Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, upravuje veřejné zdravotní pojištění, rozsah a podmínky, za nichž je na základě tohoto zákona zdravotní péče poskytována.

       Zdravotnická zařízení se zřizují, spravují, provozují a ruší podle jednotných celostátních zásad stanovených Ministerstvem zdravotnictví ČR (MZ ČR) pro uspořádání sítě zdravotnických zařízení. Síť zdravotnických zařízení vychází ze zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů (§ 42, § 70 odst. 1, písm. c) a zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Aktuálně je síť zdravotnických zařízení upřesňována metodickými opatřeními MZ ČR.

       Zdravotnická zařízení je možno členit z hlediska zřizovatele na:

státní - zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR, ostatní centrální orgány

nestátní - zřizovatelem je kraj, město (obec), církev, jiná právnická osoba, fyzická osoba

       Síť zdravotnických zařízení v ČR v důsledku rozvíjejícího se procesu privatizace doznala od konce roku 1991 výrazných změn. Došlo k zániku krajských ústavů národního zdraví, k postupnému rozpadu okresních ústavů národního zdraví na menší zdravotnická zařízení (samostatné právní subjekty) a začala vznikat nestátní zdravotnická zařízení. Proto údaje minulých let byly přepočteny podle nové klasifikace zdravotnických zařízení. V roce 2003 nastaly další změny v rozdělení zdravotnických zařízení na státní a nestátní sektor. V souladu s reformou územní veřejné správy byla zdravotnická zařízení dosud spravovaná okresními úřady převedena převážně do kompetence krajů. Výsledkem je výrazné posílení nestátního sektoru. Zároveň v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, bylo zřízeno 14 krajských hygienických stanic (správních úřadů) a 14 zdravotních ústavů (charakter zdravotnického zařízení).

       Údaje o zdravotním stavu obyvatelstva a o zdravotnických zařízeních jsou obsaženy v Národním zdravotnickém informačním systému (dále jen NZIS). Plnění úkolů NZIS zajišťuje Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS ČR) – viz zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, § 67 c, § 67 d.

       Český statistický úřad zjišťuje údaje o pracovní neschopnosti a vybrané ukazatele finančního hospodaření zdravotních pojišťoven. Údaje o výdajích státního rozpočtu a územních rozpočtů (rozpočtů krajských úřadů a obcí) na zdravotnictví vycházejí z údajů účetních výkazů o plnění příjmů a výdajů organizačních složek státu, které ČSÚ získává od Ministerstva financí ČR. Všechny ostatní údaje z oblasti zdravotnictví přebírá ČSÚ do svých publikací z ÚZIS ČR. V důsledku zpřesňování metodologie a terminologie v oblasti zdravotnictví jsou některé údaje publikovány jako předběžné.

       Od roku 2000 jsou údaje o síti a činnosti zdravotnických zařízení a přepočtené počty lékařů publikovány souhrnně za rezorty zdravotnictví, obrany vnitra, spravedlnosti a dopravy; údaje o lékařích a farmaceutech ve fyzických osobách (tab. 23-5. a 23-6.) jsou uváděny souhrnně za rezorty zdravotnictví, školství, obrany, vnitra, spravedlnosti, dopravy a práce a sociálních věcí. Údaje za rok 1995 jsou pouze za rezort zdravotnictví.

       Do zdravotnických zařízení nejsou zahrnuta detašovaná pracoviště.

Poznámky k tabulkám

Tab. 23-1. a 23-2. Zdravotnická zařízení

      Počtem lůžek ve zdravotnických zařízeních se rozumí lůžkový fond bez lůžkových improvizací a nouzových lůžek.

      Počet míst se uvádí u zdravotnických zařízení, kde není nepřetržitý provoz 24 hodin a dále u dětských zařízení jako jsou kojenecké ústavy, dětské domovy apod.

      Lékaři (přepočtený počet pracovníků) – součet úvazků jednotlivých pracovníků zdravotnických zařízení, přepočtený podle délky plné týdenní pracovní doby, stanovené pro dané zařízení či pracoviště. Na jednoho lékaře ve smyslu příslušných předpisů připadá 40 pracovních hodin týdně nebo u vícesměnných pracovních režimů 38,75 a 37,5 pracovních hodin týdně, popř. 33,5/30,0 nebo 39,5 hodin na rizikových pracovištích.

      Odborné léčebné ústavy zahrnují léčebny pro dlouhodobě nemocné, léčebny TBC a respiračních nemocí pro děti i dospělé, psychiatrické léčebny pro děti i dospělé, rehabilitační ústavy, lázeňské léčebny pro děti i dospělé, ozdravovny, hospice a ostatní (další) lůžková zařízení pro děti i dospělé.

