Pro celou Českou republiku byla použita data o dojížďce za prací k vymezení dojížďkových zón, které byly označeny jako pracovní mikroregiony. Pro tuto práci byla použita zcela jednotná metoda zpracování.

Cílem této kapitoly, která se zabývá právě problematikou pracovních mikroregionů je snaha o přesnější zachycení skutečného rozmístění pracovních příležitostí a jejich struktury, včetně stanovení rozsahu pracovních mikroregionů, jakožto „přirozených“ územních celků, méně závislých na administrativním uspořádání. Zachycení orientace, intenzity i struktury dojížďkových proudů pomocí mikoregionů představuje relativně syntetické hodnocení, jehož platnost by měla být oproti předchozích dílčím závěrům univerzálnější a neměla by být výrazněji ovlivněna vývojem v krátkém časovém období ¹⁰. Kromě nesporného metodologického obohacení předkládané analýzy by měla být přínosem regionalizace i její snaha o reakci na současné vysoce aktuální otázky reformy územní veřejné správy. Měla by být interpretována jako model, který naznačuje sílu jednotlivých center i charakter vztahů v jejich zázemí v případě, že jako klíčový (a jediný) regionálně-tvorný proces je chápána dojížďka obyvatel za prací ¹¹.

Mikroregiony byly vymezeny postupným seskupováním obcí do vyšších celků podle principu převládající orientace celkové dojížďky za prací. Výsledný pracovní mikroregion tvoří územně souvislý celek charakterizovaný relativně vysokou mírou vnitřní uzavřenosti dojížďky za prací (především její denní formy). Je až na výjimky tvořen 1 centrem (jádrem) a jeho spádovým zázemím tvořeným nejméně 3 obcemi. Zázemí musí mít nejméně 4 tisíce obyvatel, celý mikroregion 10 tisíc obyvatel.

Centrum (středisko) pracovního mikroregionu je město s významnější koncentrací pracovních příležitostí, které slouží k uspokojování potřeb nejen jeho rezidentů, ale i obyvatel bydlících v okolních obcích. Centra mají obvykle (není podmínkou) více než 5 tis. obyvatel a většinou i kladné saldo denní dojížďky za prací.

Spádová oblast (zázemí) pracovního mikroregionu je tvořena obcemi, které se nacházejí kolem centra pracovního mikroregionu a jsou s ním funkčně propojeny (integrovány) intenzivní dojížďkou za prací. Obce jsou přiřazeny k centru podle principu převládající orientace celkové pracovní dojížďky. V případě nejasné orientace hlavního směru dojížďky (z obce vyjíždí stejný počet osob i do jiných směrů) je přihlédnuto k dodatečným kritériím:
- nejvýznamnější cíl denní dojížďky
- v pořadí další významné cíle dojížďky (a vzájemné poměry mezi nimi)
- nejvýznamnější mikroregiony dojížďky (jednotlivé cíle vyjížďky byly pro každou obec agregovány do celých mikroregionů) a jejich vzájemné relace
- spádovost obce podle výsledků regionalizace z roku 1991
- silniční vzdálenost ke středisku
- terénní členitost

Některé obce nemají hlavní spád přímo do příslušného centra, ale jsou s ním spojeny nepřímo přes jinou větší obec (často přes tzv. subregionální centrum).

Centrum (středisko) pracovního subregionu je obec (obvykle město), do kterého mají hlavní spád (přímo či nepřímo) denní dojížďky za prací alespoň 2 sousední obce s úhrnnou populační velikostí v rozmezí 1 – 4 tis. obyvatel. Pracovní subregion je hierarchicky nižší celek, u něhož rozhodující část pracovní dojížďky není obvykle uzavřena v rámci jeho hranic (pracovní vyjížďka z jeho centra směřuje většinou mimo vymezený subregion).

Celý postup při seskupování obcí do vyšších celků je popsán níže ¹².

Při interpretaci charakteristik pracovních mikroregionů a jejich center je třeba vzít v potaz určité nedostatky plynoucí z hrubosti či neúplnosti přijatých kritérií.

- Vychází pouze z dojížďky za prací, ostatní formy prostorové mobility obyvatelstva zanedbává (dojížďku do škol, za občanskou vybaveností, za rekreací, nebo migraci obyvatelstva). Jak již bylo uvedeno výše, dojížďka za prací představuje nejčetnější formu mobility obyvatel a pro vytváření územních celků na úrovni mikroregionu má jednoznačně nejdůležitější a nezastupitelný význam.

- Neřeší problém hierarchie navržených středisek a jejich skladebnost do vyšších celků (mezo- a makroregionů).

- Rozhraní mezi mikro- a subregiony bylo zvoleno do značné míry subjektivně. Výše zvolené kritérium (4 tis. obyvatel zázemí a 10 tis. obyvatel celkem) je poměrně málo přísné a umožňuje vymezit i celky, jejichž vztahová uzavřenost z pohledu pracovní dojížďky je problematická. (Viz. některé vysoké podíly vyjíždějících mimo vymezený mikroregion v tab. 6.2.6 a 6.2.7.) Důvodem „měkkosti“ je mj. snaha o rámcové porovnání s výsledky regionalizace z roku 1991, kde byla také použita podobně mírná kritéria.

- Závislost poměru populační velikosti střediska a zázemí na citlivosti vymezení centra v administrativních hranicích. Některá centra jsou administrativně vymezena značně široce, zahrnují i odlehlé a přitom populačně významné části obce, které by svým charakterem patřily spíše do zázemí tohoto centra. Deformující vliv administrativních hranic může v některých případech rozostřit kritérium minimálního počtu obcí v zázemí (odlehlá sídla mohou, ale nemusí být integrována do jedné obce, týká se především horských a podhorských oblastí).

