Jablonec nad Nisou
Bautzen
Zgorzelec
Okresní město Jablonec nad Nisou je po Liberci druhým největším městem v české části Euroregionu NISA. Jeho vznik, vývoj a rozmach je spjat se vznikem, vývojem a rozmachem sklářské a především bižuterní výroby, díky které se stal světově proslulým pojmem.
V historických pramenech je Jablonec připomínán coby ves již v r. 1356, na městys byl povýšen r. 1808 s právem konání dvou výročních trhů a jednoho trhu týdenního. Povýšení na město se mu pak dostalo rozhodnutím rakouského císaře Františka Josefa I. z 28.března 1866, nicméně stvrzovací listina se znakovým privilegiem byla vydána ve Vídni až 7.prosince 1906. Jablonec tam získal právo prezentovat se vlastním městským znakem, jemuž dominuje jabloň s jablky.
V procesu vývoje od zapomenuté horské vsi k městu proslulému bižuterní výrobou a obchodem se všemi kontinenty se střídaly úpadky a prudký rozvoj, bohatství a chudoba, krize a konjunktury. Husitské bouře a války Jiřího z Poděbrad s odbojnými lužickými městy postihly i tehdy českou farní ves. Už v r. 1469 ji vypálila žoldnéřská lužická vojska a jedinou památkou na české osídlení zůstala jabloň na křižovatce horských cest, která vešla do povědomí pozdějších německých obyvatel. Podruhé byl Jablonec vypálen za třicetileté války r. 1643.
Výborná poloha Jablonce poblíž bohatého Liberce a Žitavy, jakož i okolní husté lesy, předznamenávají zájem o horskou ves. Na prahu 16.století přicházejí do hor sklářské hutnické rodiny z Lužických a ze saské strany Krušných hor. 17.století ovládá vzedmutá vlna nového sklářského díla, tzv. norinberského či benátského, později slavného jabloneckého zboží. 60. ;a ;70. léta 18.století ukazují, že podněty a poptávka zahraničního trhu zůstanou natrvalo rozhodujícím faktorem rozvoje pozdějšího jabloneckého průmyslu.
V prvních letech 19.století sílí koncentrace výroby a obchodu. Roste počet obyvatel a domů. Jablonec vykazuje 2 254 obyvatel ve 435 převážně dřevěných domcích, v roce povýšení na město již 5 350 usedlíků a 593 domů, v r. 1890 pak jejich dvojnásobek a trojnásobek obyvatel. V r. 1914 má Jablonec již 32 894 obyvatel a 2 263 domů.
K modernizaci spojení města s blízkým zázemím i vzdálenou cizinou slouží tzv. Krkonošská silnice (1849) a železniční tratě (1859, 1875, 1886), které spolu s městskou elektrickou dráhou (1900) zlevňují dopravu uhlí a surovin. Je vybudována plynárna (pro pasířské práce) a městská elektrárna. Na prahu 20.století předstauje Jablonec reprezentační metropoli bižuterie, střed obrovské rozptýlené manufaktury tisíců samostatných výrobců a domáckých dělníků se stovkami exportních firem. V r. 1911 odvedli jablonečtí podnikatelé zdejšímu bernímu úřadu na daních tolik, kolik odvedla celá korunní země tehdejší monarchie - Dalmácie.
Změny, ke kterým došlo po l.světové válce ve světě, měly pro jabloneckou výrobu nepříznivý dopad. Oživila ji až krátká hospodářská konjunktura v polovině 20.let, avšak hned poté ji utlumila všeobecná hospodářská krize a po připojení československého pohraničí k říši ji na další léta potlačila přestavba na válečný průmysl.
