Základními zdroji dat pro roční národní účty byly údaje z účetních výkazů, statistických zjišťování a údaje od orgánů státní správy (od České národní banky, Ministerstva financí ČR, Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, Fondu národního majetku, Pozemkového fondu a dalších) a kvalifikované odhady.

Charakteristika institucionálních sektorů

Národní účty popisují ekonomický proces v rozdělení podle institucionálních sektorů a subsektorů. Každý sektor (subsektor) se skládá z jednotek, které mají podobné základní činnosti, funkce a ekonomické chování a patří ke stejnému typu výrobce. Každá jednotka je zatříděna pouze do jednoho sektoru (subsektoru). Mezi rezidentské institucionální sektory, které tvoří národní hospodářství (S.1) patří:

• nefinanční podniky (S.11), jejichž základní činností je výroba výrobků a nefinančních služeb; jsou to např. zemědělské, průmyslové, stavební nebo dopravní podniky, školy, zdravotnická zařízení a další;
• finanční instituce (S.12), jejichž základní činností je finanční zprostředkování nebo finanční pomocná činnost; jsou to např. banky, úvěrová družstva, investiční fondy a společnosti, finančně leasingové společnosti, holdingové finanční společnosti, burzy nebo pojišťovny a penzijní fondy;
• vládní instituce (S.13), jejichž produkce je určena pro individuální a kolektivní spotřebu, a které jsou financovány zejména povinnými platbami od jednotek z jiných sektorů; jsou to organizační složky státu (např. ministerstva, ústřední úřady a jimi řízené organizace a státní vysoké školy), mimorozpočtové fondy (státní fondy, Fond národního majetku, Pozemkový fond, Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond a Vinařský fond), Česká konsolidační agentura a její dceřiné společnosti, Česká finanční, Správa železniční dopravní cesty, veřejné vysoké školy, územní samosprávné celky (kraje, obce, města - dobrovolné svazky obcí), netržní příspěvkové organizace a fondy sociálního zabezpečení (např. zdravotní pojišťovny);
• domácnosti (S.14) zahrnující jednotlivce nebo skupiny jednotlivců jako konečné spotřebitele a drobné podnikatele produkující tržní výrobky a služby (řemeslníky, samostatně hospodařící zemědělce, soukromé lékaře, advokáty, daňové poradce apod.);
• neziskové instituce sloužící domácnostem (S.15), které jsou soukromými netržními výrobci; jsou to politické strany, církevní a náboženské společnosti, nadace, odborové svazy, profesní a vzdělávací společnosti, zájmové nebo dobročinné organizace.

Charakteristika ukazatelů a použité metodické postupy

Každý ukazatel (operace a ostatní toky) je v národních účtech označen kódem, který je v souladu s mezinárodním standardem Evropského systému národních účtů z roku 1995 (ESA95). Operace s výrobky a službami se označují kódem P, rozdělovací transakce kódem D, vyrovnávací položky kódem B, transakce s finančními nástroji kódem F a ostatní položky akumulace kódem K. Stavy nefinančních aktiv uváděné v počáteční a konečné rozvaze se označují kódem AN a stavy finančního majetku včetně ostatních pohledávek a závazků se označují kódem AF.

Produkce (hrubý obrat) výrobků a služeb (P.1) představuje hodnotu tržního i netržního zboží a služeb, které jsou výsledkem produkční činnosti rezidentských jednotek v daném období na území České republiky. Tvoří ji:

• tržní produkce (P.11), která obsahuje zejména tržby z prodeje výrobků a služeb vlastní výroby, obchodní rozpětí a změnu stavu nedokončené výroby a výrobků
• bankovní služby, vyjádřené rozdílem mezi přijatými a placenými úroky bank (resp. služby finančního zprostředkování nepřímo měřené), tzv. FISIM (P.119)
• produkce pro vlastní použití (P.12), tj. zejména aktivace výrobků a služeb, zemědělská produkce domácností pro vlastní spotřebu a odhad imputovaného nájmu domácností bydlících ve vlastních domech a bytech
• ostatní netržní produkce (P.13), která je součtem ostatní netržní produkce poskytované za ekonomicky nevýznamné ceny (P.131 - platby za ostatní netržní služby) a ostatní netržní produkce poskytované zdarma (P.132 - bezplatné ostatní netržní služby). Bezplatné ostatní netržní služby (P.132) jsou vyjádřeny jako rozdíl mezi vynaloženými provozními náklady včetně čistých daní z výroby a dovozu institucí vlády a neziskových institucí sloužících domácnostem a jejich tržbami z prodeje výrobků a služeb (P.11+P.131) a produkcí pro vlastní spotřebu (P.12).

