.
Podle pohlaví jsou ženy zaměstnány v terciéru ještě častěji než muži (z 90 %). Vysoká zaměstnanost žen v tomto sektoru je dána především velkým podílem žen v typicky feminizovaných odvětvích obchodu, vzdělávání, veřejných služeb atd. V sekundérním sektoru je žen oproti mužům zaměstnáno méně. Mužů bylo v tomto sektoru v Praze v roce 2005 zaměstnáno ze všech zaměstnaných mužů 28 % a u žen to bylo pouze 10 %.

Graf 3.2.1.2

Struktura zaměstnanosti podle hlavních sektorů (VŠPS)

V Praze převyšuje počet zaměstnaných v terciéru průměr České republiky o 23 procentních bodů a počet zaměstnaných v sekundéru je tu o 19 procentních bodů nižší.
V podrobnějším členění podle odvětví činnosti je největší počet Pražanů zaměstnán v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost. V roce 2005 zde bylo zaměstnáno 93,6 tisíc osob, což představuje 15 % ze zaměstnaných obyvatel Prahy. Počty zaměstnaných v tomto odvětví sice mírně klesají, ale jejich dominantní postavení trvá. Naproti tomu počet zaměstnaných ve druhém nejsilněji obsazeném odvětví, kterým je odvětví činností v oblasti nemovitostí a pronájmu, služby pro podniky a podnikatelské činnosti trvale mírně roste. V roce 2005 zde bylo zaměstnáno 88,1 tisíc osob, tedy více než 14 %. Nejsilněji zastoupeným odvětvím výrobní sféry, kde je zaměstnána značná část pražského ekonomicky aktivního obyvatelstva je stavebnictví, které v počtu zaměstnaných bylo v roce 2005 již na třetí pozici. V tomto roce bylo ve stavebnictví zaměstnáno 61,2 tisíc Pražanů, což představovalo necelých 10 % ze všech zaměstnaných. Relativně významnou pozici má v Praze trvale v tomto ohledu i zpracovatelský průmysl. Počet zaměstnaných ve zpracovatelském průmyslu klesá, ale v delším pohledu je možno mluvit spíše o stagnaci poměrně vysokého podílu. V roce 2005 zde bylo zaměstnáno 52,8 tisíc obyvatel Prahy, což je necelých 9 %. K výraznému nárůstu počtu zaměstnaných v NH došlo ve školství (o 27 %), výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody (o 19 %) a zdravotnictví, veterinárních a sociálních činnostech (o 18 %).

Tab. 3.2.1.5
Zaměstnaní v NH podle OKEČ (VŠPS)

Ženy jsou v Praze zaměstnané nejčastěji v odvětví obchodu, oprav motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a pro domácnost (16% podíl na celkovém počtu zaměstnaných žen), činností v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelských činností (14 %) a zdravotnictví (13 %). Muži jsou nejvíce zaměstnáni ve stavebnictví (16 % všech zaměstnaných mužů), v oblasti nemovitostí a pronájmu, podnikatelských činností (15 %) a v obchodu, opravách motorových vozidel a výrobků pro osobní potřebu a pro domácnost (15 %).
Významné je i zařazení zaměstnaných podle klasifikace zaměstnání. V tomto rozdělení jsou v kategorii nemanuálních pracovníků mezi vysoce kvalifikované pracovníky zařazeni zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci, vědečtí a odborní duševní pracovníci, techničtí, zdravotničtí a pedagogičtí pracovníci (třídy 1 - 3), mezi pracovníky s nižší kvalifikací nižší administrativní pracovníci, provozní pracovníci ve službách (třídy 4 a 5). V kategorii manuálních pracovníků je rozdělení na osoby kvalifikované, kam patří kvalifikovaní dělníci, řemeslníci, obsluha strojů a zařízení (třídy 6 - 8) a osoby nekvalifikované, k nimž řadíme pomocné a nekvalifikované pracovníky (třída 9). Toto rozdělení nezahrnuje příslušníci armády.
V hl. m. Praze je trvale více než tři čtvrtiny zaměstnaných zařazeno mezi nemanuální pracovníky. Jejich počet stále poměrně výrazně roste, takže jejich zastoupení nadále posiluje. Jde převážně o vysoce kvalifikované zaměstnané a právě jejich počet roste nejvýrazněji.
Manuální pracovníci představují v Praze cca pětinu mezi zaměstnanými Pražany a jejich počet klesá. Nejméně početní jsou v Praze nekvalifikovaní manuální pracovníci a jejich počet, ale i podíl nadále klesají.
Struktura zaměstnaných souvisí jak s celkovým charakterem pražské ekonomiky, tak i zaměřením pražských ekonomických subjektů. Také ukazatele, které jsou spojeny s vývojem ve vědě a výzkumu, ale i ve školství a zdravotnictví napovídají, že pro pražský lidský potenciál je typické právě zvyšování významu vysoce vzdělaných a kvalifikovaných pracovních sil.

