V Praze a jejím funkčně propojeném okolí dochází k výrazným proměnám. Většina jich jde na vrub migrace z Prahy do zázemí a dalších oblastí Středočeského kraje. Výsledkem jsou na první pohled viditelné změny v počtu obyvatel. Zatímco mezi sčítáními v letech 1991 a 2001 se počet obyvatel ve funkčním městském regionu Prahy snížil, od roku 2000 do roku 2008 je tento trend úplně opačný a byl zaznamenán nárůst počtu obyvatel o 8,5 %. Pokud budeme hodnotit pouze toto funkční zázemí Prahy (bez Prahy), nárůst počtu obyvatel je zde mnohem dramatičtější – mezi sčítáními šlo o nárůst o 7 %, mezi roky 2000 až 2008 o téměř 36 %. Zde však svou roli sehrálo také započtení cizinců do celkového počtu obyvatel od roku 2001 a také od roku 2004. V území, které nazýváme rozvojová oblast Prahy (bez Prahy) došlo také k nárůstu počtu obyvatel, ten byl ale mnohem méně výraznější – o 3 % mezi jednotlivými sčítáními resp. 17 % mezi lety 2000 až 2008. Tyto změny jsou vesměs způsobené migrací z Prahy, jak bude uvedeno dále. V souvislosti s nárůstem počtu obyvatel lze však mluvit o problémech s vybaveností těch obcí, kterých se týká tento trend.

Tab. 5.1.1 Vývoj počtu obyvatel v zájmových územích

K růstu počtu obyvatel došlo prakticky ve všech obcích funkčního regionu, pouze dvě obce zaznamenaly pokles (Kněževes a Želenice). Pokles počtu obyvatel zaznamenaly městské části zejména vnitřního města Prahy. V 11 městských částech Prahy došlo k poklesu počtu obyvatel, z toho nejvíce na Praze 1, 2 a 11 a dále na Praze 12 a 4. V případě širšího pražského zázemí – rozvojové oblasti Prahy - byl zaznamenán růst počtu obyvatel také ve většině případů. Co se týče obcí, kde byl zaznamenán pokles, procentuelně se u rozvojové oblasti jedná téměř o stejné zastoupení jako v případě městského regionu (cca 6 procent). V obcích, které nepatří ani do městského funkčního regionu ani do rozvojové oblasti došlo k poklesu počtu obyvatel ve 23 procentech případů.

Na základě vývoje počtu obyvatel je vidět, že obce patřící do funkčního městského regionu jsou s Prahou těsněji spjaty než rozvojová oblast, která byla vymezena spíše jako území pro sledování dlouhodobého vývoje. Provázanost Prahy s funkčním regionem ve Středočeském kraji je dlouhodobě vysoká a dále se zvyšuje, provázanost Prahy s rozvojovou oblastí je již nižší. Rozvojová oblast představuje spíše území, kam se dále mohou rozšiřovat vztahy mezi Prahou a Středočeským krajem.

Mezi obce, které měly v letech 2000 až 2008 více než dvounásobný růst počtu obyvatel (celkem 17), patří i 3 městské části Prahy – Praha-Křeslice, Praha-Běchovice a Praha-Štěrboholy. Jde o městské části okrajových oblastí Prahy, z toho pouze Štěrboholy byly k Praze připojeny již v roce 1968, ostatní dvě městské části až při posledním rozšiřování Prahy v roce 1974. Obce ve Středočeském kraji s největším růstem počtu obyvatel jsou logicky především v okresech Praha-východ a Praha-západ. Ve východním okolí Prahy jde o obce, které jsou si i prostorově blízké (Květnice, Nupaky, Babice). Mezi obce, které měly ve sledovaném období více než dvojnásobný nárůst počtu obyvatel se však dostaly také dvě, které nepatří ani do funkčního regionu ani do rozvojové oblasti – obce Rabakov a Bradlec, obě patří do správního obvodu města Mladá Boleslav. Obec Bradlec ²⁾ leží v těsném sousedství Mladé Boleslavi, která je hlavním centrem pracovních příležitostí (Škoda Auto) i občanské vybavenosti. Je zde kladné migrační saldo, nejvíce obyvatel se stěhuje do Mladé Boleslavi a pak do Prahy, stejně je tomu u vystěhovalých. I v tomto případě lze dokumentovat provázanost zázemí (Bradlec) a jádra (Mladá Boleslav).

²⁾ Detailnější informace o obci Bradlec naleznete např. v materiálu případová studie VII.- Bradlec, zveřejněné na webové stránce zabývající se suburbanizací – www.suburbanizace.cz. Tato případová studie je pouze jednou ze sérií těchto studií zveřejňovaných na výše zmíněné webové stránce.