- Při rozhodování o spádovosti obce se poměřují relativní spády k různým cílům dojížďky, společným základem pro porovnání je celkový objem pracovní vyjížďky mimo obec. Do spádovosti těchto obcí se však přímo nepromítá celková intenzita vyjížďky (teoreticky by měla být inverzně závislá na velikosti obce, může se však výrazně lišit i mezi obcemi stejné velikosti), ani míra ekonomické aktivity v obci. V některých obcích, především v periferních oblastech, může být celková intenzita vyjížďky snížena vinou vysokého počtu nezaměstnaných či ekonomicky neaktivních osob, kterým se nevyplatí dojíždět do vzdálenějších cílů, případně neseženou dostatek pracovních příležitostí ani v místě bydliště. Celková spádovost takové obce je poté posuzována podle relativně malého vzorku dojíždějících osob.

- Kvalita získaných údajů z cenzu je sice relativně vysoká (z celkového počtu 4 288 tis. vyjíždějících v ČR jich okolo 150 tis. (3,5 %) neuvedlo místo pracoviště, nebo jej výjimečně uvedlo neúplně). Spíše v ojedinělých případech tak může být skutečný směr dojížďky vychýlen vlivem neuvedených, či špatně uvedených směrů dojížďky, nebo chybným zařazením některých pohybů k denní formě dojížďky místo formy nedenní (např. některé druhy směnného provozu).

- Časový odstup mezi populačním cenzem (březen 2001) a současností. Přestože bylo konstatováno, že v obecné rovině jsou pracovní mikroregiony relativně stabilními celky, k dílčím změnám ve spádovosti mohlo dojít i během relativně krátkého období od posledního cenzu. Týká se to zejména obcí ležících na rozhraní vlivu více středisek (v tzv. oscilační zóně), ale i samotných center (především menších měst, kde je lokální trh práce výrazně ovlivněn jediným větším zaměstnavatelem).

Nejdůležitější výsledky pracovní regionalizace jsou představeny (v mapové podobě) i v celorepublikovém pohledu. V daleko podrobnějším detailu jsou naopak analyzovány pracovní mikroregiony v příslušném kraji. Textové tabulky uvádějí jejich základní charakteristiky (počet obcí, rozloha, počet obyvatel ve středisku i zázemí), tak i podrobnější strukturu dojížďkových proudů mezi/v rámci jednotlivých mikroregionů. V doprovodném textu je poukázáno na specifičnosti některých celků, a to hlediska oprávněnosti jejich vymezení i struktury dojíždějících do spádového centra. V nejvýznamnějších případech jsou naznačeny i pravděpodobné vývojové tendence. Ilustrativní mapy dokreslují rozsah mikroregionů, včetně jejich vazby k územně-správnímu členění, platnému k 1. 1. 2003 (výjimku představují pracovní mikroregiony, ty byly agregovány z obcí podle jejich stavu k 1. 1. 2001).

Praha jako taková je v rámci dojížďky hlavním a dominujícícn centrem s největší nabídkou pracovních příležitostí nejen pro ji obklopující Středočeský kraj, ale i v celostátním měřítku.

6.1 Pracovní mikroregion Praha

• Praha je jádrem největšího pracovního mikroregionu v ČR
• Jádro pražského pracovního mikroregionu, obec Praha, představuje 81 % bydlícího obyvatelstva mikroregionu
• Zázemí pražského pracovního mikroregionu o rozloze 2 223 km2 tvoří 293 obcí Středočeského kraje
• Populace v zázemí pražského pracovního mikroregionu má příznivější charakteristiky než obyvatelé jádra

Hlavní město Praha je nejvýznamnějším centrem pracovních míst ČR. Pracovní místa na území Prahy jsou relativně velkou měrou obsazena i obyvateli sousedních oblastí. Kromě samotných obyvatel hlavního města jsou pak nejčastějším zdrojem pracovních sil pro Prahu obyvatelé obcí Středočeského kraje. V některých obcích, zejména v okolí hlavního města, je dojížďka do Prahy natolik významná, že byly tyto obce klasifikovány jako přímé zázemí města.

Mikroregion Praha je tvořen jádrem mikroregionu, tedy hl. m. Prahou. V jádru regionu bydlí 81 % ze všech obyvatel mikroregionu, ale územně jádro představuje jen 18 % rozlohy. Dalších 293 obcí Středočeského kraje, které představují rozsáhlé území tvoří zázemí mikroregionu Praha.

V celé republice byly zjištěné pracovní mikroregiony porovnávány s administrativně správním členěním. Šlo o srovnání s územím správních obvodů obcí s rozšířenou působností a také s okresním členěním. Ve většině případů se taková území od sebe lišila, v některých případech pak celé území jedné ORP netvořilo samostatný pracovní mikroregion, ale bylo součástí zázemí jiného pracovního mikroregionu. Na druhé straně v některých územích ORP bylo rozlišeno více pracovních mikroregionů. Příkladem začlenění území některých ORP do zázemí jiného centra je právě pražský mikroregion.

Tab. 6.1.1 Základní charakteristiky správních obvodů obcí s rozšířenou působností, které tvoří část pracovního mikroregionu Praha

Zázemí pražského mikroregionu tvoří celé území 4 správních území obcí s rozšířenou působností: Černošic, Českého Brodu, Neratovic a Říčan. Převažující část ORP Lysá nad Labem je také součástí zázemí mikroregionu Praha. Dále do zázemí Prahy patří některé obce ze spádových území ORP Benešov, Beroun, Brandýs nad Labem, Dobříš, Kladno, Kolín, Kralupy nad Vltavou a Nymburk. Zázemí pražského pracovního mikroregionu tak tvoří celkem 293 obcí Středočeského kraje s 273 885 obyvateli a celkové rozloze 2 223 kilometrů čtverečních, což je rozloha více než 4x větší, než je samotné území Prahy. Počtem obyvatel však zázemí mikroregionu tvoří pouze malou část obyvatelstva mikroregionu (18,9 %).