Po opětném začlenění pohraničí do ČSR po osvobození v r. 1945 zažívá i Jablonec specifickou živelnou etapu svých dějin. Veškerá správa přechází do českých rukou, na místa odsunutých Němců přicházejí noví osadníci, kteří se snaží pokračovat v tradiční sklářské a bižuterní výrobě. Dochází ke znárodnění většího bižuterního průmyslu, po roce 1948 k likvidaci drobných živností, k budování komunálů a družstev. Začlenění republiky do socialistického tábora vede k posilování těžkého průmyslu. Výstavbou podniků Liaz a Autobrzdy se do Jablonce soustřeďuje výroba autobusů, nákladních automobilů a jejich příslušenství. Teprve po r. 1954 se dostává pozornosti spotřebnímu průmyslu a tedy i bižuternímu, který je schopen produkovat devizy. Na březích jablonecké přehrady vyrůstají nové budovy Jablonexu či Bižuterie, rostou sídliště panelových domů, roste však i pocit odcizení jejich obyvatel.
Po listopadu 1989 se situace pozvolna mění. Mnohasetletá tradice úspěšné výroby se opět stává zdrojem sebedůvěry obyvatel města. Na ni navazují v současnosti desítky malých firem i velkých akciových společností. Město je sídlem poboček většiny významných bank, od r. 1993 je také sídlem jediné mincovny ve státě - České mincovny a.s. Bižuterie. Město ze sebe setřásá to z dědictví minulosti co je tíží a navazuje na to lepší ze své historie.
| 3. století | osídlení východními Germány | |
| 7. století | příchod slovanských Miličanů | |
| 10. století | součást Německé říše | |
| 1002 | první listinná zmínka - Budusin | |
| 1018 | Budyšínský smír mezi Němci a Poláky, příslušnost k Polsku | |
| 1032 až 1076 | příslušnost k markraběti z Míšně, poté k Čechám | |
| 1084 až 1135 | příslušnost k hraběti z Groitzch | |
| 1240 | první oficiální zmínka o městském právu | |
| 1250 | práva svobodné komuny | |
| 1253/1319 | v držení Braniborska / příslušnost k Čechám | |
| 1346 | založení Šestiměstí spolu s městy Görlitz, Kamenz, Lauban, Löbau, Zittau | |
| 1391 | právo svobodné volby rady | |
| 1400 | povstání řemeslníků | |
| 1405 až 1408 | nové povstání řemeslníků, jeho krvavé potlačení a odnětí veškerých práv | |
| 1429 až 1431 | neúspěšné obléhání husity | |
| 1469/1490 | příslušnost k Maiarsku / náležitost k České koruně | |
| 1523 | založení evangelické církve ve městě, chrám se stává simultánním kostelem | |
| 1547 | ztráta veškerých privilegií a majetku ve prospěch císaře (tzv. Pönfall) | |
| 1618 až 1648 | za třicetileté války opakované obsazení a pustošení města (velké požáry 1620/1634) | |
| 1635 | náleží k Sasku | |
| 1707/1720 | rozsáhlé požáry | |
| 1796 | první stavba divadla | |
| 1813 | bitva u Budyšína proti napoleonskému vojsku | |
| 1815 | rozpuštění Šestiměstí | |
| 1846 | zahájení provozu na železnici Dresden - Bautzen | |
| 1868 | úřední přejmenování názvu Budissin na Bautzen | |
| 1872 | zřízení první německé školní hvězdárny | |
| 1912 | založení Domoviny (střešní organizace všech lužickosrbských jednot a sdružení) | |
| 1933 | oslava tisícileté příslušnosti k Německé říši | |
| 1936 až 1938 | výstavba dálnice Dresden - Bautzen | |
| 1945 | město prohlášeno za pevnost. Na konci 2. světové války zničeno nebo poškozeno 10 až 30 procent obytných domů a 75 procent veřejných budov | |
| 1956 až 1989 | věznice ve Weigangstraße (Bautzen II) slouží ministerstvu státní bezpečnosti k vyšetřování zatčených | |
| 1966 až 1989 | 7 festivalů lužickosrbské kultury | |
| 1969 | demolice Městského divadla na Kornmarktu (Obilní trh) a městské brány Reichentor | |
| 1972 | výstavba výškového domu na Kornmarktu | |
| 1973 až 1975 | výstavba sídliště S. Allendeho s 1500 byty | |
| 1974 | výstavba přehrady | |
|