Tab. 3.2.1.6
Zaměstnaní v NH podle klasifikace zaměstnání KZAM (VŠPS)

Také v tomto členění jsou zaznamenávány určité rozdíly mezi zaměstnanými muži a ženami. Mezi muži je poněkud více manuálních pracovníků, a to zejména kvalifikovaných osob. Nicméně i u mužů počet zaměstnanců s tímto zařazením klesá a roste zejména počet i zastoupení vysoce kvalifikovaných nemanuálních pracovníků. Naproti tomu mezi zaměstnanými ženami je jen velmi nízký počet manuálních pracovníků (v roce 2005 to bylo jen necelých 8 % zaměstnaných žen. V průběhu sledovaného období počet manuálně pracujících žen poklesl o více než třetinu (o 36,4 %). I u žen roste počet i zastoupení vysoce kvalifikovaných nemanuálních pracovníků, v roce 2005 představovala tato kategorie 61,4 % ze všech pracujících žen, což je o téměř 5 procentních bodů více než je tomu u mužů.

3.2.2 Mzdy

· Mzdy v Praze výrazně převyšují mzdový průměr republiky a jsou nejvyšší ze všech regionů
· Průměrná měsíční mzda v Praze v roce 2005 byla 23 933 Kč
· Nejvyšší mzdy jsou v odvětví finančního zprostředkování
· V Praze jsou i nejvyšší celkové náklady práce
· Podíl mzdových nákladů se snížil jen minimálně a jejich zastoupení v Praze je výrazně vyšší než v ČR celkem

Výkonnost ekonomiky a její struktura se také odráží ve výši mezd. Kromě široké nabídky pracovních příležitostí je pražský trh práce atraktivní i mzdovou situací firem se sídlem v hlavním městě. Standardní výstupy ze statistických zjišťování u firem poskytují data za kraje podle sídla firmy. Nelze proto hovořit o mzdách osob pracujících v daném regionu. V podnicích, jejichž sídlo je na území hl. m. Prahy pracovalo téměř 920 tisíc zaměstnanců, což je zhruba o 13 % vyšší počet než v roce 2001. Celkový počet zaměstnaných (fyzických osob) zahrnutých v šetření tvoří více než 28 % všech zaměstnaných osob v ČR. To je téměř třikrát více než u druhého Moravskoslezského kraje, který má zhruba o 100 tis. více trvale bydlících obyvatel než hlavní město.
Mzdy se diferencují i podle odvětví činnosti, kterou se ekonomický subjekt zabývá. Nejvyšší mzdy obecně jsou ve velmi progresivních odvětvích služeb, ale také v některých odvětvích zpracovatelského průmyslu. Jde právě o odvětví, kde je nutné zaměstnávat vysoce kvalifikované pracovníky. Právě velmi vysoké zastoupení těchto pracovníků mezi pražskými zaměstnanými také přispívá k tomu, že mzdy zde výrazně překračují celorepublikový průměr.
V roce 2005 byla průměrná měsíční mzda zaměstnance (fyzické osoby) v Praze 23 933 Kč. Oproti roku 2000 se jednalo o téměř 42% nárůst. Mzdy v Praze výrazně převyšují mzdový průměr republiky. Mzdy zaměstnanců podniků se sídlem v hlavním městě ovlivňují průměrné mzdy celé republiky natolik významně, že v žádném jiném kraji nedosahují mzdy republikového průměru. Druhé nejvyšší průměrné mzdy jsou ve Středočeském kraji, který je funkčně velmi úzce propojen s hlavním městem. Značný rozestup Prahy a ostatních krajů ve výši průměrných mezd je, mimo jiné, způsoben i odlišnou strukturou zaměstnanosti na území metropole. Větší měrou jsou zastoupena odvětví s vyššími požadavky na odbornou kvalifikaci pracovníků. Nezanedbatelný je i vliv zvýšeného počtu podnikatelů a podniků se zahraniční kapitálovou účastí, které v Praze sídlí.

