1. Vybavenost domácností pevnou telefonní linkou a mobilním telefonem

Graf 1.1 Vybavenost domácností telefonem
(% z celkového počtu domácností)

Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

Nejdéle sledovanou technologií v českých domácnostech je pevná telefonní linka. V nejstarším sledovaném roce 1989 disponovalo pevnou linkou 37 % domácností, během následujících deseti let se zvedl podíl o 40 procentních bodů na 77 % vykázaných za rok 1999. Od tohoto roku již ke zvyšování podílu nedocházelo, naopak do roku 2003 docházelo k mírnému a od roku 2003 k prudkému poklesu podílu domácností s pevnou telefonní linkou.

Podíl domácností se zřízenou pevnou linkou se neustále snižoval v souvislosti s nástupem masivního využívání mobilních telefonů. Zatímco v roce 1999 vlastnilo mobilní telefon pro domácí použití (bez firemních mobilních telefonů) 7 % domácností, o rok později šlo již o 30 % domácností a v roce 2001 ho vlastnila prakticky každá druhá domácnost v ČR, konkrétně se jednalo o 48 %. V následujících letech se vybavenost domácností mobilním telefonem neustále zvyšovala a v roce 2009 využívalo tuto technologii již 96 % domácností.
Údaje o rozšíření pevné telefonní linky a mobilního telefonu jsou dostupné nejen za domácnosti celkem, ale také za domácnosti tříděné podle nejrůznějších kritérií.

Mobilní telefon

Graf 1.2 Vybavenost domácností mobilním telefonem* podle přítomnosti dětí** v domácnosti
(% z celkového počtu domácností v dané skupině)

* vlastníkem je domácnost (nezahrnuty firemní mobilní telefony)
** nezaopatřené děti
Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

Graf 1.3 Vybavenost domácností mobilním telefonem* podle postavení osoby v čele domácnosti
(% z celkového počtu domácností v dané skupině)

* vlastníkem je domácnost (nezahrnuty firemní mobilní telefony)
Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

Graf 1.4 Vybavenost domácností mobilním telefonem* podle věku osoby v čele domácnosti
(% z celkového počtu domácností v dané skupině)

* vlastníkem je domácnost (nezahrnuty firemní mobilní telefony)
Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

V grafech 1.2 až 1.4 jsou prezentovány domácnosti vlastnící alespoň jeden mobilní telefon v členění podle nejrůznějších kritérií. Pokud se zaměříme na jednotlivé kategorie domácností, dojdeme k závěru, že lépe jsou mobilním telefonem vybaveny domácnosti s dětmi než bez dětí, domácnosti se zaměstnanou osobu v čele než domácnosti v čele s důchodcem a domácnosti v čele s osobou v mladším věku než domácnosti s osobou ve věku starším.

V roce 2009 vlastnilo alespoň jeden mobilní telefon 96 % všech domácností. U domácností s dětmi činil podíl 99 %, u domácností bez dětí 92 %. Domácnosti, které měly v tomto roce v čele zaměstnanou osobu, vykázaly podíl 98 %, domácnosti v čele s důchodcem (ekonomicky neaktivním) pouze 89 %. Domácností s mobilním telefonem, které měly v čele osobu mladší 29 let, bylo 98 %, zatímco u domácností s osobou v čele starší 70 let činil tento podíl pouze 85 %.

Graf 1.5 Vybavenost domácností mobilním telefonem podle postavení osoby v čele domácnosti a vlastnictví
(% z celkového počtu domácností v dané skupině)

Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

V případě mobilního telefonu v domácím vlastnictví nejsou rozdíly mezi domácnostmi zaměstnanců a podnikatelů nijak markantní, podíl domácností se v obou případech v roce 2009 pohyboval okolo hodnoty 95 %. Není nikterak překvapivé, že v případě vlastnictví firemního mobilu již značný rozdíl zaznamenáváme. Firemní mobilní telefon vlastnilo ve stejném roce 36 % domácností podnikatele (OSVČ) a pouhých 11 % domácností se zaměstnancem v čele.

Graf 1.6 Počet mobilních telefonů v domácnostech
(počet přístrojů na 100 domácností)

Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

V roce 1999 připadlo na sto domácností pouhých 11 mobilních telefonů. Jejich počet v následujících letech prudce stoupal, v posledních letech však z důvodu nasycení trhu zaznamenáváme nárůst mírnější. O deset let později tak na sto domácností připadalo v roce 2009 již téměř 200 mobilních telefonů.

Domácnosti tříděné podle počtu nezaopatřených dětí logicky vykazují rostoucí počet mobilních telefonů v závislosti na počtu těchto dětí v domácnosti. V roce 2009 tak připadlo na 100 domácností s dětmi 281 mobilů, zatímco na 100 domácností bez dětí pouze 149 mobilů.

Stejně tak nepřekvapí, že domácnosti s podnikatelem (OSVĆ) v čele jsou na tom do počtu mobilů lépe oproti domácnostem zaměstnanců a především důchodců v čele (mívají vyšší příjmy a mobilní telefony navíc speciálně za účelem podnikání). V roce 2009 tak na 100 domácností s podnikatelem v čele připadlo 243 mobilních telefonů a na ty s důchodcem v čele pouze 121.

V rámci třídění podle věku osoby v čele dominují ty domácnosti, kde osoba v čele spadá do starších věkových kategorií (ale ne nejstarších) - v takových domácnostech se s větší pravděpodobností nachází nejvíce členů rodiny a tím i mobilních telefonů. V roce 2009 vlastnilo v průměru 100 domácností s osobou ve věku 40-49 let v čele 275 mobilních telefonů, přičemž se stoupajícím ale i klesajícím věkem se toto číslo snižuje (děti vlastnící mobilní telefon se v domácnostech buď ještě nevyskytují, nebo již nevyskytují).

Pevná telefonní linka

Graf 1.7 Vybavenost domácností pevnou telefonní linkou podle věku osoby v čele domácnosti
(% z celkového počtu domácností v dané skupině)

Zdroj: ČSÚ, Statistiky rodinných účtů

Nejmarkantnější rozdíly ve vybavenosti domácností pevnou linkou panují v případě třídění podle věku osoby v domácnosti v čele, dá se tedy říci, že věk osoby v čele domácnosti hraje v rozšíření pevné linky klíčovou roli. Nejvyššího podílu 46 % za rok 2009 dosáhly domácnosti s osobou v čele starší 70 let, naopak nejnižší podíl, pouze 7 %, vykázaly domácnosti s osobou v čele mladší než 29 let. Rozdíl mezi minimální a maximální penetrací tak činil plných 39 procentních bodů.

Rozšíření pevné telefonní linky na přítomnosti nezaopatřených dětí v domácnosti příliš nezávisí, rozdíly v penetraci jsou minimální (ještě v roce 2004 byla u obou typů domácností kolem 65 %). V posledních letech se však objevuje náznak rychlejšího poklesu podílu u domácností s dětmi (souvisí nejspíše s nástupem mobilní technologie). V roce 2009 uvedlo přítomnost pevné linky již pouze 22 % domácností s dětmi a 31 % domácností bez dětí.

Stejně tak i v třídění domácností podle postavení osoby v čele nejsou rozdíly příliš výrazné. V roce 2009 mělo doma pevnou linku 37 % domácností s důchodcem v čele, 31 % s podnikatelem v čele a 22 % se zaměstnancem v čele.

Mezinárodní srovnání

Graf 1.8 Počet pevných telefonních linek
(na 100 obyvatel dané země)

Zdroj: ITU (International Telecommunication Union)

Graf 1.9 Počet aktivních SIM karet
(na 100 obyvatel dané země)

Zdroj: ITU (International Telecommunication Union)

Česká republika je co do počtu pevných telefonních linek na 100 obyvatel výrazně pod průměrem Evropské unie. Mezi všemi zeměmi Evropské unie se v roce 2009 umístila na předposledním místě s počtem 20 pevných telefonních linek na 100 obyvatel, unijní průměr činil 45 těchto linek na 100 obyvatel EU. Mezi státy s nejvyšším počtem pevných telefonních linek na 100 obyvatel se v roce 2009 zařadily Malta (62), Německo (59) a Francie (57), na druhém konci stojí společně s Českou republikou Litva (23) a Slovensko (19).

V případě využívání mobilních telefonů (počty aktivních SIM karet na 100 obyvatel) vykazuje Česká republika ve srovnání s ostatními zeměmi EU naopak vysoce nadprůměrné hodnoty. V roce 2009 bylo v České republice 138 aktivních SIM karet na 100 obyvatel a ČR se tak zařadila na 9. místo mezi zeměmi EU (vloni to bylo místo sedmé). Průměr evropské sedmadvacítky čítal 125 aktivních SIM karet na 100 obyvatel (ČR překonala evropský průměr zatím v každém sledovaném roce od roku 2001). Nejlépe mezi zeměmi EU dopadlo v roce 2009 Estonsko (203), Itálie (151) a Litva (151), nejhůře pak Slovensko (102), Lotyšsko (100) a Francie (96).


Na další kapitoly přejděte pomocí následujících odkazů:

• Úvod
• 2. Výdaje domácností na telekomunikační zařízení
• 3. Výdaje domácností na telekomunikační služby včetně provozu internetu