1975 | novostavba Německo - lužickosrbského národního divadla | |
| 1977 až 1987 | výstavba nového sídliště Gesundbrunnen s 4500 byty | |
| 1990 | v dohodě o sjednocení Německa ustanovení o zachování a další rozvíjení lužickosrbské tradice a kultury | |
| 1991 | opětné založení Svazu šesti měst, založena Nadace Lužických Srbů | |
| 1992 | ustanovení o rekonstrukci Starého města | |
| 1995 | Bautzen jmenován velkým okresním městem | |
| 2002 | plánována oslava tisíciletého výročí nejstarší písemné zmínky Budusin civitatem |
Historie Zgorzelce je spjata s dějinami Görlitz, protože po mnoho století až do roku 1945 obě města byla jedním celkem. První zmínka o dnešním Zgorzelci je z roku 1071 v následující formě: in villa Goreliz in pago Milsca (ve vsi Zgorzelec v zemi Milczan) v dokumentech pořízených z nařízení německého císaře Jindřicha IV. Původní hornolužický název zněl Zhorjelec a později byl psán v různých formách kromě jiného Yzhorelik (1071), Gorlitz (1241), de Goreliz (1266), Gorlicz (1313). Název Zhorjelec pochází od činností spojených s vypalováním pralesa slovanskými osídlenci z plemene Biežuńczan nebo Bieśniczan, kteří bydleli v blízkosti vrcholu později nazývaného Landeskrone.
První městské sídlo vzniklo kolem roku 1220 v místě původní slovanské osady a dřevěného hradu a v roce 1030 obdrželo městská práva na základě magdeburského zákona. V roce 1330 obdrželo právo ražení mincí a právo várečné a rovněž právo ke skladování rostlin určených k barvení plátna.
V roce 1341 město získalo privilegium via regia (královské cesty). Znamenalo to povinnost pro projíždějící obchodníky, kteří svoje zboží vezli na východ přes Zgorzelec. Hospodářské základy rozvoje města tvořili obchodníci a handlíři, následně začal narůstat počet obyvatel a rozvíjela se řemesla, zastoupená hlavně soukenictvím. Velký význam v tomto vývoji měla vhodná poloha města na křižovatce obchodních cest ze západu na východ a z jihu na sever.
V roce 1346 je Zgorzelec začleněn do tak zvaného Sdružení šesti měst (Zgorzelec, Lubań, Zittau, Bautzen, Kamenz a Löbau). Sdružení vzniklo za účelem potlačení trestných činů a tímto byli chráněni zdejší početní obchodníci. Toto sdružení existovalo do roku 1815.
V letech 1377 - 1393 mělo město statut knížectví. Na tomto základě mělo právo držet městské rady a soudy.Ve druhé polovině 15. století začíná vznikat velká zástavba na druhém břehu Nisy a obě části města byly nejprve spojeny dřevěným mostem, který byl v roce 1525 nahrazen kamenným mostem.
V období třicetileté války (1618-1648) město značně utrpělo v důsledku obležení, loupeží a kontribuce s následkem jeho vylidnění. Velká část města byla zničena následkem požáru, největší byly zaznamenány v letech 1691, 1717 a 1724.
Negativní dopad v procesu rozvoje města měly rovněž napoleonské války. Po porážce Napoleona na základě vídeňského traktátu (dohody) z roku 1815, bylo město připojeno k Prusku. Na počátku třicátých let 19. století město výrazně získává hospodářský a politický význam. Byl rozebrán šestsetletý prstenec ochrany městských valů a odstraněny městské brány. Město se zvětšuje a rozvíjí se průmysl. V roce 1822 vzniká první tramvajová linka (koňka). Po postavení železničního viaduktu přes Nisu a vybudování nádraží vzniká železniční přípoj se saskou a pruskou železnicí. V roce 1851 bylo otevřeno městské divadlo, v roce 1882 byla zprovozněna první elektrická tramvajová linka a od roku 1897 tato linka propojila obě části města. Po vybudování druhého mostu na řece Nise (dnešní hraniční přechod) vzniká hustá městská zástavba s řadou obytných domů. V roce 1902 byla postavena hornolužická Síň tradic a Muzeum císaře Bedřicha (nyní Městský kulturní dům).