Tab. 3.2.2.1
Průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců (fyzické osoby) podle OKEČ *)

Nejvyšší průměrné hrubé měsíční mzdy v Praze mají zaměstnanci v odvětví finančního zprostředkování, kde je zaměstnáno podle VŠPS cca 25,4 tisíc zaměstnaných Pražanů (tj. 4 % ze všech), ale podle počtu zaměstnanců firem se sídlem v hl. m. Praze se tato průměrná mzda týká 58,7 tisíc osob zaměstnaných u těchto firem po celé ČR (6 %). Průměrná mzda v tomto odvětví (u fyzických osob 38 229 Kč) je téměř o 60 % vyšší než celková průměrná mzda v Praze. Vysoké průměrné mzdy jsou dále v odvětví výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody (průměrná mzda u fyzických osob činila 30 817 Kč) a těžba nerostných surovin (u fyzických osob činila 28 340 Kč), zde mzdy již tradičně převyšují průměr za Prahu. Z hlediska počtu firem s tímto zaměřením a se sídlem v hlavním městě však tato odvětví mají spíše okrajový charakter. Mzdy převyšující hodnotu celkového průměru za Prahu byly v roce 2005 ještě u zaměstnanců podniků v 6 odvětvích.
Naproti tomu nejméně placená zaměstnání jsou v odvětvích zemědělství, myslivost, lesnictví a ubytování a stravování. V těchto odvětvích jsou mzdy o 38,2 %, resp. 37,7 % nižší než průměrná mzda v Praze a navíc zde mzdy ve srovnání s ostatními odvětvími jen poměrně málo narůstají. Naproti tomu nejvýraznější růst mezd byl zaznamenán v některých z oborů zpracovatelského průmyslu a také ve stavebnictví. Značný nárůst byl zaznamenán i ve veřejné správě. V tomto odvětví mzdy v Praze přesahují celkovou průměrnou mzdu za ČR, ale průměr za Prahu nikoli.
Údaje o mzdách zaměstnanců, kteří pracují přímo na území hlavního města jsou od roku 2002 získávány pouze z výběrových strukturálních šetření, při nichž jsou zjišťovány mzdy jednotlivých zaměstnanců a nikoli celé objemy mzdových prostředků na úrovni podniků či organizací. Údaje z tohoto zjišťování vykazují ještě výraznější rozestupy mezi mzdami v hl. m. Praze a v ostatních krajích. Je to ovlivněno strukturou zaměstnanosti v Praze, pro níž je charakteristické, že je zde zvýšený počet zaměstnanců v odvětvích, kde je požadována vyšší kvalifikace. Dále má významný vliv i skutečnost, že na území Prahy mají pracoviště vedoucí a řídící složky podniků, kde je ohodnocení například vrcholných managerů výrazně vyšší než u běžných zaměstnanců, kteří pracují ve výkonných složkách často mimo hlavní město.