Na tomto místě je třeba také zdůraznit, že velké procentuelní nárůsty jsou v některých obcích ovlivněny jejich velikostí, tzn. u malé obce představuje růst o pár obyvatel velký procentuelní nárůst.

Obce, kde byl naopak zaznamenán největší pokles byly bez výjimky ty, které nepatřily do žádného ze zájmových území. Pokles počtu obyvatel o více než 20 % byl pozorován většinou u obcí na periferii Středočeského kraje – jedná se o obce Buková u Příbrami, Borovnice, Děkanovice, Loukov, Ratměřice a Řehenice. U ostatních případů se jedná o obce v poměrně neobydlených oblastech, ať už z jakýchkoli důvodů (Brdy – vojenský újezd, Vidim).

Z vývoje změn počtu obyvatel lze vyvodit několik poznatků. V rámci Prahy a Středočeského kraje se rýsuje několik zón, kde dochází k nárůstu počtu obyvatel – je to zejména oblast pražské periferie a na ni navazující funkční region Prahy. Ve funkčním regionu i v rozvojové oblasti dochází především k nárůstům počtu obyvatel. Další území, kde se výrazně zvýšil počet obyvatel je oblast směrem na Mladou Boleslav. Naopak odliv obyvatel lze pozorovat již dlouhodoběji v centrální části Prahy, dále ve větších městech na jihozápad a severozápad od Prahy jako je např. Příbram, Kladno, Kralupy nad Vltavou, Slaný, Mělník a Rakovník. A dále v jižních, tradičně periferních oblastech Středočeského kraje jako je Sedlčansko, Voticko, Vlašimsko a jih Kutnohorska.

Nárůsty nebo poklesy počtu obyvatel jsou výsledkem dvou pohybů obyvatelstva – přirozeným (tedy rozdílem mezi počtem narozených a zemřelých) a mechanickým (tedy rozdílem mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých). Vliv na zvyšování počtu obyvatel v naší zájmové oblasti funkčního regionu a rozvojové oblasti má především pohyb mechanický, tedy migrace. I když současná pozitivní demografická situace se odráží i zde, ale výrazně méně.

Tab. 5.1.2 Celkový přírůstek v území jako důsledek přirozeného a migračního přírůstku

Kartogram 5.1.1 Změna počtu obyvatel v letech 2000-2008 (%)

Přirozený pohyb a migrace

Před hodnocením přírůstku celkového budeme sledovat každou jeho složku zvlášť – přírůstek přirozenou měnou a přírůstek migrací.

Od roku 2000 do roku 2003 byl ve všech územích – Praze, funkčním regionu, rozvojové oblasti i oblastech mimo FUR a OB ve Středočeském kraji dosahován záporný přirozený přírůstek. Kladný přirozený přírůstek byl ve funkčním regionu dosažen už v následujícím roce 2004, v rozvojové oblasti v roce 2005. Nejdéle se držel přirozený úbytek v oblastech Středočeského kraje, které nepatří ani do funkčního regionu ani do rozvojové oblasti. Je to tím, že v těchto více periferních oblastech Středočeského kraje je starší věková struktura obyvatel a tak dlouho převládaly počty zemřelých nad narozenými. Díky dlouhodobé migraci, jejíž saldo zde bylo kladné již v roce 2000, se však brzo potom např. také díky stěhování mladých lidí počet narozených zvětšil. V posledních dvou letech (2007 a 2008) pak byl přirozený přírůstek dosahován již ve všech zájmových územích (v Praze dokonce již o rok dříve).

Co se týče vývoje v městských částech Prahy, v oblasti přirozené měny je jednoznačně nejpozitivnější vývoj v okrajových částech a to zejména ve východní části Prahy, kde je vytvořen souvislý pás přirozeného přírůstku městskými částmi Praha-Libuš, Praha-Kunratice, Praha-Šeberov, Praha-Újezd, Praha-Křeslice, Praha-Petrovice, Praha 22, Praha-Kolovraty, Praha-Koloděje, Praha-Dubeč, Praha 21, Praha-Štěrboholy a Praha 14. Jde o městské části vnějšího města nebo pražské periferie (Ouředníček, M., Sýkora, L., 2002). Zde byly zaznamenány celkové (období 2000 až 2008) přirozené přírůstky vyšší než 20 na 1 000 obyvatel středního stavu (dvakrát vyšší než průměr za všechny městské části).

Jsou to městské části, do kterých dochází k intenzivnímu stěhování, mají tedy celkové migrační saldo kladné a dokonce vyšší než je průměr městských částí. Největší relativní migrační zisky byly během období 2000 až 2008 dosaženy v jihovýchodní části Prahy – v městských částech Praha-Křeslice (migrační saldo celkem za roky 2000 až 2008 je 925 případů stěhování na 1 000 obyvatel, tj. 925 promile), Praha-Běchovice (845), Praha-Štěrboholy (656), Praha-Kolovraty (558), Praha-Šeberov (530), Praha-Přední Kopanina (516) a v Praze-Dolních Měcholupech (511).

