Základním dokumentem pro přípravu sčítání kolem roku 2010 ve světě byl materiál "Principles and Recommendations for Population and Housing Censuses, Rev. 2" (Principy a doporučení pro sčítání obyvatel, domů a bytů), který vydala v roce 2008 OSN.

Pro země regionu Evropské hospodářské komise (EHK) byl vypracován dokument "Conference of European Statisticians Recommendations for the 2010 Censuses of Population and Housing" (Doporučení ke sčítání obyvatel, domů a bytů v roce 2010). Tento materiál byl zpracován v letech 2004 - 2006 ve spolupráci Konference evropských statistiků, Výboru pro lidská sídla EHK a Eurostatu (Statistický úřad Evropských společenství) za přispění většiny evropských zemí včetně České republiky. Doporučení definují základní principy a metody provedení sčítání, obsahují návrh seznamu ukazatelů, které se doporučují jednotlivým zemím zahrnout do programů národních sčítání a definice a klasifikace těchto ukazatelů. Přehled doporučených ukazatelů je rozdělen do dvou základních skupin (základní a doplňková témata).

u základních témat se předpokládá, že budou zahrnuta do sčítání v maximální míře. Cílem je získat reprezentativní a metodicky srovnatelné podklady pro mezinárodní porovnání jednotlivých zemí.
doplňková témata zařazují země do svých programů sčítání podle národních potřeb.
Ze vzájemných vztahů mezi těmito ukazateli se dále odvozují další ukazatele.

I přes velkou snahu mezinárodních organizací se těmito doporučeními neřídí všechny země, proto nejsou mnohdy údaje jednotlivých států srovnatelné. Nejen z důvodu zlepšení mezinárodního srovnávání pomáhají při sčítání některým státům s méně vyspělou statistikou nebo s nestabilním politickým zázemím jiné státy či instituce. Mezi nejznámější patří již zmíněná EHK OSN a Eurostat.

Cílem sčítání ve všech zemích je získat co nejlepší a co nejkomplexnější údaje. V závislosti na místních podmínkách se však liší metody provedení sčítání v jednotlivých zemích. V posledních několika letech se objevily různé nové metody sčítání, které jsou většinou založené na nových technologiích. Nové technologie mohou podstatně snížit náklady a zvýšit kvalitu sčítání, zpočátku se však mohou náklady zvýšit.
Metodické přístupy

• tradiční metoda univerzálního sčítání založená na sběru dat v terénu v daném čase. Zjišťují se buď podrobně všechny ukazatele nebo pouze základní ukazatele a vybrané ukazatele pak výběrově (dlouhé a krátké formuláře) více…
• tradiční sčítání s každoroční aktualizací ukazatelů na základě výběrového šetření
• metoda využití registrů a dalších administrativních zdrojů více…
• kombinace registrů a tradičních metod
• kombinace registrů, dalších administrativních zdrojů a dalších zjišťování (výběrových šetření) více…
• tzv. “rotační” census více…

Výsledky zpracování dotazníků týkajících se přípravy sčítání lidu, domů a bytů, zaslaných členskými zeměmi EHK na jaře 2004 ukazují na posun od tradičního přístupu k censu, který byl aplikován ve velké většině zemí při sčítáních kolem roku 2000. Zvyšuje se podíl používání administrativních registrů, buď jako jediného zdroje údajů, nebo doplněných informacemi z dotazníků nebo výběrových šetření. Tradiční census kolem roku 2010 plánuje o deset zemí méně než v předchozím období.

Sčítání lidu, domů a bytů 2011 u nás bylo provedeno tradiční metodou sebesčítání s využitím údajů z registrů (evidence obyvatel a registru sčítacích obvodů a budov). Tištěné formuláře byly doručovány a sbírány sčítacími komisaři. Český statistický úřad se pro toto sčítání přiklonil k dodavatelské variantě, kdy velkou většinu prací v terénu včetně logistické podpory zajistil dodavatel služeb a pouze menší část sčítací orgány v gesci Českého statistického úřadu. Elektronická verze formulářů byla zpřístupněna na www.scitani.cz.