Pracovní mikroregion Praha zasahuje na území poloviny správních obvodů obcí s rozšířenou působností ve Středočeském kraji. Rovněž v členění Středočeského kraje na okresy je možné pozorovat vliv pracovních příležitostí v Praze na dojížďku obyvatel rozsáhlých území za správními hranicemi hlavního města.

Tab. 6.1.2 Základní charakteristiky okresů Středočeského kraje, které tvoří část pracovního mikroregionu Praha

Pouze obce tří středočeských okresů – Kutné Hory, Mladé Boleslavi a Rakovníka do pražského pracovního mikroregionu nespadají. Podle očekávání tvoří zázemí mikroregionu především obce okresů Praha-východ (96 % obcí a 83 % obyvatel) a Praha-západ, tento je pak celým svým územím součástí mikroregionu. Součástí mikroregionu jsou i nezanedbatelné části okresů Kolín, Mělník a Nymburk.

Zázemí prakticky všech mikroregionů, jejichž jádrem je velké město, tvoří spíše menší obce v jeho okolí. V okolí výzanmných regionálních center se zpravidla nenacházejí podobně velká sídla. V zázemí pražského regionu jsou pouze tři města s počtem obyvatel nad 10 tisíc – Neratovice, Říčany a Čelákovice.

Tab. 6.1.3 Zázemí pracovního mikroregionu Praha podle velikostních skupin obcí

Nejčetněji jsou v zázemí pražského mikroregionu zastoupeny obce s počtem obyvatel mezi 200 a 499 osob. Nejvíce obyvatel zázemí však bydlí v sídlech o velikosti 2 000 až 4 999 obyvatel. Struktura vyjížďky z obcí zázemí podle místa pracoviště není závislá na velikosti dané obce, ale na jejím umístění vzhledem k jádru mikroregionu. Největší je zastoupení osob směřujících do jádra mikroregionu u největších obcí v zázemí, z obcí nad 2 000 obyvatel jich do jádra směřují dvě třetiny celkového počtu všech osob vyjíždějících z obce. V rámci zázemí nejvíce cestují obyvatelé nejmenších obcí. Ze zázemí mimo mikroregion nejčastěji cestují za prací obyvatelé obcí nejmenších a největších.

Území celého Středočeského kraje je tvořeno velkým množstvím obcí s poměrně malým počtem obyvatel. Právě takové obce tvoří zázemí pražského mikroregionu. Podobně lze popsat zázemí i ostatních mikroregionů s velkým městem coby jeho jádrem. V oblasti Středních Čech je druhým nejvýznamnějším pracovním mikroregionem Mladá Boleslav. Toto město s 44 tisíci obyvateli nabízí rovněž významné množství pracovních příležitostí pro obyvatele sousedních obcí a je jedním z 11 největších mikroregionů v ČR s počtem pracovních příležitostí přesahujícím 60 tisích. Mikroregion Mladá Boleslav má kladné saldo dojíždění za prací jak v jádru (město Mladá Boleslav), tak i jako celek (spolu s Prahou jediné mikroregiony ve Středních Čechách s takovou charakteristikou). Ostatní pracovní mikroregiony ve Středočeském kraji se více blíží správnímu území ORP a toto území výrazně nepřesahují.

Pražský mikroregion byl stanoven jako souvislé území na základě jednoho společného prvku - převládajícího směru dojížďky za prací. Obyvatelé žijící v tomto území mají i jiné specifické charakteristiky, které je možné porovnávat s obyvatelstvem jinak vymezených územních celků.

Tab. 6.1.4 Charakteristiky obyvatel bydlících v mikroregionu Praha, ve Středočeském kraji a v ČR

Pracovní mikroregion Praha je tvořen územím hlavního města – jádrem a obcemi Středočeského kraje - zázemím. Zázemí mikroregionu je specifickým výběrem z území Středočeského kraje na základě dojížďkových vztahů. S významným objemem dojíždění za prací do metropole se mohou pojit další odlišné charakteristiky.

Celkové populační charakteristiky obyvatel mikroregionu jsou ovlivněny strukturou obyvatel jádra regionu, tedy Prahy, protože obyvatelstvo Prahy představuje 81 % z celé populace mikroregionu. Podstatné ovšem je, zda charakteristiky obyvatel zázemí se nějakým způsobem odlišují od charakteristik v celém Středočeském kraji.

Rozdělení bydlícího obyvatelstva podle pohlaví je v zázemí mikroregionu shodné s rozdělením v celém Středočeském kraji. Podíl žen v celém mikroregionu je proti situaci jak ve Středočeském kraji, tak v celé republice zvýšený, ale to hlavně v souvislosti se zvýšeným zastoupením žen v jádru mikroregionu.

Obyvatelstvo v zázemí mikroregionu zlepšuje věkové složení obyvatel v celém mikroregionu, protože je přece jen příznivější než v Praze, pro kterou je typické vysoké zastoupení starších vrstev populace a nízký podíl dětské složky. Pro celý mikroregion je však charakteristické zvýšené zastoupení obyvatel v produktivním věku.

Co se týká situace ve složení obyvatel mikroregionu podle dosaženého vzdělání tak v zázemí je nižší zastoupení vysokoškolsky vzdělaných než v jádru. Zázemí poskytuje celému mikroregionu především pracovní sílu se středoškolským vzděláním bez maturity (2/5 obyvatel zázemí starších 14 let). Podíl osob ve skupinách s vyšším stupněm vzdělání je v zázemí pod úrovní zastoupení těchto skupin v samotné Praze, ale ve srovnání s celým Středočeským krajem je i zde významněji zastoupena skupina vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Pražský pracovní mikroregion je tak stále regionem s nadprůměrně vzdělaným obyvatelstvem.