Přirozený přírůstek byl ve sledovaném období nejvyšší opět v funkčním regionu, a méně v rozvojové oblasti. I když v rozvojové oblasti se vyskytlo méně obcí s přirozeným přírůstkem než ve funkčním regionu, přesto se dá i tato oblast označit za oblast s pozitivním demografickým vývojem. Za hranicemi rozvojové oblasti již převládá území přirozeného úbytku. Stejně jako v případě nárůstu celkového počtu obyvatel i pro přirozený přírůstek platí, že kladných hodnot je mimo naše dvě zájmová území dosahováno také v oblasti směrem na Mladou Boleslav a nově i směrem na Slaný. Kompaktní oblasti s nejvyššími úbytky se vyskytují na jihovýchodě Středočeského kraje.

Záporné saldo stěhování bylo naopak dosaženo pouze v několika málo letech a u některých území. V letech 2000 a 2001 to bylo v Praze, kde se jednalo o vystěhovávání obyvatel trvající již od roku 1998. Od roku 2001 se však do migrace započítávají také cizinci, jejichž většina do Prahy přijela za prací a když skončí jejich pracovní aktivita v Praze, opět se odstěhují. Díky těmto cizincům má Praha od roku 2002 kladné saldo migrace. V roce 2001 se však záporné migrační saldo projevilo v území funkčního regionu včetně Prahy a stejně tak u rozvojové oblasti (se zahrnutím Prahy). Zde však měla svůj vliv Praha, protože bez započtení jejího vlivu by jak funkční region, tak rozvojová oblast měly saldo stěhování kladné. Další území, kde se v roce 2001 projevilo záporné saldo stěhování, byla ČR jako celek. Zde to však bude způsobeno spíše nedokonalostí migrační statistiky vlivem přechodu na započítávání cizinců.

Zde je zajímavé se podívat také na městské části, které ztrácejí migrací. Jak již bylo řečeno, Praha migrací s funkčním regionem a rozvojovou oblastí ztrácí. Městské části, ve kterých dochází k migračním ztrátám (negativní migrační saldo), jsou tedy zdrojem obyvatel především pro cílové oblasti za Prahou. Městské části, které ztrácejí přirozeným pohybem, jsou z velké míry tvořeny částmi centra a vnitřního města, ale týká se to také částí na okraji Prahy např. Praha-Nedvězí, Praha-Lochkov, Praha-Královice. Městských částí, které jsou ztrátové na základě přirozeného pohybu je mnohem více než těch na základě migračního salda. Je to opět způsobeno výrazným vlivem zahraniční migrace, která je započtena. I přes to se najde několik MČ, kde dochází k celkovým úbytkům stěhováním. Největší relativní úbytky stěhováním byly v období 2000 až 2008 zaznamenány v centru města – na Praze 1 (-113 promile) a Praze 2 (-41 ‰) a dále ve 2 městských částech vnějšího města v Praze 11 (-47 ‰) a Praze 12 (-22 ‰).

Kartogram 5.1.2 Přirozený přírůstek celkem v letech 2000-2008 na 1000 obyvatel

Když vezmeme v potaz jak migrační, tak přirozený přírůstek, můžeme sledovat přírůstek celkový. Od roku 2003 je v území funkčního regionu, rozvojové oblasti, i v ostatních oblastech Středočeského kraje, které do tohoto zájmového území nepatří, případný přirozený úbytek vyrovnáván migračním přírůstkem a celkový přírůstek je pak kladný. Nejdéle vydržel záporný celkový přírůstek v oblasti Středočeského kraje, která nepatří do rozvojové oblasti – tedy v území, do kterého patří tyto obvody s rozšířenou působností: Příbram, Benešov, Čáslav, Hořovice, Poděbrady, Nymburk, Kolín, Rakovník, Sedlčany, Vlašim, Votice, Mnichovo Hradiště. Většina z nich patří k periferním územím Středočeského kraje.

Z uvedeného je tedy patrné, že ve všech letech měla hlavní slovo migrace, především kladný migrační přírůstek, který vyrovnával i ztráty přirozenou měnou. V posledních dvou letech, kdy bylo dosahováno jak kladného migračního přírůstku tak kladného přirozeného přírůstku, se migrační přírůstek podílel na celkovém přírůstku devadesáti procenty. Přirozený přírůstek pak deseti procenty.