Domácí produkt - hrubý (B.1g) nebo čistý (B.1n) - v kupních cenách odpovídá celkové produkci v kupních cenách rezidentských výrobců po odpočtu jejich mezispotřeby a po připočtení dovozních daní, tedy součtu přidané hodnoty (hrubé nebo čisté) jednotlivých sektorů a dovozních daní (které nejsou sektorově alokovány). Rovněž odpovídá souhrnu konečné spotřeby, hrubé tvorby kapitálu a salda zahraničního obchodu.

Dovoz (P.7) a vývoz (P.6) zboží a služeb vycházejí z údajů obchodní bilance. Jejich součástí je spotřeba českých občanů v cizině a spotřeba cizinců v ČR (odhadnutá zejména podle výše nákupu/prodeje valut) a dále přímé obchodní náklady v zahraničí. Rozdíl mezi dovozem a vývozem zboží a služeb vyjadřuje Saldo dovozu a vývozu (B.11).

Náhrady zaměstnancům (D.1) – v hotovosti i naturální, zahrnují mzdy a platy a sociální příspěvky placené zaměstnavateli:

• mzdy a platy – důchody za práce konané podle pracovně právních a jiných zvláštních předpisů. Obsahují mzdy a platy za vykonanou práci pro zaměstnavatele, platy společníků firmy nebo členů družstev, dále platy a uniformy vojáků z povolání, kapesné a stravné vojáků prezenční služby; zahrnují se i příspěvky věnované zaměstnancům na dopravu do práce a z práce, na stravování, na jejich kulturní nebo sportovní vyžití, a jiné. Uvádějí se před odpočtem daně z příjmu, zákonných (povinných) příspěvků na sociální a zdravotní pojištění, případně jiných srážek
• sociální příspěvky placené zaměstnavateli za jejich zaměstnance na všeobecné sociální a zdravotní pojištění (tj. z objemu základních mezd 26 % na sociální pojištění, vč. fondu nezaměstnanosti a 9 % na zdravotní pojištění), na penzijní a zdravotní připojištění a přímé sociální podpory od zaměstnavatelů (nenávratné výpomoci hrazené např. ze sociálního fondu).

• daně z produktů (D.21) obsahují daň z přidané hodnoty, cla, daně z dovozu (spotřební daň při dovozu, dovozní přirážky a vyrovnávací dávky při dovozu), spotřební daně, odvody (za trvalé odnětí zemědělské půdy), poplatky (např. lázeňské, za rekreační pobyt, z reklamních zařízení nebo některé správní)

Dotace (D.3) - jsou v podstatě záporné daně. Člení se na dotace na produkty a ostatní dotace na výrobu:

• dotace na produkty (D.31) mají většinou charakter kompenzací ztrát ve výrobě a při poskytování služeb; jsou to např. dotace na osobní dopravu, na zemědělské produkty, na teplo nebo příspěvky příspěvkovým organizacím (např. do školství)
• ostatní dotace na výrobu (D.39) obsahují zejména dotace na úhradu ztráty, dotace na útlum těžby, dotace podnikatelským subjektům a dotace podnikům, které zaměstnávají osoby se změněnou pracovní schopností.

Čisté důchody z vlastnictví (D.4) vyjadřují saldo mezi přijatými a vydanými důchody z vlastnictví. Tyto důchody vyplývají z vlastnictví finančních a hmotných nevyráběných aktiv (půdy, vnitrozemských vod, např. rybníků a ložisek nerostných zdrojů) a obsahují úroky (z vkladů, dlužních úpisů a půjček), imputované úroky z pojištění, pachtovné (rentu), dividendy, některé další důchody z rozděleného zisku a čerpání podnikatelského důchodu.

Národní důchod - hrubý (B.5g) nebo čistý (B.5n) - je bilanční položkou účtu rozdělení prvotních důchodů, tj. důchodů z využívání výrobních činitelů (práce, půdy a kapitálu); je součtem sald prvotních důchodů za jednotlivé sektory.

Běžné daně z důchodů, z jmění aj. (D.5) zahrnují daně z příjmu a daň z kapitálových zisků (přímé daně) včetně daňových doplatků a penále. Jsou to daně z příjmu fyzických a právnických osob, včetně daní z úroků, dividend, z osobních výher a loterií nebo z nákupů a prodejů nemovitého majetku. Dále jsou zde zahrnuty poplatky za psy, poplatky za používání dálnic a za povolení k vjezdu. Daně z majetku nejsou v soustavě daní ČR zavedeny.