Zázemí mikroregionu se liší od celku Středočeského kraje zejména v charakteristikách vyplývajících z pracovních vazeb na jádro mikroregionu, tedy v ekonomické aktivitě obyvatel. V části Středočeského kraje, který tvoří zázemí pražského mikroregionu je významnější zastoupení ekonomicky aktivních v populaci. V této skupině bydlících osob je pak na území zázemí menší podíl nezaměstnaných. Zastoupení ekonomicky neaktivních je v celém Středočeském kraji vyšší než v zázemí mikroregionu. Mezi osobami neaktivními pak v zázemí tvoří nepracující důchodci menší podíl, než je tomu na území celého kraje.

Struktura bydlících obyvatel podle odvětví ekonomické činosti je v jádru mikroregionu odlišná od této charakteristiky obyvatel zázemí. V zázemí mikroregionu je výraznější zastoupení osob pracujících v zemědělství a průmyslu (36 %), než v Praze (21 %) Ale i přesto je v zázemí zastoupení primárního a sekundárního sektoru stále nižší než je tomu na území celého kraje či republiky. V celém mikroregionu je nad celorepublikovou úrovní zastoupení sektoru terciárního.

V okolí Prahy nejsou podobně významná centra dojížďky za prací. Charakteristiky pracovního mikroregionu Praha jsou více podobné situaci mikroregionů, s velkým městem coby jádrem mikroregionu. V těchto městech se, stejně jako v Praze, soustřeďují pracovní příležitosti dané oblasti. Pražský pracovní mikroregion je podle očekávání největším pracovním regionem v ČR, a to jak územně, počtem bydlících obyvatel, počtem obcí i počtem pracovních příležitostí. Zvláště poslední charakteristikou významně převyšuje ostatní mikroregiony. V pražském mikroregionu, který zabírá 3,4 % rozlohy státu a bydlí zde 14,1 % obyvatel ČR, je soustředěno 17,6 % pracovních míst na území republiky. Pražský pracovní mikroregion je svými charaktristikami podobný spíše jiným významnějším regionům ČR, než regionům, které se nacházejí v jeho sousedství.

Tab. 6.1.5 Základní charakteristiky nejvýznamnějších pracovních mikroregionů ČR ¹⁾

¹⁾ v pořadí podle počtu pracovních míst

Pražský pracovní mikroregion je charakteristický významnou koncentrací jak bydlícího obyvatelstva tak pracovních příležitostí v jádru regionu. V obcích ČR respektive městech, které byly klasifikovány jako jádra pracovních mikroregionů, žije v průměru kolem 55 % populace celého mikroregionu. V pražském mikroregionu je podíl jádra významnější jak oproti průměru ČR, tak vzhledem k dalším významným pracovním mikroregionům ČR.

Také soustředění pracovních míst v jádru je v pražském mikroregionu mimořádně silné. Zatímco v celé ČR je v jádrech mikroregionů soustředěno 70 % pracovních míst, hlavní město se podílí na celkovém počtu míst v mikroregionu 88 %.

V jádru pražského mikroregionu je soustředěna drtivá převaha pracovních příležitostí v regionu. Tato místa jsou ovšem převážně obsazena obyvateli jádra. Pracovní síly ze zázemí hrají pouze doplňkovou roli. Z pohledu obcí v zázemí je však vazba na jádro regionu klíčová. Stejně tak, jak je možné pozorovat na území pražského mikroregionu, i v ostatních mikroregionech, jejichž jádrem je velké město, se území jádra mikroregionu na celkové ploše podílí výrazně menší částí. Obyvatelstvo i pracovní příležitosti ostatních významných pracovních mikroregionů však nejsou v takové míře soustředěny do jádra mikroregionu, ale jsou přece jen více rozmístěna i v rámci celého území.

Saldo dojížďky za prací celého pražského pracovního mikroregionu je kladné. Počet pracovních míst převyšuje počet zaměstnaných osob bydlících v území, pracovní místa jsou obsazena i obyvateli jiných pracovních mikroregionů republiky. Kladné saldo dojížďky je u většiny jader všech 184 pracovních mikroregionů v ČR. Většinou se jedná o přirozená centra, kde je soustředěna výrazná část pracovních příležitostí oblasti, ale u většiny mikroregionů jako celků je bilance dojíždění za prací záporná. V pracovních mikroregionech s kladnou bilancí dojíždění za prací je buď silná úloha jádra, coby centra pracovních příležitostí, nebo i zázemí těchto mikroregionů poskytuje řadu dalších pracovních míst, která jsou obsazena obyvateli jiných mikroregionů. Saldo dojíždění do pražského pracovního mikroregionu je v ČR největší, čítá téměř 100 tisíc osob. Druhým v pořadí podle salda dojíždění do celého mikroregionu je Brno (22 tisíc).

V oblasti Prahy a Středních Čech jsou pouze dva mikroregiony s kladným saldem dojížďky za prací, již zmiňovaná Praha a dále Mladá Boleslav. Z ostatních 19 mikroregionů v oblasti vyjíždí za prací větší počet osob, než je počet osob, které do regionu dojíždějí.

Počtem pracovních příležitostí je pražský pracovní mikroregion největší v ČR. Je zde soustředěno 827 tisíc pracovních míst z celkového počtu 4,7 milionu v celé ČR. Dalšími mikroregiony s vysokým počtem pracovních míst jsou mikroregiony s velkými městy v jejich jádru, Brno (290 tisíc), Ostrava (239 tisíc) a Plzeň (133 tisíc). Další významný pracovní mikroregion Středních Čech, Mladá Boleslav, na svém území soustřeďuje 66 tisíc pracovních míst. U většiny těchto významných mikroregionů i ukazatel počtu pracovních míst na 100 zaměstnaných osob bydlících v příslušném území převyšuje hodnotu 100. V případě pražského mikroregionu je hodnota ukazatele 113,7. Počet pracovních míst významněji převyšuje počet bydlících pracujících osob i v regionu Brno.