Graf 3.2.2.1
Průměrná hrubá měsíční mzda (fyzické osoby)

Jedním z faktorů, které působí v oblasti zaměstnanosti jsou i celkové náklady práce. Náklady práce, ať již hodinové či měsíční, zahrnují přímé náklady (mzdy a platy včetně naturální mzdy započtené do výdělku, náhrady mzdy za neodpracované hodiny), sociální požitky, sociální náklady a výdaje (zákonné a dobrovolné), personální náklady a výdaje, daně a dotace související se zaměstnáváním lidí. Údaje, které má k dispozici v této oblasti ČSÚ jsou výsledkem šetření, kde zpravodajskými jednotkami byly ekonomické subjekty podnikatelské sféry zapsané do obchodního rejstříku a ekonomické subjekty nepodnikatelské sféry. Šetření zahrnovalo všechna odvětví národního hospodářství a všechny velikostní skupiny zpravodajských jednotek (u jednotek, které měly do 500 zaměstnanců, bylo šetření výběrové a u jednotek s 500 a více zaměstnanci bylo šetření plošné).
Hlavní položkou jsou tzv. přímé náklady (v Praze v roce 2005 cca 70 %), kam se zahrnují mzdy a náhrady mezd. Cca čtvrtinu pak tvoří sociální náklady a výdaje, kde téměř 100 % tvoří zákonné sociální zabezpečení, tedy pojištění. Jednou ze složek jsou sociální požitky, které zahrnují určité příspěvky ze strany zaměstnavatele, které nejsou dány zákonem. Patří sem příspěvky na stravování, dopravu, příspěvky ze sociálního fondu, ale i poskytování služebního vozu k soukromým účelům apod., jejich zastoupení se pohybuje kolem 2 %, a to je podobné jako u nákladů personálních, které zahrnují mimo jiné náklady na školení či nábor. Základní schéma této struktury nákladů práce se v čase i podle území mění minimálně, ale jisté posuny v zastoupení jednotlivých položek se objevují.
V Praze ve srovnání roku 2005 a 2000 je zřejmý zejména nárůst personálních nákladů a ve sféře sociálních požitků. Ve struktuře se to odrazilo mírným poklesem podílu přímých nákladů a zákonných sociálních nákladů. Obdobný vývoj byl zaznamenán i v celorepublikovém měřítku, ale posun se projevil v tom, že u pražských podniků se podíl mzdových nákladů snížil jen minimálně a jejich zastoupení v Praze je výrazně vyšší než v ČR celkem (v roce 2005 to bylo o 5 procentních bodů, a v roce 2000 byl tento podíl shodný). Z hlediska lidských zdrojů není bez zajímavosti, že personální náklady pražských podniků se od roku 2000 zcela výrazně navýšily a v roce 2005 představovaly více než 2,3 % ze všech nákladů práce, zatímco v ČR celkem to bylo jen 1,5 % a jejich podíl se zvýšil méně (z 1,2 % v roce 2000).

Tab. 3.2.2.2
Hodinové náklady práce

Výše nákladů práce navazuje na vývoj mezd, které představují valnou většinu těchto nákladů. Náklady práce se tedy diferencují obdobně jako průměrné mzdy. Je zde tedy územní a odvětvová diferenciace.
V roce 2000 činily v Praze celkové náklady práce na 1 zaměstnance 19 764 Kč za měsíc (to je 129 Kč/hod.). V tomto roce průměrné hodinové náklady v Praze nebyly nejvyšší ze všech regionů, ale Prahu předstihl Středočeský kraj. Tehdy byly v Praze hodinové náklady práce o necelá 2 % vyšší než činil celorepublikový údaj. V roce 2005 došlo ke zvýšení o více než 90 %, přímé náklady se zvedly o 87 %. V tomto roce již byly v Praze náklady o 28 % vyšší než v ČR celkem a nejvyšší ze všech krajů.
Náklady práce se také liší podle jednotlivých odvětví. V rámci ČR v roce 2005 byly náklady práce nejvyšší v odvětví peněžnictví a pojišťovnictví. Nadprůměrné byly i ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody i v odvětví těžba nerostných surovin, ale tato odvětví jsou v Praze zastoupena jen minimálně. Další odvětví se zvýšenými náklady práce jsou činnosti v oblasti nemovitostí a služeb pro podniky a veřejná správa, které jsou v Praze silně zastoupeny. I tato struktura zaměstnanosti podle OKEČ přispívá k tomu, že celkově jsou v Praze náklady práce v současné době nejvyšší ze všech krajů.