Při hodnocení migrace obcí s Prahou vyplývá z mapy několik skutečností. Za prvé je velmi zřetelně ohraničeno území funkčního regionu, kde je ve valné většině obcí dosahováno nejvyšších hodnot migračního přírůstku s Prahou. Znamená to, že obyvatelé Prahy se do obcí výrazně více přistěhovávají než obyvatelé obcí do Prahy. Také v rozvojové oblasti se více stěhují obyvatelé z Prahy do obcí než naopak. Ovšem i v celém Středočeském kraji převládá příliv obyvatel z Prahy, pouze některé poměrně jasně vyhraněné oblasti jsou migrací s Prahou ztrátové: Mladobolelavsko, Příbramsko, Vlašimsko a Kutnohorsko. Z těchto oblastí se tedy obyvatelé více do Prahy vystěhovávají než naopak. V Mladé Boleslavi k tomu přistupuje další faktor, který z kartogramu nevyplývá: město je samo o sobě velmi silné a v jeho regionu spíše převládá migrace do a z Mladé Boleslavi. Méně se tu obyvatelstvo stěhuje do ostatních oblastí včetně Prahy.

Kartogram 5.1.3 Migrační saldo obcí Středočeského kraje s Prahou - celkem za roky 2000-2008 na 1000 obyvatel

Věk je jedna z důležitých charakteristik, které se sledují u stěhování. Je všeobecně známo, že migrační intenzita se mění podle věku: u malých dětí je velmi vysoká a s rostoucím věkem klesá až k velmi nízkým hodnotám ve věku 12-17 roků. Souvisí to se stabilizací bytových poměrů rodičů a ještě nezapočatou vlastní migrační aktivitou. Ta se však od 18 roků postupně výrazně zvyšuje až k maximu ve věku 24-28 roků. Nejvyšší je tedy v mladém produktivním věku. Postupem času se zmenšuje rozptyl mezi intenzitou migrace v jednotlivých věkových skupinách, vrcholy intenzity jsou méně výrazné. Po uvedeném vrcholu v intenzitě stěhování před třicátým rokem věku dochází k poklesu až k minimu ve věku 65-69 let. Poté se intenzita migrace opět zvyšuje, což vyplývá jednak ze stěhování důchodců z měst do venkovských bydlišť (i na chaty a chalupy), jednak v souvislosti se z horšujícím se zdravotním stavem, případně osamělostí a s tím pak souvisejícím stěhováním k širší rodině, ale i do domovů důchodců či jiných sociálních zařízení.

Tab. 5.1.3 Migrační vztahy Prahy a okolních území podle věkového složení v letech 2000-2008

Stěhování podle věkových skupin (%) do a z Prahy, celkem za roky 2000 až 2008

Tyto poznatky jsou vidět i na datech o stěhování do a z funkčního městského regionu a rozvojové oblasti. Důležitý je směr stěhování, který trochu modifikuje věkové skupiny, které se stěhování účastní. Je vidět, že do Prahy se stěhuje výrazně více obyvatel ve věku 20 až 29 let a také 30-39 let než z Prahy. Naopak, ve věku 0 až 14 let se stěhují obyvatelé více z Prahy. Také se potvrzuje, že z Prahy se do funkčního regionu a rozvojové oblasti stěhují spíše rodiče s dětmi – z celkového počtu vystěhovalých z Prahy do FUR jich bylo téměř 22 % ve věku 0-14 let a téměř 25 % ve věku 30-39 let. Tedy téměř stejný podíl dětí, jako rodičů. Naopak z FUR do Prahy byly největší proudy zaznamenány ve věku 20-29 let (31 % přistěhovalých do Prahy) a 30-39 let (24 %).

Když se tedy podíváme na stěhování osob do jednotlivých zájmových území (FUR, OB1, ostatní území), vidíme následující: v případě přistěhování osob do Prahy, zaujímaly vždy největší podíl osoby ve věku 20-29 let a až poté osoby ve věku 30-39 let. V případě vystěhovávání z Prahy zaujímaly ve funkčním městském regionu a rozvojové oblasti nejvyšší podíly osoby ve věku 30 - 39 let a dále 0 - 14 let. V územích mimo tyto zájmové oblasti to byly osoby ve věku 20 až 29 a 30 až 39 let.

V případě osob ve věku 40-49 let je vidět, že zhruba stejně preferují jak přistěhování do Prahy, tak vystěhování z ní. Naopak obyvatelé v další věkové skupině, 50-59 let se více z Prahy vystěhovávají než přistěhovávají a zajímavé je, že spíše do oblastí mimo funkční i rozvojový region.