Tab. 6.1.6 Spádovost jádra a zázemí ve významných pracovních mikroregionech ¹⁾

¹⁾ v pořadí podle počtu pracovních míst

Významná role jádra je v případě pražského mikroregionu zjevná i ze struktury dojíždějících osob. Praha jako jádro mikroregionu je cílem dojížďky 3/5 celkového počtu obyvatel vyjíždějících za prací z obcí zázemí regionu. Naopak mimo mikroregion vyjíždí za prací pouze čtvrtina obyvatel zaměstnaných osob, které vyjíždějí za prací mimo obec bydliště (včetně jádra).

Intenzita vyjížďky za prací mimo obec je v jednotlivých mikroregionech závislá především na intenzitě vyjížďky obyvatel jádra mimo jeho hranice. V pražském mikroregionu je intenzita vyjížďky mimo obec velice nízká (15,4 %). Důvodem je značný podíl obyvatelstva obce jádra (Prahy), kteří při cestě za prací nepřekročí hranice obce. Z celkového počtu 727 tisíc zaměstnaných osob bydlících v mikroregionu jich jen v Praze 484 tisíc pracuje ve stejné obci. U ostatních pracovních regionů ve středních Čechách se intenzita vyjížďky mimo hranice obce pohybuje kolem 50 %. Průměrná hodnota intenzity vyjížďky za prací mimo obec za celou republiku je pak na úrovni 36,5 %. Intenzita vyjížďky mimo obec je nižší než průměr i u ostatních významných mikroregionů ČR. V jádrech mikroregionů, která jsou tvořena velkými městy jsou soustředěna pracovní místa oblasti, která jsou z větší části obsazena rezidenty. U měst Plzně, Brna a Ostravy se intenzita vyjížďky mimo obec pohybuje kolem 30 %.

Oboustranné působení jádra a zázemí v mikroregionech je možné posoudit podle prostorového rozdělení dojížďky za prací osob bydlících v jádru regionu. V pražském mikroregionu je zastoupení osob cestujících za prací z jádra do zázemí vyšší než jaká je průměrná hodnota za všechny mikroregiony ČR. Nižší zastoupení osob cestujících z jádra do zázemí je zpravidla doprovázeno i zvýšeným zastoupením osob směřujících mimo mikroregion ze zázemí. Také u dalších velkých pracovních mikroregionů Plzně a Brna se podíl zaměstnaných vyjíždějících z jádra do obcí zázemí pohybuje kolem 40 %, snížené je zastoupení těchto osob v ostravském mikroregionu, kde dvě třetiny osob vyjíždějících za prací z jádra zde směřuje bezprostředně za hranice mikroregionu.

Tab. 6.1.7 Integrita jader významných pracovních mikroregionů a jejich zázemí podle celkové a denní dojížďky za prací

Podíl zaměstnaných osob cestujících za prací mezi jednotlivými částmi pracovních mikroregionů je vyšší u osob dojíždějících denně. Denní dojíždění probíhá ve větší míře na kratší vzdálenosti. Jelikož byly mikroregiony stanoveny jako souvislá a omezená území, denní dojíždění uvnitř takto vymezených prostorů je zastoupeno větší měrou. V pražském pracovním mikroregionu z celkového počtu osob, vyjíždějících denně z jakékoli obce, jich 82,3 % cestuje za prací opět do jiné obce mikroregionu. Vyšší podíl této skupiny osob je u ostatních významných mikroregionů ČR pouze v mikroregionech Brno a Mladá Boleslav. Mladoboleslavský mikroregion je svými poměrovými charakteristikami velmi podobný pražskému pracovnímu mikroregionu – role jádra (město Mladá Boleslav) coby centra pracovních míst je klíčová. Zároveň je tento mikroregion kompaktní co se týče dojíždění mezi jeho částmi.

6.2 Pracovní mikroregiony uvnitř hlavního města Prahy

• Území Prahy bylo na základě vnitroměstské dojížďky za prací rozděleno na 7 pracovních mikroregionů
• Jádra tvoří vždy velké městské části vnitřního města
• Zázemí je směrově jednoznačné a v podstatě odpovídá administrativnímu dělení do správních obvodů
• Pracovní mikroregiony uvnitř Prahy mají zcela specifický charakter

Základním územím vstupujícím do zpracování jako v ČR obec zde byla městská část. Byly posuzovány dojížďkové proudy za prací mezi městskými částmi. Městská část, která byla hlavním cílem dojížďky za prací alespoň pro jiné dvě MČ se stala jádrem regionu. Takových jader bylo v Praze identifikováno sedm. K jádrům připadly jiné městské části, které tvořily zázemí. Byly to městské části, u nichž hlavní směr vyjížďky směřoval do jádra ¹³ a městské části přičleněné na základě spádu hlavního směru vyjížďky ¹⁴ za prací. Dále ještě byl na základě požadavku o územní spojitosti mikroregionů proveden posun v tom smyslu, že městské části jejichž hlavní cíl s touto zdrojovou částí netvořil souvislé území, byly zařazeny do zázemí MČ, která byla v pořadí dalším nejčastějším cílem vyjížďky ¹⁵.Tento poslední případ stanovení spádových území byl použit zejména v případě okrajových městských částí, které mají převážně obytnou funkci a jejichž obyvatelé mají místo pracoviště v centru města. Tato korekce spádu byla provedena z nutnosti stanovení pracovních regionů Prahy jako souvislých území.