Sociální příspěvky (D.61) - povinné i dobrovolné, se rozdělují na skutečné a imputované sociální příspěvky. Skutečné sociální příspěvky zobrazují souhrnně všechny platby těm, kdo poskytují sociální dávky, tj. příspěvky na povinné sociální, zdravotní a úrazové pojištění a na penzijní připojištění. Sledují se dále v rozdělení podle plátců (příspěvky placené zaměstnavatelem za své zaměstnance, zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými, vč. samoplátců). Imputované sociální příspěvky jsou přímé sociální podpory od zaměstnavatelů. Tato druhá imputace vyplývá z potřeb vyrovnání vztahu k sociálním dávkám.

Sociální dávky jiné než naturální sociální transfery (D.62) obsahují dávky vyplývající z účasti ve všeobecném sociálním pojištění (důchody, nemocenské aj.), v povinném úrazovém pojištění (které platí zaměstnavatel za své zaměstnance) a v penzijním připojištění. Dále jsou obsaženy peněžní sociální dávky hrazené obcemi v rámci péče o rodinu nebo o staré občany.

Čisté ostatní běžné transfery (D.7) vyjadřují saldo mezi přijatými a vydanými ostatními běžnými transfery. Jsou to platby neživotního pojištění, platby uvnitř vlády, běžná mezinárodní spolupráce a ostatní běžné transfery. Neživotní pojištění je zachyceno jako čisté pojistné (tj. pojistné snížené o hodnotu pojišťovacích služeb) a jako pojistné náhrady; nezahrnují se transakce související se životním pojištěním, penzijním připojištěním ani se všeobecným sociálním a zdravotním pojištěním. Běžné transfery uvnitř vlády obsahují neinvestiční transfery mezi státním rozpočtem a rozpočty místních orgánů (např. dotace ze státního rozpočtu místnímu). Běžná mezinárodní spolupráce představuje transfery mezi vládou a jinými vládami, nebo mezinárodními organizacemi (např. platby v rámci Evropské unie, OSN nebo potravinovou, technickou a jinou výpomoc). Ostatní běžné transfery pak zahrnují členské příspěvky a finanční podpory politickým, odborovým, církevním a podobným institucím, platby na humanitární účely (běžné transfery neziskovým institucím sloužícím domácnostem), finanční pomoci a dary od příbuzných a částky výživného aj. (soukromé mezinárodní transfery) a jiné transfery, které nebyly zahrnuty v předchozích položkách (např. výhry, resp. sázky do výše výher, pokuty ve správním a blokovém řízení, sankční a regresní náhrady nebo různé poplatky do místních rozpočtů).

Disponibilní důchody - hrubé (B.6g) nebo čisté (B.6n) - jsou výsledkem tvorby a rozdělení důchodů a bilanční položkou účtu druhotného rozdělení důchodů. Je to částka, kterou ekonomické subjekty mohou věnovat na konečnou spotřebu a na úspory, tj. na akumulaci v hmotných, nehmotných nebo finančních aktivech. Disponibilní důchod (B.6g) doplněný o naturální sociální transfery (D.63) je upravený disponibilní důchod - hrubý (B.7g) nebo čistý (B.7n). Mimo to, v sektorech domácností a finančních institucí (pojišťoven a penzijních fondů) se promítá i vliv změny čistého podílu domácností na rezervách penzijních fondů (D.8).

Saldo běžných transakcí nerezidentů s rezidenty (B.12) je výsledkem transakcí mezi rezidentskými a nerezidentskými institucionálními jednotkami v prvotním a druhotném rozdělení důchodů.

Naturální sociální transfery (D.63) jsou transfery domácnostem od vládních institucí nebo od neziskových organizací sloužících domácnostem (NISD). Představují hodnotu zboží a služeb poskytnutých zejména ve formě zdravotní a sociální péče, vzdělání, bydlení. Jsou to zejména naturální dávky související se zdravotním pojištěním (částky za zdravotní pomůcky, lékařské, zubní ošetření, operace apod.) hrazené zdravotními pojišťovnami těm, kdo toto zboží a služby poskytují. Dále jsou zde obsaženy věcné dávky poskytované obcemi a hodnota zboží a služeb v rozsahu výdajů vládních institucí a NISD na individuální spotřebu.

V národních účtech za rok 1992 byly věcné dávky poskytované obcemi zahrnuté v peněžních sociálních dávkách; ostatní naturální sociální transfery vládních institucí a NISD byly součástí konečné spotřeby vlády a NISD.

Konečná spotřeba vyjadřuje hodnotu zboží a služeb k uspokojení kolektivních a individuálních potřeb. Rozděluje se z hlediska úhrady (kdo převážně hradí) a z hlediska spotřebitele.