A nyní se podíváme na některá nej. Co se týče přistěhovalých do Prahy, nejvíce se přistěhovávaly osoby ve věku 20 až 29 let a to z ostatních krajů ČR (mimo Prahy a Středočeského kraje) a z oblasti mimo rozvojovou oblast. Co se týče vystěhovalých z Prahy, ve věkové kategorii 20-29 a 30 až 39 let se nejvíce osob vystěhovávalo do ciziny.

Nutno ještě podotknout, že stěhování s cizinou z valné většiny zaujímají právě cizinci, kteří do Prahy přišli za prací, a proto mezi nimi převládají osoby v mladém produktivním věku 20- 29 let.

Při hodnocení změn v území funkčního městského regionu a rozvojové oblasti jsou diskutovanými otázkami kromě migrace osob v produktivním věku, která je vyrovnávána přílivem zahraničních pracovníků do Prahy, také otázka migrace dětí a změn jejich zastoupení v populaci malých obcí v okolí Prahy. Zde to souvisí zejména s docházkou dětí do mateřských, případně základních škol, k obvodnímu lékaři, ale také dojížďkou za koníčky buď v rámci zázemí nebo do Prahy a dále využitím homadné dopravy a náročností na veřejné rozpočty obcí.

Co se týče migrační intenzity, jak již bylo řečeno, u malých dětí je velmi vysoká. Nejvyšší je u velmi malých dětí, kdy postupně klesá až do věku cca 16 až 18 let (viz graf 1.2.1 v publikaci ČSÚ Migrace v hl. m. Praze 2001 – 2007). Co se týče stěhování dětí mezi Prahou a funkčním regionem, rozvojovou oblastí a ostatními zájmovými územími, jsou pozorována tato fakta. U přistěhovalých i u vystěhovalých dětí převládá věková skupina dětí nejmladších (0-2 let) a pak až dětí ve věku 9-12 let. Druhá věková skupina ale zahrnuje větší rozpětí (4 roky). Platí tak u obou směrů stěhování klesající intenzita stěhování dětí se vzrůstajícím věkem (cca do 17 let). Při rozdělení na předškolní věk (0-6 let) a školní věk (7-14 let) je u vystěhovalých z Prahy větší podíl dětí v předškolním věku (14 %) než u přistěhovalých do Prahy (9 %). Ať už se jedná o funkční městský region nebo o rozvojovou oblast, zastoupení dětí v předškolním věku je u stěhování v obou územích zhruba stejně vysoké (rozdíl cca 0,6 p. b.) a je vyšší než u dětí ve školním věku. Předškolní děti se více než děti ve školní věku z Prahy do funkčního regionu a rozvojové oblasti vystěhovávají. To platí i pro stěhování z těchto oblastí do Prahy, ale zde je tento jev méně intenzivní.

Věková struktura obyvatel

Tím, jak dochází ke stěhování obyvatel, mění se také věková struktura obyvatel v oblastech, které obyvatelstvo získávají a také v oblastech, které obyvatelstvo ztrácejí. Vliv na změnu věkové struktury má ale nejen migrace. S tím, jak člověk stárne, neustále se posouvá do starších věkových skupin. Pokud dochází ke změnám ve věkovém složení, je to tedy způsobeno jednak složením migrujících, ale i posunem obyvatel daného území do dalších věkových skupin. Následující pasáž popisuje změny věkového složení populace daného území, tak jak vyplývají ze zpracování demografických bilancí.

Tab. 5.1.4 Změna věkové struktury v zájmovém území mezi lety 2000 a 2008 (v p.b.)

V celé České republice se mezi lety 2000 až 2008 změny v populaci projevily hlavně ve věkových skupinách produktivního věku (20-39 let), v dětském věku a ve věku 60-69 let. Nejvíce obyvatel přibylo ve věku 30-39 let, naopak nejvíce ubylo ve věku mladém produktivním (20-29 let) a v dětském věku (0-14 let).

Co se týče dětské složky populace, ve všech zájmových oblastech kromě jedné kopírují změny ve věkovém složení celorepublikový vývoj. V Praze, Středočeském kraji, rozvojové oblasti i v územích mimo rozvojovou a funkční oblast došlo k poklesu podílu dětské složky populace. Pouze ve funkčním regionu došlo k růstu, a to o 1,5 p. b. Jak již bylo řečeno k celkovému přírůstku: jeho většinu tvoří migrační přírůstek a to je také důvod zvýšení podílu dětí ve funkčním regionu. Zvýšená plodnost v posledních letech rozhodně nemá na zvyšování zastoupení dětské složky nějaký výraznější vliv. Ta by se navíc musela více projevit i v ostatních územích.