Tradiční (nebo též klasické) sčítání lidu

využívá většina zemí. Data jsou obvykle zaznamenávána do sčítacích listů. Existují dva hlavní způsoby záznamu:

prostřednictvím sčítacích komisařů, kteří zaznamenávají odpovědi respondentů
nebo metodou sebesčítání, jak ji známe u nás – tj. zápis do sčítacího formuláře provádějí samy sčítané osoby. V některých zemích je využíváno poštovní distribuce dotazníku, stejným způsobem se pak dotazník může vrátit nazpět.

Snížení zátěže respondentů je možné dosáhnout tím, že je vytvořena krátká verze a dlouhá verze formuláře. Krátký formulář obsahuje pouze otázky určené pro celoplošné pokrytí, zatímco dlouhý formulář je vyplněn pouze za vybraný vzorek bytů, domácností nebo obyvatel a obvykle obsahuje podrobné otázky týkající se některého konkrétního tématu (např. plodnosti žen nebo majetkových otázek). Použitím dlouhých a krátkých forem dotazníku je možné shromáždit více informací a zároveň se touto kombinací snižují finanční náklady. Oba typy formulářů jsou distribuovány současně.

Hlavní výhody:

• poskytnutí obrazu za celou populaci za určité období a dostupnost údajů za nejmenší územní jednotky
• sčítání pomocí sčítacího komisaře je jedinou metodou, která může být použita u negramotného obyvatelstva, nebo u jiných skupin obyvatelstva, které nemohou vyplnit sčítací formuláře samy

Hlavní nevýhody:

• komplikovanější než využití údajů z registrů, více složité a nákladné
• tato metoda vyžaduje plnou informovanost a spolupráci veřejnosti
• pro svou složitost a nákladnost se sčítání obvykle provádí jednou za pět nebo deset let. Poslední údaje ze sčítání lidu, které jsou k dispozici, jsou proto často několik let zastaralé.

Registry a další administrativní zdroje

jsou alternativou pro tradiční sčítání, protože obsahují relevantní témata, používají podobné definice a klasifikace a pokrývají celou populaci. Tato metoda bývá dost často doplňována klasickým sčítáním. Sčítání lidu s využitím registrů je postaveno na souboru základních registrů, které obsahují komplexní údaje o sčítaných jednotkách. Mezi tyto registry patří nejčastěji registr obyvatelstva, matriky, katastr nemovitostí, registr plátců daní, registr ekonomických subjektů, registr pracovních sil, registr nezaměstnaných, evidence plátců sociálního pojištění, důchodců a invalidních osob, adresní registr, zdravotní registr a jiné.

Vývoj systému registrů použitelného pro sčítání lidu je obvykle dlouhodobý proces, který může trvat mnoho let nebo dokonce desetiletí. Během tohoto přechodného období je nadále nutné používat tradiční sčítání lidu, než se plně přejde na využití registrů. První údaje převzaté z registrů jsou většinou adresy, základní demografické údaje a informace o registraci pobytu dané osoby v příslušném státu. Obvykle se podíl administrativních údajů sčítání od sčítání zvyšuje. Klíčové je zavedení společného identifikačního čísla osoby a domu nebo bytu, aby se mohla propojit data z různých administrativních zdrojů (u nás bude tuto roli u osob zastávat rodné číslo, u adres a domů bezvýznamové identifikátory). V této přechodové fázi se bude nadcházející sčítání konat ve většině členských států Evropské unie.
Právní předpisy stanovují důležitý základ pro využívání administrativních zdrojů dat pro statistické účely. Taková legislativa dává pravomoci statistickým úřadům pro přístup k individuálním záznamům registrů a s pomocí identifikačních údajů k jejich propojení. Kromě toho by měly odpovídající právní předpisy poskytnout podrobné vymezení ochrany údajů.