Výdaje na konečnou spotřebu (P.3) představují spotřebu hrazenou z disponibilních důchodů vlády, NISD a domácností. Člení se na:

• výdaje na individuální spotřebu (P.31) - vládních institucí, které byly stanoveny v rozsahu bezplatných ostatních netržních služeb v oblasti školství, zdravotnictví, bydlení, odstraňování odpadů, kultury a sportu apod. a naturálních sociálních dávek. Výdaje na konečnou spotřebu neziskových institucí sloužících převážně domácnostem byly stanoveny ve výši jejich bezplatných netržních služeb a celé se považují za výdaje na individuální konečnou spotřebu. Výdaje na individuální spotřebu domácností zahrnují zejména nákupy zboží a tržních služeb, propočtené nájemné za domácnosti bydlící ve vlastních obytných domech, hodnotu zboží produkovaného domácnostmi pro vlastní spotřebu, např. ovoce nebo zeleninu; zboží a služby poskytované zdarma nebo se slevou a nákupy českých turistů v zahraničí (odhadnuto z údajů platební bilance)
• výdaje na kolektivní spotřebu (P.32) vládních institucí byly stanoveny jako rozdíl mezi celkovou výší bezplatně poskytnutých netržních služeb všech institucionálních jednotek zařazených do sektoru vládních institucí a netržní produkcí služeb zajišťujících individuální spotřebu.

Výdaje na kolektivní spotřebu vládních institucí představují skutečnou konečnou spotřebu vládních institucí (P.42). Velikost skutečné konečné spotřeby (P.4) je shodná se souhrnem všech výdajů na konečnou spotřebu.

Změna čistého podílu domácností na rezervách penzijních fondů (D.8) je částka, o kterou se upravují disponibilní důchody domácností a pojišťoven (penzijních fondů), aby se vyrovnaly jejich úspory se změnami stavu technických pojistných rezerv ve finančním účtu. Je stanovena jako rozdíl mezi přijatým pojistným a vyplacenými důchody.

Úspory - hrubé (B.8g) nebo čisté (B.8n) - jsou vyrovnávací položkou účtu užití důchodů. Představují částku, která je (při kladných úsporách) k dispozici na pořízení hmotných, nehmotných nebo finančních aktiv, nebo (při záporných úsporách) musí být zajištěna snížením těchto aktiv. Celkové zdroje akumulace za jednotlivé sektory jsou však vyšší nebo nižší o vliv kapitálových transferů. V sektorech vládních institucí, NISD a domácností jsou úspory rozdílem mezi disponibilními důchody a konečnou spotřebou. V ostatních sektorech se rovnají disponibilnímu důchodu.

Čisté kapitálové transfery (D.9) vyjadřují saldo převodů, které mají za následek změnu ve vlastnictví hmotných, nehmotných nebo finančních aktiv. Jsou to kapitálové daně (daně z dědictví a darovací daně; odvod za trvalé odnětí zemědělské půdy je součástí daní z výroby), investiční dotace, resp. granty a ostatní kapitálové transfery, zejména dědictví a dary investičního charakteru, privatizační transfery (restituční hmotné i finanční náhrady, bezplatné převody majetku /s výjimkou půdy/) nebo transfery z titulu realizovaných vládních garancí.

Tvorba hrubého fixního kapitálu (P.51) zahrnuje pořízení a úbytky hmotných (P.511) a nehmotných fixních aktiv (P.512) a zvýšení hodnoty nevyráběných nefinančních aktiv (P.513). Pořízení fixních aktiv tvoří nové investice, rekonstrukce, modernizace, nákupy a bezplatná nabytí stávajícího dlouhodobého majetku. Úbytky fixních aktiv představují prodeje a bezplatná předání stávajícího dlouhodobého majetku. Z tvorby hrubého fixního kapitálu jsou vyloučeny výdaje na pořízení fixních aktiv s hodnotou nižší než 20 tis. Kč, předměty dlouhodobé spotřeby nakoupené domácnostmi (ale pořízení obydlí se zahrnuje), předměty nakupované vládou pro vojenské účely (civilně nepoužitelné), výdaje na výzkum a vývoj a podobně.

Změna zásob (P.52) představuje čisté pořízení zásob, tj. rozdíl mezi hodnotou přírůstků a úbytků zásob po vyloučení vlivu cenových změn a nahodilých událostí.