3.2.3 Zaměstnanost cizinců

· Ze všech cizinců v Praze v roce 2005 bylo 80 % ekonomicky aktivních
· K 31. 12. 2005 zde bylo 72 317 pracujících cizinců
· Pracující cizinci představovali v roce 2005 v Praze 7 % ze zaměstnaných celkem
· Mezi ekonomicky aktivními převládají cizinci ukrajinské a slovenské národnosti, tvoří až 68 % všech ekonomicky aktivních cizinců
· Většina z pracujících cizinců je v postavení zaměstnanců

V současné době, za ne příliš příznivého populačního vývoje České republiky, dochází k nedostatku pracovníků v některých odvětvích ekonomiky, a to zejména v některých profesích. Tyto disproporce jsou do určité míry kompenzovány zaměstnáváním migrantů ze zahraničí. Jde především o pracovníky v odvětvích a pozicích, které jsou pro občany ČR z hlediska mezd méně zajímavé. Jsou to pracovní místa spíše méně kvalifikovaných manuálních činností. V Praze jednak v důsledku vysoké nabídky těchto volných míst a také v souvislosti s relativně kvalitní vzdělanostní úrovní místních lidských zdrojů je příliv cizinců mimořádný.
V předchozí části této publikace jsou uvedeny údaje o počtech, věkovém složení a státní příslušnosti cizinců migrujících do hlavního města. Z hlediska lidských zdrojů je důležitá i ekonomická aktivita těchto cizích státních příslušníků. Vzhledem k důvodům, proč cizinci do Prahy přicházejí je zřejmé, že míra ekonomické aktivity je vysoká.
Údaje o zaměstnanosti cizinců na území ČR vycházejí z evidence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR o vydaných platných povoleních k zaměstnání cizinců a z informací úřadů práce, které evidují nástup cizinců k výkonu práce a také z evidence Ministerstva průmyslu ČR o cizincích s živnostenským oprávněním.
K 31. 12. 2005 bylo v hl. m. Praze evidováno 89 997 bydlících cizích státních příslušníků. V tomto roce byla v Praze cca třetina (32,3 %) ze všech cizinců registrovaných v ČR. Z nich bylo 72 317 pracujících. Ze všech cizinců v Praze v roce 2005 bylo tedy 80 % ekonomicky aktivních. Podíl ekonomicky aktivních cizinců se oproti roku 2001 snížil. Je to dáno zejména tím, že jednak migrují stále častěji cizinci i s rodinami, ale také tím, že cizinci žijící na území Prahy delší dobu zde zakládají rodiny a stoupá tak počet neaktivních, kteří jsou závislí na zaměstnaných osobách.
Zaměstnávání cizinců je jev vysoce společensky sledovaný, ovšem počet zaměstnaných cizinců, resp. jejich podíl na celkovém počtu pracujících je relativně nízký. V porovnání s počtem zaměstnaných podle údajů z VŠPS představovali v roce 2005 v Praze pracující cizinci 7 % ze zaměstnaných celkem. Ovšem v úhrnu ČR je to necelých 5 %. V hlavním městě je podíl zaměstnaných cizinců nejvyšší ze všech regionů.