Další věkovou skupinou, kde byl vývoj v jednotlivých územích rozdílný, jsou lidé ve věku 50-59 let. Zatímco v Česku jako celku se podíl těchto obyvatel mírně zvýšil (stejně jako v oblasti Středočeského kraje, která nepatří do rozvojové oblasti), v Praze a jejím funkčním regionu se snížil a to stejnou měrou. Vzestup v ČR celkem je dán postupem populačně silných ročníků do poproduktivního věku, v Praze a funkčním regionu je tento trend, který se týká i Prahy a jejího okolí, zmenšen přílivem mladších ročníků produktivního věku za prací. Obyvatelé ve věku 50-59 let tak zaujímají menší podíl vzhledem k osobám v mladším produktivním věku, které do Prahy a okolí přišly z důvodů ekonomických.

Zajímavé je sledovat zastoupení osob ve věku 70 a více let. Zde lze území Česka „rozdělit“ na několik oblastí. V první oblasti došlo k velmi mírnému zvýšení podílu těchto osob a je to v oblasti mimo funkční i rozvojovou oblast. Zde je vývoj stejný jako v Česku celkem, kde k růstu došlo v poněkud větší míře. Naopak v ostatních oblastech a nejvýrazněji ve funkčním regionu se podíl těchto osob snížil. Je tomu tak také v Praze, která je všeobecně známá spíše starší věkovou strukturou. Úbytek podílu starších osob je zde opět způsoben zvýšením zastoupení osob v produktivním věku.

Kartogram 5.1.4 Změny v zastoupení dětské složky populace mezi lety 2000 a 2008 (p. b.)

I když osoby ve věku 0-14 let stěhující se do Prahy z funkčního regionu a rozvojové oblasti zaujímají třetí nejvyšší podíl mezi stěhujícími se a osoby vystěhovávající se do těchto dvou oblastí dokonce druhý nejvyšší podíl, dochází i zde v některých obcích k poklesu podílu osob v dětském věku. Když vezmeme v úvahu funkční region, zde došlo k poklesu podílu dětí v 35 % případů, pokud se jedná o rozvojovou oblast, zde byl pokles zaznamenán u více obcí – v 46 % případech. V městských částech Prahy je toto ještě markantnější, k poklesu podílu dětí došlo dokonce v 61 % městských částí. Jsou to většinou městské části s vyšším zastoupením dětské složky v populaci vzhledem k pražskému průměru. Nejvyšší poklesy byly zaznamenány v Praze-Přední Kopanině, Praze-Libuši, Praze-Újezdu, Praze-Běchovicích, Praze-Kunraticích, Praze-Benicích, Praze-Petrovicích, Praze 13 a 17. Pokles zastoupení trvá dlouhodoběji. V Praze - Běchovicích to lze vysvětlit stěhováním občanů cizí státní příslušnosti za prací a tím relativním ubýváním jiných věkových skupin než produktivních. Ostatní výše zmíněné městské části zaznamenávají jak přírůstky přirozenou měnou tak přírůstky migrací. Zde je úbytek dětské složky populace dán pravděpodobně celkovým posunem obyvatel do dalších věkových kategorií a stěhováním obyvatel ve vyšších věkových kategoriích.

Z celkového počtu obcí patřících do funkčního regionu došlo mezi lety 2000 a 2008 k největšímu poklesu zastoupení dětí (více než 4 procentní body) v 11 obcích. Většinou jsou prostorově odděleny až na 3 obce, které jsou vzájemně lokalizovány poměrně blízko (oblast mezi Prahou a Kladnem - Zájezd, Číčovice, Kněževes). Právě na příkladu obce Kněževes je vidět, že stěhování do okolí Prahy je proces selektivní. Ačkoliv je obec v rámci funkčního regionu lokalizována velmi blízko Praze a dalo by se tedy očekávat, že bude dosahovat hodnot ukazatelů minimálně na úrovni průměru funkčního regionu, dochází zde k opačnému vývoji. Došlo tu k nadprůměrnému poklesu počtu obyvatel (o 4 p. b. vůči roku 2000) a také k poklesu zastoupení dětí (o 6,8 p.b.). Navíc migrační saldo za období 2000 až 2008 je zde záporné a počet dokončených bytů zde byl vzhledem k hodnotě funkčního regionu podprůměrný.

Ve funkčním regionu bylo ale logicky mnohem více obcí, kde došlo ke zvýšení podílu dětí. Největší nárůsty podílu dětí (více než 10 p. b.) byly zaznamenány v 6 obcích, z toho tři se nacházely v prostoru mezi Říčany, Úvaly a Kostelcem nad Černými lesy (Květnice, Masojedy a Doubravčice). Obec Květnice ³⁾ se nachází v blízkosti hranic s hlavním městem. Docházelo tu k rezidenční výstavbě, v souvislosti s tím se zvyšoval počet obyvatel a i počet dětí. Problémem obce je chybějící občanská vybavenost. Velké změny v některých obcích zázemí Prahy mají velmi významný dopad na rozpočet obce, zejména vzhledem k potřebě zajištění kapacit ve školských a zdravotnických zařízeních. Dále to má vliv na využívání hromadných dopravních prostředků např. při cestě do základní školy (pokud není přítomna v obci), strukturu nabízených zájmových aktivit v obci, vytváření hřišť pro trávení volného času dětí atd.