Čisté pořízení nevyráběných nefinančních aktiv (K.2) obsahuje pořízení a úbytky hmotných (K.21) a nehmotných nevyráběných aktiv (K.22). Nezahrnují se náklady na převody vlastnictví nevyráběných aktiv (součást tvorby hrubého fixního kapitálu - P.51) a bezplatné převody půdy (uváděné na účtu ostatní změny objemu - K.121). Přírůstky a úbytky hmotných nevyráběných aktiv se za národní hospodářství jako celek vyrovnají, neboť všichni vlastníci těchto aktiv jsou považováni za rezidenty.

Nefinanční aktiva (AN) zahrnují vyrobená a nevyráběná aktiva. Vyrobená aktiva (AN.1) jsou:

(a) fixní aktiva (AN.11

(b) zásoby (AN.12)

(c) cennosti (AN.13)

Fixní aktiva (AN.11) zahrnují hmotná fixní aktiva (AN111) a nehmotná fixní aktiva (AN.112). Hmotná fixní aktiva představují budovy a stavby, stroje a zařízení, základní stádo, pěstovaná aktiva. Mezi nehmotná fixní aktiva je klasifikován geologický průzkum, počítačové programové vybavení a původní kulturní a umělecká díla.

Zásoby (AN.12) tvoří materiál a suroviny určené pro mezispotřebu, nedokončená produkce, hotové výrobky a obchodní zboží. Součástí zásob jsou i strategické rezervy v držení vlády, stavby vykazované u producentů a zásoby dřeva na pni lesních porostů.

Cennosti (AN.13) obsahují například drahé kameny a vzácné kovy, starožitnosti a ostatní umělecké nebo sběratelské předměty, které jejich majitelé nabývají a drží za účelem uchování hodnot.

Nevyráběná aktiva (AN.2) představují hmotná nevyráběná aktiva (AN.21), tj. půdu, podzemní zdroje, nepěstované biologické zdroje a vodní zdroje a nehmotná nevyráběná aktiva (AN.22), např. patenty nebo nakoupenou dobrou pověst (goodwill).

Finanční aktiva (F, AF) obsahují platební prostředky, finanční pohledávky a ekonomická aktiva, která jsou svou povahou blízká finančním pohledávkám.

Měnové zlato a zvláštní práva čerpání (F.1, AF.1). Měnové zlato je finančním aktivem České národní banky a je součástí devizových rezerv ČR. Zvláštní práva čerpání jsou mezinárodní rezervy aktiv u Mezinárodního měnového fondu. Pro jejich držitele představují výlučná a bezpodmínečná práva získat jiná rezervní aktiva; vytvářejí rámec disponibilních úvěrů.

Oběživo a vklady (F.2, AF.2) v národní a cizí měně zahrnují oběživo (bankovky a mince, používané v platebním styku - F.21, AF.21), převoditelné vklady (vklady na běžných a žirových účtech, na vkladních knížkách bez výpovědní lhůty, nebo na cestovních vkladních knížkách - netermínované vklady - F.22, AF.22) a ostatní vklady (F.29, AF.29) - termínované, či jinak omezené vklady, vč. úsporných vkladů, depozitních certifikátů a vkladových listů.

Cenné papíry jiné než účasti (F.3, AF.3) obsahují cenné papíry úvěrového a jemu podobného charakteru, zejména krátkodobé směnky a pokladniční poukázky (se splatností do jednoho roku - F.331, AF.331), dlouhodobé směnky, dluhopisy a jiné (jejichž doba splatnosti je delší než 1 rok, případně není určena - F.332, AF.332) a dále údaje za finanční deriváty (F.34, AF.34).

Půjčky (F.4, AF.4) zahrnují zejména bankovní úvěry (investiční, spotřebitelské, hypotekární aj.), dále půjčky a jiné návratné finanční výpomoci mezi institucionálními jednotkami, vč. vztahů k Mezinárodnímu měnovému fondu nebo zemím Evropského společenství (v souladu s platební bilancí). Sledují se v rozdělení na krátkodobé (F.41, AF.41) - se splatností do jednoho roku a na požádání a dlouhodobé (F.42, AF.42), se splatností delší než jeden rok.