Tab. 3.2.3.1
Pracující cizinci

Většina z pracujících cizinců je v postavení zaměstnanců. V roce 2005 to v Praze bylo 70 % ze všech ekonomicky aktivních cizinců a jejich počet vzrostl, a to zejména právě v roce 2005. Naproti tomu počet osob se živnostenským listem klesá a snížilo se výrazně i jejich zastoupení mezi pracujícími cizinci. V roce 2005 to bylo necelých 30 % z pracujících cizinců, zatímco v roce 2001 to bylo 42,5 %.
Poměr zastoupení zaměstnanců a živnostníků byl v roce 2005 v Praze obdobný jako zastoupení těchto kategorií v rámci České republiky, jsou ovšem regiony, kde je podíl cizinců, kteří vlastní živnostenské oprávnění, výrazně větší (např. v Ústeckém kraji vlastnilo živnostenské oprávnění téměř 58 % zaměstnaných cizinců, v Karlovarském kraji to bylo dokonce téměř 62 % zaměstnaných cizinců).
Mezi ekonomicky aktivními cizinci pak převládají hlavně cizinci ukrajinské a slovenské národnosti, kteří dohromady tvoří až 68 % všech ekonomicky aktivních cizinců. Ekonomicky aktivní cizinci ze zemí EU tvoří skoro 40 % cizinců.
Nejvíce cizinců, kteří v Praze pracovali v zaměstnanecké pozici bylo ze Slovenska a na druhém místě z Ukrajiny. Mezi živnostníky byli nejpočetnější Ukrajinci a po té Vietnamci.
Velmi těžko podchytitelným jevem je nelegální zaměstnávání cizinců. Na jedné straně i cizinci, kteří tu mají legální pobyt totiž mohou nelegálně pracovat. Ovšem je známo, že v ČR pracují i cizinci s nelegálním pobytem.

3.2.4 Dojížďka za prací

· Podíl osob dojíždějících do Prahy za prací trvale roste
· Podle SLDB 2001 bylo 22,5 % ze všech pracovních míst obsazeno mimopražskými zaměstnanci
· Podle výsledků VŠPS v roce 2005 do Prahy dojíždělo 131,8 tisíc zaměstnaných osob
· Naprostá většina dojíždějících je trvale ze Středočeského kraje

Obyvatelstvo hlavního města Prahy jako největšího města v ČR je lidským potenciálem pracovních sil nejen nejpočetnějším, ale i s výrazně nadprůměrnými kvalitativními charakteristikami. Současně je však Praha i největším centrem pracovních příležitostí. Praha jako hlavní město státu, centrum společenského a kulturního života, s vysokou koncentrací školských i zdravotnických zařízení spolu s dalšími specifickými podmínkami pro činnosti zejména v terciární oblasti hospodářství, nabízí velký počet pracovních míst nejen pro své obyvatele, ale i pro obyvatele blízkého okolí, v menší míře pak i pro obyvatele vzdálenějších míst republiky. Je také určitá část osob, které našly své pracovní uplatnění mimo hlavní město a ti za prací z Prahy vyjíždějí. Nejpodrobnější údaje o dojížďce a vyjížďce za prací jsou k dispozici z výsledků cenzů.
Podle údajů SLDB 2001 pracovalo v Praze 725 873 osob. Z toho bylo 562 765 osob bydlících na území Prahy, které označily, že zde i pracují. Dále to bylo 163 108 osob, které měly bydliště jinde v ČR, ale místo jejich pracoviště se nachází v Praze, takže za prací dojíždějí. Oproti předchozím cenzům se zvýšil počet osob bydlících mimo Prahu a pracujících v hlavním městě, a to zvláště ve srovnání s rokem 1991. Zatímco v roce 1991 obsadili dojíždějící do Prahy 15,5 % pracovních míst, v roce 2001 to bylo 22,5 % ze všech pracovních míst.
Z Prahy podle údajů SLDB 2001 vyjíždělo za prací 26 018 osob. Je to řádově méně než počet osob dojíždějících.
Mezi lidmi, kteří dojíždějí za prací mimo své trvalé bydliště je většina mužů. U žen je dojížďka méně častá. Ve složení podle věku je zřejmá převaha mladších osob. Mladší zaměstnaní ve výrazně vyšší míře jsou ochotni dojíždět za prací. V podrobných výsledcích ze SLDB jsou k dispozici i složitější relativní nápočty, které vykazují, že dojíždějících je mezi mladšími vyšší podíl než mezi staršími zaměstnanými.
Pokud jde o odvětví NH, v němž pracuje v Praze nejvíce mimopražských je to průmysl. Ačkoli podle celkového počtu zaměstnaných není v Praze průmysl odvětvím s největším počtem zaměstnaných, z dojíždějících jich nejvíce směřovalo v roce 2001 do průmyslových podniků. Ovšem na druhé straně i mezi vyjíždějícími bylo nejvíce zaměstnaných v průmyslu. Jde patrně o to, že v průmyslu jsou častěji zaměstnáváni odborní pracovníci s úzkou specializací, kteří pro své uplatnění musí volit příslušně zaměřené specializované výroby bez ohledu na jejich lokalizaci.