³⁾ případová studie II. – Květnice je taktéž zveřejněna na webové stránce zabývající se suburbanizací – www.suburbanizace.cz

V některých městských částech byly zaznamenány také poměrně významné posuny ve věkové struktuře – co se týče dětí – avšak změny zde nedosahovaly takových rozměrů jako v případě některých obcí funkčního regionu. Pozitivní změny věkové struktury ve smyslu zvýšení zastoupení dětské složky byly zaznamenány v jihozápadní a severní a severozápadní části Prahy, z toho nejvíce v Praze-Královicích (zvýšení o 6,6 p.b.), Praze-Lysolajích (o 4,1 p.b.), Praze-Ďáblicích (3,7 p.b.) a Praze-Satalicích (o 3,2 p.b.). U posledních třech jmenovaných je zvýšení podílu dětí dáno kombinací těchto tří faktorů - kladného přirozeného přírůstku, kladného migračního salda a vliv má jistě vysoký počet dokončených bytů.

Vzdělanostní struktura obyvatel

V zájmovém území dochází také ke změně vzdělanostní struktury. Podobně jako u změny věkové struktury jsou změny vzdělanostní struktury ovlivňovány několika faktory. Jedním z nich je migrace, kdy vzdělanostní struktura migrantů modifikuje vzdělanostní strukturu původních obyvatel území. Druhým faktorem je celkový posun společnosti směrem k vyšší vzdělanosti, kdy mladší obyvatelstvo s vyšším vzděláním nahrazuje obyvatelstvo starší se vzděláním nižším. Důležité je zmínit také přesun vzdělanosti na děti (rodiče s vyšším vzděláním směrují své děti také k dosažení vyššího vzdělání) a dále fakt, že i pracující osoby doplnují během svého profesního života kvalifikaci např. formou dálkového studia vysoké školy.

Z publikace Migrace v hl. m. Praze 2001 – 2007 je zřejmé, že mezi vystěhovalými z Prahy se zvýšil podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním (porovnání mezi obdobím let 1995 - 2000 a 2001 - 2004). Vzhledem k tomu, že hlavní směr stěhování z Prahy je do Středočeského kraje, jedná se především o obyvatele přemisťující se do zázemí Prahy. Naopak, co se týče stěhování do Prahy, zde se podíl vysokoškolsky vzdělaných migrujících snížil. Je to však dáno masivním přílivem cizinců, kteří většinou v Praze obsazují nepříliš kvalifikované profese. Migrace tedy ovlivňuje i výslednou vzdělanostní strukturu obyvatel na našem zájmovém území. Změny vzdělanostní struktury populace je možné na úrovni nižší než kraje hodnotit pouze na základě údajů ze sčítání lidu, domů a bytů.

Tab. 5.1.5 Změna vzdělanostní struktury zájmového území mezi sčítáními ¹⁾

uvedena je změna v p. b. v roce 2001 oproti roku 1991

¹⁾ obyvatelstvo patnáctileté a starší podle nejvyššího ukončeného vzdělání

Mezi lety 1991 a 2001 byla největší změna ve všech sledovaných území dosažena v kategorii základní vzdělání včetně neukončeného a dále v kategorii střední s maturitou včetně vyššího. U osob se základním vzděláním (včetně neukončeného) došlo k poklesu jejich zastoupení v populaci, u středního vzdělání s maturitou naopak k zvýšení. Zastoupení obyvatel s vysokoškolským vzděláním se nejvíce zvýšilo ve funkčním regionu, Praze a rozvojové oblasti. I v celé ČR, Středočeském kraji a území mimo funkční i rozvojový region došlo ke zvýšení zastoupení obyvatel s vysokoškolským vzděláním, ale v mnohem menší míře. V období 1991 až 2001 však ještě nebyla v takové míře rozvinutá migrace přes hranice Prahy do jejího zázemí tak, jak se to děje dnes. V současnosti je zastoupení obyvatel s vysokoškolským vzděláním vzhledem k masivnější migraci z Prahy do zázemí pravděpodobně ještě vyšší. Změnami vzdělanostní struktury v pražském městském regionu na úrovni obcí i urbanistických obvodů Prahy (území Prahy, okresu Praha-východ a Praha-západ) se zabývala např. autorka v publikaci Sociální geografie pražského městského regionu (Šnejdová, 2006).

