nacházíte se: Home > Takový normální sebevrah
Takový normální sebevrah
Sebevraždy se na celkovém počtu zemřelých v České republice podílí jen necelými 1,4 %. Přesto vzbuzují velký zájem a pozornost – ať už se jedná o nejbližší okolí sebevraha, či o velkou část společnosti. Právě to je jeden z důvodů, proč se tato problematika vědecky zkoumá z celé řady hledisek: lékařského, psychologického, filosofického, sociologického, kulturního, náboženského, statistického apod. Navzdory tomu na asi nejpalčivější otázku, kterou si v souvislosti se sebevražedným jednáním klademe – Proč? Jaké jsou důvody vedoucí jedince k dobrovolnému ukončení života? – nedokážeme nikdy jednoznačně odpovědět.
Jako jedna dílčí část základních složek přirozeného pohybu obyvatelstva, to je úmrtnosti, je sebevražednost předmětem zkoumání demografie. Český statistický úřad, tak dokáže na základě podkladových zdrojů, ze kterých čerpá, podat věrný obraz skutečnosti, aniž by však odpověděl na výše zmíněnou kardinální otázku.
Jak tedy takový „typický“ sebevrah z pohledu statistika vypadá? Je jím s největší pravděpodobností muž, ve věku 50 až 59 let, se středním vzděláním bez maturity a s trvalým bydlištěm v Olomouckém či Karlovarském kraji. Jako způsob provedení si zvolí oběšení a svůj čin spáchá v pondělí někdy v jarních měsících. K těmto závěrům můžeme dojít, pokud podrobněji analyzujeme statistická data v období pěti let od roku 2006 do roku 2010.
V tomto období spáchalo sebevraždu v České republice více než 1 400 osob ročně. Je to nejnižší hodnota v poválečném období. Vždy platilo, že tendenci dobrovolně ukončit svůj život mají výrazně častěji muži než ženy. Až do začátku devadesátých let byl počet mužů-sebevrahů více než dvojnásobný. Od té doby se převaha sebevražd mužů nad ženami postupně prohlubuje a v posledním pětiletí dosáhla historického maxima – téměř 5 sebevražd mužů na 1 sebevraždu žen.
Ve vztahu k věku je počet sebevražd rozložen nerovnoměrně. Přesto je očividné, že se zvyšujícím se věkem dochází k absolutnímu nárůstu sebevražd, a to až k maximu, které bylo v letech 2006 až 2010 ve věku 52 let, což platilo pro obě pohlaví. Dále již počet sebevražd s rostoucím věkem klesá. V relativním vyjádření je tendence, že sebevražednost se zvyšujícím se věkem vzrůstá, až na malé výjimky, ještě zřetelnější. Z relace k nejvyššímu dosaženému vzdělání vyplývá, že nejvíce dobrovolných odchodů ze života bylo ve skupině osob se středním vzděláním bez maturity – na tuto kategorii připadá více než polovina všech sebevražd.
Dlouhodobě stabilní je pořadí podle četnosti hlavních způsobů provedení sebevražd. Dominantním způsobem je oběšení (uškrcení, zadušení). Za posledních pět let zvolilo tento způsob ukončení života téměř dvě třetiny osob. Dále následují zastřelení, otrava, skok s výše a sebevražda ostrým předmětem. Výrazné rozdíly však existují mezi muži a ženami. U obou pohlaví je sice na prvním místě oběšení, ale zatímco u mužů tvoří přes dvě třetiny všech sebevražd, u žen znatelně méně než polovinu. Na dalších pořadích zůstává u mužů zastřelení, otrava a skok s výše, kdežto u žen je to otrava, skok s výše (oba způsoby s výrazně větším podílem než u mužů) a pak již s podstatně menším podílem než u předešlých způsobů, sebevražda ostrým předmětem. Smrt zastřelením volí ženy výjimečně.
Dalším z faktorů, který ovlivňuje chování sebevrahů je roční období. Dlouhodobým pravidlem je, že k největšímu počtu sebevražd dochází na jaře, což se potvrdilo i v hodnoceném období 2006 až 2010, a platilo stejně pro muže i ženy. Nejvyšší počet sebevražd byl u mužů v březnu a u žen v květnu, nejnižší u obou pohlaví v prosinci, a to navzdory zažitým pověrám, podle nichž si berou nejčastěji život lidé o Vánocích. Stejně jako se mění sebevražednost v průběhu roku, mění se i v průběhu týdne. K prokazatelně nejvyššímu počtu sebevražd dochází v pondělí, v následujících dnech dochází k postupnému poklesu až do soboty, která je dnem s nejnižším počtem sebevražd v týdnu. Neděle přináší proti sobotě mírné zvýšení výskytu sebevražd, ale údaj i tak zůstává pod úrovní pracovních dní.
Z územního pohledu jsou kraje s dlouhodobě nejnižší sebevražedností (vyjádřená počtem sebevražd k počtu obyvatel) Vysočina a Jihomoravský kraj. Na opačném pólu se nacházejí kraje Olomoucký a Karlovarský.