      Samostatná ambulantní zařízení zahrnují polikliniky, sdružená ambulantní zařízení, zdravotnická střediska, samostatné ordinace, samostatná zařízení nelékařská (psychologická, logopedická, rehabilitační, domácí zdravotní péče apod.), samostatné odborné laboratoře, zařízení lékařské služby první pomoci, hemodialyzační střediska a další ambulantní zařízení.

      Zvláštní zdravotnická zařízení zahrnují kojenecké ústavy, dětské domovy, dětská centra a stacionáře, jesle a další dětská zařízení, stacionáře pro dospělé, záchytné stanice, dopravní a záchrannou zdravotnickou službu a ostatní zvláštní zdravotnická zařízení.

      Zařízení lékárenské péče zahrnují lékárny a výdejny léčiv a zdravotnických prostředků.

      Zařízení hygienické služby zahrnují krajské hygienické stanice, zdravotní ústavy, Státní zdravotní ústav a referenční laboratoř.

      Ostatní zdravotnická zařízení zahrnují zařízení dalšího vzdělávání zdravotnického personálu a ostatní nespecifikovaná zdravotnická zařízení.

       Údaje ukazatelů typu „ostatní zdravotnická zařízení“ nejsou v jednotlivých letech srovnatelné, neboť jejich obsah se, současně s vytvářením a zpřesňováním sítě zdravotnických zařízení, mění.

Tab. 23-3. Lůžková péče ve zdravotnických zařízeních

       Do položky „ostatní lůžková zařízení“ jsou zahrnuty ostatní odborné léčebné ústavy pro dospělé a děti (jednooborově zaměřené) a hospice.

Tab. 23-4. Lůžka v nemocnicích podle oddělení

       Položka „ostatní“ zahrnuje oddělení kardiologie, revmatologické, diabetologické, gastroenterologické, klinické farmakologie, alergologické, samostatné novorozenecké úseky, foniatrické, nefrologické, protetické a intenzivní péče.

Tab. 23-6. Lékaři podle hlavního oboru činnosti

       Údaje o oboru činnosti lékařů, zubních lékařů a farmaceutů se získávají z aktualizovaného Registru lékařů, zubních lékařů a farmaceutů (RLF). Lékaři, resp. farmaceuti, jsou uváděni jako fyzické osoby podle hlavního oboru činnosti. Jestliže lékař (farmaceut) má více úvazků, je započítán v tom oboru, ve kterém má nejvyšší úvazek, v případě stejných úvazků v tom oboru, kde má nejvyšší kvalifikaci (atestaci) a v ostatních případech v oboru, který je uveden jako první. Lékař je zařazen v tom rezortu, kde má hlavní obor činnosti.

       Základní podmínkou pro zařazení lékaře či farmaceuta do RLF k 31. 12. daného roku je, že má se zdravotnickým zařízením (státním, nestátním) uzavřený pracovní poměr (na dobu určitou, dobu neurčitou) nebo je sám zřizovatelem zdravotnického zařízení a kde (v rámci tohoto zařízení či pracoviště) vykonává činnost při poskytování zdravotní péče.

       Podle znění zákona č. 258/2000 Sb. a ve znění pozdějších předpisů došlo k 31. 12. 2002 z RLF k vyřazení lékařů, kteří pracovali v krajských hygienických stanicích, protože vykonávali pouze správní činnost (neposkytovali zdravotní péči) a proto byli zařazeni do kategorie „jiní odborní VŠ“.

Tab. 23-7. Ošetření (vyšetření) v zařízeních ambulantní péče podle oddělení

       Položka „ostatní“ zahrnuje oddělení (obory) geriatrické, nemocí z povolání, neurochirurgické, kardiochirurgické, traumatologické, radiační onkologie, tělovýchovně-lékařské, lékařské genetiky a lékařské služby první pomoci.

Tab. 23-13. Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz

       Tabulka obsahuje vybrané výsledky ze zpracování statistického výkazu ČSÚ. Zpravodajskou povinnost k tomuto výkazu měly všechny ekonomické subjekty, popř. jejich nižší organizační složky, které samostatně provádějí agendu nemocenského pojištění. Do zpracování byly dále zařazeny sumáře předkládané Okresními správami sociálního zabezpečení za ty subjekty, které si samy nelikvidují nemocenské pojištění.

      Průměrný počet osob nemocensky pojištěných - metodický obsah je stejný jako v tabulce 24-1. kapitoly Sociální zabezpečení.

      Kalendářní dny pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz - počet kalendářních dnů, po které byli nemocensky pojištění zaměstnanci práce neschopní (na základě hlášení o počátku a ukončení pracovní neschopnosti).

      Průměrné procento pracovní neschopnosti za rok se vypočítá jako podíl počtu kalendářních dnů pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz a průměrného počtu zaměstnanců nemocensky pojištěných, násobeného počtem kalendářních dnů v roce.