Účasti (F.5, AF.5) představují podíl na majetku společností nebo kvazispolečností a vyjadřují nárok na důchod z vlastnictví. Je to hodnota, kterou institucionální jednotky vykazují ve svých aktivech především jako podílové cenné papíry a vklady do podniků s rozhodujícím vlivem, podniků s podstatným vlivem a do ostatních podniků a v krátkodobém finančním majetku (určené k obchodování). Aktiva vlády téměř vždy vykazují zápornou položku v důsledku privatizačního procesu především vlivem kupónové privatizace, restitucí a přímých prodejů majetku. Na straně pasív jsou uvedeny nově vydané akcie a ostatní účasti, resp. základní kapitál nově založených nefinančních a finančních společností. Položka F.5, AF.5 se sleduje v rozdělení na účasti, bez účastí v investičních fondech, tj. v akciových společnostech (F51, AF51), účasti v investičních fondech (F.52, AF.52) a jiné účasti (F.513, AF.513) ve společnostech s ručením omezeným nebo družstvech apod.. V položce jiné účasti (F.513, AF.513) jsou zachyceny i změny v účastech vlády ve veřejných (státních, příspěvkových organizacích zařazených v sektoru nefinančních podniků aj.) podnicích. Rozdělení položky F.51, AF.51 na kótované (F.511, AF.511) a nekótované akcie (F.512, AF.512) je provedeno od roku 1999.

Pojistné technické rezervy (F.6, AF.6) představují změnu v čistém podílu domácností na rezervách životního pojištění a penzijního připojištění - F.61, AF.61 (tj. technických rezerv na životní pojištění, na pojistná plnění, na úhradu finančního závazku z finančního umístění jménem pojištěných, ostatní rezervy životního pojištění) a změnu stavu rezerv předplaceného pojištění a nevyrovnaných pohledávek - F.62, AF.62 (tj. rezerv na pojistné jiných období, na pojistná plnění, na vyrovnání mimořádných rizik, na prémie a slevy). V této položce nejsou zahrnuté změny stavu rezerv souvisejících se všeobecným sociálním a zdravotním pojištěním.

Ostatní pohledávky/závazky (F.7, AF.7) zahrnují obchodní úvěr (tj. pohledávky/závazky z dodavatelsko-odběratelských vztahů) s výjimkou bankovního úvěru a půjček na financování obchodního úvěru a zálohy (F.71, AF.71) a jiné pohledávky/závazky (F.79, AF.79), které nebyly zohledněny v jiných položkách finančního účtu a vztahují se např. k daním, sociálním příspěvkům, úrokům, mzdám atd.

Čisté půjčky (+), čisté výpůjčky (-) (B.9) vyjadřují částku, kterou je daný sektor schopen půjčit nebo nucen si vypůjčit od jiného sektoru. Za národní hospodářství jako celek vyjadřují čisté zdroje, které národní ekonomika dala k dispozici nerezidentům nebo které si vypůjčila. Položka B.9 je bilanční položkou kapitálového účtu a měla by odpovídat stejné položce ve finančním účtu (B.10), kde vyjadřuje celkovou změnu finančních aktiv a pasív. Mezi těmito dvěma vyrovnávacími položkami však zpravidla existuje statistická diskrepance. Odráží používání rozdílných informačních zdrojů, nepřesnosti, chyby a omyly při sestavování a zpracování údajů účetních nebo statistických výkazů, působí zde i vliv znalostí a zkušeností v metodickém pojetí jednotlivých položek. Nejvýznamnější příčinou rozdílu je nedostatek informací o procesu privatizace a cenných papírech. Statistická diskrepance byla v procesu bilancování rozpuštěna do všech položek nefinančních a finančních aktiv účtu ostatních změn objemu aktiv.

Ocenění

Výrobci a uživatelé určitého produktu obvykle chápou jeho hodnotu odlišně, a to z důvodu dopravních nákladů, obchodních přirážek a daní snížených o dotace na výrobky. Abychom se co nejblíže drželi hlediska jak výrobců, tak odběratelů, zachycuje se v systému veškeré užití v kupních cenách, které zahrnují dopravní náklady, obchodní přirážky a daně snížené o dotace na produkty, zatímco produkce je zachycena v základních cenách, které uvedené složky vylučují. Dovoz a vývoz komodit je sledován v cenách na hranici. Celkový dovoz a vývoz je oceněn v cenách na hranicích vývozce (FOB). Zahraniční doprava a služby pojištění mezi hranicemi dovozce a vývozce nejsou zahrnuty do ceny zboží, nýbrž se zaznamenávají jako služby.

Základní cena je cena, kterou má dostat výrobce od kupujícího za jednotku vyrobené produkce výrobků nebo služeb bez jakékoliv daně, splatné na tuto jednotku v důsledku její výroby nebo prodeje (tj. daně na produkty), ale včetně jakékoliv dotace získané na tuto jednotku v důsledku její výroby nebo prodeje (tj. dotace na produkty). Jsou vyloučeny jakékoliv dopravní přirážky fakturované výrobcem samostatně. Zahrnuty jsou dopravní přirážky účtované výrobcem na stejné faktuře, a to i když jsou na faktuře uvedeny jako samostatná položka.