Na základě tohoto postupu bylo určeno 7 městských částí, které jsou hlavními cíli dojížďky za prací z alespoň dvou jiných částí Prahy. Tyto části se staly jádry pracovních mikroregionů uvnitř hranic hlavního města. Byly to městské části Praha 1, Praha 4, Praha 5, Praha 6, Praha 8, Praha 9 a Praha 10. K těmto jádrům bylo stanoveno zázemí, které tvořily zdrojové městské části dojížďky za prací. Jádra a zázemí tvoří souvislé oblasti – pracovní mikroregiony. Pracovní příležitosti jsou v Praze soustředěny v centru. Právě centrální městské části tvoří jádra regionů. Do jejich zázemí patří okrajové městské části, které leží stejným směrem od středu města. Pracovní mikroregiony v rámci města jsme nazvali podle čísla městské části jejich jádra.

Přestože MČ Praha 1 je nejvýznamnějším cílem dojížďky i pro řadu okrajových částí Prahy, sama jako jádro má zázemí tvořené pouze 5 městskými částmi a je obklopena dalšími centry dojížďky za prací, které tvoří jádra ostatních mikroregionů. Je to proto, že okrajové části byly přiřazeny do zázemí MČ druhého nejvýznamnějšího směru dojížďky, protože s MČ Praha 1 netvořily souvislý územní celek. Co do počtu městských částí je mikroregion Praha 1 druhým nejméně početným (po mikroregionu Praha 8). Co do počtu bydlících obyvatel je však i přes tyto posuny druhým nejlidnatějším mikroregionem.

Jádra ostatních mikroregionů představují velké městské části spadající do rozšířeného centra města. Zázemí jim pak tvoří sousední městské části směřující stejným směrem od středu hlavního města. Základní kritéria, aby byla MČ označena za jádro, splnily městské části v centru města, které se vyznačují jak územní velikostí, tak velikostí podle počtu bydlících obyvatel. Územně největší jsou pracovní regiony Prahy 9 a Prahy 5, počtem obyvatel tvoří největší region Praha 4, v jehož zázemí se nachází sídlištní celky Jižního města. Jádro tvoří významnou část celého mikroregionu zejména v případě Prahy 8, kde zázemí tvoří pouze 3 městské části na okraji Prahy a Prahy 6, kde je jádrem opět velmi rozsáhlé území a do zázemí patří územně a většinou i počtem obyvatel (kromě Prahy 17) malé městské části.

Tab. 6.2.1 Základní charakteristika pracovních mikroregionů uvnitř Prahy

Výsledné pracovní mikroregiony v hlavním městě Praze ve většině případů respektují hranice administrativního členění na 22 správních obvodů. Zahrnují vždy městské části spadající do jednoho nebo více z 22 správních obvodů Prahy. Pouze ojediněle došlo k odchýlení od tohoto správního uspořádání. Jde o MČ Praha-Křeslice, která administrativně spadá do SO Praha 11 a podle této městské části spádově by patřila do mikroregionu Praha 4, ale podle nasměrování vyjížďky za prací patří k mikroreginu Praha 10. Obdobně je tomu i u MČ Praha-Koloděje pouze s tím rozdílem, že podle správního uspořádání by tato městská část byla přiřazena k mikroregionu Praha 9 (přes SO Praha 21), ale podle vyjížďky spadá do mikroregionu Praha 10. MČ Praha 17, tedy sídliště Řepy, prokázala silnou funkční vázanost na MČ Praha 6 a naopak návaznost na Prahu 13 a potažmo na Prahu 5 se zdaleka neprojevila tak silně.

Region Praha 8 je zcela totožný se správním obvodem Praha 8. Region Praha 1 je tvořen třemi dalšími správními obvody. Region Praha 6 zahrnuje rovněž stejnojmenný správní obvod a dále MČ Praha 17 - Řepy. Zbytek správního obvodu Praha 17 leží na území regionu Praha 5, který zahrnuje kromě SO Praha 17 i správní obvody Praha 5, Praha 13 a Praha 16. Region Praha 10 zahrnuje území správních obvodů Praha 10, Praha 15 a Praha 22. Dále pak do tohoto regionu patří dvě městské části ze sousedních správních obvodů – Křeslice ze SO Praha 11 a Koloděje ze SO Praha 21. Region Praha 4 zahrnuje správní obvody Praha 4, Praha 12 a Praha 11, bez zmíněného území Křeslic. Pracovní mikroregion Praha 9 zahrnuje nejvíce správních obvodů, a to Praha 9, 14, 18, 19, 20 a 21 bez městské části Praha-Koloděje.

Vymezení pracovních mikroregionů se též do značné míry shoduje s bývalým rozdělením Prahy na 10 správních obvodů.

Pracující v jednotlivých pražských mikroregionech mají svá specifika, která souvisejí se strukturou pracovních míst na daném území. Základem tabulky 6.3.2 byli ovšem pouze obyvatelé Prahy v Praze rovněž pracující a se zjištěným cílem vyjížďky za prací. Rozdělení těchto osob do jednotlivých regionů bylo provedeno podle místa pracoviště obyvatel Prahy. Nejedná se tedy o celkový počet pracovních míst v regionu.

Tab. 6.2.2 Charakteristiky osob pracujících v pracovních mikroregionech uvnitř Prahy

Ženy mezi pracujícími převažovaly výrazně v mikroregionu Praha 1 (55,8 %), většinu tvořily i v regionech Praha 4, Praha 5 a Praha 8. Nejnižší zastoupení žen bylo v regionu Prahy 9 (44,7 %), což souvisí zejména s vysokým podílem pracujících v sektoru průmyslu.

Ve všech pracovních regionech tvořily nejpočetnější skupinu pracující ve věku 45 až 59 let. Zvýšené zastoupení nejmladších pracujících bylo v Praze 1 a Praze 8. Podíl pracujících ve věku nad 59 let byl nejvyšší v mikroregionech Praha 6, Praha 8 a Praha 1.

Významnější rozdíly mezi mikroregiony jsou ve vzdělanostní struktuře pracujících osob. Nejvyšší zastoupení vysokoškolsky vzdělaných pracovníků je v regionu Prahy 1 a Prahy 6. V obou regionech jsou umístěny vysoké školy. V Praze 1 jsou dále soustředěny i ústřední orgány státní správy, v Praze 6 pak mezinárodní letiště. Tato struktura pracovních míst implikuje požadavky na vzdělání osob, které tato místa zastávají. Zvýšené zastoupení osob se středoškolským vzděláním bez maturity je v průmyslových mikroregionech Prahy 9 a Prahy 10.

Vymezené regiony uvnitř města lze s pracovními mikroregiony vytvořenými na území republiky porovnávat jen minimálně. Mají zcela jiný charakter zejména v důsledku dopravních vazeb, které jsou na území Prahy zcela jinak konstituovány než je tomu mimo hlavní město. Díky systému městské hromadné dopravy nejsou regiony uvnitř Prahy zdaleka tak územně kompaktní a vůči sobě navzájem daleko otevřenější.

Tab. 6.2.3 Bilance dojížďky mezi pracovními regiony uvnitř Prahy

U všech pracovních mikroregionů uvnitř Prahy byl nejčastějším směrem vyjížďky mimo takto vymezené území centrální pracovní region Praha 1. Z mikroregionu Praha 1 vyjíždělo nejvíce osob do mikroregionu Praha 10. Zřejmé soustředění pracovních příležitostí do centra města se projevuje i v tomto rozdělení. Z celkového počtu 270 080 osob cestujících za prací v rámci Prahy přes hranice pracovních regionů jich 42 % směřuje do Prahy 1. Druhým nejčastějším cílem je region Praha 4, třetí je pak region Praha 10.

Tab. 6.2.4 Dojížďka v rámci pracovních mikroregionů uvnitř Prahy

Z celkového počtu osob bydlících i pracujících v Praze vyjíždějících z domu trvalého pobytu (527 074) jich na jiné místo vymezeného mikroregionu příslušejících k bydlišti vyjíždí 28,7 %. Vyšší je tento podíl u obyvatel zázemí regionů. Zázemí jsou často malé městské části na okraji Prahy a obyvatelé těchto částí směřují ve větší míře do jádra svého regionu či na menší vzdálenosti do sousedních MČ, které jsou zázemím stejného mikroregionu. Obyvatelé jader, která jsou situována blíže centra mohou, zejména díky lepším dopravním možnostem, cestovat do vzdálenějších míst hlavního města. Dalším důvodem je pak i fakt, že jádra jednotlivých mikroregionů spolu často sousedí.

Nejvyšší podíl zaměstnaných mimo samotné jádro, v jiné části regionu byl v regionu Praha 1 (41,1 %) a dále v regionech, kde je jádrem rozsáhlá MČ (Praha 6, Praha 4).

V regionu Praha 1, jehož zázemí tvoří rovněž městské části, které soustřeďují pracovní místa je nižší zastoupení osob, které bydlí i pracují v jádru (65,7 % z celkového počtu vyjíždějících z jádra na jiné místo mikroregionu). Orientace na jádro není tak výrazná jako u ostatních mikroregionů, pracovní příležitosti jsou rozmístěny rovnoměrněji v rámci celého území. Nejvyšší je podíl osob cestujících v rámci jádra v případě Prahy 8, kde je ovšem velmi malý podíl osob bydlících v jádru a pracujících na jiném místě mikroregionu.

Obyvatelé zázemí, kteří směrují na jiné místo regionu tvoří 32 % z celkového počtu osob vyjíždějících z domu trvalého bydliště. Mezi pracovními regiony je tento podíl nejvyšší opět u Prahy 1, dále pak u Prahy 10 a Prahy 9, které mají v zázemí právě okrajové městské části, které mají nejhorší dopravní spojení s centrem města. Největší je podíl dojíždějících ze zázemí do jádra v regionech Prahy 8 a Prahy 6, kde je zázemí malé a funkční spojení s jádrem významnější než u mikroregionů z rozsáhlejším zázemím.

Složení obyvatel podle prostorového typu dojíždění je mírně odlišné u obyvatel, které při cestě za prací nepřekročí hranice města. Z celku obyvatel vyjíždějících za prací v rámci Prahy jich vyjíždí uvnitř pražských regionů pouze 35,6 %, zbytek cestuje za praci do jiného mikroregionu Prahy.

Významněji se tato struktura dojížďky v rámci Prahy liší u mikroregionu Praha 1, kde nadpoloviční většina bydlících obyvatel pracujících v Praze má místo pracoviště na území téhož mikroregionu. Nadprůměrné je zastoupení osob vyjíždějících do ostatních mikroregionů Prahy v případě pracujících obyvatel Prahy 8.

Rozdělení MČ do jednotlivých pracovních regionů Prahy bylo provedeno pouze na základě vnitroměstské dojížďky za prací. Velikost pracovních regionů podle počtu pracovních míst je však uváděna se zahrnutím i dojížďky do Prahy z ostatních míst republiky.

Tab. 6.2.5 Pracovní místa v pracovních mikroregionech uvnitř Prahy

Pracovní místa i z pohledu pracovních mikroregionů uvnitř Prahy jsou soustředěna v centru města. Nejvíce pracovních míst v Praze je soustředěno v nejmenším, centrálním regionu Praha 1. Na celkovém počtu pracovních míst se tento mikroregion podílí 35 %. Dalšími mikroregiony s vysokým počtem pracovních míst jsou Praha 4 a Praha 10. Nejméně je pracovních příležitostí v Praze 8, kde zázemí představují malé MČ na okraji Prahy a značná část obyvatel mikroregionu vyjíždí za prací na jiné místo Prahy.

Rovněž relativním údajem počtem pracovních míst na 1 000 bydlících zaměstananých osob se Praha 1 řadí do čela pražských regionů. Počet pracovních míst převyšuje počet bydlících zaměstnaných osob také v regionech Praha 6 a Praha 10. Nejmenší je hodnota tohoto podílu v Praze 4, kde bydlí nejvíce obyvatel mezi regiony, je zde i značný počet pracovních míst, přesto obyvatelé tohoto regionu ve velkém počtu cestují za prací na jiné místo než uvnitř regionu.

¹⁰ Relativně menší míra měnlivosti při hodnocení dojížďky podle pracovních mikroregionů odráží silnější vazbu mezi přirozenou spádovostí územních jednotek a organizací celého sídelního systému. Hierarchie jednotlivých center v sobě odráží dlouhodobý vývoj urbanizační, sociální, ekonomický aj. (rozmístění dojížďkových proudů reflektuje primárně gravitační působení nejvýznamnějších center, kdy vahou je zejména ekonomická síla jednotlivých středisek), současné změny v sídelní struktuře, rozmístění obyvatel i pracovních příležitostí mohou tento vývoj jen částečně korigovat. To však automaticky neznamená neměnný význam jednotlivých středisek, ke změnám za posledních 10 let došlo zejména v aglomeracích a v zázemí největších měst či v oblastech ležících na rozhraní vlivu více středisek. Přestože cílem následujícího rozboru je především popis stavu k roku 2001, v některých případech je poukázáno i na pravděpodobné tendence (jak během uplynulého desetiletí, tak i v období od posledního cenzu do současnosti).

¹¹ Je zřejmé, že existují i jiné regionálně-tvorně procesy vázané na obyvatelstvo (viz podrobnější diskuse v úvodu publikace). Jejich užití jako podkladů pro regionalizaci je však značně ztíženo, a to jak omezeným rozsahem této publikace, tak především absencí úplných, metodicky porovnatelných statistických údajů o těchto procesech.

Podle starších anketárních šetření (prováděných výzkumnými ústavy v 70. a 80. letech) tvořila v ČR dojížďka za prací 50-60 % všech cest obyvatel, následované dojížďkou na rekreací, kulturou a zábavou a dále dojížďkou do škol (obě kategorie s podílem zhruba 10-20 % na všech cestách). Od té doby došlo pravděpodobně k dílčím změnám v intenzitě jednotlivých procesů i jejich vzájemných vazbách (např. spojování cest za nákupy a zábavou), dominantní role pracovní dojížďky však nepochybně zůstala nedotčena (i proto, že se týká největší části obyvatel).

Konečně je třeba zdůraznit, že pracovní dojížďka má nezastupitelnou roli především při integraci územních celků na mikroregionálním řádu (tj. zjednodušeně na úrovni mezi okresy a správními obvody obcí s rozšířenou působností). Pro vymezení vyšších jednotek, resp. pro stanovení hierarchie mezi mikroregiony je potřeba pracovní pohyby doplnit údaji o jiných formách prostorové mobility, především o migraci obyvatelstva, či spádem za vyššími formami služeb občanské vybavenosti. Takový úkol však svojí šiří a komplexností již výrazně překračuje zaměření této publikace, proto bylo od seskupování mikroregionů do vyšších celků upuštěno.

¹² Nejdříve byl pro každou z 6 258 obcí v ČR (podle vymezení k datu sčítání) stanoven prostý hlavní směr pracovní vyjížďky (bez zohlednění dodatečných kritérií). Obec, která se stala cílem dojžďky pro jinou obec, již nebyla dále připojována. Tím vzniklo 611 elementárních spádových okrsků. Kritéria pro subregionální centrum splnilo 288 okrsků, z nichž 156 okrsků dokonce i kritéria mikroregionu. Třetina okrsků však měla v zázemí pouze 1 spádovou obec a více než 100 okrsků nedosahovalo jako celek ani hranice 1 000 obyvatel. Všechny okrsky, které nevyhověly požadovaným kritérií mikroregionu (téměř ¾), byly následně přičleněny k vyšším celkům (mikroregionům) podle orientace směru vyjížďky z největší obce okrsku (ta by měla dostatečně reprezentovat spádovost celého útvaru). V případě nejasné orientace bylo přihlédnuto k dodatečným kritériím (viz výše). Po této úpravě bylo vymezeno 184 mikroregionálních center a dalších 131 center na úrovni subregionu.

Následně byla upravena spádovost obcí, které tvořily enklávy (zajištění shody spádovosti se sousedními obcemi), změněna byla též orientace vyjížďky z některých vojenských újezdů a z obcí s rozsáhlým katastrem a současně minimálním počtem obyvatel. Tyto korekce se týkaly jen velmi malého počtu obcí.

V závěrečné fázi byly pro kontrolu všechny proudy vyjížďky z každé obce agregovány do jednotlivých mikroregionů (cílů dojížďky) a byly porovnány nejvýznamnější preference každé obce. Pokud obec preferovala na 1. místě odlišný mikroregion (než ten, který byl pro ni dříve určen), nebo docházelo k současné preferenci více mikroregionů, byla znovu posouzena její spádovost podle výše uvedených pomocných kritérií. V odůvodněných případech byla obec přiřazena k jinému mikroregionu (šlo většinou o velmi malé obce v řídce zalidněných oblastech na rozhraní vlivu 2 či více středisek, nebo o obce ležící v zázemí krajských měst).

¹³ hlavní cíl - MČ Praha 9 byla hlavním cílem pro pracující obyvatele městských částí Letňan, Kbel, Čakovic a Satalic

¹⁴ spád hlavního cíle - Praha 22 – Uhříněves byla hlavním cílem pouze jediné sousedící MČ – Královic; hlavním cílem Prahy 22 byla MČ Praha 10, proto i Královice byly začleněny do zázemí Prahy 10

¹⁵ vytvoření souvislých území - nejčastějším cílem pracujících osob bydlících v okrajové MČ Vinoř byla centrální Praha 1; Vinoř a Praha 1 spolu nesousedí, Vinoř byla přiřazena do zázemí MČ, která byla druhým nejčastějším cílem – Prahy 9