       Počínaje rokem 1997 byl při zpracování výkazu uplatněn vždy dopočet non-response (nepředložené výkazy). Dopočítávají se všechny nepředložené výkazy zpravodajských jednotek s 25 a více zaměstnanci (za organizace do 24 zaměstnanců podle platného zákona vedou agendu nemocenského pojištění Okresní správy sociálního zabezpečení) dle příslušných statistických metod.

Tab. 23-16. Výdaje na zdravotnictví

       Tabulka zachycuje dva hlavní zdroje financování zdravotní péče v ČR: prostřednictvím státního a územních rozpočtů a prostřednictvím zdravotních pojišťoven z vybraného pojistného na všeobecné zdravotní pojištění (vč. příspěvku státního rozpočtu zdravotním pojišťovnám na úhradu pojistného za občany, za které pojistné hradí stát).

       Publikované výdaje státního rozpočtu a územních rozpočtů na zdravotnictví plně respektují funkční třídění výdajů a zahrnují výdaje oddílu 35 - Zdravotnictví platné rozpočtové skladby v podrobnějším členění uvedeném v legendě tabulek.

       Uspořádání hlavičky tabulky odpovídá druhovému třídění platné rozpočtové skladby.

      Výdaje zdravotních pojišťoven na zdravotní péči představují úhrady vykázaných výkonů zdravotní péče plně nebo částečně hrazené zdravotními pojišťovnami poskytnuté smluvním zdravotnickým zařízením. V tabulce jsou zachyceny výdaje z národních účtů, proto je nelze zaměňovat s výdaji zdravotních pojišťoven uvedenými v tab. 23-17.

      Přímé soukromé výdaje obyvatel na zdravotní péči představují výdaje obyvatel za léčiva, zdravotnické zboží a za poskytnuté zdravotnické služby (spoluúčast pacientů, platby za lékařské výkony nehrazené nebo hrazené částečně z veřejného zdravotního pojištění apod.).

Tab. 23-17. Výdaje zdravotních pojišťoven

       Tabulka obsahuje výdaje zdravotních pojišťoven z hlediska nejvýznamnějších druhů péče a typů poskytovatele. Členění vychází z metodiky OECD (Systém zdravotnických účtů), které je modifikováno na domácí podmínky.

       Podpůrné služby komplementu zahrnují laboratorní služby, diagnostické zobrazování a transfúzní služby.

Tab. 23-18. Finanční ukazatele zdravotních pojišťoven

       Tabulka obsahuje vybrané ukazatele finančního hospodaření ze zpracování ročního statistického výkazu ČSÚ. Výkaznickou povinnost k tomuto výkazu mají ekonomické subjekty zapsané do obchodního rejstříku s převažující činností zdravotních pojišťoven. Od roku 2001 byly metodicky upraveny finanční ukazatele v návaznosti na postupy účtování zdravotních pojišťoven.

      Finanční umístění (investice) obsahují finanční aktiva v dlouhodobém držení i ta, která jsou z krátkodobého hlediska předmětem obchodování. V roce 2000 finanční umístění zahrnuje i pozemky a stavby neprovozní, v ostatních letech je finanční umístění bez pozemků a staveb (provozních i neprovozních).

      Depozita u bank zahrnují termínované vklady a pohledávky ze složených depozit. V roce 1999 depozita u bank jsou vč. prostředků na běžných účtech a zvláštních bankovních účtů k fondům zdravotních pojišťoven. Od roku 2000 nezahrnují depozita u bank prostředky na běžných účtech a zvláštní bankovní účty k fondům zdravotních pojišťoven, které jsou zařazeny do finančního majetku.

      Hmotný majetek v roce 2000 zahrnuje jen pozemky a stavby provozní, v ostatních letech je vč. pozemků a staveb provozních i neprovozních.

       Nehmotný a hmotný majetek a další složky aktiv jsou uváděny v netto stavech.

       Ke konci roku 1999 působilo aktivně v ČR celkem 10 zdravotních pojišťoven, od roku 2000 je evidováno celkem 9 zdravotních pojišťoven.

       Údaje o pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz zveřejňuje ČSÚ podle Edičního plánu roku 2004 v tematické skupině 3 - PRÁCE, SOCIÁLNÍ STATISTIKY, podskupině 33 - Školství, kultura, zdravotnictví v publikaci

- „Pracovní neschopnost pro nemoc a úraz v České republice“ - údaje za 1. pololetí roku 2004 vychází v listopadu 2004, údaje za celý rok v květnu 2005.

       Podrobnější údaje ze statistického zjišťování z oblasti zdravotních pojišťoven jsou podle Edičního plánu roku 2004 v tematické skupině 9 - SLUŽBY, podskupině 95 - Netržní služby obsahem publikací:

- „Ekonomické výsledky zdravotních pojišťoven“ - čtvrtletně v červnu, září, prosinci 2004 a březnu 2005
- „Ekonomické výsledky zdravotních pojišťoven za rok 2003“ - prosinec 2004