Kupní cena je cenou, kterou kupující skutečně platí za produkty k okamžiku nákupu. Je konstruována jako základní cena, která je - zvýšena (+) a snížena (-) - o následující položky:
+ jakékoliv daně snížené o dotace na produkty (vyloučeny jsou však odpočitatelné daně na produkty jako DPH)
+ jakékoliv dopravní přirážky, které platí kupující, aby převzali dodávku v požadovaném čase a na požadovaném místě

• množstevní nebo sezónní slevy z obvyklé ceny nebo sazby
• úroky nebo poplatky za služby připočtené za poskytnutí úvěru
• jakékoliv přirážky vznikající v důsledku nezaplacení v rámci lhůty stanovené v době, kdy byly nákupy uskutečněny.

Poznámky k tabulkám

Tab. 5-1. až 5-19. Ukazatele tvorby, rozdělení a užití důchodu, aktiv a závazků

Účet výrobků a služeb (tabulky 5-1. a 5-2.) zobrazuje reálné toky výrobků a služeb v ekonomice. Zachycuje celkové zdroje (produkci a dovoz) výrobků a služeb a jejich užití v rozdělení na mezispotřebu, konečnou spotřebu, tvorbu hrubého kapitálu (fixního kapitálu, změnu stavu zásob, vč. cenností) a vývoz. Vzhledem k tomu, že produkce je oceněna v základních cenách a užití v cenách kupních, jsou zde uvedeny i daně a dotace na výrobky.
Účet výrobků a služeb nemá žádnou bilanční (vyrovnávací) položku, je vyrovnaný. Je součástí národních účtů za národní hospodářství jako celek.

Hodnoty za rok 2004 jsou součtem čtvrtletních odhadů tvorby a užití HDP a budou revidovány tak, jak budou sestavovány roční národní účty.

Tab. 5-3. až 5-17. obsahují (v časové řadě) přehled hlavních makroekonomických ukazatelů národního hospodářství celkem a v rozdělení podle odvětví a institucionálních sektorů. Charakterizují nefinanční transakce (transakce s výrobky a službami, rozdělovací a kapitálové transakce) a finanční transakce. Dále zobrazují vztahy k nerezidentům, čisté jmění a jeho změny a stavy nefinančních a finančních aktiv a stavy závazků.

Tab. 5-18. Vládní deficit a 5-19. Vládní dluh obsahují v časové řadě přehled ukazatelů ovlivňujících deficit a dluh sektoru vládních institucí a deficit a dluh vládních institucí v rozdělení podle subsektorů. Vymezení vládního deficitu a dluhu je v souladu s mezinárodními standardy a nařízeními orgánů EU.
Deficit vládních institucí představuje výši čistých výpůjček (-B.9) vládních institucí; výše čistých půjček (+B.9) by znamenala přebytek rozpočtů vládních institucí. V roce 1995 je uveden bez vlivu kupónové privatizace (143 447 mil. Kč). Položky D.7 a D.9 jsou konsolidované, tj. jsou vyloučeny transfery uvnitř jednotlivých subsektorů vládních institucí. Položka D.4 není (vzhledem k absenci údajů) konsolidována.

Vládní dluh (vyjádřený v účetní hodnotě) představuje souhrn závazků vyplývajících z přijatých vkladů, vydaných směnek a dluhopisů a přijatých úvěrů, půjček a návratných finančních výpomocí (AF.2+AF.33+AF.4).

Tabulky 5-20. až 5-24. Ukazatele nefinančních aktiv poskytují podrobnější pohled na odvětvovou strukturu nefinančních aktiv, na jejich objem, přírůstky a úbytky, zisky nebo ztráty z držby a ostatní změny objemu.V bilanci fixního kapitálu jsou stavy fixních aktiv vyjádřeny v běžných kupních cenách snížených o kumulovanou spotřebu fixního kapitálu, tj. v čistých (zůstatkových) reprodukčních cenách (v cenách, za které by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje).

Spotřeba fixního kapitálu (K.1) představuje snížení hodnoty fixních aktiv vlivem fyzického a morálního opotřebení.

Zisky nebo ztráty z držby (K.11) vyjadřují změnu hodnoty aktiva (závazku i čistého jmění) v důsledku změn v úrovni a struktuře cen.