Tab. 3.2.4.1
Dojížďka za prací podle pohlaví, věku a odvětví (SLDB 2001)

V Praze dojížďka za prací řeší především deficit pracovních sil oproti počtu pracovních příležitostí. Zdrojem lidského potenciálu pro pražský pracovní trh se tedy stává i mimopražské území ČR. Většina dojíždějících byla ze Středočeského kraje, a to 59 % ze všech mimopražských pracujících. Na celkovém počtu dojíždějících osob za prací do Prahy z okresů Středočeského kraje se výrazně podílejí zejména dojíždějící, kteří bydlí v okolí Prahy. Téměř třetina celkového počtu dojíždějících je tvořena dojíždějícími z obcí okresů Praha-západ (12,2 %), Praha-východ (11,2 %) a Kladno (9,6 %).
Mezi jednotlivými cenzy, které probíhají v desetiletém intervalu, máme průběžné údaje o dojížďce za prací k dispozici také z výběrového šetření pracovních sil. Výsledky se mohou od údajů z výsledků SLDB odlišovat, neboť sčítání postihuje stav zjištěný k 1. 3. 2001, kdežto VŠPS pracuje s dopočtenými ročními průměry za jednotlivé roky sledovaného období na základě zjišťování u výběrového vzorku.

Tab. 3.2.4.2
Dojížďka za prací (VŠPS)

Podle výsledků VŠPS v roce 2005 do Prahy dojíždělo 131,8 tisíc osob zaměstnaných v civilním sektoru. Celkový nárůst oproti roku 2000 byl více než pětinový. Naprostá většina je trvale ze Středočeského kraje. Opět je možné konstatovat, že jde především o okolí hlavního města, kde se v posledních letech soustřeďuje bytová výstavba zejména rodinných domů, které jsou určeny z převážné části právě pro pracující z mladších věkových kategorií, kteří dojíždějí do zaměstnání v Praze. Napomáhají tomu nejen nedaleké vzdálenosti a snadné automobilové spojení s Prahou, ale i rozvinutý systém příměstské hromadné dopravy, především autobusové. O úzké a bezproblémové propojenosti Prahy a Středočeského kraje svědčí i skutečnost, že mezi obyvateli Prahy vyjíždějícími mimo hlavní město za prací jsou také nejčastějším cílem obce Středočeského kraje.
Z hlediska vývoje lidského potenciálu je nutno tuto stále více se prohlubující propojenost pražské aglomerace vnímat jako pozitivně působící faktor. V okolí Prahy jsou spojeny příznivé podmínky pro různé formy rodinného bydlení s pestrou a perspektivní nabídkou pražského pracovního trhu.