V období mezi lety 2001 a 2008 můžeme však hodnotit pouze změny ve vzdělanostní struktuře v Praze a Středočeském kraji a v ČR celkem. Zdrojem pro hodnocení jsou pro rok 2001 data ze sčítání lidu, pro rok 2008 data z Výběrového šetření pracovních sil, které poskytuje každoroční údaje o vzdělanosti populace nejpodrobněji za úroveň krajů. U obou zdrojů dat se jedná o vzdělání populace patnáctileté a starší. Když srovnáme vývoj vzdělanostní struktury v desetiletém období mezi sčítáními a v sedmiletém období do roku 2008, lze pozorovat několik skutečností. Ve všech územích došlo v sedmiletém období k vyššímu růstu vzdělanosti (měřeno zastoupením vysokoškoláků v populaci) než v desetiletém období mezi sčítáními. V Praze došlo ve sledovaném sedmiletém období k nejvyššímu zvýšení zastoupení obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Ačkoli se tedy u přistěhovalých do Prahy podíl vysokoškoláků snížil (vlivem zahrnutí cizích státních příslušníků) i přesto došlo k výraznému růstu vzdělanosti, což padá více na vrub celkovému zvyšování vzdělanosti obyvatel než migraci. U Středočeského kraje se zastoupení osob s vysokou školou zvýšilo mezi lety 2001 až 2008 o 3,1 procentních bodů na 10 procent. U Prahy to bylo o 7 p. b. na 26 %. U Česka celkem bylo tempo růstu o něco menší než u Středočeského kraje, přičemž celkový podíl vysokoškoláků v populaci je mírně vyšší než ve Středočeském kraji (12 %).

Kartogram 5.1.5 Změna zastoupení vysokoškolsky vzdělaných osob v populaci obcí mezi lety 1991 a 2001 (p. b.)

Pro detailní informaci o změně vzdělanostní struktury obyvatel je možné použít pouze data ze sčítání lidu, domů a bytů. Nevýhodou je, že můžeme hodnotit pouze období mezi lety 1991 a 2001 a v územním detailu do úrovně obcí nelze změny, které se v posledním období v letech 2002 až 2008 odehrály, podchytit. Navíc stěhování mezi Prahou a okolím je stále silnější. Pro zjednodušení bylo pro zjištění změny úrovně vzdělanosti použito ukazatele podíl vysokoškolsky vzdělaných na celkovém počtu osob ve věku 15 a více let. Nejvíce se v průměru změnila vzdělanostní úroveň pražských městských částí – o 4,6 procentních bodů v období mezi sčítáními a dále pak ve funkčním městském regionu (o 3,3 p. b). V Praze byly zaznamenány pouze pozitivní posuny ve vzdělanostní struktuře, tzn. ve všech městských částech se zvýšil podíl vysokoškoláků. Ve funkčním regionu a rozvojové oblasti byly v některých obcí (málo výskytů) zaznamenány i posuny vzhledem k snížení jejich podílu. To, že dochází k celkovému zvyšování vzdělanosti je zřejmé, v některých městských částech však jsou tyto změny extrémní. Z podprůměrných hodnot zastoupení vysokoškoláků do nadprůměrných nebo průměrných se dostaly městské části pražské periferie Praha-Klánovice, Praha-Vinoř, Praha-Šeberov, Praha-Újezd, Praha-Kunratice, Praha-Nebušice a Praha-Dolní Měcholupy. U většiny těchto městských částí je to dáno spíše vlivem migrace (vysoké hodnoty migračního salda na 1 000 obyvatel mezi lety 1993 až 2000) než přirozeného celkového zvyšování zastoupení obyvatel s vyššími stupni vzdělání.

V případě městského funkčního regionu došlo u valné většiny obcí ke zvýšení zastoupení vysokoškoláků. Nejvyšší nárůsty (větší než pětiprocentní) byly zaznamenány u 20 % obcí, zatímco v rozvojové oblasti to bylo pouze u 10 %. Největší nárůsty (o 8 p. b.) byly zaznamenány až na jednu obci vždy v okresu Praha-západ – Dolní Břežany, Ohrobec, Ořech, Zvole, Psáry, Okoř, Zahořany, Karlík a v okrese Praha-východ v obci Popovičky.

Je zřejmé, že oblast pražské periferie a území funkčního regionu mimo Prahu jsou kompaktní oblastí s podobným vývojem a představují skutečně zázemí Prahy. Jde o souvislou oblast, kde mezi lety 1991 a 2001 došlo k největšímu zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. Oblast s vysokým vzrůstem podílu vysokoškoláků končí za hranicemi funkčního regionu. Rozvojová oblast zdaleka neukazuje tak výrazný posun.