S využíváním registrů při sčítání mají dlouholeté zkušenosti zejména severské země (Island, Švédsko, Dánsko, Finsko a Norsko) a Nizozemí. K využití registrů při následujícím censu 2011 dojde rovněž v Rakousku a Slovinsku. V našich podmínkách předpokládáme pouze využití některých údajů pro předvyplnění formulářů. Tato možnost je zakotvena v zákonu č. 296/2009 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011.

Hlavní výhody:

• použití administrativních zdrojů snižuje náklady na sčítání
• informace se shromáždí pouze jednou a zpracovávají se pouze ty datové položky, které se od minulého sčítání změnily
• důležité statistiky, které jsou provedeny tradičním způsobem, jsou mezi jednotlivými censy brzy zastaralé (například statistika zaměstnanosti). S pomocí tohoto modelu sčítání mohou být každoročně k dispozici aktuální statistiky.

Hlavní nevýhody:

• na registrech založené sčítání může obsahovat pouze informace, které jsou v registrech dostupné
• registr musí být pravidelně aktualizován, což může být někdy problematické
• registry musí reflektovat veškeré změny v právních předpisech a správních postupech
• hrozí možnost většího zneužití dat

Výběrová šetření

sama o sobě nemohou poskytnout údaje odpovídající sčítání v dostatečné míře, ale mohou být použita v kombinaci se sčítáním lidu nebo mohou poskytnout doplňující informace o určitých tématech. Některé země vytvářejí statistiky typu sčítání lidu, domů a bytů využitím údajů z registrů a jiných administrativních zdrojů spolu s údaji z výběrových šetření.

Tato možnost, jak je používána například v Nizozemsku, je vhodná pro ty země, které nemají obsaženy všechny údaje za sčítání v dostupných registrech. Pokud se zvolí tato možnost, mohou být některé výstupy ze sčítání vytvořeny pouze z údajů z registrů, zatímco jiné je nutné vytvořit doplněním výsledků průzkumů a vztáhnout je na celkovou populaci.

Hlavní výhody:

• sčítání založená na kombinaci výběrových šetření a registrů jsou o hodně levnější než sčítání všech obyvatel

Hlavní nevýhody:

• u dat z výběrových šetření není možné získat spolehlivé výstupy za malé územní celky, např. okresy nebo obce
• může být obtížné získat povědomí veřejnosti o sčítání a využití jeho výsledků, pokud se výběrové šetření uskuteční až po vlastním sčítání

Rolling (nebo také rotační) census

je metoda, která je užívána v současné době pouze ve Francii. Tato metoda představuje alternativní přístup k tradičnímu modelu sčítání lidu. S pomocí průběžného šetření, kdy se postupně sčítá vždy jen část populace, umožňuje získání aktuálních dat za delší období, nejen k rozhodnému okamžiku, jako je tomu u tradičního sčítání.

Hlavní výhody:

• vyšší frekvence aktualizace dat (ale pouze za část území, na celostátní úrovni to není možné)
• relativní snížení zátěže na veřejnost

Hlavní nevýhody:

• již neobsahuje sečtení celé populace k jednomu rozhodnému okamžiku, což komplikuje srovnání mezi oblastmi, vzhledem k různým časovým údajům

V závislosti na vyspělosti statistiky daného státu, názoru veřejnosti na sdělování osobních údajů a rozšířenosti komunikačních technologií se volí i metoda sběru dat. V zásadě existují čtyři formy sběru dat nebo může sběr dat probíhat jejich kombinací:

• Nejčastějším způsobem sběru dat v terénu je sběr listinných formulářů v domácnostech prostřednictvím sčítacích komisařů (vyplněných metodou sebesčítání nebo vyplněných sčítacími komisaři). V některých zemích provádí sčítací komisař sběr dat pomocí přenosných počítačů. S využitím kapesních počítačů – PDA (Personal Digital Assistent) bude probíhat například census v Ománu v roce 2010, notebooky budou jako náhrada papírových sčítacích formulářů použity v plném rozsahu sčítání v Polsku (cca 20 000 těchto zařízení). Pokud jde o ruční zařízení, existuje také řada provozních (životnost baterie) a bezpečnostních problémů. Při tomto způsobu sběru hrozí daleko větší pravděpodobnost odcizení nebo ztráty ve srovnání s papírovými formuláři, proto je nezbytné pravidelné zálohování dat. Rovněž je nezbytné chránit důvěrnost jakýchkoli údajů jak pro případ odcizení přístroje, tak při vlastním přenosu dat. Údaje v přenosných počítačích by měly být šifrovány a přístupné pouze přes ochranu heslem.
• Zaslat vyplněné formuláře prostřednictvím poštovních služeb lze jak formuláře doručené poštou, tak sčítacím komisařem.Výhodou jsou nižší náklady, avšak kvalitu vyplnění již nelze bezprostředně zkontrolovat.
• Forma sběru pomocí internetu (e-census) patří mezi metody sebesčítání. Klíčovým faktorem je kontrola sběru a vlastní kvality vyplněných formulářů. Tato metoda umožňuje sečíst skupiny obyvatelstva, které je obtížné tradiční metodou sběru sečíst (např. mladé osoby nebo osoby, které se chtějí vyhnout osobní návštěvě komisaře ve svém bydlišti). To vyžaduje, aby každá domácnost a každý jednotlivec dostali svůj individuální kód, propojený s adresou. Možnost využití tohoto způsobu by měla být zvážena posouzením podílu obyvatel, kteří mají přístup na internet. Při používání internetu jako metody sběru je pravděpodobné, že se zpočátku zvýší náklady na sčítání lidu, protože není možno dopředu určit, jaké bude využití této formy vyplnění. Proto je potřeba doručit formuláře v listinné podobě do každé domácnosti, včetně těch, které budou následně používat internet. Z dlouhodobého hlediska je však tento způsob sběru ekonomický. Při této metodě sběru je velmi důležitá otázka bezpečnosti dat. Elektronický formulář nabízí možnost interaktivní podpory vyplňování zvyšující kvalitu odpovědí, což není možné v tištěné podobě zajistit. Zkušenosti se sběrem dat pomocí internetu mají například Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Španělsko, Švýcarsko, Belgie atd. Pro sčítání v letech 2010 a 2011 počítá s touto formou velké množství zemí včetně řady zemí rozvojových.
• Další formou elektronického sběru formulářů mohou být například datové schránky. Tato možnost společně s vyplněním formulářů pomocí internetu bude uplatněna při Sčítání lidu, domů a bytů 2011 v České republice.
• Automatické telefonní rozhovory (živý nebo automatický operátor) mohou být nákladově efektivním řešením zejména pro země, které mají "krátkou formu" dotazníků, která vyžaduje pouze zachytit základní demografické informace a informace o domácnostech a rodinách. Stejně jako u internetového sběru musí každá domácnost obdržet jedinečný kód, který umožní kontrolu sběru dat. Respondenta lze vést při vyplňování sčítacího formuláře buď pomocí rozpoznávání hlasu nebo pomocí klávesnice telefonu. Přijatelnost používání takových systémů prudce klesá s nárůstem počtu a složitosti otázek a se zvyšováním počtu členů domácnosti. Některé osoby mohou mít ke sdělování důvěrných údajů telefonem nedůvěru a tato neosobní forma kontaktu jim vadí.

http://unstats.un.org/unsd/demographic/sources/census/2010_PHC/default.htm

World Population and Housing Census Programme je středisko pro podporu mezinárodní výměny poznatků a informací souvisejících se sčítáním lidu. Internetové stránky poskytují zprávy o činnostech souvisejících se sčítáním lidu kolem roku 2010. Obsahují informace o setkáních a seminářích pořádaných Statistickou divizí OSN a dalších příslušných organizací. Nejpřínosnější součástí je Census Knowledge Base, která slouží jako úložiště dokumentů týkajících se metodiky sčítání lidu. Součástí je i Newsletter, který je vydáván zhruba se čtvrtletní pravidelností a informuje nejen o uskutečněných seminářích a setkáních, ale zejména o připravovaných nebo již uskutečněných sčítání v jednotlivých zemích. Za zmínku stojí i harmonogram sčítání ve státech po celém světě společně s přehlednou mapkou.