Ostatní změny objemu aktiv (K.3 až K.10 a K.12) zachycují dopad mimořádných a nepředvídaných událostí na objem aktiv. V národních účtech se sleduje ekonomický vznik nevyráběných aktiv, jako např. objevy využitelných přírodních zdrojů (K.3) a vyrobených aktiv (K.4), přirozený růst nepěstovaných biologických aktiv (K.5), ekonomický zánik nevyráběných aktiv, jako např. vyčerpání přírodních zdrojů (K.6), ztráty z katastrof (K.7), konfiskace bez náhrady (K.8), ostatní změny objemu nefinančních aktiv jinde neuvedené (K.9), např. ztráty z titulu požáru, krádeží nebo napadení zásob hmyzem. Rovněž se zahrnují ostatní změny objemu z titulu změn v sektorovém zatřídění a ve struktuře institucionálních jednotek (K.12).

Odpovídající účty zisků nebo ztrát z držby a ostatních změn objemu nefinančních aktiv včetně údajů vztahujících se k finančním aktivům jsou uvedeny v samostatné publikaci Revidované roční národní účty .

Tab. 5-25. a 5-26. Tabulky dodávek a užití

V rámci soustavy input-output tabulek tvoří jeden ze základních typů tabulek tabulky dodávek a užití. Jsou to matice členěné podle odvětví a komodit, které popisují proces domácí produkce a transakce s komoditami (výrobky či službami) v národním hospodářství a ve vztahu k zahraničí. Jsou v podstatě komoditním rozčleněním účtů výrobků a služeb a účtu výroby.

V tabulce dodávek se uvádí produkce zboží a služeb ve členění podle komodit (klasifikace SKP) v rámci jednotlivých odvětví (klasifikace OKEČ). Tabulka dodávek se sestavuje v základních cenách. Součtový řádek odpovídá údajům o produkci zachyceným v účtu výroby za národní hospodářství celkem; jsou zde rovněž uvedeny údaje o rozdělení produkce na tržní produkci, produkci pro vlastní konečné užití a ostatní netržní produkci.

Tabulka užití ukazuje užití zboží a služeb v komoditním členění podle druhu užití, tj. jako mezispotřebu v jednotlivých odvětvích a jako složky finálního užití (výdaje na spotřebu domácností, výdaje na spotřebu vlády a neziskových institucí, tvorbu hrubého fixního kapitálu, změnu stavu zásob a vývoz). Je zde uvedena spotřeba jak tuzemské tak dovezené produkce. Všechny položky užití jsou oceněny v kupních cenách. Řádky tabulky zachycují strukturu (způsob) užití dané skupiny komodit, sloupce pak komoditní strukturu mezispotřeby jednotlivých odvětví. resp. složek konečného užití. Součtový řádek matice mezispotřeby odpovídá údajům o mezispotřebě zachyceným v účtu výroby za národní hospodářství celkem, součty sloupců konečného užití odpovídají jednotlivým položkám účtu výrobků a služeb. Součástí tabulky jsou i údaje o hrubé přidané hodnotě v členění podle odvětví.

Shodného ocenění v tabulkách dodávek (ceny základní) a užití (ceny kupní) je dosaženo pomocí obchodních a dopravních přirážek a daní a dotací na produkci. Tyto vektory se uvádějí jako doplňkové sloupce ve finálním užití. Rovněž se zde uvádí hodnota dovezené produkce v členění podle komodit.

V hlavičce tabulek je použita odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ) v členění podle kategorií a subkategorií nebo jejich agregace a členění finálního užití podle směrů užití. Jsou zde uvedeny i obchodní a dopravní přirážky, daně a dotace a dovoz (ve sloupcích).

V legendě je použita agregace položek klasifikace SKP, která odpovídá agregaci použité pro odvětví. Dále jsou zde připojeny řádky složek přidané hodnoty.

Další informace o ročních účtech lze získat v publikacích ČSÚ „Národní účty“ sestavené za léta 1992 až 2002, které vydal ČSÚ v letech 1995 až 2003. Časová řada revidovaných verzí národních účtů za léta 1995 až 2000, definitivní verze za rok 2001 a semidefinitivní verze za rok 2002 jsou součástí publikace „Revidované národní účty“ (vč. časové řady), vydané ve třetím čtvrtletí roku 2004. Časová řada 1995 až 2003 (semidefinitivní verze) je k dispozici též na webových stránkách ČSÚ.

Informaci o čtvrtletních odhadech HDP lze získat ze čtvrtletní publikace „Čtvrtletní národní účty České republiky“, kterou ČSÚ vydává pravidelně 75. kalendářní den po skončení daného období.
Publikace vydané v roce 2005 jsou uvedeny v Edičním plánu ČSÚ roku 2005 v tematické skupině 5 – MAKROEKONOMIKA, podskupině 50 Národní účty.

Informace o ročních a čtvrtletních národních účtech jsou také k dispozici na této internetové adrese ČSÚ: