V první desetileté etapě nového tisíciletí vývoj obyvatelstva v hl. m. Praze charakterizují nebývale vysoké početní přírůstky. Nárůst počtu obyvatel Prahy je především důsledkem kladného salda migrace. Jde zejména o vysoké počty přistěhovalých cizinců.

V této souvislosti je třeba upozornit na metodickou změnu, ke které došlo po roce 2001. Do celkového počtu obyvatel jsou od SLDB 2001 započítáváni i cizinci s dlouhodobým pobytem, ne pouze cizinci s pobytem trvalým, jak tomu bylo do roku 2000.

Od roku 1993 až do roku 2001 v Praze docházelo ke každoročnímu snižování počtu obyvatel, což bylo pro hl. m. Prahu zcela nezvyklé a od roku 1950 k obdobnému jevu až do roku 1993 nedošlo. V roce 2002 nastal zlom právě v důsledku započtení cizích státních příslušníků s dlouhodobým pobytem do demografických bilancí. Ve všech letech po roce 2001 byl zaznamenán přírůstek obyvatel Prahy a v letech 2007, 2008 a 2009 to byly nejvyšší roční nárůsty počtu obyvatel od roku 1950.

Podstatným rysem posunů v populačních procesech v Praze v posledních deseti letech je také zvyšování ročních počtů narozených za současného mírného poklesu ročních počtů zemřelých. V důsledku toho byl v Praze v roce 2006 poprvé, po 26letém každoročním úbytku obyvatel přirozenou měnou, zaznamenán vyšší počet živě narozených dětí než počet zemřelých, tedy přírůstek obyvatel přirozenou měnou. Tato z populačního hlediska příznivá situace trvá až do současnosti, přičemž tyto přírůstky se až do roku 2010 každoročně navyšovaly.

1. Populační základna

Základní tendence

• Zvyšování početního stavu
• Navýšení podílu cizích státních příslušníků
• Snižování zastoupení žen v populaci
• Stabilizace zvýšeného podílu obyvatel v produktivním věku
• Stále nízký podíl dětské složky populace
• Trvale zvýšené zastoupení obyvatel v poproduktivním věku

Graf č. 1 Počet obyvatel v hl. m. Praze 2001-2010

Veškeré nárůsty počtu obyvatel Prahy ve sledovaném období jsou výhradně přírůstky osob ze zahraničí. Zatímco na počátku sledovaného období cizí státní příslušníci v pražské populaci představovali 5 až 6 %, v posledních třech letech je to kolem 12 %. Důvody přílivu cizinců jsou především spojeny s nabídkou pracovních příležitostí. O tom svědčí i skutečnost, že v době určitého poklesu ekonomického růstu v posledních dvou letech se i příliv cizích státních příslušníků do Prahy poněkud zbrzdil. Naopak občané ČR měli ve všech sledovaných letech negativní migrační saldo, tedy se jich z Prahy každoročně více vystěhovalo než přistěhovalo. U občanů ČR jsou příčiny vystěhování z Prahy spjaty především s požadavky na bydlení. Jednak u mladších rodin s dětmi jsou to nároky na lepší standardy bydlení mimo město a u starších obyvatel pak hrají roli i náklady na bydlení. Počet obyvatel se státní příslušností ČR se pravidelně snižuje.

Vzhledem k tomu, že za prací přicházejí do Prahy více muži, mírně klesá zvýšené zastoupení žen, které je pro pražskou populaci typické. Na konci sledovaného období (v roce 2010) bylo v Praze 51,3 % žen, zatímco v roce 2000 to bylo 52,6 %. I přes tento pokles je zastoupení žen v Praze stále vyšší než činí celorepublikový průměr. Je to dáno i zvýšeným podílem starších skupin obyvatel, kde jsou ženy silněji zastoupeny.

Věkovou skladbu pražské populace charakterizuje již tradičně zvýšené zastoupení seniorů a relativně nízký podíl dětské složky (oproti průměru ČR). Vysoké je zastoupení obyvatel v produktivním věku. Struktura věkové skladby je především závislá na předchozích populačních procesech. Mohou ji ovšem formovat i aktuální vnější vlivy. To se během sledovaného období stalo i v Praze.

Vysoká migrace v letech 2002 až 2010 měla za důsledek především značný nárůst podílu obyvatel v mladších věkových skupinách produktivního věku. Osob ve věku 30 – 39 let bylo v roce 2001 v Praze 13,3 % a v roce 2010 představovaly již 18,7 % ze všech obyvatel Prahy. Podíl této věkové skupiny byl v ČR na počátku sledovaného období podobný jako v Praze a již od roku 2006 je v hlavním městě vyšší než udává hodnota za ČR celkem. Počet obyvatel ve věku 30 - 39 let se v Praze tedy zvýšil o více než 50 %. Celkově je zastoupení obyvatel ve věku 15 – 64 v Praze i ve sledovaném období stále mírně vyšší než je celorepublikový průměr.

Vývoj zastoupení dětské složky populace ve věku 0 – 14 let kopíruje v Praze celorepublikový vývoj. Stále je však v hlavním městě snížené procento obyvatel této věkové kategorie. Jiný je ovšem vývoj podílu dětí do 4 let věku a to především v návaznosti na vývoj porodnosti v hlavním městě. V Praze byl nárůst zastoupení dětí v tomto věku vyšší než v ČR. Zatímco v roce 2001 bylo v Praze 3,7 % těchto dětí z celkového počtu obyvatel a v ČR to bylo 4,4 %, v roce 2010 již podíl v Praze odpovídal celorepublikovému údaji (5,4 % v Praze, resp. 5,5 % v ČR).

Migrace ovlivnila ale i vývoj zastoupení osob v důchodovém věku. Část Pražanů po odchodu do starobního důchodu volí odstěhování na venkov, kde jsou nižší náklady především na bydlení. Zatímco v ČR se během posledních deseti let značně zvyšoval podíl osob ve věku 65 a více let, v Praze byla zaznamenána stagnace jejich zastoupení. Stále je zde podíl těchto nejstarších vrstev populace oproti celorepublikovému průměru mírně zvýšený, ale postupně se obě hodnoty přibližují.

2. Přirozený pohyb obyvatel

Základní tendence

• Nárůst ročních počtů narozených dětí
• Pokles ročních počtů zemřelých a stagnace hrubé míry úmrtnosti na nízkých hodnotách
• Od roku 2006 se rodí více dětí, než kolik osob zemře
• Počty rozvodů stagnují na poměrně nízké hodnotě, počty uzavíraných sňatků jsou však také nízké
• Počty potratů významně poklesly

Druhá podstatná složka přirozené měny populace jsou zemřelí. Počty zemřelých ve sledovaném období byly nejnižší od 2. poloviny 60. let a vývoj odpovídal spíše klesajícímu trendu. Nejnižší počet zemřelých v Praze byl v roce 2007. Obecně, po roce 1990 se úmrtnostní poměry v Praze i ČR oproti nepříznivé situaci v 70. a 80. letech výrazně zlepšily.

Pokud jde o hrubou míru úmrtnosti (počty zemřelých na 1000 obyvatel středního stavu) zde jde i v dlouhodobém srovnání v Praze o vůbec nejnižší hodnoty úmrtnosti vůbec. Stejná míra úmrtnosti jako v roce 2010, a to 9,8 zemřelých na 1000 obyvatel, byla pouze v roce 1956. V porovnání s hodnotami za celou ČR byla v Praze vždy míra úmrtnosti poněkud vyšší. Bylo to dáno především věkovým složením obyvatel, pro něž bylo vždy charakteristické zvýšené zastoupení starších věkových skupin. Nicméně v posledních letech se tato míra srovnává a v letech 2008 až 2010 byla v Praze dokonce úmrtnost nižší než v ČR. Naděje dožití mužů a žen se zvyšuje, u mužů výrazněji než u žen. Ženy mají průměrnou naději dožití při narození 81,23 let, u mužů je to 76,28 let, tedy více než v České republice.

Posuny v počtech narozených a zemřelých měly za důsledek významnou změnu v bilanci přirozené měny obyvatel. Od roku 2006 je v Praze každoročně zaznamenáván přírůstek obyvatel přirozenou měnou, který se zvyšuje. V hl. m. Praze bylo především v důsledku trvale vysokého zastoupení starších věkových skupin obyvatel v naprosté většině sledovaných let tradičně zaznamenáváno negativní saldo bilance obyvatel přirozenou měnou. Tato určitá pravidelnost byla narušena pouze v první polovině 50. let (1950 až 1956) a v období nárůstu porodnosti v 70. letech (1973 až 1979). V posledních pěti letech je nárůst porodnosti současně provázen dalším snižováním úmrtnosti a v návaznosti na to byly také po pět let zaznamenány přírůstky obyvatel přirozenou měnou. Přispěly k tomu i postupné posuny ve věkové skladbě pražské populace. Výše těchto přírůstků se každým rokem zvyšovala a v roce 2010 dosáhla nejvyšší hodnoty od roku 1975.

Graf č. 2 Živě narození a zemřelí v hl. m. Praze 2001-2010

Roční počty sňatků uzavřených obyvateli Prahy (rozhodující je trvalé bydliště ženicha) poklesly na počátku 90. let na hodnoty mezi 6 a 7 tisíc sňatků a na této výši zůstávají s meziročními výkyvy i ve sledovaném období. V roce 2010 však počet sňatků poklesl až na 5 978 sňatků, což je historicky nejnižší počet sňatků v Praze. Také věk při prvním uzavření sňatku se neustále zvyšuje, ženich uzavírá svůj první sňatek průměrně v 32,3 letech, nevěsta v 29,6 letech.

Roční počty rozvodů v Praze po roce 1990 poměrně významně poklesly (cca o 1 000 rozvodů, kolem roku 1989 se roční počty rozvodů pohybovaly kolem 5 000) a i v současné době stagnují na relativně nízkých hodnotách odpovídajících úrovni konce 60. let. Nejnižší počet rozvodů byl ve sledovaném období v roce 2009, a to 3 150 rozvodů, což je nejnižší počet od roku 1969. Úhrnná rozvodovost, tedy podíl manželství, které skončí rozvodem však je poměrně vysoká a v roce 2010 představovala 47 %.

Pozitivní je vývoj potratovosti. I při nárůstu porodnosti, který je dán zvyšujícími se počty žen ve věku nejvyšší fertility, trvale klesá počet potratů. Zatímco od roku 1985 až do roku 1992 bylo v Praze zaznamenáno více potratů než narozených dětí, v následujících letech byl pokles počtu potratů tak výrazný, že na počátku nového tisíciletí i přes pokles porodnosti potraty v Praze představovaly již jen cca třetinu z ukončených těhotenství. Nejvíce se na tomto vývoji podílel pokles počtu umělých přerušení těhotenství. Pokles počtu potratů přetrval i ve sledovaných letech a v roce 2010 potratem skončila v Praze necelá čtvrtina z úhrnu těhotenství. Roční počet potratů v tomto roce byl 4 427, což je historicky nejnižší hodnota.

3. Migrace

Migrační statistika je v období od roku 2002 významně odlišná od předchozích let. Započtením cizích státních příslušníků hlášených k dlouhodobému pobytu se výrazně zvýšil celkový objem migrace. V migrační statistice se tedy objevují jednak případy změn trvalého bydliště všech osob, ale také záznamy o změnách dlouhodobého pobytu v případě cizích státních příslušníků.

Základní tendence

• Výrazný nárůst počtu přistěhovalých i vystěhovalých cizinců
• Minimální růst počtů přistěhovalých občanů ČR a stále se zvyšující nárůst vystěhovalých občanů ČR
• Kladné migrační saldo cizích státních příslušníků zásadně ovlivňuje nárůst počtu obyvatel
• Objem migrace je od roku 2002 výrazně vyšší než v předchozích letech.

Dynamičtěji se mění počet přistěhovalých než vystěhovalých. Roční počty přistěhovalých představují ve sledovaném období celých 9 let mimořádně vysoké počty, i devítiletý průměr 2002 – 2010 (38 938 přistěhovalých) přesahuje dosavadní historické maximum z roku 1951. Od roku 2007 roční počty přistěhovalých klesají, ale stále se jedná o vysoké roční hodnoty. Většinu mezi přistěhovalými do hlavního města od roku 2002 představují cizinci (přibližně 70 % přistěhovalých). Motivací k přistěhování je v Praze trvale nabídka pracovních příležitostí. Úbytky přistěhovalých v posledních dvou letech jsou patrně reakcí na určitou ekonomickou recesi, kdy se tato nabídka snižuje. Pracovní důvody ovlivňují větší měrou právě příliv cizinců, takže v posledních dvou letech klesá i podíl cizinců mezi přistěhovalými (ze 76 % v roce 2007 na 60 % v roce 2010). U občanů ČR jsou roční počty přistěhovalých stabilnější a v roce 2010 byl tento počet nejvyšší za celé období.

Počty vystěhovalých z Prahy jsou poněkud stabilnější, ale i zde jde ve sledovaném období o hodnoty dosahující historických maxim. Mezi vystěhovalými naopak převládají občané ČR (přibližně 60 %) nad cizinci. Motivace k opuštění Prahy u nich bývá patrně nejčastěji spojena s nároky na bydlení. Mezi vystěhovalými představují většinu osoby v mladším produktivním věku, které zakládají nové rodiny a velmi často preferují bydlení v zázemí hlavního města. To se odráží i v tom, že u vystěhovalých občanů ČR z Prahy jsou stále ještě relativně silně, oproti přistěhovalým, zastoupeny děti do 14 let, ale i osoby starší 65 let. Tento trend je typický a příčiny lze vidět právě ve volbě zdravějšího životního prostředí i nižších životních nákladů mimo velkoměsto. U vystěhovalých občanů ČR jsou v posledních letech trvale nejvyšší roční počty osob opouštějících Prahu. Naproti tomu počty vystěhovalých cizinců v posledních letech klesají, a to i v souvislosti s poklesem počtu přistěhovalých. Cizí státní příslušníci přicházejí za prací často jen na limitovanou dobu a proto je jejich migrační pohyb velmi dynamický.

Od roku 2002 jsou tak v Praze po čtyřletém úbytku obyvatel migrací zaznamenávány opět migrační přírůstky. Jejich každoroční hodnoty jsou mimořádně vysoké. V roce 2007 migrační přírůstek necelých 23 000 osob několikanásobně překročil dosavadní nejvyšší hodnoty. Veškeré migrační přírůstky však představují výhradně obyvatelé s cizí státní příslušností. Občanů ČR v Praze každoročně ve sledovaném období ubývá. Tato skutečnost se odráží právě v posunech ve struktuře pražské populace a projevuje se zvyšováním podílu obyvatel v mladším produktivním věku.