Po mnoha staletích v průběhu dějin se mění příslušnost města. V roce 1076 císař Jindřich IV. osadu věnuje českému knížeti Vratislavovi. V roce 1253 český král město odevzdává markraběti Brandenburgska Ottowi III. V roce 1308 bylo město jako věno darováno piastovskému knížeti Henrykovi Jaworskému, který zemřel bez potomků a tímto byl definitivně ztracen nárok Piastovců na další spravování města. V letech 1329 - 1635 se město opět nachází ve správě české koruny (přechodně od roku 1466 Zgorzelec patří uherskému králi Matyáši Korvínovi). V letech 1635 - 1815 městu vládnou sasští králové a od roku 1815 na základě vídeňské smlouvy, bylo město připojeno k Prusku. V roce 1945 na základě Postupimské dohody - východní část města (po pravé straně řeky Nisy) připadá Polsku.
Město v důsledku války nebylo zničeno. Ustupující německá armáda pouze vyhodila oba mosty na Lužické Nise. Okresní správa vzniká již 25. května 1945 a v září je otevřena první veřejná základní škola. Byla zprovozněna městská elektrárna a první silniční a železniční spoje.
V říjnu 1946 byl ustanoven Okresní národní výbor a v prosinci je jmenována městská správa. Byly přejmenovány německé názvy ulic a sídliš na polské názvy. V roce 1948 se mění dosavadní název města ze Zgorzelic na Zgorzelec. V Městském kulturním domě ve Zgorzelci byla dne 6. července 1950 podepsána mezivládní dohoda mezi Polskem a bývalou NDR O vytyčení určené státní hranice mezi Polskem a Německem.
V důsledku výstavby dolů hnědého uhlí Turów a Elektrárny Turów v Bogatyni se Zgorzelec stává kulturním a obytným zázemím pro pracovníky těchto podniků. Výstavba je důležitým impulsem pro rozvoj města. Byla postavena nová sídliště, zdravotní střediska, poštovní úřady, Hornický kulturní dům Kubuś, nové autobusové a železniční nádraží, byla zahájena stavba sportovního střediska Dolu hnědého uhlí Turów (otevřeno v roce 1986).
Ve stejné době vznikl ve Zgorzelci velký podnik - Továrna na výrobu důlních strojů - FAMAGO. V roce 1975 v důsledku administrativní reformy Zgorzelec přestává být okresním městem a spadá do (v té době vytvořeného) vojvodství jeleniohorského.
Zgorzelec a Görlitz dne 22. dubna 1991 podepsaly Smlouvu o partnerské spolupráci, rozšířenou o nové oblasti v roce 1993. V roce 1996 obě města slavila 925 let své existence. Na slavnostním zasedání městských rad Zgorzelce a Görlitz dne 27. dubna byla podepsána deklarace při příležitosti jubilea a dodatek ke smlouvě o partnerství. Ve stejném roce v srpnu byl uveden do provozu nový hraniční přechod Ludwigsdorf - Jędrzychowice. V říjnu se v Görlitz a ve Zgorzelci uskutečnil I. kongres partnerských měst Polska a Německa, jehož základním motivem bylo Partnerství měst a obcí Polska a Německa jako základ spolupráce při výstavbě sjednocené Evropy. Rovněž v říjnu roku 1996 byla zahájena činnost konzultačního střediska Wroclawské univerzity - dálkového studia oboru práva a administrativy.
© Český statistický úřad, 2001